Významné svátky v dějinách Izraele

„Třikrát v roce by se měl každý muž z vás objevit před Jehovou, svým Bohem, na místě, které vyvolí . . . , a nikdo by se neměl před Jehovou objevit s prázdnýma rukama.“ (5. MOJŽÍŠOVA 16:16)

1. Co můžeme říci o svátcích v biblických dobách?

CO SI představíte, když se řekne slovo svátek? Ve starověku se některé svátky vyznačovaly nestřídmostí a nemravností. Totéž platí i v případě některých svátků v dnešní době. Ale svátky, o nichž se mluví v Zákoně, který dal Bůh Izraeli, byly docela jiné. Šlo sice o radostné události, ale mohlo by se o nich také říci, že to byla ‚svatá shromáždění‘. (3. Mojžíšova 23:2)

2. (a) Co museli třikrát v roce dělat izraelští muži? (b) Co je „svátek“ ve smyslu toho, jak je toto slovo použito v 5. Mojžíšově 16:16?

² Věrní izraelští muži, často doprovázeni svými rodinami, považovali cesty do Jeruzaléma, ‚místa, které Jehova vyvolil‘, za osvěžení a radost a na tři velké svátky štědře přispívali. (5. Mojžíšova 16:16) Hebrejské slovo překládané v 5. Mojžíšově 16:16 jako „svátek“ definuje kniha Old Testament Word Studies (Studie slov Starého zákona) jako „velmi radostnou událost . . . , kdy se oběťmi a hodováním oslavovaly některé významné projevy Boží přízně“.a

Význam velkých svátků

3. Které formy požehnání si Izraelité připomínali třemi každoročními svátky?

³ Izraelité byli agrární společností, a proto byli závislí na Božím požehnání v podobě deště. Tři velké svátky popisované v mojžíšském Zákoně se konaly v době sklizně ječmene, sklizně pšenice a sklizně ostatních plodin, tedy brzy na jaře, na konci jara a na konci léta. Byla to období velkého radování a vzdávání díků Tomu, který udržuje cyklus dešťů a který stvořil úrodnou půdu. Svátky však měly ještě mnohem větší význam. (5. Mojžíšova 11:11–14)

4. Kterou historickou událost Izraelité oslavovali prvním svátkem?

⁴ První svátek se konal v prvním měsíci starověkého biblického kalendáře, konkrétně od 15. do 21. nisanu, což v našem kalendáři odpovídá konci března nebo začátku dubna. Říkalo se mu Svátek nekvašených chlebů, a protože následoval hned po Pasachu, který se slavil 14. nisanu, byl označován také jako „svátek pasach“. (Lukáš 2:41; 3. Mojžíšova 23:5, 6) Izraelitům připomínal jejich osvobození z útrap v Egyptě; nekvašeným chlebům se totiž říkalo „chléb trápení“. (5. Mojžíšova 16:3) Tyto chleby sloužily Izraelitům jako připomínka toho, že z Egypta utíkali v takovém spěchu, že nebyl čas přidat do těsta kvas a čekat, až vykyne. (2. Mojžíšova 12:34) Během Svátku nekvašených chlebů nesměl být v žádné izraelské domácnosti kvašený chléb. Každý účastník, což mohl být i cizí usedlík, který by jedl kvašený chléb, měl být usmrcen. (2. Mojžíšova 12:19)

5. Kterou výsadu si Izraelité možná připomínali druhým svátkem a kdo měl být zapojen do radování?

⁵ Druhý svátek se konal sedm týdnů (49 dnů) po 16. nisanu a připadal na 6. den třetího měsíce, sivanu, což odpovídá konci května. (3. Mojžíšova 23:15, 16) Byl označen jako Svátek týdnů (v Ježíšově době se mu říkalo také Letnice, přičemž řecký název tohoto svátku znamená „Padesátý“) a konal se přibližně v tom období, ve kterém Izrael uzavřel u hory Sinaj smlouvu Zákona. (2. Mojžíšova 19:1, 2) Během tohoto svátku si věrní Izraelité možná připomínali svou výsadu, že byli vyčleněni jako Boží svatý národ. To, že byli Božím zvláštním národem, znamenalo, že musí poslouchat Boží Zákon, například příkaz projevovat láskyplný zájem o lidi, kteří jsou v nepříznivé situaci, aby se i oni mohli ze svátku radovat. (3. Mojžíšova 23:22; 5. Mojžíšova 16:10–12)

6. Které poučení bylo Božímu lidu připomínáno třetím svátkem?

⁶ Poslední ze tří každoročních svátků byl označován jako Svátek sklizně neboli Svátek chýší. Konal se v sedmém měsíci, tišri neboli etanimu, a to od 15. do 21. dne, což odpovídá začátku října. (3. Mojžíšova 23:34) Během těchto dnů bydleli Boží ctitelé mimo svůj dům, případně na jeho střeše, v dočasných příbytcích (chýších), které si stavěli z větví a listí stromů. Tím si Izraelité připomínali své čtyřicetileté putování z Egypta do Zaslíbené země, kdy se museli naučit spoléhat na to, že Bůh uspokojí jejich každodenní potřeby. (3. Mojžíšova 23:42, 43; 5. Mojžíšova 8:15, 16)

7. Jaký užitek budeme mít z toho, když si poukážeme na oslavy svátků ve starověkém Izraeli?

⁷ Poukažme si na několik svátků, které se staly milníky v dějinách Božího starověkého lidu. Mělo by nás to povzbudit, protože i my jsme vybízeni, abychom se shromažďovali pravidelně každý týden a kromě toho třikrát v roce na velkých sjezdech — krajských i oblastních. (Hebrejcům 10:24, 25)

Za králů z Davidovy linie

8. (a) Jaká významná oslava se konala za vlády krále Šalomouna? (b) Na jaké slavné vyvrcholení protiobrazného Svátku chýší se můžeme těšit?

⁸ V období Svátku chýší se významná slavnost konala v době úspěšné vlády Davidova syna, krále Šalomouna. Na Svátek chýší a na zasvěcení chrámu se ze všech končin Zaslíbené země shromáždil „velmi velký sbor“. (2. Paralipomenon 7:8) Když svátek skončil, Šalomoun dovolil účastníkům odejít a oni „začali králi žehnat a šli do svých domovů, rozradovaní a s rozveseleným srdcem pro všechnu dobrotu, kterou Jehova vykonal pro svého sluhu Davida a pro svůj lid Izrael“. (1. Královská 8:66) Byl to svátek, který byl skutečně milníkem. Dnes se Boží služebníci těší na slavné vyvrcholení protiobrazného Svátku chýší, k němuž dojde na konci Tisíciletého panování Většího Šalomouna, Ježíše Krista. (Zjevení 20:3, 7–10, 14, 15) V té době totiž lidé ve všech končinách země, mezi nimi i ti, kdo budou vzkříšeni, a ti, kdo přežijí Armagedon, budou sjednoceni radostným uctíváním Jehovy Boha. (Zecharjáš 14:16)

9–11. (a) Co předcházelo významnému svátku, který se konal za vlády krále Ezekjáše? (b) Jaký příklad dalo mnoho obyvatel severního desetikmenného království a co nám to v dnešní době připomíná?

⁹ Další významný svátek, o němž se v Bibli píše, se slavil po skončení vlády ničemného krále Achaza, který zavřel chrám, a judské království dovedl k odpadlictví. Achazovým nástupcem byl dobrý král Ezekjáš. V prvním roce své vlády, když mu bylo 25 let, zahájil rozsáhlý program obnovy a reforem. Ihned otevřel chrám a zařídil, aby byl opraven. Král potom poslal dopisy Izraelitům, kteří žili v nepřátelském desetikmenném izraelském království na severu, a pozval je, aby přišli na oslavu Pasachu a Svátku nekvašených chlebů. Přišlo jich mnoho, a to i přesto, že se jim jejich soukmenovci posmívali. (2. Paralipomenon 30:1, 10, 11, 18)

¹⁰ Vydařil se tento svátek? Bible nám o tom říká: „Tak izraelští synové, kteří se nalézali v Jeruzalémě, drželi sedm dní svátek nekvašených chlebů s velkým radováním; a Levité a kněží den co den obětovali chválu Jehovovi hlasitými nástroji, ano Jehovovi.“ (2. Paralipomenon 30:21) Tito Izraelité byli znamenitým příkladem pro dnešní Boží ctitele. Mnozí z nich musí snášet odpor a cestovat daleko, když se chtějí zúčastnit sjezdů.

¹¹ Uvažujme například o třech oblastních sjezdech „Zbožná oddanost“, které se v roce 1989 konaly v Polsku. Mezi 166 518 přítomnými byly i velké skupiny svědků z bývalého Sovětského svazu a dalších východoevropských zemí, kde tehdy bylo dílo svědků Jehovových zakázáno. „Někteří z návštěvníků těchto sjezdů,“ jak popisuje kniha Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království,b „se vůbec poprvé účastnili velkého setkání, v němž by bylo více než patnáct nebo dvacet přítomných z Jehovova lidu. Jejich srdce přetékalo oceněním, když se rozhlíželi a viděli na stadiónech desetitisíce lidí, modlili se s nimi a spojili svůj hlas s jejich při zpěvu ke chvále Jehovy.“ (Strana 279. Vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc.)

12. Co předcházelo významnému svátku za vlády krále Josijáše?

¹² Po Ezekjášově smrti Judejci pod vedením králů Manasseho a Amona opět propadli falešnému uctívání. Pak se však vlády ujal další dobrý král, mladý Josijáš, který při obnově pravého uctívání projevoval velkou odvahu. Když mu bylo 25 let, nařídil opravu chrámu. (2. Paralipomenon 34:8) V době, kdy probíhaly opravné práce, byl v chrámu nalezen Zákon sepsaný Mojžíšem. Král Josijáš byl tím, co se v Božím Zákoně dočetl, hluboce pohnut, a proto zařídil, aby byl Zákon čten celému národu. (2. Paralipomenon 34:14, 30) Potom, na základě toho, co bylo v Zákoně napsáno, uspořádal oslavu Pasachu. Král dal také velmi dobrý příklad v tom, že na tuto oslavu přispěl štědrými dary. O tom, jaký to mělo výsledek, Bible uvádí: „Nikdy se v Izraeli nedržel takový pasach ode dnů proroka Samuela.“ (2. Paralipomenon 35:7, 17, 18)

13. Co nám v dnešní době připomínají oslavy svátků v době Ezekjáše a Josijáše?

¹³ K reformám, které provedli Ezekjáš a Josijáš, je možné přirovnat úžasnou obnovu pravého uctívání, k níž mezi pravými křesťany dochází od roku 1914, kdy byl Ježíš Kristus dosazen na trůn. I tato novodobá obnova je založena na tom, co je napsáno v Božím slově, jako to bylo zejména v případě Josijášových reforem. Reformám v době Ezekjáše a Josijáše se novodobá obnova podobá i svým význačným rysem — krajskými a oblastními sjezdy, na nichž jsou hlavním bodem programu působivá vysvětlení biblických proroctví a aktuální uplatnění biblických zásad. K radostné atmosféře těchto slavností, které slouží k poučování, přispívá také velký počet těch, kdo jsou křtěni. Tito nově pokřtění svědkové, podobně jako kajícní Izraelité v době Ezekjáše a Josijáše, opustili ničemné zvyklosti křesťanstva a zbývajících částí Satanova světa. V roce 1997 bylo na znamení toho, že se zasvětili svatému Bohu, Jehovovi, pokřtěno více než 375 000 lidí, což je v průměru více než 1 000 každý den.

Po návratu z vyhnanství

14. Co předcházelo významnému svátku, který se konal v roce 537 př. n. l.?

¹⁴ Po Josijášově smrti se národ opět vrátil k hanebnému falešnému uctívání. Jehova svůj lid nakonec potrestal, když v roce 607 př. n. l. přiměl babylónská vojska, aby vytáhla proti Jeruzalému. Město a jeho chrám byly zničeny a země byla zpustošena. Následovalo 70 let, kdy Židé žili jako zajatci v Babylóně. Bůh potom oživil ostatek kajícných Židů a oni se vrátili do Zaslíbené země, aby obnovili pravé uctívání. Do zničeného Jeruzaléma přišli během sedmého měsíce roku 537 př. n. l. Ze všeho nejdříve postavili oltář, aby mohli přinášet pravidelné každodenní oběti v souladu s tím, co bylo uvedeno ve smlouvě Zákona. K tomu došlo v době, kdy se měl konat další významný svátek. „Pak drželi svátek chýší podle toho, co je napsáno.“ (Ezra 3:1–4)

15. Jaké dílo měl v roce 537 př. n. l. před sebou oživený ostatek a jaká podobná situace nastala v roce 1919?

¹⁵ Tyto lidi, kteří se právě vrátili z vyhnanství, čekalo velké dílo — znovu vybudovat Boží chrám a také Jeruzalém s jeho hradbami. Závistiví sousedé jim v tom kladli silný odpor. Když se stavěl chrám, byl to ‚den malých věcí‘. (Zecharjáš 4:10) To, co tehdy probíhalo, je možné srovnat se situací, v níž byli v roce 1919 věrní pomazaní křesťané. V tom památném roce byli propuštěni z duchovního zajetí ve Velkém Babylóně, světové říši falešného náboženství. Bylo jich pouze několik tisíc a stáli tváří v tvář nepřátelskému světu. Podaří se Božím nepřátelům zastavit další pokrok pravého uctívání? V odpovědi na tuto otázku si připomeneme poslední dvě oslavy svátků popisované v Hebrejských písmech.

16. Čím byl významný jeden svátek v roce 515 př. n. l.?

¹⁶ Výstavba chrámu byla dokončena v měsíci adaru roku 515 př. n. l., tedy právě v době, kdy se toho roku měl slavit jarní svátek připadající na nisan. V Bibli se píše: „A přikročili k tomu, aby sedm dní s radováním drželi svátek nekvašených chlebů; Jehova totiž způsobil, aby se radovali, a obrátil srdce asyrského krále k nim, aby posílil jejich ruce v díle domu pravého Boha, Boha Izraele.“ (Ezra 6:22)

17, 18. (a) Jaký milník, pokud jde o svátky, přišel v roce 455 př. n. l.? (b) V jaké podobné situaci jsme my dnes?

¹⁷ O 60 let později, v roce 455 př. n. l., přišel další milník. Svátek chýší, který se v tom roce slavil, se konal v době, kdy byla dokončena obnova jeruzalémských hradeb. Bible uvádí: „Tak nadělal chýše celý sbor těch, kteří se vrátili ze zajetí, a usídlili se v chýších; izraelští synové tak totiž nečinili ode dnů Jozua, syna Nunova, až do onoho dne, takže nastalo velmi veliké radování.“ (Nehemjáš 8:17)

¹⁸ Byla to skutečně pozoruhodná obnova Božího pravého uctívání tváří v tvář krutému odporu. Dnes je situace podobná. I přes vlny pronásledování a odporu se velkolepé dílo kázání dobré zprávy o Božím Království dostalo do všech končin země, a Boží soudní poselství zaznívají široko daleko. (Matouš 24:14) Blíží se konečné zapečetění zbývajících osob ze 144 000 pomazaných. Více než pět milionů jejich společníků, ‚jiných ovcí‘, bylo ze všech národů shromážděno do ‚jednoho stáda‘ s pomazaným ostatkem. (Jan 10:16; Zjevení 7:3, 9, 10) Je to vskutku podivuhodné splnění prorockého obrazu Svátku chýší. A toto velkolepé shromažďovací dílo bude pokračovat i v novém světě, kdy budou miliardy vzkříšených zvány, aby se k oslavě protiobrazného Svátku chýší připojili. (Zecharjáš 14:16–19)

V prvním století n. l.

19. Čím byl pozoruhodný Svátek chýší v roce 32 n. l.?

¹⁹ Mezi nejvýznamnější oslavy svátků popisované v Bibli patřily bezpochyby ty, kterých se účastnil Boží Syn, Ježíš Kristus. Uvažujme například o Ježíšově účasti na Svátku chýší (neboli stánků) v roce 32 n. l. Ježíš tuto událost využil k tomu, aby vyučoval důležitým pravdám, a své učení podepřel tím, že citoval z Hebrejských písem. (Jan 7:2, 14, 37–39) Při tomto svátku bylo zvykem rozsvěcet čtyři velké svícny na vnitřním nádvoří chrámu. To přispívalo k radostné atmosféře při oslavách, které pokračovaly až do noci. Je zřejmé, že právě tato velká světla měl Ježíš na mysli, když řekl: „Jsem světlo světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“ (Jan 8:12)

20. Proč byl Pasach v roce 33 n. l. významný?

²⁰ Potom přišel Pasach a Svátek nekvašených chlebů ve významném roce 33 n. l. Tehdy — v den Pasach — byl Ježíš popraven svými nepřáteli a stal se protiobrazným Beránkem Pasach, který zemřel proto, aby sňal „hřích světa“. (Jan 1:29; 1. Korinťanům 5:7) O tři dny později, 16. nisanu, Bůh Ježíše vzkřísil a dal mu nesmrtelné duchovní tělo. To se časově překrývalo s předložením oběti prvního ovoce sklizně ječmene, jak to předepisoval Zákon. Vzkříšený Pán Ježíš Kristus se tak stal ‚prvním ovocem z těch, kdo usnuli ve smrti‘. (1. Korinťanům 15:20)

21. Co se událo o Letnicích roku 33 n. l.?

²¹ Skutečně významným svátkem byly Letnice roku 33 n. l. V tento den se v Jeruzalémě shromáždilo mnoho Židů a proselytů, mezi nimiž bylo také přibližně 120 Ježíšových učedníků. V průběhu svátku vylil vzkříšený Pán Ježíš Kristus na těchto 120 osob Božího svatého ducha. (Skutky 1:15; 2:1–4, 33) Tak byli pomazáni a na základě nové smlouvy, jejímž prostředníkem byl Ježíš Kristus, se stali Božím novým vyvoleným národem. Během svátku Letnic židovský velekněz předkládal Bohu jako oběť dva kvašené chleby připravené z prvního ovoce sklizně pšenice. (3. Mojžíšova 23:15–17) Tyto kvašené chleby představují 144 000 nedokonalých lidí, které Ježíš „koupil Bohu“ a kteří mají sloužit jako ‚království a kněží a mají kralovat nad zemí‘. (Zjevení 5:9, 10; 14:1, 3) Dvěma kvašenými chleby může být znázorněna také ta skutečnost, že tito nebeští vládci pocházejí ze dvou větví hříšného lidstva — ze Židů a z pohanů.

22. (a) Proč křesťané neslaví svátky, které byly předepsány pod smlouvou Zákona? (b) O čem bude pojednávat příští článek?

²² Když o Letnicích roku 33 n. l. vešla v platnost nová smlouva, znamenalo to, že stará smlouva Zákona přestala mít z Božího hlediska hodnotu. (2. Korinťanům 3:14; Hebrejcům 9:15; 10:16) To ale neznamená, že pomazaní křesťané nemají žádný zákon. Podléhají Božímu zákonu, kterému učil Ježíš Kristus a který jim byl vepsán do srdce. (Galaťanům 6:2) Z toho důvodu křesťané neslaví tři každoroční svátky, které byly součástí staré smlouvy Zákona. (Kolosanům 2:16, 17) Přesto se můžeme velmi poučit z toho, jak se ke svým svátkům a jiným shromážděním souvisejícím s uctíváním stavěli předkřesťanští Boží služebníci. V příštím článku budeme uvažovat o příkladech, které každému z nás jistě pomohou pochopit, jak potřebné je pravidelně se účastnit křesťanských shromáždění.

[Poznámky pod čarou]

Otázky k opakování

◻ Jaký byl účel tří velkých svátků v Izraeli?

◻ Čím se vyznačoval svátek za vlády Ezekjáše a svátek za vlády Josijáše?

◻ Který významný svátek byl slaven v roce 455 př. n. l. a v jakém smyslu je to pro nás povzbuzením?

◻ Co významného bylo na Pasachu a Letnicích v roce 33 n. l.?

[Rámeček na straně 12]

CO SE V DNEŠNÍ DOBĚ MŮŽEME ZE SVÁTKŮ NAUČIT

Všichni lidé, kteří mají mít trvalý užitek z Ježíšovy oběti, jež přikrývá hříchy, musí žít v souladu s tím, co je předobrazeno Svátkem nekvašených chlebů. Tento protiobrazný svátek radostně slaví pomazaní křesťané kvůli tomu, že byli osvobozeni z tohoto ničemného světa a prostřednictvím Ježíšova výkupného také od hříchu. (Galaťanům 1:4; Kolosanům 1:13, 14) Doslovný Svátek nekvašených chlebů trval sedm dní, což je počet, který je v Bibli používán jako symbol duchovní úplnosti. Protiobrazný svátek potrvá po celou dobu, kdy bude sbor pomazaných křesťanů na zemi, a musí být slaven s ‚upřímností a pravdou‘. To znamená být neustále na pozoru před obrazným kvasem. Kvasem jsou v Bibli znázorňovány zkažené nauky, pokrytectví a špatnost. Praví Jehovovi ctitelé musí tento kvas nenávidět a nesmějí dovolit, aby jím byl zkažen jejich vlastní život nebo aby jím byla poskvrněna čistota křesťanského sboru. (1. Korinťanům 5:6–8; Matouš 16:6, 12)

[Obrázek na straně 9]

Každý rok 16. nisanu, což byl den, kdy byl vzkříšen Ježíš, byl obětován snop z nové sklizně ječmene

[Obrázek na straně 10]

Když o sobě Ježíš řekl, že je „světlo světa“, měl na mysli možná světla, která byla rozsvěcena při Svátku chýší