Mladí lidé se ptají . . .

Proč nemám žít dvojím životem?

„Žila jsem dvojím životem — jedním s mými křesťanskými přáteli a druhým s přáteli ve škole.“

Situace mladé ženy, kterou jsme citovali, není výjimečná. Co však znamená „žít dvojím životem“? Ruth Bellová, autorka knihy Changing Bodies, Changing Lives (Mění se tělo, mění se život), definuje toto jednání jako „dělání čehokoli, co neřeknete svým rodičům“.

Tato autorka se dotazovala desítek mladých lidí a uvádí: „Mnozí mladiství řekli, že se v jejich životě dějí věci, o kterých prostě nemohou s rodiči mluvit. Oblastmi, které mladí lidé nejčastěji tají, jsou sex, drogy a pití, ale mnozí z nich uváděli i takové věci jako pozdní příchody domů, schůzky s cizím člověkem, chození za školu, rvačky a společnost kamarádů, kteří se rodičům nelíbí.“

Je politováníhodné, že dokonce i někteří mladí lidé, kteří byli vychováni křesťanskými rodiči, skrývají před rodiči i ostatními to, jací jsou.a (Srovnej Žalm 26:4.) V blízkosti svých rodičů a spoluvěřících se tito mladí lidé zdají být čestní a bohabojní. Ale mimo tento dohled se chovají tak, jako by to byli zcela jiní lidé.

Co vlastně vede mladé lidi k tomu, aby žili dvojím životem?

Kouzlo nezávislosti

Bible říká, že nakonec „muž opustí svého otce a svou matku“. (1. Mojžíšova 2:24) Je tedy přirozené, že chceš být dospělým, myslet za sebe a dělat svá vlastní rozhodnutí. Problém je v tom, že možná ještě nejsi připraven pro dospělost. Postrádáš životní zkušenosti a ještě potřebuješ podporu svých bohabojných rodičů. — Přísloví 1:8.

Mnozí mladí lidé tuto skutečnost odmítají uznat. Podle knihy How to Survive Your Child’s Rebellious Teens (Jak přežít léta vzdoru vašeho dospívajícího) mnozí mladí lidé chtějí „tak říkajíc napnout své vyvíjející se svaly, vyzkoušet svou nově nabytou sílu a projevit svou nezávislost“. Když rodiče nedovolí dětem dělat věci, které rodiče pokládají za nerozumné — nebo špatné —, někteří mladí lidé se bouří. A možná sotva pociťují nějaké výčitky svědomí kvůli tomu, že podvádějí. Jedna dospívající dívka řekla: „Mám dobrý pocit, když dělám věci, o kterých [moji rodiče] neví, protože si připadám důležitá. Mám svůj vlastní život, který se liší od života mých rodičů, a myslím, že oni si to vůbec neuvědomují . . . Kdyby se dověděli, co dělám, nevěřili by tomu.“

‚Moji rodiče jsou příliš přísní‘

Proč se tedy dokonce i někteří mladí lidé, ačkoliv dostávají vynikající křesťanskou výchovu, tajně podílejí na špatném jednání? Když Probuďte se! položilo tuto otázku skupině mladých lidí, jedna dospívající dívka odpověděla: „Zlobí se na své rodiče. Chtějí se jim pomstít za to, že je omezovali.“ Nepochybně, křesťanství je způsobem života, který omezuje. Ježíš řekl: „Úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života.“ (Matouš 7:14) Jestliže chceš získat od Boha dar věčného života, nemůžeš prostě dělat některé z takzvaných zábavných věcí, které dělají ostatní mladí lidé. Například divoké večírky, pijácké party, předmanželský sex, nevázané chování — to všechno jsou věci, které Bible odsuzuje. — Galaťanům 5:19–21.

Pak je zde skutečnost, že někteří rodiče se mohou zdát mimořádně přísní. „Stěží se můžeme podívat na nějaký film,“ posteskla si dívka, která se jmenuje Kim. „Také jsem velmi omezila dobu, kterou strávím posloucháním hudby, a snažím se vybírat si. Ale otec nám nedovoluje poslouchat skoro žádnou hudbu. Můžeme poslouchat jenom klasiku a džezové nahrávky.“ Tváří v tvář tomu, co jim připadá jako nerozumné omezování, začínají někteří mladí lidé závidět svým vrstevníkům volnost, kterou mají.

Snaha zapadnout

Mladá žena, která se jmenuje Tammy vzpomíná: „Začalo to tím, že jsem ve škole mluvila sprostě. Měla jsem pocit, že se více podobám ostatním dětem. Později jsem zkoušela kouřit. Zvykla jsem si také pít tolik alkoholu, že jsem bývala opilá. Pak jsem začala chodit s kluky — tajně, protože moji rodiče byli přísní a nedovolili mi chodit na schůzky.“

Dospívající chlapec, který se jmenoval Pete, měl podobné zkušenosti: „Byl jsem vychováván jako svědek Jehovův. Velmi jsem se však obával posměchu, a tak jsem vždy usiloval o to, abych se nelišil. Snažil jsem se být oblíbený. Lhal jsem a vymlouval jsem se, pokud jde o to, proč nedostávám žádné dárky při náboženských svátcích.“b Jakmile Pete začal dělat malé kompromisy, netrvalo dlouho a zapletl se do mnohem vážnějšího nesprávného chování.

„Špatná společenství“ — Kde?

Takové zkušenosti zdůrazňují pravdivost slov křesťanského apoštola Pavla: „Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Jestliže se tedy stýkáš s mladými lidmi, kteří nerespektují tvoje hodnoty a mravní zásady založené na Bibli, může tě snadno zlákat jejich způsob života. Je také zajímavé, že při tomto varování apoštol nemluvil výslovně o společenství s nevěřícími. Varoval před společenstvím s těmi lidmi v křesťanském sboru, kteří se nedrží křesťanského učení. (1. Korinťanům 15:12) Podobně i dnes mohou být se sborem spojeni mladí lidé, kteří se nedrží toho, co je doporučováno jako vhodné pro život křesťana. Mohou na tebe působit jemným nátlakem, abys vedl dvojí život.

Zamysli se opět nad Tammy, která přiznává, že ji její rodiče „velmi milují“. Popisuje svého otce jako toho, kdo „téměř překypuje horlivostí a vždy mluví o tom, jak se Jehova o nás stará“. Slouží dokonce ve sboru jako starší. Jak to, že Tammy byla svedena ze správné cesty? „Špatná společnost ve sboru,“ říká Tammy. „Jiní mladí křesťané mi vyprávěli o zábavě, která probíhala na různých večírcích, a o tom, jak tam pili alkohol. Nebo mluvívali o svých chlapcích a o tom, jak s nimi po sborových shromážděních chodívají tančit.“

Odrážej neštěstí

Neomlouvej takové nesprávné chování mladých lidí tím, že řekneš ‚to patří k dospívání‘ nebo ‚každé dítě před rodiči něco skrývá‘. Všimni si, jak Bůh mladé lidi varoval v Kazateli 11:9, 10: „Raduj se, mladý muži, ve svém mládí, a ať ti tvé srdce působí dobro ve dnech tvého jinošství, a choď po cestách svého srdce a podle toho, co vidí tvé oči. Ale věz, že tě kvůli tomu všemu pravý Bůh přivede na soud. Odstraň proto ze svého srdce mrzutost a odrážej neštěstí od svého těla.“

Žít dvojím životem se může zdát zábavné. Nakonec je to ale smrtelná léčka. (Srovnej Žalm 9:16.) Skutky neposlušnosti ovšem nevyhnutelně vedou k mnohem závažnějšímu nesprávnému jednání. Když například mladý Pete v sedmnácti letech opustil domov, dopouštěl se již smilstva. A když mu bylo osmnáct let, byl uvězněn pro ozbrojené přepadení.

Často se zdá, že mnoha mladým lidem jejich nezvedenost prochází. Můžeš snadno získat stejný pocit, jako měl biblický pisatel Asaf, který připustil: „Záviděl jsem . . ., když jsem viděl, jak se daří ničemným. Netrpí bolestí; jsou silní a zdraví. Netrpí jako jiní lidé.“ Ale zdánlivé bezpečí ničemných se prokázalo jako krutá iluze. Asaf udělal závěr: „[Bůh] je postaví na kluzká místa a srazí je do zkázy!“ (Žalm 73:3–5, Today’s English Version) Bible tedy z dobrého důvodu varuje: „Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale celý den buď v bázni před Jehovou.“ — Přísloví 23:17.

Jak je to s představou, že když někdo neposlouchá rodiče, pomůže mu to dospět a stát se nezávislým? To je v přímém rozporu s biblickou radou, že máš naslouchat svým rodičům. (Přísloví 23:22) Skutečně, pošetilé nebo nezodpovědné chování by pouze bránilo tvému citovému a duchovnímu rozvoji. Je to naopak uplatňování biblických zásad, které tě vede k tomu, že se staneš ‚dospělým mužem‘ s ‚mírou vzrůstu, která patří ke Kristově plnosti‘. — Efezanům 4:13.

Opravdu, může se zdát, že někteří rodiče jsou nerozumně přísní. Není to však proto, že tě velmi milují a touží tě chránit? Jestliže máš pocit, že by ti rodiče měli dát trochu více volnosti, proč s nimi o tom nepromluvit — místo abys tiše vzdoroval?c Vzdor by přinesl zármutek jim, tobě, a především samotnému Jehovovi Bohu. — Přísloví 10:1; 27:11.

Co ale v případě, jestliže jsi již začal vést dvojí život? Je nějaký způsob, jak s tím skončit? Příští článek bude rozebírat tyto otázky

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 26]

Žiješ dvojím životem?