Stvoření říká: „Jsou neomluvitelní“

„Jeho neviditelné vlastnosti jsou. . . jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže jsou neomluvitelní.“ — ŘÍMANŮM 1:20.

1, 2. a) Jakou hořkou stížnost vznesl Job vůči Jehovovi? b) Co Job později odvolal?

JOB — muž, který žil v dávné době a projevoval nezlomnou ryzost Jehovovi Bohu — byl Satanem podroben hrozné zkoušce. Ďábel Jobovi způsobil ztrátu veškerého hmotného majetku, přivodil smrt jeho synům a dcerám a soužil ho ošklivou nemocí. Job si myslel, že mu tato neštěstí působí Bůh, a Jehovovi si hořce stěžoval: „Je pro tebe dobré, abys jednal nesprávně,. . . aby ses snažil nalézt mé provinění a abys stále hledal můj hřích? A to navzdory tomu, že sám víš, že nejsem v neprávu?“ — Job 1:12–19; 2:5–8; 10:3, 6, 7.

² Jistou dobu poté byla z Jobových slov určených Bohu vidět naprostá změna postoje: „Hovořil [jsem], ale nerozuměl jsem věcem příliš podivuhodným pro mne, jež neznám. Z doslechu jsem o tobě slyšel, ale nyní tě přece vidí mé vlastní oko. Proto odvolávám, a opravdu činím pokání v prachu a popelu.“ (Job 42:3, 5, 6) Co se stalo, že se Jobův postoj změnil?

3. Jaký nový náhled získal Job, pokud jde o stvoření?

³ Mezitím se Jehova proti Jobovi postavil ve větrné bouři. (Job 38:1) Naléhal na Joba otázkami. ‚Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Kdo zahradil dveřmi moře a stanovil meze, kam mohou jít jeho vlny? Můžeš přimět oblaka, aby na zemi nechala padat déšť? Můžeš přimět trávu růst? Můžeš spoutat souhvězdí a řídit je na jejich drahách?‘ V 38. až 41. kapitole knihy Job Jehova zahrnul Joba takovými a mnoha jinými otázkami o svém stvoření. Přiměl Joba, aby viděl, jak obrovská propast je mezi Bohem a člověkem, a přitom mu velmi účinným způsobem připomněl, jaká moudrost a moc se zračí v Božím stvoření. Předvést tyto věci, nebo je dokonce jen pochopit naprosto nebylo v Jobově moci. Job byl ohromen strašlivou mocí a neuvěřitelnou moudrostí všemohoucího Boha, které se projevují v jeho stvoření, a vyděsil se při pomyšlení, že měl tu troufalost přít se s Jehovou. Proto řekl: „Z doslechu jsem o tobě slyšel, ale nyní tě přece vidí mé vlastní oko.“ — Job 42:5.

4. Co bychom měli vnímat z Jehovova stvoření, ale v jaké situaci jsou lidé, kteří to nevidí?

⁴ O mnoho staletí později jeden inspirovaný pisatel Bible potvrdil, že Jehovovy vlastnosti lze vidět prostřednictvím jeho stvoření. Apoštol Pavel napsal v Římanům 1:19, 20: „Co může být o Bohu poznáno, je mezi nimi zjevné, neboť jim to Bůh učinil zjevným. Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže jsou neomluvitelní.“

5. a) Jakou vrozenou potřebu mají lidé a jak ji někteří naplňují nesprávným způsobem? b) Co Pavel doporučil Řekům v Athénách?

⁵ Člověk byl stvořen s vrozenou potřebou uctívat nějakou vyšší moc. Doktor C. G. Jung v knize The Undiscovered Self o této potřebě uvedl, že jde o „instinktivní postoj, charakteristický pro člověka, a jeho projevy lze sledovat v průběhu celých lidských dějin“. Apoštol Pavel mluvil o tom, že člověk má vrozené nutkání uctívat, což vysvětlovalo, proč Řekové v Athénách dělali zpodobnění a oltáře četným bohům, známým i neznámým. Pavel jim také odhalil, kdo je pravý Bůh, a ukázal jim, že by toto vrozené nutkání měli uspokojovat správným způsobem a hledat Jehovu, pravého Boha, „zda by jej snad mohli nahmatat a skutečně jej najít, ačkoli vlastně není daleko od nikoho z nás“. (Skutky 17:22–30) Jak blízko jsme k jeho stvoření, tak blízko máme k tomu, abychom vnímali vlastnosti a charakteristické rysy Boží osobnosti.

Podivuhodný koloběh vody

6. Jaké Jehovovy vlastnosti jsou patrné z koloběhu vody?

⁶ Jakých Jehovových vlastností si například povšimneme v tom, že načechraná oblaka mají schopnost udržet tuny vody? Vidíme jeho lásku a moudrost, protože Bůh tak poskytuje spršky deště, což je pro zemi požehnáním. Dělá to podivuhodným uspořádáním, koloběhem vody, o němž se zmiňuje Kazatel 1:7: „Všechny zimní bystřiny vycházejí k moři, a přece moře není plné. K místu, odkud zimní bystřiny vycházejí, tam se vracejí, aby vycházely.“ Biblická kniha Job uvádí konkrétně, jak se to děje.

7. Jak se voda dostane z oceánu do oblak a jak mohou načechraná oblaka udržet tuny vody?

⁷ Když se zimní bystřiny vlijí do moře, nezůstanou tam. Jehova „z moře táhne vzhůru kapky vody a srážením získává déšť z mlhy, kterou učinil“. Voda je v podobě vodní páry a nakonec v podobě velmi jemné mlhy, a proto „oblaka volně visí ve vzduchu nad hlavou, podivuhodné dílo jeho dokonalé schopnosti“. (Job 36:27; 37:16, The New English Bible) Oblaka se vznášejí, dokud jsou v podobě mlhy: „Uzavírá vody v oblacích — mlha se pod jejich vahou neroztrhne.“ Jiný překlad zase uvádí: „Uchovává vody v ohradě hustých mas oblak a oblaka se pod jejich vahou neprotrhnou.“ — Job 26:8, The Jerusalem Bible; NE.

8. Jaké jednotlivé kroky vedou k tomu, že jsou „nebeské vodní džbány“ převrženy a koloběh vody je ukončen?

⁸ Jsou to „nebeské vodní džbány“. „Kdo je může převrhnout“, aby přiměl déšť padat na zemi? (Job 38:37) Především Ten, jehož „dokonalé schopnosti“ je tam umístily, Ten, kdo „srážením získává déšť z mlhy, kterou učinil“. A co je třeba k tomu, aby se z mlhy vysrážely dešťové kapky? Je zapotřebí mikroskopických částic pevné hmoty, jako jsou například částice prachu nebo soli — tisíce až statisíce částic na každý krychlový centimetr vzduchu —, a ty působí jako jádro, kolem něhož se utvářejí kapičky. Odhaduje se, že pro vytvoření průměrné dešťové kapky je v oblaku třeba asi miliónu drobných kapiček. Teprve po celém tomto vývoji mohou oblaka spouštět po kapkách na zemi svou záplavu, z níž se vytvářejí potoky, které vodu vracejí do moře. Tak je koloběh vody uzavřen. A to vše se stalo slepou náhodou? Takový náhled je opravdu ‚neomluvitelný‘!

Jeden zdroj Šalomounovy moudrosti

9. Co pozoruhodného shledal Šalomoun na jednom druhu mravence?

⁹ Ve starověkém světě neměla Šalomounova moudrost obdoby. Mnoho z této moudrosti se týkalo Jehovova stvoření: „[Šalomoun] mluvíval o stromech, od cedru, který je v Libanonu, po yzop, který vzchází na zdi; a mluvíval o zvířatech a létajících tvorech a o tom, co se pohybuje, a o rybách.“ (1. Královská 4:33) A týž král Šalomoun napsal: „Jdi k mravenci, lenochu; pohleď na jeho cesty a zmoudři. Ačkoli nemá velitele, důstojníka ani panovníka, připravuje si jídlo dokonce v létě; nasbíral si zásoby potravy dokonce o žni.“ — Přísloví 6:6–8.

10. Jak byl ospravedlněn Šalomounův názorný příklad o mravencích zrnojedech?

¹⁰ Kdo mravence naučil v létě si shromažďovat potravu, aby jim vydržela přes chladnou zimu? Přesnost Šalomounova popisu těchto mravenců, kteří sbírají semena a shromažďují je do zásoby pro použití v zimě, byla po celá staletí zpochybňována. Nikdo nenalezl žádné doklady o jejich existenci. Avšak v roce 1871 jeden britský přírodovědec objevil jejich podzemní zásobárny, a tak byla ospravedlněna přesnost Bible, která o nich podává zprávu. Ale jak tito mravenci získali prozíravost, aby v létě věděli, že před nimi leží chladná zima, a jak získali moudrost, aby věděli, co v tom ohledu mají dělat? Sama Bible vysvětluje, že mnoho tvorů stvořených Jehovou má v sobě naprogramovanou moudrost, aby mohli přežít. Mravenci zrnojedi přijímají od svého Stvořitele takové požehnání. Přísloví 30:24 o tom vypovídá: ‚Jsou instinktivně moudří.‘ Říci, že by taková moudrost mohla vzniknout prostě náhodou, je nerozumné; nepovšimnout si, že je za ní moudrý Stvořitel, je neomluvitelné.

11. a) Proč je obrovitá sekvoje tak úchvatná? b) Co je tak udivující na první reakci při fotosyntéze?

¹¹ Člověk, který stojí u paty obrovité sekvoje, žasne nad její impozantní majestátností a je pochopitelné, že se cítí jako malý mravenec. Velikost stromu je úchvatná: je vysoký 90 metrů, jeho průměr činí 11 metrů, kůra je silná půl metru, kořeny se rozprostírají na ploše větší než 1 až 1,5 hektaru. Daleko úchvatnější jsou však chemické a fyzikální pochody související s růstem stromu. Listy si berou z kořenů vodu, ze vzduchu oxid uhličitý a ze slunce energii, aby vyráběly cukry a vylučovaly kyslík — v procesu nazývaném fotosyntéza, s níž je spojeno asi 70 chemických reakcí, a všem ani nerozumíme. Je udivující, že první reakce záleží na slunečním světle, které má právě tu správnou barvu a správnou vlnovou délku; jinak by je neabsorbovaly molekuly chlorofylu, které proces fotosyntézy spouštějí.

12. a) Co je pozoruhodné na tom, jak sekvoje používá vodu? b) Proč je k růstu rostlin potřebný dusík a jakým způsobem se uzavírá jeho koloběh?

¹² Udivující je i skutečnost, že strom může načerpat sloupce vody z kořenů až do koruny tohoto devadesátimetrového kolosu. Načerpá mnohem více vody, než je k fotosyntéze zapotřebí. Přebytek se listy vyloučí vypařováním do vzduchu. Strom se tak vodou ochlazuje, podobně jako my se ochlazujeme pocením. Má-li se vytvořit bílkovina potřebná k růstu, musí se k cukrům neboli k uhlovodíkům připojit dusík. List nemůže využít plynný dusík ze vzduchu, ale půdní organismy mohou v zemi přeměnit plynný dusík na dusičnany a dusitany rozpustné ve vodě, které pak putují od kořenů až k listům. Když rostliny a zvířata zahynou, dusík, který byl vázán v jejich bílkovinách, se uvolňuje, a tím je koloběh dusíku uzavřen. Složitost celého tohoto procesu je ohromující, a stěží jde tedy o úkol, který by mohla vykonat náhoda.

Bez řeči, beze slov, bez hlasu, a přece mluví!

13. Co oznamovala hvězdná nebesa Davidovi a co nadále říkají i nám?

¹³ Úžasným odrazem Stvořitele je noční hvězdná obloha — pohled na ni naplňuje pozorovatele hlubokou úctou. V Žalmu 8:3, 4 David vyjádřil bázeň, kterou pociťoval: „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že ho chováš v mysli, a syn pozemského člověka, že se o něho staráš?“ K těm, kteří mají vnímavé oči, slyšící uši a citlivé srdce, tato hvězdná nebesa promlouvají, jako promlouvala k Davidovi: „Nebesa oznamují Boží slávu.“ — Žalm 19:1–4.

14. Proč je dynamická energie jedné z hvězd pro nás tak životně důležitá?

¹⁴ Čím více o hvězdách víme, tím hlasitěji k nám mluví. V Izajášovi 40:26 jsme vyzýváni, abychom si povšimli jejich obrovské energie: „Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci? Je to Ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem. Pro hojnost dynamické energie, a protože je také silný v moci, ani jedna z nich nechybí.“ Přitažlivá síla a dynamická energie jedné z těchto hvězd, našeho slunce, udržuje zemi na její oběžné dráze, dává rostlinám možnost růst, zahřívá nás a umožňuje veškerý život zde na zemi. Apoštol Pavel pod inspirací řekl: „Hvězda se od hvězdy liší slávou.“ (1. Korinťanům 15:41) Věda ví o žlutých hvězdách podobných našemu slunci, také o modrých hvězdách, o rudých obrech, bílých trpaslících, neutronových hvězdách a o vybuchujících supernovách, které uvolňují nepochopitelné množství energie.

15. Čemu se mnozí vynálezci naučili ze stvoření a co se pokusili napodobit?

¹⁵ Mnozí vynálezci se poučili ze stvoření a pokusili se napodobit schopnosti živých tvorů. (Job 12:7–10) Povšimněme si jenom několika vynikajících stránek stvoření. Mořští ptáci mají žlázy, s jejichž pomocí odsolují vodu; ryby a úhoři vyrábějí elektřinu; ryby, červi a hmyz vytvářejí studené světlo; netopýři a delfíni používají sonar; vosy dělají papír; mravenci stavějí mosty; bobři budují hráze; hadi mají vestavěné teploměry; hmyz žijící v rybníce používá dýchací trubici a potápěcí zvon; chobotnice využívají tryskový pohon; pavouci předou až sedm druhů pavučin a vyrábějí propadliště, nástražné sítě a lasa a jejich mláďata jsou vzduchoplavci, kteří ve velkých výškách cestují tisíce kilometrů; ryby a korýši používají ponořovací komory podobně jako ponorka; a ptáci, hmyz, mořské želvy, ryby a savci dosahují podivuhodných výkonů při migraci — to vše jsou schopnosti, které věda nedokáže vysvětlit.

16. Jaké vědecké pravdy zaznamenala Bible o tisíce let dříve, než je objevila věda?

¹⁶ Bible zaznamenala vědecké pravdy tisíce let před tím, než je znala věda. V mojžíšském Zákoně (šestnácté století př. n. l.) se odráželo vědomí o existenci choroboplodných zárodků, a to tisíce let před Pasteurem. (13. a 14. kapitola 3. Mojžíšovy) Již v patnáctém století př. n. l. Job uváděl: „Zavěšuje zemi na ničem.“ (Job 26:7) Asi tisíc let před Kristem psal Šalomoun o krevním oběhu; lékařská věda musela čekat až do sedmnáctého století, aby se o něm dozvěděla. (Kazatel 12:6) Již předtím se v Žalmu 139:16 odráželo poznání o genetickém kódu: „Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části, pokud jde o dny, kdy byly utvářeny a nebyla ještě žádná z nich.“ V sedmém století př. n. l., dříve než přírodovědci věděli o migraci, Jeremjáš napsal to, co je zaznamenáno v Jeremjášovi 8:7: „Čáp na obloze zná čas k migraci, hrdlička a rorýs a drozd znají období návratu.“ — NE.

„Stvořitel“, kterého si volí evolucionisté

17. a) Co se v Římanům 1:21–23 říká o některých lidech, kteří odmítají za stvořenými divy vidět inteligentního Stvořitele? b) Co si v jistém slova smyslu volí evolucionisté jako svého „stvořitele“?

¹⁷ Jeden text Písma vypovídá o některých lidech, kteří odmítají za stvořenými divy vidět inteligentního Stvořitele: „Stali se tupými ve svém uvažování a jejich neinteligentní srdce se zatmělo. Ačkoli tvrdili, že jsou moudří, stali se pošetilými a slávu neporušitelného Boha proměnili v něco podobného obrazu porušitelného člověka a ptáků a čtvernožců a lezoucích tvorů. . . Vyměnili Boží pravdu za lež a zbožňovali stvoření a prokazovali mu posvátnou službu spíše než Tomu, kdo stvořil.“ (Římanům 1:21–23, 25) Podobně jsou na tom vědci zastávající evoluční teorii, kteří vlastně jako svého „stvořitele“ oslavují jakýsi pomyslný vzestupný řetězec, jenž začíná od prvoků a pokračuje přes červy, ryby, obojživelníky, plazy a savce — až k „opočlověku“. Vědí však, že neexistuje opravdu jednoduchý jednobuněčný organismus, kterým by takový řetězec mohl začínat. Nejjednodušší známý organismus se skládá ze stovek miliard atomů a probíhají v něm tisíce chemických reakcí současně.

18, 19. a) Komu je možné oprávněně připsat zásluhy za původ života? b) Jakou část z Jehovova stvoření vidíme?

¹⁸ Stvořitel života je Jehova Bůh. (Žalm 36:9) On je tou velkou prvotní Příčinou. Jeho jméno, Jehova, znamená „působí, aby se stalo“. To, co stvořil, nemůžeme nijak spočítat. Jistě jsou milióny dalších stvořených věcí, které si člověk vůbec neuvědomuje. Poukazuje na ně nepřímo Žalm 104:24, 25: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti.“ Job 26:14 se o nich vyjadřuje otevřeně: „Pohleď, to jsou okraje jeho cest, a jaký šepot je o něm slyšet! Kdo však může ukázat, že rozumí jeho mocnému hromu?“ Vidíme okraje několika cest, slyšíme několik zašeptání, ale chceme-li pochopit, kam až dosahuje jeho mocný hrom, je to nad naše možnosti.

¹⁹ Chceme-li však Boha vidět, máme k tomu lepší zdroj než jeho hmotné stvoření. Tím lepším zdrojem je jeho Slovo, Bible. A k tomuto zdroji se obrátíme v následujícím článku.

Vzpomínáš si?

◻ Co se Job dozvěděl, když k němu Jehova promlouval z větrné bouře?

◻ Proč Pavel řekl, že někteří lidé jsou neomluvitelní?

◻ Jak probíhá koloběh vody?

◻ Jaké důležité věci pro nás dělá sluneční světlo?

◻ Jaké vědecké pravdy odhalila Bible předtím, než je objevila věda?