‚Uchváceni, abychom se setkali s Pánem‘ — Jak?

ČAS, který zbývá do konce nynějšího ničemného systému, se nezadržitelně krátí. Každou uplynulou hodinou, každou minutou i každou sekundou se přibližujeme k překvapujícím událostem, které byly již dávno předpověděny. Patří mezi ně i vytržení? Jestliže ano, kdy a jak k němu dojde?

Výraz „vytržení“ ve smyslu náhlého vystoupení do nebe se v Bibli nevyskytuje. Avšak ti, kteří v ně věří, citují jako základ pro svou víru slova apoštola Pavla z 1. Tesaloničanům 4:17. Prozkoumejme kontext tohoto verše. Pavel napsal:

„Bratři, dále nechceme, abyste byli v nevědomosti ohledně těch, kteří spí ve smrti; abyste netruchlili právě jako i ostatní, kteří nemají žádnou naději. Vždyť máme-li víru, že Ježíš zemřel a opět vstal, tak také Bůh přivede ty, kteří usnuli ve smrti, prostřednictvím Ježíše spolu s ním. To vám totiž říkáme podle Jehovova slova, že my žijící, kteří přežijeme do Pánovy přítomnosti, nijak nepředejdeme ty, kteří usnuli ve smrti, protože sám Pán sestoupí z nebe s přikazujícím zvoláním, s hlasem archanděla a s Boží trubkou a ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem, vstanou nejprve. Potom my žijící, kteří přežijeme, chceme být spolu s nimi uchváceni v oblacích, abychom se setkali s Pánem ve vzduchu; a tak budeme vždy s Pánem. Utěšujte se tedy navzájem těmito slovy.“ — 1. Tesaloničanům 4:13–18.

Sbor v Tesalonice byl poměrně nový, když Pavel asi v roce 50 n. l. poslal tamějším křesťanům svůj první dopis. Členové sboru byli sklíčeni tím, že někteří z nich ‚spali ve smrti‘. Avšak to, co Pavel napsal, Tesaloničany utěšilo nadějí na vzkříšení.

Kristova „přítomnost“

Pavel potvrzoval, že věrní křesťané, kteří tehdy zemřeli, budou vzkříšeni, a rovněž uvedl, že ‚žijící, kteří přežijí do Pánovy přítomnosti, nijak nepředejdou ty, kteří usnuli ve smrti‘. (verš 15) Zvláštní pozornost si zaslouží apoštolův poukaz na Pánovu „přítomnost“. V tomto textu je v původním jazyku použito řecké slovo parousian, které znamená, že někdo doslova „je při tom“.

Když některou zemi navštíví hlava jiného státu, bývá obvykle oznámena očekávaná doba její přítomnosti v té zemi. Tak je to i s přítomností Pána Ježíše Krista. Strážná věž upřímným badatelům biblických proroctví důsledně předkládá doklady, že Ježíšova přítomnost v moci nebeského Království začala v roce 1914. Události odehrávající se od tohoto roku svědčí o Ježíšově neviditelné přítomnosti. (Matouš 24:3–14) Když tedy Pavel řekl, že jistí křesťané žijící během Pánovy přítomnosti budou ‚uchváceni v oblacích, aby se setkali s Pánem ve vzduchu‘, nemyslel tím, že se tito přežijící setkají s Kristem v zemské atmosféře, nýbrž v neviditelné nebeské říši, kde Kristus sedí po Boží pravici. (Hebrejcům 1:1–3) Ale jací křesťané to jsou?

‚Boží Izrael‘

Písma sdělují mnoho o tělesných Izraelitech a mluví i o duchovním ‚Božím Izraeli‘. Úplný počet členů této skupiny pomazaných Božím svatým duchem neboli činnou silou měli tvořit židovští i pohanští věřící. (Galaťanům 6:16; Římanům 11:25, 26; 1. Jana 2:20, 27) Kniha Zjevení ukazuje, že duchovní Izrael tvoří celkem 144 000 osob, které jsou všechny zobrazeny s Beránkem, Ježíšem Kristem, na nebeské hoře Sionu. Spolu s Kristem mají být v nebesích králi a kněžími. (Zjevení 7:1–8; 14:1–4; 20:6) Mají mezi nimi být jednotlivci, kteří byli spojeni se sbory v Tesalonice nebo kdekoli jinde, bez ohledu na jejich rasový nebo národnostní původ. — Skutky 10:34, 35.

Dříve než kdokoli z věrných členů duchovního Izraele může obdržet nebeskou odměnu, musí sdílet určitou zkušenost. Stejně jako Ježíš byl vzkříšen k životu v nebesích teprve potom, co podstoupil smrt na mučednickém kůlu, musí i křesťané s nebeskou nadějí zemřít předtím, než obdrží svou odměnu. (1. Korinťanům 15:35, 36) To mělo platit pro členy duchovního Izraele žijící v prvním století n. l. i pro takovéto jednotlivce, kteří jsou naživu dnes.

Pavel se zmínil o „Pánově přítomnosti“ a pak poukázal na dobu, kdy věrní duchovní Izraelité, kteří zemřeli, obdrží svou nebeskou odměnu. Napsal: „Sám Pán sestoupí z nebe s přikazujícím zvoláním, s hlasem archanděla a s Boží trubkou a ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem, vstanou nejprve.“ (verš 16) Můžeme proto očekávat, že jakmile začala přítomnost Ježíše jako Krále, začalo i nebeské vzkříšení, a sice vzkříšení těch z duchovního Izraele, kteří až do své smrti zachovávali ryzost. (1. Korinťanům 15:23) Ti nyní slouží v nebesích po Ježíšově boku. Co však těch poměrně málo pomazaných křesťanů, kteří ještě žijí na zemi? Očekávají své vytržení do nebe?

„Uchváceni“ — Jak?

Pavel poukázal na pomazané křesťany, kteří již zemřeli, a dodal: „Potom my žijící, kteří přežijeme, chceme být spolu s nimi uchváceni v oblacích, abychom se setkali s Pánem ve vzduchu; a tak budeme vždy s Pánem.“ (verš 17) „Žijící“ budou patrně ti, kteří budou naživu během Kristovy přítomnosti. Mají být „uchváceni“, aby se setkali s Pánem Ježíšem. Jako v případě věrných raných křesťanů, musí i oni podstoupit smrt coby lidé, aby mohli být s Ježíšem spojeni v nebesích. — Římanům 8:17, 35–39.

V dopise křesťanům v Korintu Pavel prohlásil: „To však říkám, bratři, že tělo a krev nemohou zdědit Boží království, ani porušenost nezdědí neporušenost. Pohleďte, říkám vám posvátné tajemství: Všichni neusneme ve smrti, ale všichni budeme přeměněni ve chvíli, v okamžiku, během poslední trubky. Zazní totiž trubka a mrtví budou vzbuzeni neporušitelní a my budeme přeměněni.“ (1. Korinťanům 15:50–52) Každý z ostatku duchovního Izraele, kdo zemře ve věrnosti během Kristovy přítomnosti, dostává okamžitě svou nebeskou odměnu. „V okamžiku“ je vzkříšen jako duchovní bytost a ‚uchvácen‘, aby se setkal s Pánem a sloužil jako spoluvládce v nebeském Království. Co se ale stane se všemi ostatními, kteří uctívají Jehovu? Budou také uchváceni do nebe, protože se přibližuje konec tohoto ničemného systému?

Přežití — ne však prostřednictvím vytržení

Vzhledem k tomu, že Ježíšova královská přítomnost začala v roce 1914, nacházíme se nyní hluboko v „čase konce“ tohoto světa. (Daniel 12:4) Pavel varoval: „Pokud jde o časy a období, bratři, není třeba vám nic psát. Vždyť sami zcela dobře víte, že Jehovův den přichází přesně jako zloděj v noci. Kdykoli řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou.“ (1. Tesaloničanům 5:1–3) Ostražití křesťané však uniknou. Jak?

Volání „Mír a bezpečnost!“ je předzvěstí období, které Ježíš označil jako „velké soužení“. Kniha Zjevení popisuje „velký zástup“ věřících, kteří mají naději, že budou žít věčně v pozemském ráji, a říká: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi.“ (Zjevení 7:9, 14; Lukáš 23:43) Ne, ti nemají vyhlídku, že budou vytrženi. Namísto toho mají naději, že přežijí přímo zde na zemi. Aby se na to připravili, musí zůstávat duchovně bdělí. Jak to můžete dělat i vy, abyste přežili konec tohoto systému?

Musíte ‚být střízliví a mít na sobě pancíř víry a lásky a jako přilbu naději na záchranu‘. (1. Tesaloničanům 5:6–8) Nyní je čas věnovat pozornost Božímu prorockému Slovu, Bibli. Jak ubíhají sekundy, které zbývají do konce tohoto systému, dbejte na Pavlovu radu: „Nezacházejte s prorockými výroky pohrdavě. Přesvědčte se o všem; držte se toho, co je znamenité.“ (1. Tesaloničanům 5:20, 21) Svědkové Jehovovi vás zvou do svých sálů Království, kde se s nimi můžete účastnit studia biblických proroctví i jiných význačných rysů Božího inspirovaného Slova.

S rostoucím přesným poznáním a vírou uvidíte, jak se uskutečňuje předsevzetí Jehovy Boha — zbavit vesmír nepřátel a obnovit na zemi ráj. Když budete projevovat víru, můžete být také mezi lidmi, kteří přežijí „velké soužení“ a budou mít přednost přivítat milióny těch, kteří budou vzkříšeni k životu na zemi. Bude opravdu radostné žít pod vládou Božího Království. To bude v rukou Ježíše Krista a jeho spoluvládců, kteří v té době již budou ‚uchváceni, aby se setkali s Pánem‘, protože již budou vzkříšeni k životu v nebeské říši.

Jaká je tedy pravá biblická naděje pro poslušné lidstvo všeobecně? Není to vytržení do nebe. Je to věčný život na zemi pod vládou Božího Království.

[Obrázek na straně 7]

Lidé, kteří přežijí velké soužení, budou vítat osoby, jež budou vzkříšené k životu na rajské zemi pod vládou Ježíše a těch, kteří byli „uchváceni“ do nebe