dílo každého vyjde najevo, neboť den je ukáže, protože bude zjeveno prostřednictvím ohně; a ohněm se prokáže, jakého druhu je dílo každého.“ (1. Korinťanům 3:12, 13)

¹¹ Co by se s těmito stavbami stalo, kdyby vypukl požár? Odpověď byla v Pavlově době stejně zřejmá jako dnes. V roce 146 př. n. l. Korint dobyl a zapálil římský generál Mummius. Mnoho staveb ze dřeva, sena či slámy jistě bylo zcela zničeno. A co masivní stavby z kamene zdobeného stříbrem a zlatem? Ty nepochybně vydržely. Kolem těchto impozantních kamenných budov — jež přečkaly různé pohromy, které už dávno srovnaly se zemí okolní, méně trvanlivé stavby — v Korintu možná denně chodili Pavlovi zájemci. Hlavní myšlenku Pavel tedy vystihl opravdu velmi působivě. Když vyučujeme druhé, musíme sami na sebe pohlížet jako na stavitele. Chceme pracovat s co možná nejlepšími a nejtrvanlivějšími materiály. Tak naše dílo pravděpodobně obstojí. Co jsou však ty trvanlivé materiály a proč je tak důležité je používat?

Takové dílo by v ‚ohni‘ neobstálo. O jakém ohni Pavel vlastně mluvil?

13. Co představuje oheň v Pavlově znázornění, a co by si všichni křesťané měli uvědomovat?

¹³ Je to oheň, kterému ve svém životě čelí každý z nás — jsou to zkoušky víry. (Jan 15:20; Jakub 1:2, 3) Křesťané v Korintu si potřebovali uvědomit, stejně jako si to musíme uvědomovat my dnes, že každý, koho vyučujeme, bude zkoušen. Pokud je naše vyučování nevalné, bude to mít smutné následky.