Budovat křesťanskou osobnost v našich dětech

WANDINA matka, kterou opustil manžel, tvrdě pracovala na tom, aby ve své dceři vybudovala křesťanské vlastnosti. Když bylo Wandě dvanáct let, byla tato výchova podrobena zkoušce. Wanda tenkrát byla donucena s mladším bratrem a sestrou opustit matku a nějaký čas bydlet u otce. Její otec nebyl věřící. Jak tedy bude Wanda jednat, až na ni matka nebude moci dohlížet?

Pro všechny křesťanské rodiče přichází chvíle, kdy jejich děti musí učinit osobní rozhodnutí a vyzkoušet svou vlastní víru. Děti mohou být od rodičů odloučeny jako Wanda. Mohou být ve škole vystaveny tlaku vrstevníků, aby udělaly něco nesprávného. Nebo mohou čelit silným pokušením. Křesťanští rodiče doufají a modlí se, aby jejich děti měly dost silnou křesťanskou osobnost na to, aby vydržely, až přijde čas zkoušky.

Jak mohou rodiče ve svých dětech budovat silné křesťanské vlastnosti? Než se podíváme, co se stalo Wandě, zjistíme si, jak nám na tu otázku pomáhá odpovědět Bible. Základ pro odpověď se nachází v těchto slovech apoštola Pavla ke křesťanům v Korintě: „Žádný člověk. . . nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, jenž je Ježíš Kristus. Jestliže však někdo staví na ten základ zlato, stříbro, drahokamy, dříví, seno, strniště, dílo každého vyjde najevo, neboť den je odhalí, protože bude zjeveno ohněm, a oheň sám prověří, jakého druhu je dílo každého.“ — 1. Korinťanům 3:11–13.

Základ

Proč napsal Pavel tato slova? Zahájil v Korintu program budování křesťanských osobností, ale program se dostal do problémů. V Pavlově budování ovšem nešlo o vlastní tělesné děti. Šlo o ty, kteří se stali křesťany prostřednictvím jeho kázání. Myslel však na ně jako na duchovní potomstvo a to, co řekl, má hodnotu i pro rodiče. — 1. Korinťanům 4:15.

Pavel přišel do Korintu nějaký čas předtím a vybudoval tam křesťanský sbor. Ti, kdo na jeho kázání zareagovali, udělali velké změny ve své osobnosti. Někteří byli předtím nemravné osoby, zloději, modláři a opilci. (1. Korinťanům 6:9–11) Dokázali však změnit smýšlení na křesťanské, protože Pavel položil, abychom tak řekli, dobrý základ. Co bylo tím základem? „Žádný člověk. . . nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, jenž je Ježíš Kristus.“ — 1. Korinťanům 3:11.

Jak položil Pavel tento základ, když vyučoval tyto nové věřící v Korintu? Říká nám: „A tak když jsem k vám přišel, bratři, nepřišel jsem vám oznamovat svatou tajnou Boží věc s výstřední řečí nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic kromě Ježíše Krista, a to toho přibitého na kůl.“ (1. Korinťanům 2:1, 2; Skutky 18:5) Neobracel pozornost k sobě ani nekrášlil pravdu tak, aby jí dodal povrchní intelektuální přitažlivost. Spíše obracel pozornost na Ježíše Krista a na to, jak byl Bohem použit.

Ježíš skutečně je obdivuhodně silný základ pro křesťanské budování. Opatřil výkupní oběť. Je nyní nebeským Králem a v tomto pověření brzy zničí Boží nepřátele v Armagedonu. Pak bude konat Jehovovu spravedlnost během tisíciletého panování a jako Boží velekněz postupně pozvedne lidský rod k dokonalosti. Jaký jiný základ by někdo mohl chtít?

Proto činíme dobře, jestliže při budování křesťanské osobnosti ve svých dětech napodobujeme Pavla a ujišťujeme se, že oceňují tyto životně důležité skutečnosti. Měli bychom své děti od malička učit, aby milovaly Ježíše za to, co pro nás udělal a co stále dělá. — 1. Petra 1:8.

Budování

Pavel sice položil tento znamenitý základ, ale po jeho odchodu utrpělo budovatelské dílo určité nezdary. (1. Korinťanům 3:10) Problém se příliš nelišil od toho, s čím se dnes střetávají mnozí rodiče. Vychovávají své děti v křesťanské víře a jsou přesvědčeni, že děti chápou, co je pravda. Ale když děti odrůstají, dají se odvléci nebo víru zavrhnou. Proč? Často je to tím, jaký byl použit stavební materiál.

Pavel řekl, že něčí osobnost lze budovat z hodnotných materiálů: zlata, stříbra a drahých kamenů. Může se však také budovat z laciných materiálů: dřeva, sena a slámy. (1. Korinťanům 3:12) Jestliže stavitel použije zlato, stříbro a drahokamy, jistě staví vynikající stavbu, která má obrovskou hodnotu. Ale stavitel, který používá dřevo, seno a slámu, staví jen nějakou náhražku, dočasnou a lacinou.

Zdá se, že v Korintu byl použit slabý duchovní materiál. Někteří z těch, kteří pokračovali na základech položených Pavlem, stavěli lacino, nebudovali silné, trvalé stavby. Korinťané začali vzhlížet k lidem a vznikla mezi nimi nejednota, žárlivost a svár. (1. Korinťanům 1:10–12; 3:1–4) Jak se tomu dalo zabránit? Používáním kvalitnějších, trvanlivějších materiálů.

Ty představují hodnotné povahové rysy, které jsou nezbytnou součástí křesťanské osobnosti. Jaké rysy? Apoštol Petr se o jednom zmínil: „Vyzkoušená jakost vaší víry, mnohem hodnotnější než zlato.“ (1. Petra 1:6, 7) Král Šalomoun se zmínil o jiných dvou: moudrosti a rozlišovací schopnosti, jež mít „je lepší než mít jako zisk stříbro“. (Přísloví 3:13–15) A král David nám připomíná, že bázeň před Jehovou a ocenění pro jeho přikázání „jsou žádoucnější než zlato“. — Žalm 19:9, 10; 19:10, 11, KB.

Tyto a jiné hodnotné materiály lze zabudovat do křesťanských osobností, aby pomohly našim dětem vydržet ve zkouškách. Jak si ale můžeme být jistí, že stavíme z takových materiálů? Tím, že budeme věnovat pozornost srdci, jak srdci dětí, tak vlastnímu.

Úspěšné stavitelské dílo

Úloha, kterou v tomto stavitelském díle hraje srdce rodičů, vysvítá z příkazu, který dal Jehova rodičům ve starověkém izraelském národě: „A prokáže se, že tato slova, která ti dnes přikazuji, jsou na tvém srdci.“ Pak pokračoval: „A budeš je vštěpovat svému synovi.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7) Než tedy můžeme budovat jiné, musíme budovat sami sebe. V tom, co říkáme, by měly děti vidět, že naše osobnost je vytvořena ze správných materiálů. — Kolosanům 3:9, 10.

Potom musí naše vyučování zasáhnout jejich srdce. Ježíš, nejúspěšnější budovatel křesťanských osobností, dosahoval srdce tím, že používal znázornění a otázek. (Matouš 17:24–27; Marek 13:34) Rodiče shledávají, že tytéž vyučovací metody jsou velmi účinné. Používají znázornění, aby křesťanské pravdy zapůsobily na srdce jejich malých dětí, a používají promyšlené otázky, aby rozpoznali, co si jejich starší děti doopravdy myslí, jak uvažují ve svém srdci. — Přísloví 20:5.

Když se Mojžíš snažil vybudovat v Izraelitech touhu, aby zůstali věrni, řekl: „Abys dodržoval Jehovova přikázání a jeho ustanovení. . . pro své dobro.“ (5. Mojžíšova 10:13) Podobně je dobré, jestliže se rodiče neomezí jen na to, aby svým dětem vysvětlili, jaké jsou Boží normy, ale také jim přesvědčivě ukážou, proč jsou takové věci jako poctivost, mravní čistota a dobré společenství pro jejich dobro.

A konečně Ježíš řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Když děti v raném věku osobně poznají Jehovu, naučí se s ním hovořit o svých problémech a získají zkušenosti s tím, že vyslýchá jejich modlitby, vypěstují si tu složku křesťanské osobnosti, která je pro život nejdůležitější: osobní vztah ke svému Stvořiteli.

Oheň

Pavel shledal jednu věc: když se stavitelské dílo v Korintu nekonalo, jak náleží, zakořenily se tam světské rysy jako sektářství a rozkoly. Bylo to nebezpečné, protože „oheň sám prověří, jakého druhu je dílo každého“, vysvětlil. — 1. Korinťanům 3:13.

Co je tím ohněm? Může to být jakákoli zkouška, kterou satan křesťanovi způsobí. Může to být například tlak ze strany vrstevníků, tělesné pokušení, hmotařství, pronásledování, dokonce i rozvratné účinky pochybností. Takové zkoušky zcela jistě přijdou. „Dílo každého vyjde najevo, neboť den je odhalí, protože bude zjeveno ohněm.“ Moudří rodiče budují osobnost svých dětí s očekáváním, že děti později budou vyzkoušeny. Ale důvěřují tomu, že s Jehovovou pomocí děti úspěšně projdou zkouškou. Jestliže mají tento postoj, budou mít jako rodiče velké požehnání.

Odměna

Pavel řekl: „Jestliže něčí dílo, které na tom postavil, zůstane, obdrží odměnu.“ (1. Korinťanům 3:14) Apoštol Pavel odměnu obdržel. Křesťanům ve městě Tesalonice, kde také konal stavitelské dílo, napsal: „Vždyť co je naše naděje nebo radost nebo koruna jásání — nuže, nejste to skutečně vy? — před naším Pánem Ježíšem za jeho přítomnosti? Určitě jste naše sláva a radost.“ — 1. Tesaloničanům 2:19, 20.

Tuto odměnu dostala i Wandina matka. Když si dvanáctiletá Wanda uvědomila, že je od své matky odloučena, nejprve usínala s pláčem. Potom si připomněla, že jí matka radila, aby se o svých potížích radila v modlitbě s Jehovou. Pomodlila se a brzy ji napadlo prohlédnout telefonní seznam, aby zjistila, zda jsou někde v okolí svědkové Jehovovi. Spojila se s nimi a dozvěděla se, že jedna rodina bydlí o kus dál ve stejné ulici jako její otec. „Měla jsem ohromnou radost!“ říká Wanda.

Tato rodina ji povzbudila tak, že Wanda přiměla svého mladšího bratra a sestru, aby se znovu zapojili do křesťanské činnosti. „Odpovědnost za to, abychom se přichystali na shromáždění, ležela na mně,“ vysvětluje. „Musela jsem se postarat o vyprání šatů pro nás všechny, o učesání a o to, abychom byli čistí a nemuseli se za sebe stydět.“ Pro mladé děvče to byla těžká práce, ale konala ji. Jeden čas se jim otec pokoušel bránit v návštěvě shromáždění, ale děti ho prosily, a tak jim dovolil, aby chodily.

Později se děti vrátily k matce. Když bylo Wandě patnáct, stala se pokřtěnou křesťankou a nakonec se vyjádřila, že jejím cílem je stát se misionářkou. Ano, dílo Wandiny matky ve zkoušce vydrželo. Měla radost z odměny, kterou bylo to, že viděla svou dceru, jak sama od sebe pevně stojí za pravdou. Kéž mají všichni křesťanští rodiče podobný úspěch, když pracují na tom, aby ve svých dětech vybudovali křesťanskou osobnost.

[Rámeček na straně 27]

Tento článek sice ukazuje, že se rodiče velmi snaží vybudovat ve svých dětech křesťanskou osobnost, ale samy děti také mají odpovědnost. Jako všichni křesťané musí i ony budovat samy sebe. (Efezanům 4:22–24) Přestože rodiče mají skvělou příležitost jim v tom pomáhat, nakonec se musí každý jednotlivec sám rozhodnout, že bude sloužit Jehovovi.