Divadlo v Epidauru — Zůstalo po staletí neporušené

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ŘECKU

CHODÍTE rádi do divadla? Jste rádi, když se můžete při komedii od srdce zasmát? Povznáší vás, či dokonce inspiruje divadelní hra, která má hlubokou myšlenku, která se dotýká vašich pocitů nebo poskytuje poučení o lidské povaze? Pak se možná budete chtít něco dozvědět o divadle v Epidauru. Je úzce spojeno se vznikem dramatu ve starověkém Řecku.

Řecký zeměpisec Pausaniás z druhého století n. l. napsal, že v Epidauru ‚je to nejpozoruhodnější divadlo starověkého světa. Přestože římská divadla jsou velkolepější a honosnější, žádný architekt nemůže úspěšně konkurovat kráse a harmonii epidaurského divadla.‘

Nejlépe zachováno

Přibližně 60 kilometrů jižně od řeckého města Korint je malá vesnice Epidauros. Před dvaceti pěti stoletími to bylo důležité obchodní a náboženské středisko.

V pozdějších dobách by si nikdo nepomyslel, že v této oblasti holých zvlněných pahorků, obdělávaných polí a olivových hájů kdysi bylo velké divadlo. Panagís Kavadías, významný řecký archeolog 19. století, si však byl jistý, že tyto pahorky skrývají dobře střežené tajemství. Jeho zvědavost vzbudil Pausaniánův popis citovaný výše. Kavadías byl přesvědčen, že v této obyčejné krajině objeví velkolepé divadlo. A to se také stalo na jaře roku 1881.

Po šesti letech tvrdé práce bylo díky Kavadíovým vykopávkám odkryto impozantní, téměř neporušené divadlo. Podle archeologů bylo toto divadlo postaveno okolo roku 330 př. n. l. Polykleitem mladším, což byl vynikající sochař a architekt z blízkého města Argos. Mános Perrákis, současný architekt, vyjadřuje všeobecný názor výzkumníků, když Epidauros nazývá „nejslavnějším a nejlépe zachovaným řeckým divadlem“.

Objev epidaurského divadla byl důležitý jak pro archeologii, tak pro architekturu. Zatímco většina jiných starověkých divadel utrpěla částečnou zkázu nebo byla zrekonstruována, epidaurské divadlo zůstalo po staletí netknuté, protože bylo bezpečně ukryté pod více než šestimetrovou vrstvou půdy.

Novodobí návštěvníci mohou zcela jasně poznat základní části divadla. Orchestra, kruhová plocha určená k tanci a pro sbor, je kolem dokola lemována úzkým pruhem mramoru. Podlaha je z udusané zeminy a uprostřed je oltář. Za orchestrou je budova skéné, z níž se zachovaly jen základy. Herci hráli původně na orchestře a kulisy byly tvořeny pomalovanými panely, které byly instalovány na otáčivých trojúhelníkových deskách po obvodu jeviště. Později herci začali hrát přímo na skéné, orchestru nechali pro sbor, a kulisy byly přemístěny ke stěnám skéné.

Epidaurské divadlo mělo nejdříve kapacitu 6 000 míst. Ve druhém století př. n. l. byla horní část rozšířena o dalších 21 řad, a tak celkový počet míst překročil 13 000. Místa v přední řadě byla rezervována pro hodnostáře a od ostatních míst se lišila tím, že byla postavena z načervenalého kamene a měla opěradla.

Úžasná akustika

Epidaurské divadlo je známé svou vynikající akustikou. „I ten nejslabší zvuk — hluboký vzdech nebo roztrhání kusu papíru — lze jasně slyšet dokonce až nahoře v poslední řadě sedadel,“ říká profesor archeologie S. E. Iakovídis.

Mnoho turistů, kteří divadlo navštíví, se rádi postaví doprostřed orchestry a recitují básně, zpívají písně, nebo dokonce něco zašeptají svým přátelům sedícím až v nejvyšších řadách. Žasnou nad pozoruhodným způsobem, jakým se zvuk šíří do každého rohu tohoto velkého hlediště.

Za takovou vynikající akustiku vděčí epidaurské divadlo svému půlkruhovému, amfiteatrálnímu tvaru. To nám připomíná, jak Ježíš pronášel kázání velkému zástupu lidí v přírodních amfiteátrech — většinou na úbočích svahů —, takže ho všichni mohli jasně slyšet. (Matouš 5:1, 2; 13:1, 2)

Vzdálenost od jeviště k nejvyšším řadám je v Epidauru navíc zmenšena strmostí hlediště. I v nejvyšších řadách jsou zvukové vlny utlumeny jen nepatrně.

K dobré akustice přispívá také vhodná vzdálenost mezi řadami. To umožňuje, aby se zvuk šířil do všech směrů se stejnou hlasitostí a jasností. K dalším faktorům patří odraz zvuku od tvrdého, masivního povrchu orchestry a od řad sedadel, kvalitní mramor, který byl při stavbě použit, tichá krajina a stálý vánek, který fouká směrem od orchestry k divákům.

Divadlo — ideální místo pro drama

Divadla, jako je to v Epidauru, stavěli starověcí Řekové s úzkostlivou pečlivostí a zručností, a proto diváci mohli dramata snadno vidět a dobře slyšet. Drama má původ ve svátcích plodnosti, kdy se oslavovala sklizeň a vinobraní, a také v představách o smrti a obnovení života. Takové orgiastické oslavy byly na počest Dionýsa, mytického boha vína a plodnosti. Tato představení nebyla jen oslavováním mytických bohů, ale také se tam vyprávěly příběhy. Tak vznikly tři hlavní formy vyprávění příběhů: tragédie, komedie a satira. Městští vládci si uvědomovali, jakou popularitu tyto události mají, a podporovali je jako prostředek k získání větší politické moci.

Časem se vliv dionýsovských oslav na drama zmenšil a orgiastická představení již nebyla tak častá. Když například Aischylos, Sofoklés a Eurípidés, slavní dramatici pátého století př. n. l., hledali pro své hry nová témata, obrátili se k řecké historii a mytologii. Popularita dramatu vzrůstala mezi stále větším počtem lidí, a tak vznikla potřeba větších divadel, takových, jaké bylo to v Epidauru. A protože v dramatu často zazněla obtížně rozeznatelná slovní hříčka nebo pohotová odpověď, bylo nutné, aby obecenstvo slyšelo každé pronesené slovo, což při stavbách divadel vyžadovalo velkou péči a dovednost.

V každé divadelní hře vystupoval sbor (obvykle 10 až 15 lidí) a herci (nikdy ne víc než 3 mluvící postavy při každé scéně). Hercům se říkalo hy·po·kri·taiʹ, neboli ti, kdo odpovídají sboru. Časem se tento termín začal obrazně používat na člověka, který jedná falešně nebo který něco předstírá.a V Matoušově evangeliu je toto slovo použito na nepoctivé znalce zákona a farizey, kteří žili v Ježíšově době. (Matouš 23:13)

Epidauros a starověké drama dnes

Představení v podobě starověkého dramatu byla v Epidauru i na jiných místech v Řecku opět obnovena. Až do začátku 20. století byla starověká řecká dramata, zvláště tragédie, pouhým předmětem akademického studia. Avšak od roku 1932, kdy bylo založeno Řecké národní divadlo, byla díla starověkých dramatiků překládána do soudobé řečtiny.

Od roku 1954 se Epidaurský festival dramatu stal výroční událostí. Epidaurské divadlo hostí každé léto mnoho řeckých i zahraničních divadelních společností, které pořádají představení starověkých her. Tisíce turistů a milovníků divadla přijíždí na toto místo, aby se podívali na novodobé zpracování her, které byly napsány téměř před 2 500 lety.

Takže až příště navštívíte Řecko, jste zváni do Epidauru. Až uvidíte toto úžasné divadlo, možná dojdete ke stejnému závěru jako Pausaniás: ‚Žádný architekt nemůže úspěšně konkurovat kráse a harmonii epidaurského divadla.‘

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 13]

Divadlo a první křesťané

„Stali [jsme se] divadelní podívanou světu a andělům a lidem,“ napsal apoštol Pavel křesťanům v Korintu, kteří žili blízko Epidauru. (1. Korinťanům 4:9; Hebrejcům 10:33) Měl tím na mysli skutečnost, že kvůli pohanám a pronásledování byli jakoby vystaveni v divadle před všeobecným publikem. V Pavlově době byly divadelní hry oblíbeným druhem rekreace. První křesťané však byli varováni před nemravností a krutým násilím, které se v divadelních hrách té doby často vyskytovaly. (Efezanům 5:3–5) Sami křesťané byli někdy do divadla nebo do římské arény násilím odvedeni jako předmět zábavy, a byli dokonce nuceni bojovat s divokými zvířaty.

[Obrázky na straně 12]

Sofoklés

Aischylos

Eurípidés

[Podpisek]

Řečtí dramatici: Musei Capitolini, Řím

[Podpisek obrázku na straně 11]

S laskavým svolením GNTO