Proč podávat zprávu o tom, co je špatné?

„TEN, kdo prozradí nějakou záležitost, stává se nepřítelem lidí,“ říká se v západní Africe. To se stalo muži jménem Olu, když obvinil svého staršího bratra, že se s Oluovou starší sestrou dopustil krvesmilstva. „Jsi lhář,“ vykřikl ten bratr. Potom Olua surově zbil, vyhnal ho z domu a spálil mu všechny šaty. Vesničané se postavili na stranu Oluova bratra. Olu již nebyl ve vesnici vítán, a proto musel odejít. Teprve až když se zjistilo, že je děvče těhotné, si lidé uvědomili, že měl Olu pravdu. Bratr se k tomu, co udělal, přiznal a Olu si opět získal přízeň lidí. Věci se ale mohly vyvinout docela jinak a Olu mohl být také zabit.

Je jasné, že ti, kdo nemilují Jehovu, nejsou příliš nadšeni, když vyjdou najevo jejich chyby. Sklon hříšných lidí je odmítat pokárání a zlobit se na ty, kdo je dávají. (Srovnej Jana 7:7.) Není divu, že když mají někteří lidé mluvit o přestupcích druhých s lidmi, kteří mají autoritu přestupníky napravit, mlčí jako ryba.

Oceňujte hodnotu pokárání

Ale svědkové Jehovovi se na kárání dívají jinak. Zbožní muži a ženy vysoce oceňují opatření, které Jehova udělal, aby pomohl lidem v křesťanském sboru, kteří chybili. Tito lidé si uvědomují, že takové ukázňování je projevem jeho milující laskavosti. (Hebrejcům 12:6–11)

To je možné dokreslit tím, co se stalo za života krále Davida. Ačkoli byl od svého mládí spravedlivý muž, dopustil se závažného provinění. Nejprve se dopustil cizoložství. Potom chtěl svoje špatné jednání zastřít a postaral se o to, aby byl manžel té ženy zabit. Ale Jehova o tomto Davidově hříchu informoval proroka Natana a ten na Davidovu chybu statečně poukázal. Natan použil působivé podobenství, když se Davida zeptal, co by se mělo udělat bohatému muži, který měl mnoho ovcí, a přesto ukradl a zabil jediné jehně, domácího miláčka jednoho chudého muže, aby pohostil své přátele. David býval také pastýřem a toto ho rozhořčilo. Řekl: „Muž, který tohle dělá, zaslouží zemřít!“ Natan potom toto podobenství uplatnil na Davida a řekl: „Ty sám jsi ten muž!“ (2. Samuelova 12:1–7)

David se na Natana nerozzlobil; neobhajoval se ani nezačal Natana z něčeho obviňovat. Místo toho Natanovo napomenutí silně zasáhlo jeho svědomí. David s krvácejícím srdcem přiznal: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“ (2. Samuelova 12:13)

To, že Natan odhalil Davidův hřích a potom následovalo pokárání od Boha, přineslo dobré výsledky. Ačkoli David nebyl ochráněn před následky svého špatného skutku, činil pokání a získal smíření s Bohem. Co si David o tomto pokárání myslel? Napsal: „Kdyby mě udeřil spravedlivý, byla by to milující laskavost, a kdyby mě pokáral, byl by to olej na hlavu, jejž by má hlava nechtěla odmítnout.“ (Žalm 141:5)

I dnes se Jehovovi služebníci mohou dopustit závažného provinění — dokonce i ti, kdo byli věrní mnoho let. Většina z nich požádala o pomoc starší, protože si uvědomovali, že jim starší mohou pomoci. (Jakub 5:13–16) Ale někdy se provinilec možná snaží svůj čin zatajit, jako to udělal král David. Co bychom měli dělat, kdybychom se ve sboru dozvěděli o nějakém závažném provinění?

Kdo je za to zodpovědný?

Když se starší o závažném provinění dozvědí, vyhledají ty, jichž se to týká, aby jim poskytli potřebnou pomoc a nápravu. Soudit v křesťanském sboru je odpovědností starších. Ostražitě dohlížejí na duchovní stav sboru a pomáhají těm, kdo jednají nemoudře nebo špatně, a napomínají je. (1. Korinťanům 5:12, 13; 2. Timoteovi 4:2; 1. Petra 5:1, 2)

Ale co když nejsi starší a dozvíš se o tom, že se nějaký křesťan dopustil závažného provinění? Vedení můžeme najít v Zákoně, který dal Jehova izraelskému národu. Zákon stanovoval, že pokud se někdo stal svědkem odpadlického nebo vzpurného jednání, vraždy nebo nějakého jiného těžkého zločinu, bylo jeho povinností podat o tom zprávu a dosvědčit, co se dozvěděl. Ve 3. Mojžíšově 5:1 je řečeno: „V případě, že nějaká duše hřeší tím, že slyšela veřejné proklínání, a je svědkem nebo to viděla nebo se to dozvěděla, jestliže o tom nepodá zprávu, potom se bude zodpovídat za své provinění.“ (Srovnej 5. Mojžíšovu 13:6–8; Ester 6:2; Přísloví 29:24.)

Křesťané dnes nejsou pod mojžíšským Zákonem, ale přesto mohou získat vedení ze zásad, jež jsou v něm uvedeny. (Žalm 19:7, 8) Co bys tedy měl dělat, kdyby ses dozvěděl o závažném provinění nějakého spolukřesťana?

Jak si počínat

V první řadě je důležité, aby byl pádný důvod se domnívat, že k vážnému provinění opravdu došlo. „Nestávej se nepodloženě svědkem proti svému bližnímu,“ řekl jeden moudrý muž. „Pak bys musel být pošetilý svými rty.“ (Přísloví 24:28)

Možná se rozhodneš jít přímo za staršími. Tím nic nezkazíš. Obvykle je ale laskavější zajít za člověkem, kterého se to týká. Snad všechno není takové, jak se zdá. Nebo starší možná už záležitost řeší. S tím člověkem mluv o záležitosti klidně. Jestliže jsou stále důvody se domnívat, že byl spáchán závažný hřích, vybídni toho člověka, aby vyhledal starší, a vysvětli mu, proč je moudré to udělat. S jinými o té záležitosti nemluv, protože to by bylo tlachání.

Pokud ten člověk nepodá starším zprávu v nějakém rozumném čase, potom bys to měl udělat ty. Jeden nebo dva starší potom budou o té věci mluvit s obviněným. Starší musí „hledat a pátrat a důkladně se dotazovat“, aby zjistili, zda se to opravdu stalo. Pokud ano, budou postupovat podle biblických vodítek. (5. Mojžíšova 13:12–14)

K tomu, aby byl někdo obviněn, jsou potřeba alespoň dva svědci. (Jan 8:17; Hebrejcům 10:28) Jestliže ten člověk obvinění popírá a ty jsi jediný svědek, bude záležitost ponechána v Jehovových rukách. (1. Timoteovi 5:19, 24, 25) Dělá se to tak proto, že víme, že Jehovovi je všechno „otevřeně vystavené“, a pokud je člověk vinný, nakonec ho jeho hřích „dostihne“. (Hebrejcům 4:13; 4. Mojžíšova 32:23)

Ale předpokládejme, že ten člověk obvinění skutečně popře a ty jsi proti němu jediný svědek. Mohl bys být nyní obviněn z pomluvy? Ne, pokud jsi ovšem netlachal mezi těmi, jichž se tato záležitost netýká. Pomluva není to, když se těm, kdo mají na záležitosti dozírat a napravovat je, podá zpráva o něčem, co má dopad na sbor. To je přece v souladu s naší touhou vždy jednat s věrnou oddaností a činit to, co je správné. (Srovnej Lukáše 1:74, 75.)

Udržujme ve sboru svatost

Jeden důvod, proč podat zprávu o provinění, je to, že to chrání čistotu sboru. Jehova je čistý a svatý Bůh. Požaduje, aby ti, kdo ho uctívají, byli duchovně a morálně čistí. Jeho inspirované Slovo nabádá: „Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle žádostí, které jste měli dříve ve své nevědomosti, ale ve shodě s tím Svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Budete svatí, protože já jsem svatý.‘ “ (1. Petra 1:14–16) Ti, kdo se dopouštějí nečistoty nebo provinění, mohou sbor poskvrnit a přivést na něj Jehovovu nelibost, pokud jejich jednání není napraveno nebo nejsou vyloučeni. (Srovnej Jozua kapitolu 7.)

Dopis apoštola Pavla křesťanům v Korintu ukazuje, jak zpráva o provinění přispěla k očištění Božího lidu v Korintu. Pavel ve svém prvním dopise napsal: „Skutečně přišla zpráva o smilstvu mezi vámi, a to o takovém smilstvu, jaké není ani mezi národy, že nějaký muž má manželku svého otce.“ (1. Korinťanům 5:1)

Bible nám neříká, od koho apoštol tuto zprávu dostal. Možná se Pavel o této situaci dozvěděl od Stefana, Fortunáta a Achaika, kteří předtím přicestovali z Korintu do Efezu, kde se Pavel zdržoval. Pavel také dostal od křesťanů v Korintu dopis s mnoha otázkami. Ať již se tedy Pavel o situaci v Korintu dozvěděl od kohokoli, jakmile zprávu od hodnověrných svědků dostal, mohl v této záležitosti poskytnout vedení. „Odstraňte toho ničemu ze svého středu,“ napsal. Ten muž byl ze sboru vyloučen. (1. Korinťanům 5:13; 16:17, 18)

Přinesly Pavlovy příkazy dobré výsledky? Opravdu ano! Je zřejmé, že přestupník přišel k rozumu. Pavel ve svém druhém dopise Korinťanům sbor vybízel, aby tomu kajícnému člověku ‚laskavě odpustil a utěšil‘ ho. (2. Korinťanům 2:6–8) Zpráva o provinění tedy vedla k jednání, které pomohlo sbor očistit, a pro člověka, který poškodil svůj vztah k Bohu, to znamenalo, že opět získal Boží přízeň.

V Pavlově prvním dopise křesťanům v Korintu nacházíme také další příklad. Tentokrát se apoštol jmenovitě zmiňuje o svědcích, kteří mu o té záležitosti podali zprávu. Napsal: „Bylo mi totiž o vás odhaleno, moji bratři, těmi z domácnosti Chloé, že mezi vámi existují rozkoly.“ (1. Korinťanům 1:11) Pavel věděl, že tyto rozkoly a to, že se některým lidem dávala nepřiměřená čest, vedlo k sektářskému postoji, který ohrožoval jednotu sboru. S hlubokým zájmem o duchovní blaho svých spoluvěřících Pavel jednal rychle a napsal sboru radu, jak záležitost napravit.

Naprostá většina bratrů a sester ve sborech po celém světě dnes tvrdě pracuje, aby ochránili duchovní čistotu sboru; dělají to tak, že každý osobně si zachovává schválené postavení před Bohem. Někteří kvůli tomu trpí, jiní dokonce zemřeli, aby zůstali ryzí. Je jisté, že přehlížet nebo zatajovat špatné jednání by ukazovalo na nedostatek ocenění pro tyto snahy.

Pomoc chybujícím

Proč někteří z těch, kdo spáchali závažný hřích, nezašli za sborovými staršími? Často je to proto, že nevědí, jaké dobré výsledky to přinese. Někteří se nesprávně domnívají, že když se bratrům svěří, bude jejich hřích zveřejněn před celým sborem. Další klamou sami sebe, pokud jde o závažnost jejich jednání. Jiní se domnívají, že se mohou napravit sami, bez pomoci starších.

Ale takoví provinilci láskyplnou pomoc od sborových starších potřebují. Jakub napsal: „Je mezi vámi někdo nemocný? Ať k sobě zavolá starší muže sboru a ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem v Jehovově jménu. A modlitba víry prospěje churavému a Jehova ho pozvedne. Také když hřešil, bude mu odpuštěno.“ (Jakub 5:14, 15)

To je skutečně nádherné opatření, které pomáhá chybujícím, aby obnovili duchovní smýšlení. Starší mohou poskytnout laskavou radu z Božího slova a mohou se za lidi, kteří jsou duchovně nemocní, modlit; tak je možné jim pomoci, aby opustili svou nesprávnou cestu. Když se tedy kajícníci setkají s milujícími staršími, cítí spíše osvěžení a úlevu než odsouzení. Jeden mladý muž ze západní Afriky se dopustil smilstva a několik měsíců to tajil. Když jeho hřích vyšel najevo, řekl starším: „Velmi si přeji, aby se mě někdo zeptal, jak jsem se s tou dívkou zapletl. Je to taková úleva, když se z toho člověk může vypovídat.“ (Srovnej Žalm 32:3–5.)

Projev lásky založené na zásadách

Pokřtění Boží služebníci „přešli ze smrti do života“. (1. Jana 3:14) Ale když spáchají vážný hřích, vydají se zpět na cestu ke smrti. Když nedostanou pomoc, mohli by se ve svém jednání zatvrdit a netoužili by po pokání a po návratu k uctívání pravého Boha. (Hebrejcům 10:26–29)

Podat zprávu o provinění je projev upřímného zájmu o provinilce. Jakub napsal: „Moji bratři, jestliže je někdo mezi vámi sveden z cesty pravdy a jiný ho obrátí zpět, vězte, že ten, kdo obrátí hříšníka zpět od omylu jeho cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.“ (Jakub 5:19, 20)

Proč tedy podat zprávu o tom, co je špatné? Protože to přináší dobré výsledky. Opravdu, podat zprávu o provinění je projev lásky k Bohu, ke sboru i k provinilci, je to projev lásky založené na zásadách. Když bude každý člen sboru s věrnou oddaností dodržovat Boží spravedlivé zásady, Jehova bude sboru jako celku bohatě žehnat. Apoštol Pavel napsal: „[Jehova vás upevní] také až do konce, abyste byli bez obžaloby v den našeho Pána Ježíše Krista.“ (1. Korinťanům 1:8)

[Obrázek na straně 26]

Když povzbudíme křesťana, který udělal chybu, aby si promluvil se staršími, je to projev lásky

[Obrázek na straně 28]

Starší pomohou chybujícímu člověku opět získat Boží přízeň