Proč má Pánova večeře pro vás význam
JEŽÍŠ KRISTUS zavedl Pánovu večeři v poslední noc svého lidského života. Bylo to ve čtvrtek večer 31. března a Ježíš zemřel v pátek odpoledne 1. dubna. Den podle židovského kalendáře začínal večer jednoho dne a končil večer dne následujícího, a tak se Pánova večeře konala ve stejném dnu, kdy Ježíš zemřel — 14. nisana roku 33 n. l.
Proč Ježíš ustanovil toto jídlo? Jaký význam mají chléb a víno, které použil? Kdo by je měl přijímat? Jak často by se mělo toto jídlo slavnostně dodržovat? A jaký význam může mít pro vás?
Proč bylo ustanoveno?
Ježíš o Pánově večeři řekl svým apoštolům: „Stále to čiňte na mou památku.“ I jiné překlady zde uvádějí: „To čiňte na mou památku.“ (1. Korinťanům 11:24, Ekumenický překlad) O Pánově večeři se ve skutečnosti často hovoří jako o slavnosti na památku Kristovy smrti neboli o Památné slavnosti.
Ježíš zemřel jako ryzí zastánce Jehovovy svrchovanosti a dokázal tak, že Satan je prolhaný posměvač, který o přímých lidech tvrdí, že slouží Bohu jen ze sobeckých pohnutek. (Job 2:1–5) Ježíšova smrt rozradostnila Boží srdce. — Přísloví 27:11.
Tím, že Ježíš zemřel jako dokonalý člověk, „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28) První člověk zhřešil proti Bohu, a ztratil proto dokonalý lidský život i vyhlídky s ním spojené. Bůh však „tak velice miloval svět [lidstva], že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) Ano, „mzda, kterou platí hřích, je totiž smrt, ale dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána“. — Římanům 6:23.
‚Přijaté od Pána‘
Slova apoštola Pavla vrhají světlo na skutečnost, že si máme Kristovu smrt připomínat: „Přijal jsem totiž od Pána to, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, ve které měl být vydán, vzal chléb, a když vzdal díky, lámal ho a řekl: ‚To znamená mé tělo, které je ve váš prospěch. Stále to čiňte na mou památku.‘ Když se navečeřel, učinil totéž i s pohárem a řekl: ‚Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve. Stále to čiňte, kdykoli jej budete pít, na mou památku.‘ Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt, dokud on nepřijde.“ — 1. Korinťanům 11:23–26.
Dne 14. nisana roku 33 n. l. Pavel nebyl spolu s Ježíšem a jedenácti apoštoly. Musel tedy tuto informaci očividně ‚přijmout od Pána‘ inspirovaným odhalením. Ježíš zavedl Památnou slavnost „v tu noc, ve které měl být [Jidášem] vydán“ židovským náboženským nepřátelům, kteří přiměli Římany, aby přibili Krista na kůl. Osoby oprávněné přijímat symboly v podobě chleba a vína je měly přijímat v upomínku na něho.
Jak často tuto slavnost zachovávat?
Co je míněno Pavlovými slovy: „Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt, dokud on nepřijde“? Věrní pomazaní křesťané měli přijímat symboly, „kdykoli“ nastala Památná slavnost, a to až do své smrti, a později měli být vzkříšeni k nebeskému životu. Před Bohem a před světem tak měli často ohlašovat svou víru v Jehovovo opatření v podobě Ježíšovy oběti. Jak dlouho to měli činit? „Dokud nepřijde,“ řekl Pavel, a nepochybně tím myslel, že se tato slavnost má zachovávat, dokud Ježíš během své „přítomnosti“ nepřijde, aby přijal své pomazané následovníky vzkříšením do nebe. (1. Tesaloničanům 4:14–17) To je v souladu s Kristovými slovy jedenácti věrným apoštolům: „Také, jestliže půjdu a připravím vám místo, přijdu opět a chci vás přijmout k sobě domů, abyste i vy byli, kde jsem já.“ — Jan 14:3.
Měla by se Kristova smrt slavnostně připomínat denně nebo snad týdně? V den, kdy Ježíš zavedl Pánovu večeři a kdy zemřel, se konal pasach, který byl slavnostní vzpomínkou na vysvobození Izraele z područí Egypta. Ježíš je ostatně nazýván „Kristus, náš pasach“, protože je Beránkem, který byl obětován za křesťany. (1. Korinťanům 5:7) Pasach se slavil pouze jednou ročně, 14. nisana. (2. Mojžíšova 12:6, 14; 3. Mojžíšova 23:5) To naznačuje, že by se Ježíšova smrt měla slavnostně připomínat pouze tak často jako pasach — ročně, nikoli denně nebo týdně.
Po staletí si mnoho vyznavačů křesťanství slavnostně připomínalo Ježíšovu smrt jednou za rok. Vzhledem k tomu, že to dělali 14. nisana, říkalo se jim Kvartodecimáni, to jest „čtrnáctníci“. Historik J. L. von Mosheim o nich napsal: „Křesťané v Malé Asii byli zvyklí slavit tento posvátný svátek, připomínající ustanovení večeře Páně a smrt Ježíše Krista, v téže době, kdy Židé jedli svého beránka pasach, totiž večer čtrnáctého dne prvního měsíce [nisana] . . . Byli toho názoru, že příklad Ježíše Krista má moc zákona.“
Význam symbolů
Pavel řekl, že Ježíš „vzal chléb, a když vzdal díky, lámal ho“. Tento oplatkovitý chléb se pekl z mouky a vody bez kvasu (neboli droždí) a před jídlem se musel nalámat. V biblické symbolice kvas označuje hřích nebo porušenost. Pavel naléhal na korintské křesťany, aby ze sboru vyloučili jistého nemravného člověka, a přitom řekl: „Nevíte, že trochu kvasu zkvasí celé těsto? Odkliďte starý kvas, abyste byli novým těstem, podle toho, jak jste zbaveni kvašení. Vždyť Kristus, náš pasach, byl vskutku obětován. Dodržujme tedy svátek ne se starým kvasem ani s kvasem špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.“ (1. Korinťanům 5:6–8) Stejně jako trochou droždí zkvasí všechno chlebové těsto, tak by byl sbor v Božích očích nečistý, kdyby nebyl odstraněn rozkladný vliv tohoto hříšného člověka. Stejně jako nemohli mít Izraelité ve svých domech žádný kvas během svátku nekvašených chlebů, který následoval po pasach, potřebovali korintští křesťané odstranit „kvas“ ze svého středu.
O nekvašeném chlebu souvisejícím s Památnou slavností Ježíš řekl: „To znamená mé tělo, které je ve váš prospěch.“ (1. Korinťanům 11:24) Tento chléb představuje Ježíšovo dokonalé hmotné tělo, o němž Pavel napsal: „Když [Ježíš] přichází do světa, říká: ‚ „Oběť a dar jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. Úplné zápalné oběti a oběť za hřích jsi neschválil.“ Poté jsem řekl: „Pohleď, přišel jsem (ve svitku knihy je o mně napsáno), abych činil, Bože, tvou vůli.“ ‘. . . Zmíněnou ‚vůlí‘ jsme byli posvěceni prostřednictvím obětování těla Ježíše Krista jednou provždy.“ (Hebrejcům 10:5–10) Ježíšovo dokonalé lidské tělo bylo bezhříšné a posloužilo jako výkupní oběť za lidstvo. — Hebrejcům 7:26.
Poté, co se Ježíš pomodlil nad kalichem nijak neupravovaného červeného vína, řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve.“ (1. Korinťanům 11:25) Jiný překlad zní: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví.“ (Ekumenický překlad) Smlouvu Zákona mezi Bohem a izraelským národem uvedla v platnost krev kozlů a býků a stejně i platnost nové smlouvy byla potvrzena krví, kterou Ježíš prolil při smrti. Zmínka o této smlouvě nám pomáhá určit, kdo je oprávněn přijímat symboly na Památné slavnosti.
Kdo by měl přijímat symboly?
Symboly na Památné slavnosti právoplatně přijímají Ježíšovi pomazaní následovníci, kteří jsou v nové smlouvě. Tato smlouva byla uzavřena mezi Bohem a duchovním Izraelem. (Jeremjáš 31:31 až 34; Galaťanům 6:16) Avšak tato nová smlouva nakonec přinese požehnání celému poslušnému lidstvu, a k těm, kteří obdrží tato požehnání, můžete patřit i vy.
Osoby, které na Památné slavnosti přijímají symboly, musí být v osobní smlouvě pro Království, kterou uzavřel Ježíš. Když Ježíš zaváděl toto jídlo, řekl svým věrným apoštolům: „Činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, pro království.“ (Lukáš 22:29) Smlouva pro Království, kterou uzavřel Bůh s králem Davidem, poukazovala na budoucí příchod Ježíše, jenž měl panovat navždy v nebeském Království. Duchovní Izraelité, v počtu 144 000, kteří se budou s Ježíšem podílet na panování, jsou popsáni, jak stojí na nebeské hoře Sionu s Beránkem, Ježíšem Kristem. Po svém vzkříšení budou s Kristem panovat jako jeho spolukrálové a spolukněží. (2. Samuelova 7:11–16; Zjevení 7:4; 14:1–4; 20:6) Při Pánově večeři přijímají právoplatně symboly pouze ti, kteří jsou v nové smlouvě a také v osobní smlouvě s Ježíšem.
Boží duch vydává svědectví s duchem pomazaných, že jsou Boží děti a spoludědici s Kristem. Pavel napsal: „Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti. Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědici s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme, abychom také byli spolu oslaveni.“ (Římanům 8:16, 17) Boží svatý duch neboli činná síla vytváří v pomazaných jistotu, že jsou určeni k nebeskému životu. Vše, co Písma říkají o nebeském životě, vztahují na sebe a jsou ochotni obětovat veškeré pozemské věci, včetně lidského života. Jejich nadějí není pozemský ráj, ačkoli život v něm by byl nádherný. (Lukáš 23:43) Jistá a neměnná nebeská naděje, která se nezakládá na názorech falešného náboženství, je opravňuje přijímat symboly na Památné slavnosti.
Jehovovi by se nelíbilo, kdyby některý člověk vystupoval jako ten, kdo je povolán být nebeským králem a knězem, a přitom by takové povolání neměl. (Římanům 9:16; Zjevení 22:5) Korach opovážlivě usiloval o kněžství a Bůh ho za to popravil. (2. Mojžíšova 28:1; 4. Mojžíšova 16:4–11, 31–35) Co tedy, když někoho vedly silné emoce nebo bývalé náboženské názory, aby neoprávněně přijímal symboly na Památné slavnosti? Potom by je měl přestat přijímat a měl by se pokorně modlit k Bohu o odpuštění. — Žalm 19:13.
Jak se to dotýká vás
Člověk nemusí přijímat symboly na Památné slavnosti, aby měl užitek z Ježíšovy výkupní oběti a aby získal věčný život na zemi. Bible kupříkladu nikde nenaznačuje, že tyto symboly budou přijímat takoví bohabojní lidé jako Abraham, Sára, Izák, Rebeka, Boaz, Rut a David. Oni i všichni ostatní, kteří si přejí nekonečný život na této planetě, však budou muset projevovat víru v Boha, Krista a v Jehovovo opatření v podobě Ježíšovy výkupní oběti. (Jan 3:36; 14:1) Každoroční oslava Kristovy smrti slouží jako připomínka této velké oběti.
Na důležitost Ježíšovy oběti poukázal apoštol Jan: „Píši vám tyto věci, abyste nezhřešili. A jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého. A on je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“ (1. Jana 2:1, 2) Pomazaní křesťané mohou říci, že Ježíš „je usmiřující obětí za [jejich] hříchy“. Je ovšem také obětí za hříchy celého světa, která poslušnému lidstvu umožní věčný život na rajské zemi, jež je nyní tak blízko.
Zúčastníte-li se slavnostní vzpomínky na Kristovu smrt, budete mít užitek z podnětného biblického proslovu. Ten vám připomene, jak mnoho pro nás Jehova Bůh a Ježíš Kristus udělali. Budete mít duchovní prospěch z toho, že se sejdete s lidmi, kteří mají hluboké ocenění pro Boha a Krista a pro Ježíšovu výkupní oběť. Tato událost by mohla posílit vaši touhu stát se člověkem přijímajícím Boží nezaslouženou laskavost, která vede k věčnému životu. Srdečně vás zveme, abyste se 6. dubna 1993 po západu slunce sešli společně se svědky Jehovovými a uctili památku smrti Ježíše Krista, neboť Pánova večeře může mít pro vás veliký význam.