SVATÍ
Tímto slovem jsou míněni lidé, kteří jsou čistí, zejména v duchovním nebo v morálním smyslu; také označuje ty, kdo jsou odděleni pro službu Bohu, ať v nebi, nebo na zemi.
Samotný Jehova je nejčistší a nejspravedlivější, je Nejsvětější. (Oz 11:12) Často je nazýván „Svatý Izraele“. (2Kr 19:22; Ža 71:22; 89:18) Apoštol Jan napsal členům křesťanského sboru: „Máte pomazání od svatého.“ (1Ja 2:20) Ve Skutcích 3:14 je Ježíš Kristus nazván ‚svatý a spravedlivý‘. Jehovovi andělé v nebi jsou svatí, plně zasvěcení službě Bohu, čistí a spravedliví. (Lk 9:26; Sk 10:22)
Ve starověku. Také lidem na zemi, kteří byli odděleni pro službu Bohu, se říkalo „svatí“. (Ža 34:9) Izraelský národ, který vstoupil do smluvního vztahu s Bohem, se stal Božím zvláštním vlastnictvím a byl pro Boha svatý. Proto jednotliví příslušníci tohoto národa svou nečistotou nebo proviněním poskvrnili celý národ a přivodili mu Jehovovu nelibost, která trvala tak dlouho, dokud nebyly podniknuty kroky k odstranění těchto lidí z národa. Názorným příkladem je chamtivý, neposlušný Achan; svým hříchem působil Izraelitům tíseň tak dlouho, dokud nebyl odhalen a ukamenován. (Joz 7)
Áron byl pomazán svatým olejem pomazání jako izraelský velekněz, a proto byl svatý ve zvláštním, výraznějším smyslu. (Ža 106:16) Požadavky stanovené pro jeho úřad tedy byly velmi přísné. (3Mo 21:1–15; ve verších 16–23 si také povšimněte, čím se mohl kdokoli z kněží stát nezpůsobilým pro svůj úřad; viz heslo VELEKNĚZ.) Pokud se velekněz dopustil nějakého hříchu (například vynesl nějaký chybný rozsudek), mohl na lid uvalit vinu, za kterou muselo být provedeno smíření obětováním mladého býka; stejná oběť musela být předložena za chybu celého shromáždění. (3Mo 4:3, 13, 14)
Křesťanští svatí. Lidé, kteří navázali vztah k Bohu na základě nové smlouvy, jsou posvěceni, očištěni a odděleni k výlučné službě Bohu ‚krví smlouvy‘, prolitou krví Ježíše Krista. (Heb 10:29; 13:20) Tímto způsobem se stali ‚svatými‘. Za „svaté“ je tudíž prohlásil ne nějaký člověk nebo organizace, ale Bůh‚ který s nimi uzavřel smlouvu prostřednictvím krve Ježíše Krista. Výraz „svatí“ se tedy vztahuje na všechny, kdo jsou tímto způsobem sjednoceni s Kristem a stávají se jeho spoludědici, a nejen na několik osob, které jsou považovány za výjimečně svaté. V Bibli jsou tímto výrazem označováni také hned od chvíle, kdy začínají svůj životní běh na zemi jako posvěcení, a ne až po smrti. Petr říká, že tito křesťané musí být svatí, protože Bůh je svatý. (1Pe 1:15, 16; 3Mo 11:44) Všichni Kristovi duchovní bratři ve sborech jsou často nazýváni „svatí“. (Sk 9:13; 26:10; Ří 1:7; 12:13; 2Ko 1:1; 13:13)
Celý sbor je popsán tak, že jako Kristova „manželka“ má na sobě světlé, čisté, jemné plátno, které představuje „spravedlivé skutky svatých“. (Zj 19:7, 8) Ve vidění je ukázáno, jak proti těmto svatým, zatímco jsou ještě na zemi, vede válku symbolické politické „divoké zvíře“ Satana Ďábla. (Zj 13:3, 7) Tímto způsobem je těžce zkoušena vytrvalost svatých, ale oni zvítězí, protože zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru. (Zj 13:10; 14:12)
Jejich naděje. V obdobném vidění Daniel spatřil divoké zvíře, které vedlo válku s Božími svatými; za tímto viděním následoval výjev ze zasedání soudu, ve kterém „Prastarý na dny“ vynesl rozsudek ve prospěch svatých a bylo jim dáno Království trvající na neurčito, „království a panství a velkolepost království pod celými nebesy“. (Da 7:21, 22, 27)
Tito „svatí“ nevykonávají královskou autoritu v době, kdy jsou ještě na zemi, ale musí čekat, až budou připojeni ke Kristu v nebi. (Ef 1:18–21) Nejprve musí ‚zvítězit‘. (Zj 3:21; srovnej Zj 2:26, 27; 3:5, 12.) Během Kristova Tisíciletého panování mají společně s Kristem působit jako kněží a vládnout jako králové. (Zj 20:4, 6) Apoštol Pavel píše, že svatí budou nejen soudit svět, ale i anděly, a že se nepochybně budou také podílet na vykonávání rozsudku nad ničemnými. (1Ko 6:2, 3; Zj 2:26, 27)
Útok na „tábor svatých“. Ve Zjevení 20:7–9 je předpověděno, že až skončí tisíc let Kristova panování, Satan Ďábel povede národy do války proti ‚táboru svatých a milovanému městu‘. Toto proroctví se zcela jasně vztahuje na pozemskou vzpouru proti svrchované vládě Božího Království nad zemí, což je vlastně útok na „svaté“. V tomto kontextu se nepochybně jedná o ty příslušníky obnoveného lidstva, kteří zachovají ryzost a zůstanou věrní Bohu a jeho mesiášskému Králi. (Viz heslo SVATOST.)