Povolal vás Bůh k pokoji?

„Jestliže nevěřící odchází, ať odejde; bratr nebo sestra nejsou za takových okolností v otroctví, ale Bůh vás povolal k pokoji.“ — 1. KORINŤANŮM 7:15.

1. Jak se má biblicky pohlížet na manželství?

JEHOVA nikdy nezamýšlel, aby manželství vedlo k srdcervoucí rozluce nebo rozvodu. Manželství mělo být trvalým svazkem ‚jednoho těla‘ a vést k radosti, odpočinku a pokoji. (1. Mojžíšova 2:24; Rut 1:9) Písmo obecně radí manželům, aby zůstali spolu, dokonce i když je jeden druh křesťan a druhý nevěřící. (1. Korinťanům 7:12–16) Navíc může zrádné jednání, které vede k přervání manželského pouta, způsobit, že se člověk bude zodpovídat Bohu, který ‚nenávidí rozvádění‘. — Malachiáš 2:13–16.

2. Jak pohlížejí křesťané na rozluku a rozvod?

² Lidská nedokonalost a jiné činitele někdy vedly k rozluce nebo rozvodu i mezi pokřtěnými Božími služebníky. Díky hluboké úctě, kterou mají křesťané k manželství, dojde k takovým krokům obvykle až po vytrvalém úsilí o zachování manželství. Bůh sám v tom dal nejlepší příklad. Jako „manželský vlastník“ Izraele snášel po staletí zatvrzelost, vzpoury i duchovní cizoložství svého lidu. (Izajáš 54:1–5; Jeremjáš 3:14–17; Ozeáš 1:10, 11; 3:1–5) Teprve když se stali nenapravitelnými, odvrhl je jako národ. — Matouš 23:37, 38.

3. a) Z jakých biblicky přípustných důvodů by se mohl křesťan rozejít s manželským druhem? b) Za jakých okolností je možný biblický rozvod?

³ Ke sborovým starším občas přicházejí věřící, kteří si přejí pomoc s vážnými manželskými problémy. Starší nemají pravomoc někomu říci, aby opustil manželského druha nebo se s ním rozvedl, ale mohou ukázat, co o těch věcech říká Boží slovo. Předešlý článek ukazuje, že rozluka je biblicky přípustná v případě svévolného odpírání podpory, mimořádného tělesného zneužívání nebo naprostého ohrožení duchovního smýšlení. Bylo také řečeno, že biblický rozvod s možností nového manželství s jiným partnerem je možný, jestliže se druh dopustil „smilstva“, které zahrnuje různé druhy nemravných sexuálních vztahů. (Matouš 19:9) Rozluka nebo rozvod by se samozřejmě neměly předpokládat předem, protože je možné, aby se mír mezi manžely obnovil, a nevinný manželský druh může dokonce odpustit i cizoložství nebo jiné druhy smilstva. — Matouš 5:31, 32; srovnej Ozeáše 3:1–3.

4. a) V krátkosti shrň, co řekl Pavel křesťanům v manželství v 1. Korinťanům 7:10–16. b) Kdy se dá říci: „Bůh vás povolal k pokoji“?

⁴ V předešlém článku jsme upozornili na to, že apoštol Pavel vybízel křesťany v manželství, aby neopouštěli své druhy. (1. Korinťanům 7:10–16) Jestliže je nevěřící druh svolný zůstat se svým křesťanským manželským partnerem, věřící by se měl vzhledem k Pavlovým slovům snažit mu duchovně pomoci. (1. Petra 3:1–4) Jeho obrácení by velmi přispělo k odpočinku a pokoji v domě. Jestliže má však nevěřící tak silné námitky proti víře svého věřícího druha, že se rozhodne pro rozluku, co může křesťan dělat? Kdyby se věřící pokoušel partnera zadržet, nevěřící by mu to mohl tak znepříjemnit, že by byl křesťan zcela oloupen o pokoj. Proto může věřící v zájmu pokoje nechat nevěřícího odejít. (Matouš 5:9) Jedině když odejde nevěřící manželský partner, je možno říci: „Bůh vás povolal k pokoji.“ Těchto slov nelze právem použít pro ospravedlnění rozluky křesťanských manželů na nebiblickém nebo lehkovážném podkladě.

5. Jaké otázky teď stojí za úvahu?

⁵ Při každé rozluce nebo rozvodu hrají svou úlohu zvláštní činitelé, a neexistuje „formule“, která by se hodila na všechny případy. Jakým problémům však může čelit rozloučený (nebo rozvedený) křesťan? Co dělat? Jak mohou pomoci jiní?

Citové nebo sexuální potřeby

6. Co se dá říci o rozluce nebo o rozvodu, pokud jde o problémy?

⁶ Biblicky přípustná rozluka nebo rozvod vyřeší některé problémy. Takovými kroky však v zásadě jen vyměníme jedny problémy za jiné. Jedna rozvedená křesťanka například řekla: „Nemohu než děkovat Jehovovi za to, že mám pokoj.“ Ale přiznala: „Není snadné vychovávat děti jako osamělá matka. Někdy se také člověk cítí sám a sklíčený. Ani sexuálně to není snadné. Člověk se musí přizpůsobit docela jinému životu.“a

7. Proč by měl křesťan pečlivě přemýšlet o následcích rozluky nebo rozvodu?

⁷ Může-li si tedy křesťan vybrat, ať se důkladně zamyslí nad možnými následky rozluky nebo rozvodu. Uvažuj například o citových potřebách, snad o touze ženy po mužské společnosti. (Srovnej 1. Mojžíšovu 3:16.) Rozvedená žena si možná dělá velké naděje na nové manželství. Některé ženy touží po osvobození z tíživého manželství, ale jsou připraveny na možnost, že třeba nebude příležitost znovu se provdat?

8. a) O čem by měl rozloučený křesťanský manžel s modlitbou přemýšlet vzhledem k 1. Korinťanům 7:11? b) Jaké potřeby by se neměly zlehčovat, když se uvažuje o rozluce nebo o rozvodu?

⁸ Pavel napsal: „Kdyby skutečně odešla, ať zůstane nevdaná nebo ať se opět smíří se svým manželem.“ (1. Korinťanům 7:11) Při troše úsilí je snad možné, aby se žena ‚smířila‘ s manželem. Jestliže se tedy křesťanští manželé rozešli, měli by velmi vážně a s modlitbou uvažovat o smíření. Neměli by také přehlížet, že sexuální podněty mohou být nebezpečné. Jak se na ně bude dívat Bůh, jestliže se nesmíří, a nakonec upadnou do nemravnosti? Toto nebezpečí dokládá zkušenost jedné pokřtěné ženy. Po rozvodu se začala scházet se světským člověkem, otěhotněla a byla jí odňata pospolitost. Přestože se později do sboru vrátila, její zkušenost důrazně ukazuje, jak je třeba být opatrný a s modlitbou spoléhat na Jehovu, aby se nestalo, že ‚zhřešíme proti Bohu‘. (1. Mojžíšova 39:7–12) Je také zřejmé, že by se neměly zlehčovat citové a sexuální potřeby, když se začíná uvažovat o rozluce nebo rozvodu.

Osamělost lze zmenšit

9. Jak bychom mohli pomoci rozloučenému nebo rozvedenému křesťanovi v boji s osamělostí?

⁹ Jestliže se nelze vyhnout rozluce nebo rozvodu, bude nutno čelit vzniklým problémům. Pro některé rozvedené nebo rozloučené křesťany je například vážným problémem osamělost. Co v tom mohou udělat jiní? Sboroví starší i jiní mohou o takové osoby projevit duchovní zájem, snažit se je povzbudit. (Srovnej 1. Tesaloničanům 5:14.) Mohli bychom je i s dětmi mimo jiné někdy pozvat k sobě na skromné pohoštění a budující rozhovor s naší rodinou. Není třeba dělat hostinu, vždyť „lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.“ (Přísloví 15:17) Do programu bychom mohli zahrnout vyprávění zkušeností ze služby nebo společnou přípravu na křesťanské shromáždění.

10, 11. a) Jak jinak se dá pomoci rozloučenému nebo rozvedenému křesťanovi? b) Jaký důvod k opatrnosti tu je?

¹⁰ V boji s osamělostí může rozvedenému či rozloučenému rodiči a jeho dětem pomoci také to, když se připojí k tvé rodině v kazatelské službě. Jiní samozřejmě nemohou zaujmout místo chybějícího rodiče, ale jedna rozvedená křesťanka řekla: „Obtíže výchovy dětí bez otce v domácnosti mi značně usnadnila pomoc starších a služebních pomocníků ve sboru, kteří se to snažili praktickými způsoby vynahradit.“

¹¹ Je však důvod k opatrnosti. Jedna sestra přiznala: „Protože můj syn nemá otce, jeden bratr se začal o něho velmi laskavě zajímat . . . Viděla jsem, jak je k mému synovi laskavý a štědrý, a začaly ve mně vznikat nesprávné touhy. Bylo to jako v případě Davida, který začal toužit po něčem, co nebylo jeho.“ (2. Samuelova 11:1–4) I když k sexuální nemravnosti nedošlo, tato žena se za své myšlenky a své vyzývavé chování zastyděla, hledala Jehovovo odpuštění a přerušila s bratrem styky. To velmi dobře ukazuje, jak je třeba zavrhnout nesprávné touhy a ‚chránit se zlého v každé podobě‘. — 1. Tesaloničanům 5:22, EP; Galaťanům 5:24.

12. Jakým pozitivním jednáním může člověk zmenšit svou osamělost?

¹² Osamělost se může zmenšit, když něco děláš pro jiné. „Když máš co dělat, abys vycházela vstříc a pomáhala druhým, nemáš čas na sebelítost a osamělost,“ řekla jedna sestra, jejíž manželský svazek byl přerván. Takové „vycházení vstříc“ ze strany rozloučené nebo rozvedené osoby by mohlo znamenat, že k sobě pozve nějakou rodinu na vzájemně budující společenství. Jestliže je to z finančních nebo jiných důvodů možné jen zřídka, mohl bys navštěvovat a povzbuzovat nemocné nebo jiné. Mohl bys také pomáhat starým při nákupu a různých domácích pracích. Vydávej se tímto způsobem a získáš praktický důkaz, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. — Skutky apoštolů 20:35.

13. Co ještě pomůže překonat osamělost?

¹³ Jinou pomocí v překonávání osamělosti je pravidelně a iniciativně chodit se spoluvěřícími do služby kázat o království. „Někdy se mi opravdu stýská po manželovi,“ přiznala jedna sestra, „ale díky větší aktivitě v kazatelské službě a nové svobodě ve styku s bratry a sestrami jsou tato období velmi vzácná a krátká.“ Pravidelná svědecká služba dům od domu může vést k dodatečným návštěvám a domácím biblickým studiím se zájemci. Někteří se možná stanou oddanými služebníky Jehovy. Překonávání osamělosti samozřejmě není důvodem, proč se věnujeme službě, ale může být jedním z důsledků této radostné a požehnané činnosti. — Přísloví 10:22.

14. Jaká činnost by měla mít dobrý účinek na rozloučené nebo rozvedené křesťany?

¹⁴ Všechen Jehovův lid může mít duchovní prospěch z podílu na službě, účasti na křesťanských shromážděních a z toho, že ‚nejprve hledáme království‘. (Matouš 6:33) Když mají tyto zdravé činnosti znamenitý účinek na Jehovovy služebníky obecně, mohou budovat i rozloučené nebo rozvedené křesťany. Tyto činnosti jejich problémy sice nevyřeší, ale měly by zlepšit jejich vyhlídky.

Důležitou roli hraje modlitba

15. Jakou roli může hrát modlitba v životě těch, kteří si musí opět zvykat na samotu?

¹⁵ Jedné sestře, která se musela opět přizpůsobit samotě, pomohlo to, že „byla pilná v kazatelské službě . . . a navštěvovala nemocné, staré a nečinné“. Dodala však: „Kdykoli se cítím osamělá, chodím po návštěvách a modlím se o sílu, protože vím, že satan je velmi činný.“ Ano, procítěná modlitba je životně důležitá, máme-li zachovat ryzost vůči Bohu. Modlitby rozloučených nebo rozvedených křesťanů mohou zahrnovat prosby o Jehovova ducha a jeho ovoce sebeovládání, abychom udrželi sexuální vzněty v patřičných mezích. (Lukáš 11:13; Galaťanům 5:22, 23; Kolosanům 3:5, 6) A protože rozhodování, které kdysi obstarával manžel, může být pro některé rozloučené nebo rozvedené ženy problémem, budou se snad také potřebovat modlit o Boží pomoc, aby rozhodovaly moudře a zvládaly různé zkoušky. — Jakub 1:2–8.

16. Co se dá říci o pocitech viny ve spojitosti s rozlukou nebo rozvodem?

¹⁶ Zkouškou mohou být pocity viny. Jedna křesťanka přiznala: „Vina, kterou cítíš při rozvodu, i když nejsi tím, kdo se provinil, může být zdrcující.“ Pocity viny jsou zcela pochopitelné, jestliže k rozluce nebo rozvodu došlo, protože člověk neoprávněně odmítal plnit manželské závazky. (1. Korinťanům 7:3–5) Jestliže však k rozluce nebo rozvodu došlo z biblického důvodu po úvahách a modlitbách, bylo by vhodné modlit se o Jehovovu pomoc v překonávání neopodstatněných pocitů viny. Je možné dodat, že by sboroví starší měli svědomitě dávat rady založené na Bibli, ale neudílet své rady tak, aby měl křesťan pocit viny, protože dosáhl nebo dovolil biblicky přípustnou rozluku nebo rozvod.

Střeženi „Božím pokojem“

17. Co může pomoci všem křesťanům, aby byli šťastní a vyrovnaní v tomto nepokojném světě?

¹⁷ Rozloučení nebo rozvedení křesťané mají často své specifické problémy, ale do jisté míry „se tatáž utrpení dovršují v celém společenství [našich] bratrů na světě“. (1. Petra 5:6–11) Pronásledování například postihuje všechny, kdo slouží Jehovovi, a většina křesťanů prožívá finanční nebo zdravotní problémy, zklamání, pokušení a tak dále. Rozloučení nebo rozvedení křesťané musí tedy jako jiní svědkové Jehovy stále dbát o své duchovní potřeby tím, že studují Bibli, pravidelně chodí na shromáždění, jsou činní v kazatelské službě, celkově žijí pro svatou službu a neustále se modlí, aby zůstali blízcí Jehovovi. (Matouš 5:3) Každý křesťan by ohrozil své duchovní smýšlení, kdyby to nedělal, kdežto ‚hledat nejprve království‘ přináší každému věrně oddanému svědku Jehovy značnou míru štěstí a vyrovnanosti v tomto nepokojném světě.

18. Nad jakými otázkami a kroky by se měli vážně zamyslet rozloučení křesťanští manželé?

¹⁸ Naše duchovní vyrovnanost závisí na osobním uplatňování Božího slova. Jsi-li tedy křesťan rozloučený s manželským druhem, který je také oddán Bohu, vzal sis k srdci Pavlovu radu v 1. Korinťanům 7:10–16? Zejména pokud již rozluka nějaký čas trvá, udělal bys dobře, kdyby ses vážně modlil o smíření. Mohl by ses také zeptat sám sebe: Co ode mne jako od ženaté či vdané osoby očekává Jehova? Neměli by křesťanští manželé uvést svůj život do souladu s božskými požadavky na ty, kdo vstoupili do manželství? Bylo by možné, že nezakoušíme Jehovovo požehnání, protože jsme neplnili své manželské sliby? Jen si představ, kolik dobrého byste mohli dosáhnout, kdybyste záležitosti pokorně prohovořili, vážně se modlili a pilně pracovali na uplatňování Božího slova ve svém životě! Jak znamenité by bylo, kdybyste oba dokázali vyřešit své manželské problémy a znovu se těšit ze společného života v domově, kde vládne odpočinek a pokoj!

19. Z jaké drahocenné věci se mohou podle Filipanům 4:6, 7 těšit všichni Jehovovi služebníci?

¹⁹ Všichni věrní Jehovovi služebníci mají něco drahocenného a mohou se z toho těšit — „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. Jako křesťané můžeme mít tento drahocenný pokoj, dbáme-li na Pavlova slova: „O nic se úzkostlivě nestarejte, ale ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním; a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ — Filipanům 4:6, 7.

20. a) Co je „Boží pokoj“? b) Co bychom měli dělat bez ohledu na svůj stav?

²⁰ Tento pokoj je klid a mír, který dává Bůh i uprostřed nejobtížnějších okolností. Vyplývá z blízkého vztahu k Jehovovi a z poznání, že děláme to, co se líbí jeho očím. Ti, kteří vlastní „Boží pokoj“, dovolují, aby je motivoval Boží duch, a neprojevují úzkostlivé starosti. Proč? Protože vědí, že se jim nemůže stát nic, co by nebylo z Božího připuštění. (Efezanům 4:30; srovnej Skutky apoštolů 11:26.) Ať jsme tedy svobodní nebo v manželství, rozvedení nebo rozloučení, chovejme jako poklad „Boží pokoj“. A mějme stejnou důvěru jako David, který prohlásil: „V pokoji si lehnu i budu spát, vždyť jen ty sám, Jehovo, působíš, abych bydlel v bezpečí.“ — Žalm 4:8.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◼ Za jakých okolností se dá říci: „Bůh vás povolal k pokoji“?

◼ Jak je možné zmenšit osamělost?

◼ Jakou roli v životě rozloučeného nebo rozvedeného křesťana by měla hrát modlitba?

◼ Jak bys definoval „Boží pokoj“, který střeží srdce svobodných, ženatých, vdaných, rozloučených i rozvedených Jehovových služebníků?

[Obrázek na straně 27]

Modlitba může přinést všem věrným křesťanům „Boží pokoj“, který bude střežit jejich srdce a jejich myšlenkové síly