Jak se vyrovnat se zármutkem

„Když se shromáždily všecky děti [Jákobovy], aby zmírnily otcovu bolest, nechtěl se dáti potěšiti, nýbrž řekl: Bolestí sestoupím k svému synu do hrobu. A plakal bez ustání.“ 1. MOJŽÍŠOVA 37:35 Bible česká

PATRIARCHA Jákob velmi truchlil nad ztrátou svého syna. Očekával, že zármutek ho bude provázet až do smrti. Podobně jako Jákob, i vy možná máte pocit, že vaše bolest nad ztrátou milovaného člověka je natolik velká, že se jí nikdy nezbavíte. Je snad takový hluboký zármutek známkou slabé víry v Boha? Rozhodně ne!

Jákob je v Bibli popsán jako muž víry. Spolu se svým dědem Abrahamem a otcem Izákem je za svou mimořádnou víru chválen. (Hebrejcům 11:8, 9, 13) Při jedné příležitosti dokonce celou noc zápasil s andělem, aby od Boha získal požehnání. (1. Mojžíšova 32:24–30) Je zřejmé, že Jákob měl k Bohu pevný vztah. Co se tedy můžeme naučit z toho, že pociťoval zármutek? To, že prožíváme hluboký smutek nad smrtí někoho milovaného, neznamená, že naše víra v Boha je slabá. Když ztratíme blízkého člověka, je zármutek přirozený.

Co je zármutek?

Každý člověk prožívá zármutek jinak, ale u mnoha lidí převažuje silná citová bolest. Zamysleme se nad tím, co zažil Leonardo. Když mu bylo 14 let, jeho otec náhle zemřel v důsledku problémů se srdcem a dýcháním. Na den, kdy mu to teta řekla, Leonardo nikdy nezapomene. Nejdříve odmítal uvěřit, že je to pravda. Na pohřbu sice viděl otcovo tělo, ale všechno mu to připadalo neskutečné. Asi šest měsíců nebyl schopný plakat. Mnohokrát se přistihl, jak čeká, až se otec vrátí z práce. Trvalo to zhruba rok, než na něho skutečnost, že otec je mrtvý, plně dolehla. Leonardo se pak cítil hrozně osamělý. I běžné situace — jako třeba to, že se vrátil do prázdného domu — mu připomínaly, že už s ním otec není. V takových chvílích se často rozbrečel. Otec mu tolik chyběl.

Z toho, co Leonardo prožil, je vidět, jak hluboký může zármutek být. Pozitivní však je, že citového zotavení lze dosáhnout. To ale může vyžadovat nějaký čas. Je to podobné jako s doslovným zraněním. Také je potřeba určitého času, aby se zahojilo. Zacelení citových ran může trvat měsíce, někdy i roky. Silná bolest, kterou jste cítili na počátku, se však časem zmírní a život bude postupně nabývat smysl.

Dá se říci, že zármutek je nezbytnou součástí zotavování a přizpůsobování se nové situaci. Po člověku, kterého jsme milovali, zůstane v našem životě prázdné místo. Musíme se naučit žít bez něj. Zármutek nám může pomoci uvolnit citové napětí. Každý samozřejmě neprojevuje zármutek stejně. Ale jedno se zdá být jisté: Budete-li se zármutku bránit, může vám to duševně, citově i tělesně uškodit. Jak tedy můžete dát průchod zármutku tím správným způsobem? Bible obsahuje několik praktických rad.a

Jak se vyrovnat se zármutkem

Mnoho pozůstalých zjistilo, že úlevu jim přináší to, když o svých pocitech mluví. Zamyslete se například nad tím, co řekl Job, o kterém se v Bibli píše, že přišel o všech deset dětí a potkaly ho ještě další tragédie. Prohlásil: „Má duše rozhodně cítí hnus k mému životu. Dám průchod své starosti o sebe. Budu mluvit v hořkosti své duše!“ (Job 1:2, 18, 19; 10:1) Všimněte si, že Job potřeboval ‚dát průchod‘ svému trápení. Jak to chtěl udělat? Řekl: „Budu mluvit.“

Paulo, jemuž zemřela maminka, říká: „Jednou z věcí, která mi pomáhá, je to, že o své mamince mluvím.“ Když tedy budete o svých pocitech hovořit s blízkým přítelem, může vám to přinést určitou úlevu. (Přísloví 17:17) Yone, která také přišla o svou maminku, požádala spolukřesťany, aby ji častěji navštěvovali. Vzpomíná: „Rozhovory mi pomáhaly zmírnit bolest.“ I vy možná zjistíte, že když své pocity vyjádříte slovy a svěříte se s nimi soucitnému příteli, bude pro vás snadnější svou situaci zvládnout.

Úlevu můžete načerpat i z psaní. Pro některé lidi je těžké o svých pocitech mluvit, a proto je pro ně schůdnější o nich psát. Například věrný David vyjádřil svůj smutek nad smrtí Saula a Jonatana v truchlivé písni. Tento dojemný žalozpěv se nakonec stal součástí biblické knihy Druhá Samuelova. (2. Samuelova 1:17–27)

Zmírnit zármutek může také pláč. Bible říká: „Pro všechno je ustanovený čas, ano . . . čas plakat.“ (Kazatel 3:1, 4) Když nám zemře někdo, koho jsme milovali, pak je jistě „čas plakat“. Slzy zármutku není třeba potlačovat. V Bibli můžeme číst o mnoha věrných mužích a ženách, kteří svůj žal dali najevo pláčem. (1. Mojžíšova 23:2; 2. Samuelova 1:11, 12) I Ježíš Kristus „dal průchod slzám“, když přišel k hrobce, kde byl uložen jeho drahý přítel Lazar, který pár dní předtím zemřel. (Jan 11:33, 35)

K překonání zármutku potřebujete trpělivost, protože můžete prožívat prudké výkyvy emocí. Pamatujte, že pláč není něco, zač by se měl člověk stydět. Mnoho lidí zjistilo, že slzy zármutku jsou přirozenou a nezbytnou součástí citového uzdravování.

Přibližte se k Bohu

Bible nám říká: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8) Přiblížit se k Bohu můžeme především prostřednictvím modlitby. Nepodceňujte její hodnotu. V Bibli je zaznamenán tento utěšující slib: „Jehova je blízko těm, kdo mají zlomené srdce, a ty, kdo jsou zdrcení na duchu, zachraňuje.“ (Žalm 34:18) Je v ní také ujištění: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří.“ (Žalm 55:22) Zamyslete se nad jednou věcí. Jak už bylo uvedeno dříve, mnoho lidí přišlo na to, že jim pomáhá, když si o svých pocitech promluví s blízkým přítelem. Nebylo by snad ještě prospěšnější svěřovat se Bohu, který slibuje, že nás utěší? (2. Tesaloničanům 2:16, 17)

Paulo, o němž jsme se už zmiňovali, uvedl: „Když už jsem bolest nemohl vydržet a cítil jsem, že to nezvládnu, klekl jsem si a modlil se k Bohu. Úpěnlivě jsem ho prosil, aby mi pomohl.“ Paulo je přesvědčený, že modlitby ho posílily. I vám může „Bůh veškeré útěchy“ odpovědět na vytrvalé modlitby tím, že vám dá odvahu a sílu, abyste svou situaci dokázali zvládnout. (2. Korinťanům 1:3, 4; Římanům 12:12)

Naděje na vzkříšení

Ježíš řekl: „Jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije.“ (Jan 11:25) Bible slibuje, že mrtví budou opět žít.b Když byl Ježíš na zemi, ukázal, že je schopný křísit mrtvé. Při jedné příležitosti přivedl zpět k životu dvanáctiletou dívku. Jak na to její rodiče reagovali? „Byli bez sebe velkým nadšením.“ (Marek 5:42) V době, kdy bude Ježíš Kristus vládnout ve svém nebeském Království, bude křísit nesčetné množství lidí. Ti budou moci žít na zemi v pokojných a spravedlivých podmínkách. (Skutky 24:15; 2. Petra 3:13) Představte si, jak obrovské nadšení zavládne, až budou mrtví přiváděni zpět k životu a znovu se shledají se svými milovanými!

Claudete, která přišla o svého syna Renata při leteckém neštěstí, si dala jeho fotografii na lednici. Často si ji prohlíží a říká si: ‚Znovu se uvidíme při vzkříšení.‘ Leonardo si představuje, jak je jeho otec přiveden zpět k životu v Božím slíbeném novém světě. Pro ně i pro bezpočet dalších lidí, kteří přišli o své milované, je naděje na vzkříšení skutečným zdrojem útěchy. A může být i pro vás.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 7]

„Bůh veškeré útěchy“

„Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy.“ (2. Korinťanům 1:3)

Tento biblický verš ukazuje, že Bůh může svým věrným služebníkům pomoci zvládnout jakýkoli problém nebo náročnou situaci, s nimiž se snad setkají. Jehova nás může utěšit například prostřednictvím některého našeho přítele nebo někoho blízkého, kdo zastává stejné náboženské názory jako my.

Leonardo, jemuž zemřel otec, vzpomíná na jednu zkušenost, která mu dodala sílu a přinesla útěchu. Když se jednou vrátil domů a uvědomil si, že je tam sám, nedokázal potlačit pláč. Šel do blízkého parku, sedl si na lavičku a dál plakal. Přitom prosil Boha, aby mu pomohl. Náhle poblíž zastavila dodávka a Leonardo si všiml, že za volantem sedí jeho křesťanský bratr. Rozvážel zrovna nějaké zásilky a omylem zajel do nesprávné ulice. Pouhá jeho přítomnost Leonardovi přinesla útěchu.

Útěchu dostal i jistý vdovec. Jednou se cítil osamělý a velmi sklíčený. Nemohl zadržet slzy, protože se mu zdálo, že nic v životě už nemá smysl. Úpěnlivě prosil Boha o pomoc a zatímco se modlil, zazvonil telefon. Byla to jeho vnučka. Tento muž vzpomíná: „Náš krátký rozhovor stačil k tomu, abych znovu získal sílu. Myslím, že ten telefonát byl odpovědí na moji modlitbu.“

[Rámeček na straně 9]

Utěšují druhé

„[Bůh] nás utěšuje ve všem našem soužení, abychom byli schopni utěšovat ty, kdo jsou v jakémkoli soužení, útěchou, jíž jsme my sami utěšováni Bohem.“ (2. Korinťanům 1:4)

Mnoho pravých křesťanů z vlastní zkušenosti ví, co tato slova znamenají. Když se jim dostalo útěchy, aby se dokázali vyrovnat se smrtí těch, které milovali, zjistili, že oni sami jsou schopni povzbuzovat a utěšovat druhé.

To zažila i Claudete, která pravidelně navštěvuje lidi, aby si s nimi povídala o myšlenkách z Bible. Předtím než přišla o svého syna, navštěvovala jednu ženu, jejíž syn zemřel na leukémii. Žena měla tato setkání ráda, ale měla pocit, že Claudete nikdy nepochopí její bolest. Krátce potom, co Claudete zemřel syn, ji tato žena navštívila a řekla, že ji zajímá, zda si Claudete i po jeho smrti uchovala pevnou víru v Boha. Když zjistila, že tomu tak je, silně to na ni zapůsobilo. Nyní s Claudete pravidelně studuje Bibli a čerpá z Božího Slova velkou útěchu.

Leonardo se po smrti svého otce rozhodl, že se bude učit znakový jazyk, aby se o utěšující poselství z Bible mohl dělit s neslyšícími. Zjistil, že snaha pomoci těmto lidem mu přináší velký užitek. Říká: „Se zármutkem se dokážu vyrovnávat mimo jiné díky tomu, že se snažím pomáhat neslyšícím poznat Boha. Této činnosti věnuji mnoho času a energie. Když jsem přihlížel křtu svého prvního zájemce, pocity smutku byly vystřídány radostí. Vlastně to bylo od smrti mého otce poprvé, kdy jsem se cítil opravdu šťastný.“ (Skutky 20:35)

[Obrázek na straně 5]

Budete-li o svých pocitech mluvit, může vám to přinést úlevu

[Obrázek na straně 6]

Číst o naději na vzkříšení může být skutečným zdrojem útěchy

[Obrázek na straně 6]

Svůj zármutek můžete vyjádřit psaním

[Obrázek na straně 8 a 9]

Ježíš slíbil, že vzkřísí ty, kdo v něj projevují víru