V LIDSKÉM životě je mnoho věcí, které působí smutek a zoufalství. Patří k nim například utrpení, zklamání nebo osamělost. Když člověk něco takového prožívá, možná přemýšlí o tom, kde by mohl najít pomoc. Slova apoštola Pavla z 2. Korinťanům 1:3, 4 poukazují na zdroj útěchy, který nikdy neselže, na Jehovu Boha.

Ve 3. verši Pavel o Bohu řekl, že je „Otec projevů něžného milosrdenství“. Co to znamená? Řecké slovo překládané jako ‚něžné milosrdenství‘ v sobě nese myšlenku schopnosti vžít se do utrpení druhých.a Jedna biblická příručka vysvětluje, že se tento výraz dá přeložit také jako „cítit lítost“ nebo „projevovat hluboký zájem“. ‚Něžné milosrdenství‘ podněcuje Boha k činnosti. Když známe tento rys jeho osobnosti, rozhodně nás to k němu přitahuje.

Pavel také o Jehovovi píše, že je „Bůh veškeré útěchy“. Na tomto místě používá slovo, o kterém je řečeno, že v sobě nese „myšlenku utěšování někoho, kdo je v tíživé nebo žalostné situaci, a také myšlenku aktivní pomoci nebo povzbuzení“. V díle The Interpreter’s Bible je vysvětleno: „Trpícího člověka utěšíme tak, že ho posílíme, aby svou bolest dokázal snášet.“

Možná si ale řeknete: „Jak nás Bůh utěšuje a posiluje, abychom svou bolest dokázali snášet?“ Dělá to především prostřednictvím svého Slova, Bible, a prostřednictvím modlitby. Pavel mluví o tom, že nám Bůh láskyplně poskytl své Slovo, „abychom měli naději . . . prostřednictvím útěchy z Písem“. Když se k Bohu upřímně modlíme, můžeme také získat „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. (Římanům 15:4; Filipanům 4:7)