Křesťanští svědkové s nebeským občanstvím
„Pokud jde o nás, naše občanství existuje v nebesích.“ (FILIPANŮM 3:20)
1. Jaký nádherný záměr má Jehova s některými lidmi?
NĚKTEŘÍ lidé budou vládnout jako králové a kněží v nebesích. Budou panovat i nad anděly. (1. Korinťanům 6:2, 3; Zjevení 20:6) To je něco úžasného! Je to Jehovův záměr a Jehova to prostřednictvím svého jediného zplozeného Syna, Ježíše Krista, také uskutečňuje. Proč to náš Stvořitel dělá? A jak by tato skutečnost měla dnes působit na křesťana? Podívejme se, co o tom říká Bible.
2. Co nového měl Ježíš udělat podle slov Jana Křtitele a s čím to souviselo?
2 Když Jan Křtitel připravoval Ježíšovi cestu, oznámil, že Ježíš udělá něco nového. Zpráva uvádí: „[Jan] kázal a říkal: ‚Po mně přichází někdo silnější než já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal řemínky jeho sandálů. Křtil jsem vás vodou, ale on vás bude křtít svatým duchem.‘ “ (Marek 1:7, 8) Svatým duchem do té doby ještě nikdo pokřtěn nebyl. Křest svatým duchem byl něčím novým a souvisel s jistým Jehovovým záměrem. Tento Boží záměr, totiž příprava lidí na nebeské panování, měl být odhalen.
Znovuzrození
3. Jaké nové věci související s nebeským Královstvím oznámil Ježíš Nikodémovi?
3 Další podrobnosti tohoto Božího záměru odhalil Ježíš při jedné tajné schůzce s jistým význačným farizeem. Když tento farizeus, Nikodém, v noci navštívil Ježíše, Ježíš mu řekl: „Pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ (Jan 3:3) Nikodém jakožto farizeus jistě studoval Hebrejská písma, a nepochybně již něco věděl o vznešené pravdě, že přijde Boží Království. V Danielově knize je zaznamenáno proroctví, které říká, že Království dostane „někdo podobný synu člověka“ a ‚lidé, kteří jsou svatí Nejvýše postaveného‘. (Daniel 7:13, 14, 27) Toto Království má ‚rozdrtit a ukončit‘ všechna ostatní království a má být věčné. (Daniel 2:44) Nikodém se pravděpodobně domníval, že ta prorocká slova se vyplní na židovském národě, ale Ježíš řekl, že chce-li člověk spatřit toto Království, musí se znovu narodit. Tomu Nikodém nerozuměl. Ježíš tedy pokračoval: „Pokud se někdo nenarodí z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království.“ (Jan 3:5)
4. Jaký nový vztah je mezi Jehovou a lidmi, kteří se narodili ze svatého ducha?
4 Už Jan Křtitel mluvil o křtu svatým duchem. Ježíš nyní dodává, že aby mohl člověk vejít do Božího Království, musí se znovu narodit ze svatého ducha. Díky tomuto jedinečnému narození vstupují nedokonalí muži a ženy do velmi zvláštního vztahu k Jehovovi Bohu. Stávají se Božími adoptovanými dětmi. V Bibli čteme: „Všem těm, kteří [Ježíše] přece přijali, dal autoritu stát se Božími dětmi, protože projevovali víru v jeho jméno; a nebyli zrozeni z krve ani z tělesné vůle ani z vůle mužovy, ale z Boha.“ (Jan 1:12, 13; Římanům 8:15)
Boží děti
5. Kdy byli první věrní učedníci pokřtěni svatým duchem a jak ještě přitom svatý duch působil?
5 Když se odehrával tento rozhovor s Nikodémem, byl už Ježíš svatým duchem pomazán pro budoucí kralování v Božím Království a Bůh ho již veřejně uznal za svého Syna. (Matouš 3:16, 17) O Letnicích roku 33 n. l. Jehova přivedl na svět další duchovní děti. Tehdy byli svatým duchem pokřtěni věrní učedníci, kteří byli shromážděni v Jeruzalémě v horní místnosti jednoho domu. Tito učedníci se zároveň znovu narodili ze svatého ducha a stali se Božími duchovními syny. (Skutky 2:2–4, 38; Římanům 8:15) Kromě toho byli svatým duchem pomazáni, aby v budoucnosti získali nebeské dědictví; dostali počáteční pečeť na znamení toho, že jejich nebeská naděje je jistá. (2. Korinťanům 1:21, 22)
6. Jaký má Jehova záměr s nebeským Královstvím a proč je vhodné, aby na tom měli podíl lidé?
6 Byli to první nedokonalí lidé, kteří byli Bohem vyvoleni, aby vstoupili do Království neboli aby se po své smrti a po svém vzkříšení stali součástí nebeského Království — organizace, která bude panovat nad lidmi i nad anděly. Jehovovým záměrem je, aby prostřednictvím tohoto Království bylo posvěceno Jeho vznešené jméno a aby byla před zraky všeho tvorstva ospravedlněna Jeho svrchovanost. (Matouš 6:9, 10; Jan 12:28) Je velmi vhodné, že v této vládě Království jsou právě lidé! Když Satan v zahradě Eden poprvé napadl Jehovovu svrchovanost, zneužil k tomu lidi. Jehova má nyní v úmyslu na toto napadení odpovědět rovněž prostřednictvím lidí. (1. Mojžíšova 3:1–6; Jan 8:44) Lidem, kteří byli vyvoleni, aby v tomto Království panovali, apoštol Petr napsal: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ (1. Petra 1:3, 4)
7. Jaký jedinečný vztah k Ježíšovi mají lidé pokřtění svatým duchem?
7 Tito vyvolení křesťané jsou Božími adoptivními syny, proto se stali bratry Ježíše Krista. (Římanům 8:16, 17; 9:4, 26; Hebrejcům 2:11) Prokázalo se, že Ježíš je Semenem, které bylo slíbeno Abrahamovi. Duchem pomazaní křesťané jsou tedy druhotnou součástí tohoto Semene, které dá věřícímu lidstvu požehnání. (1. Mojžíšova 22:17, 18; Galaťanům 3:16, 26, 29) Co je tím požehnáním? Příležitost být vykoupen z hříchů a usmířen s Bohem a také možnost sloužit Bohu nyní i po celou věčnost. (Matouš 4:23; 20:28; Jan 3:16, 36; 1. Jana 2:1, 2) Pomazaní křesťané vydávají svědectví o svém duchovním bratru Ježíši Kristu i o svém adoptivním Otci Jehovovi Bohu, a tak lidem, kteří mají srdce na pravém místě, ukazují, jak toto požehnání lze získat. (Skutky 1:8; Hebrejcům 13:15)
8. Co znamená „zjevení“ duchem zplozených Božích synů?
8 Bible se zmiňuje o „zjevení“ těchto duchem zplozených Božích synů. (Římanům 8:19) Až vstoupí do Království jako Ježíšovi spolukrálové, budou se podílet na zničení Satanova světového systému věcí. Potom budou lidstvu po tisíc let zprostředkovávat užitek z výkupní oběti. Tím povznesou lidský rod k dokonalosti, kterou Adam ztratil. (2. Tesaloničanům 1:8–10; Zjevení 2:26, 27; 20:6; 22:1, 2) To vše patří ke „zjevení“ Božích synů. Věřící lidé na to dychtivě čekají.
9. Jak je v Bibli nazván celosvětový sbor pomazaných křesťanů?
9 Celosvětový sbor pomazaných křesťanů je ‚sborem prvorozených, kteří byli zapsáni v nebesích‘. (Hebrejcům 12:23) Jsou prvními, kdo má užitek z Ježíšovy výkupní oběti. Jsou také „Kristovým tělem“, což poukazuje na to, jak důvěrný vztah mají s Kristem i mezi sebou navzájem. (1. Korinťanům 12:27) Pavel napsal: „Právě jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a všechny údy toho těla, ačkoli jich je mnoho, jsou jedno tělo, tak je také Kristus. Opravdu jsme totiž byli všichni pokřtěni jedním duchem v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme byli napojeni jedním duchem.“ (1. Korinťanům 12:12, 13; Římanům 12:5; Efezanům 1:22, 23; 3:6)
‚Boží Izrael‘
10, 11. Proč bylo v prvním století zapotřebí, aby vznikl nový Izrael, a kdo tento nový národ tvořil?
10 Před příchodem Ježíše, slíbeného Mesiáše, byl doslovný izraelský národ déle než 1500 let Jehovovým zvláštním lidem. Navzdory neustálému napomínání se však tento národ jako celek prokázal nevěrným. Když přišel Ježíš, Izrael ho zavrhl. (Jan 1:11) Proto Ježíš řekl židovským duchovním vůdcům: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.“ (Matouš 21:43) Podmínkou naší záchrany je tedy to, že si uvědomíme, který ‚národ nese ovoce‘ Království.
11 Tímto novým národem je pomazaný křesťanský sbor, který se zrodil o Letnicích roku 33 n. l. Jeho prvními příslušníky byli Ježíšovi židovští učedníci, kteří Ježíše přijali jako svého nebeského Krále. (Skutky 2:5, 32–36) Příslušnost k novému Božímu národu však nezískali na základě svého židovství, ale proto, že věřili v Ježíše. Tento Boží Izrael byl tedy něčím jedinečným — byl duchovním národem. Když většina Židů odmítla Ježíše přijmout, bylo pozvání k členství v tomto novém národě nabídnuto Samaritánům a potom i pohanům. Tento nový národ byl nazván „Božím Izraelem“. (Galaťanům 6:16)
12, 13. Jak se projevilo, že nový Izrael nebyl pouhou judaistickou sektou?
12 Když se ve starověkém Izraeli chtěl člověk nežidovského původu stát proselytou, bylo nutné, aby se podřídil mojžíšskému Zákonu. Muži to museli dát najevo tím, že se dali obřezat. (2. Mojžíšova 12:48, 49) Někteří židovští křesťané měli dojem, že tento požadavek by měli splnit i Nežidé v Božím Izraeli. Jehova si to však nemyslel. Svatý duch zavedl apoštola Petra do domu nežidovského muže jménem Kornélius. A když Kornélius s celou svou rodinou přijal Petrovo kázání, dostali všichni svatého ducha — přestože dosud nebyli pokřtěni ve vodě. To byl jasný projev toho, že Jehova tyto Nežidy přijal za příslušníky Božího Izraele, aniž požadoval, aby se podřídili mojžíšskému Zákonu. (Skutky 10:21–48)
13 Některým věřícím bylo zatěžko to přijmout. Proto museli zanedlouho projednat celou záležitost apoštolové a starší muži v Jeruzalémě. Tento sbor, který byl oprávněn rozhodovat, naslouchal podrobnému svědectví o působení svatého ducha mezi nežidovskými věřícími. Zkoumáním Bible bylo zjištěno, že se tím splňuje inspirované proroctví. (Izajáš 55:5; Amos 9:11, 12) Dospělo se ke správnému závěru: nežidovští křesťané se mojžíšskému Zákonu nemusí podrobovat. (Skutky 15:1, 6–29) Duchovní Izrael byl tedy skutečně novým národem, ne pouhou judaistickou sektou.
14. Co je naznačeno tím, že Jakub označil křesťanský sbor jako „dvanáct kmenů, které jsou rozptýleny“?
14 Když učedník Jakub psal v prvním století dopis pomazaným křesťanům, adresoval jej „dvanácti kmenům, které jsou rozptýleny“. (Jakub 1:1; Zjevení 7:3–8) Občané nového Izraele samozřejmě nebyli rozděleni do kmenů. V duchovním Izraeli, na rozdíl od doslovného Izraele, žádné dělení na dvanáct kmenů neexistovalo. Jakubův inspirovaný výrok naznačuje, že v Božích očích byl doslovný dvanáctikmenový izraelský národ nahrazen Božím Izraelem. Když se člověk izraelské národnosti — byť to byl Judejec, nebo i Levita — stal příslušníkem tohoto nového národa, jeho původ nic neznamenal. (Galaťanům 3:28; Filipanům 3:5, 6)
Nová smlouva
15, 16. a) Jak se Jehova dívá na nežidovské příslušníky Božího Izraele? b) Na jakém právním základě byl založen nový Izrael?
15 V Jehovových očích jsou nežidovští příslušníci tohoto nového národa plnoprávnými duchovními Židy. Apoštol Pavel uvedl: „Židem totiž není ten, kdo jím je zevně, ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem, a nikoli psaným zákoníkem. Jeho chvála nepochází od lidí, ale od Boha.“ (Římanům 2:28, 29) Pozvání stát se příslušníky Božího Izraele přijalo mnoho Nežidů, a tím se splnila prorocká slova Bible. Například prorok Ozeáš napsal: „Chci projevit milosrdenství té, které nebylo projeveno milosrdenství, a těm, kteří nejsou mým lidem, chci říci: ‚Jste můj lid‘; a oni řeknou: ‚Jsi můj Bůh.‘ “ (Ozeáš 2:23; Římanům 11:25, 26)
16 Na jakém základě se tedy duchovní Izraelité stávali příslušníky nového národa, když se na ně nevztahoval mojžíšský Zákon? Jehova s tímto duchovním národem uzavřel novou smlouvu prostřednictvím Ježíše. (Hebrejcům 9:15) Když Ježíš 14. nisana roku 33 n. l. zavedl slavnost na památku své smrti, podal svým jedenácti věrným apoštolům chléb a víno a řekl, že toto víno je symbolem ‚krve smlouvy‘. (Matouš 26:28; Jeremjáš 31:31–34) Podle Lukášovy zprávy Ježíš řekl, že pohár vína symbolizuje „novou smlouvu“. (Lukáš 22:20) Když byl o Letnicích vylit svatý duch a zrodil se Boží Izrael, splnila se tím Ježíšova slova — doslovnému Izraeli bylo Království odňato a bylo dáno novému, duchovnímu národu. Nyní se tento nový národ Božích svědků stal Jehovovým služebníkem místo doslovného Izraele. (Izajáš 43:10, 11)
„Nový Jeruzalém“
17, 18. Jak je v knize Zjevení popsáno nádherné postavení pomazaných křesťanů?
17 Jaká slavná výsada čeká křesťany, kteří mají nebeskou naději! Jak příjemné je dozvídat se, jaké úžasné věci jsou pro ně přichystány! Kniha Zjevení nám poskytuje vzrušující příležitost pohlédnout na jejich nebeské dědictví. Například ve Zjevení 4:4 čteme: „Kolem dokola [Jehovova] trůnu je čtyřiadvacet trůnů a na těch trůnech jsem viděl sedět čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých svrchních oděvů, a na jejich hlavách zlaté koruny.“ Těchto čtyřiadvacet starších, to jsou vzkříšení pomazaní křesťané, kteří zaujímají ono nebeské postavení, které jim slíbil Jehova. Jejich koruny a trůny nám připomínají jejich královský úřad. A pomysleme, jak podivuhodně vznešená je výsada sloužit v blízkosti Jehovova trůnu!
18 Ve Zjevení 14:1 je vidíme opět: „Viděl jsem, a pohleďme, Beránek stál na hoře Sionu a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce.“ Vidíme zde, že pomazaných je omezený počet 144 000. Jejich královské postavení je patrné z toho, že tam stojí s Jehovovým Králem, Ježíšem neboli „Beránkem“, který byl dosazen na trůn. Jsou na nebeské hoře Sionu. Na pozemském Sionu stával Jeruzalém, sídelní město izraelských králů. Nebeská hora Sion představuje vyvýšené postavení Ježíše a jeho spoludědiců, kteří společně tvoří nebeský Jeruzalém. (2. Paralipomenon 5:2; Žalm 2:6)
19, 20. a) K jaké nebeské organizaci budou patřit pomazaní křesťané? b) Jak dlouho Jehova vybíral lidi, jejichž občanství má být v nebesích?
19 V souladu s tím se o pomazaných křesťanech, kteří zaujímají své nádherné nebeské postavení, mluví jako o „Novém Jeruzalému“. (Zjevení 21:2) Pozemský Jeruzalém byl ‚městem velikého Krále‘ a místem, kde stál chrám. (Matouš 5:35) Nebeský Jeruzalém je královská organizace a skrze ni Svrchovaný Panovník Jehova a Ježíš, jeho Král dosazený na trůn, nyní vládnou. Díky kněžské službě, která se v nebeském Jeruzalému vykonává, přichází od Jehovova trůnu hojné požehnání k uzdravení lidstva. (Zjevení 21:10, 11; 22:1–5) V dalším vidění Jan slyší, že věrní pomazaní křesťané, kteří jsou již vzkříšeni, jsou nazváni ‚Beránkovou manželkou‘. Je to skutečně působivý obraz jejich důvěrného vztahu k Ježíšovi i jejich ochoty podřizovat se mu. Představ si, jaká radost zavládne v nebesích, až poslední z pomazaných získá svou nebeskou odměnu. Pak se konečně bude moci slavit „Beránkova svatba“! Pak bude tato královská nebeská organizace úplná. (Zjevení 19:6–8)
20 Opravdu nádherné požehnání je připraveno pro ty, o nichž apoštol Pavel řekl: „Pokud jde o nás, naše občanství existuje v nebesích.“ (Filipanům 3:20) Skoro dva tisíce let Jehova vybíral své duchovní děti a připravoval je na přijetí nebeského dědictví. Všechno nasvědčuje tomu, že toto vybírání a připravování je prakticky ukončeno. Mají se však stát ještě další věci. Popsal je Jan ve vidění zaznamenaném v 7. kapitole Zjevení. Naši pozornost si tedy nyní zaslouží jiná skupina křesťanů, a jí je věnován následující článek.
Vzpomínáš si?
◻ Jak se projevuje svatý duch mezi lidmi, kteří mají dostat nebeské dědictví?
◻ Z jakého důvěrného vztahu k Jehovovi a k Ježíšovi se těší pomazaní křesťané?
◻ Jak je v Bibli popsán sbor pomazaných křesťanů?
◻ Na jakém právním základě byl založen Boží Izrael?
◻ Jaké nebeské výsady čekají pomazané křesťany?
[Obrázky na straně 10]
Více než dva tisíce let Jehova vybíral lidi, kteří mají panovat v nebeském Království