Projevuj dychtivost oznamovat dobré poselství

„Odtud má dychtivost oznamovat dobré poselství také vám tam v Římě.“ — Řím. 1:15.

1, 2. Jak reagují lidé často v kritické situaci?

„PŘIJÍŽDĚLI odevšad. . . stovky dobrovolníků se valily do obou okresů, přiváželi náklady potravin, stavěli nouzové přístřešky, někteří pracovali 18 až 20 hodin denně, někteří v prvních dnech po prolomení hráze vůbec nespali.“

² Tak reagovali lidé, když loni na jaře postihla jednu oblast ve střední Kalifornii záplava a asi 24 000 lidí muselo prchat do bezpečí. Ano, když přijde pohroma — od místních záplav až po zemětřesení a jaderné nehody —, spěchají lidé často dobrovolně na pomoc. Tak říkajíc si vyhrnou rukávy, čelí mnohému nebezpečí a nepohodlí a dychtivě přicházejí na pomoc druhým — i úplně cizím lidem.

NALÉHAVÁ DOBA

3. V jaké nesmírně kritické situaci se dnes ocitlo lidstvo?

³ Dnes stojí lidstvo před největší pohromou v dějinách. Ne v důsledku škod, které páchá člověk na svém životním prostředí, ani pro hrozbu jaderné války nebo pro vzrůst zločinnosti a násilí, třebaže jsou to vážné věci. Lidstvo spíše stojí před tím, co Ježíš nazval „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude“. Aby ukázal, jak zničující bude „velké soužení“, pokračoval Ježíš: „Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo.“ — Mat. 24:21, 22.

4. Jak bychom měli v takové kritické situaci reagovat?

⁴ Jak bys reagoval, kdybys věděl, že mnoho lidí, i těch, kteří jsou ti blízcí, brzy zahyne v tomto soužení? Dychtil bys pomoci? Vzpomeň si na Ezekielovo prorocké vidění muže s kalamářem tajemníka. Bylo mu řečeno, že zničení Jeruzaléma přežijí jen ti, kteří obdrželi symbolické označení na čele, a on měl udílet toto označení pro záchranu života. Jak reagoval? Hlásil: „Učinil jsem, jak jsi mi přikázal.“ — Ezekiel 9:1–11.

5. Jaké dílo máme přikázáno činit a jak je naléhavé?

⁵ Projevuješ stejnou ochotu a dychtivost jako muž oblečený v plátně a činíš přesně to, co přikázal Jehova? A co Jehova přikázal? Prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista dal nařízení: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, . . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Toto dílo zachraňuje životy stejně jako symbolické označování na čele za Ezekielových dnů. Ten, kdo nereaguje a nestává se učedníkem Ježíše Krista, utrpí zničení z rukou Božího hlavního vykonavatele trestu. (2. Tes. 1:6–8) Cítíš tu naléhavost? Dáváš to najevo tím, že dychtivě oznamuješ dobré poselství?

DYCHTIVOST — JAK SE PROJEVUJE?

6. Co znamená „dychtivost“?

⁶ Jehovův lid jako celek opravdu cítí, jak naléhavá je doba. Všichni dychtíme vidět co nejvíce lidí zachráněných z nadcházejícího „velkého soužení“. Dychtivost je podle jednoho slovníku „silná, prudká touha, usilování nebo snaha dosáhnout něčeho“. Ten, kdo po něčem dychtí, zaměřuje myšlenky i jednání na to, aby toho dosáhl. Udělá vše, co je v jeho moci, aby překonal všechny překážky a zábrany, a bude v tom vytrvale pokračovat, dokud nedosáhne svého cíle. Tak smýšlel o své službě apoštol Pavel a my uděláme dobře, budeme-li ho napodobovat. — 1. Kor. 4:16.

7. Proč chtěl Pavel jít do Říma?

⁷ Zamysli se například nad Pavlovými slovy římským křesťanům. V dopise Římanům 1:13–16 jim napsal: „Měl [jsem] mnohokrát v úmyslu přijít k vám.“ Proč? „Abych také mezi vámi získal nějaké plody,“ vysvětlil. Myslel tím snad Pavel, že prostě navštíví bratry v Římě a povzbudí je, aby více rozvíjeli „ovoce ducha“, jak tvrdí někteří komentátoři? (Gal. 5:22, 23) Ne, protože jeho následující slova „stejně jako mezi ostatními národy“ objasňují, že mu šlo o získání ovoce království mezi nekřesťanským obyvatelstvem Říma. Chtěl přinést dobré poselství do Říma a odtamtud snad i do vzdálenějších končin. — Řím. 15:23, 24.

8. Jak bylo Pavlovi „bráněno“ v cestě do Říma?

⁸ „Ale bylo mi až dosud bráněno,“ řekl Pavel. Co mu bránilo? Byl příliš zaneprázdněn osobními věcmi, než aby se mohl vydat na cestu? Nuže, Pavel byl zaměstnaný člověk, ale ne osobními zájmy. V době, kdy psal Římanům (asi roku 56 n. l.), měl už za sebou dvě rozsáhlé misionářské cesty a právě konal třetí. Na těchto cestách ho často vedl svatý duch k určitým úkolům. (Viz Skutky 16:6–9.) Právě když psal tento dopis, byly pro něho již činěny plány, aby šel do Jeruzaléma a tam „sloužil svatým“. (Řím. 15:25, 26) A zakusil četné podobné ‚zábrany‘. — Viz 2. Korinťanům 11:23–28.

9. Jak projevoval Pavel horlivost oznamovat dobré poselství?

⁹ Přesto neměl Pavel pocit, že už má dost práce, ani neuvažoval, že má svůj přidělený úkol a to mu stačí. Chtěl dělat víc. Vždyť řekl: „Odtud má dychtivost oznamovat dobré poselství také vám tam v Římě.“ To je přece dychtivost! Profesor F. F. Bruce přiléhavě řekl o apoštolovi ve své knize „Epištola Pavla Římanům“ (angl.) toto: „Kázání evangelia má v krvi a nemůže se ho zdržet; nikdy nemá ‚po službě‘, ale musí ji konat neustále, splácet další částky dluhu, který má vůči celému lidstvu — dluhu, který do konce života nikdy zcela nesplatí.“ Díváš se tak na službu i ty?

10. Jaké ‚zábrany‘ nám mohou stát v cestě, ale jak bychom se s nimi měli vypořádat?

¹⁰ Dnes je celý Jehovův lid zaměstnán mnoha odpovědnostmi. Někteří se musí starat o rodinu. Někteří mají jiné závazky. Jiní jsou ve své činnosti omezeni věkem nebo zdravotním stavem. A opět jiní mají závažné úkoly v křesťanském sboru. Přitom si však také uvědomujeme, že čas přítomného systému věcí se krátí a musí být vydáváno svědectví o království. (Mar. 13:10) Měli bychom tedy stejně jako Pavel projevovat dychtivost, pokud jde o rozšiřování svého kazatelského díla navzdory ‚zábranám‘, které nám snad stojí v cestě. Neměli bychom být sami se sebou spokojeni a myslet si, že už děláme dost. — 1. Kor. 15:58.

„DLUŽNÍKEM“ VŠECH

11. Co znamená „jsem dlužníkem“?

¹¹ Za Pavlovým neúnavným úsilím oznamovat dobré poselství byla ještě jiná hybná síla. „Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, moudrých i nerozumných,“ řekl Pavel. (Řím. 1:14) V čem byl Pavel „dlužníkem“? Jiné překlady uvádějí „mám závazky“ („Petrů“), „jsemť zavázán“ („Sýkora“), „mám povinnost“ („Jeruzalémská bible“). Říkal tedy, že kazatelské dílo je tíživá povinnost nebo závazek, který musí před Bohem plnit? Je snadné vypěstovat si takový postoj, jestliže ztratíme ze zřetele naléhavost nebo se dáme rozptýlit světskými lákadly. Tak to ovšem Pavel nemyslel.

12. Komu byl Pavel „dlužníkem“ a proč?

¹² Jako Boží „vyvolená nádoba“ a jako „apoštol pro národy“ měl Pavel opravdu těžkou odpovědnost před Bohem. (Sk. 9:15; Řím. 11:13) Pocit závazku však neměl pouze vůči Bohu. Řekl, že je „dlužníkem“ ‚Řeků, barbarů, moudrých i nerozumných‘. Pro milosrdenství a výsadu, jichž se mu dostalo, považoval za svou povinnost kázat, aby všichni lidé mohli slyšet dobré poselství. Uvědomoval si také, že je Boží vůlí, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Tim. 1:12–16; 2:3, 4) Proto ustavičně pracoval, nejen aby žil podle své odpovědnosti vůči Bohu, ale také aby splatil svůj dluh vůči druhým lidem. Cítíš takový osobní dluh vůči lidem ve svém území? Cítíš, že jim dlužíš námahu spojenou s přinášením dobrého poselství?

„NESTYDÍM SE. . . ZA DOBRÉ POSELSTVÍ“

13. Jak hodnotil Pavel dobré poselství?

¹³ Pavel byl jistě vynikajícím příkladem dychtivosti v oznamování dobrého poselství. Hluboce oceňoval nezaslouženou laskavost, kterou mu projevil Bůh, a nechtěl, aby byla marná. (1. Kor. 15:9, 10) Proto dále řekl: „Nestydím se totiž za dobré poselství.“ (Řím. 1:16) Z lidského hlediska byli křesťané nejen nepopulární, ale také opovrhovaní. „Stali jsme se smetím světa, odpadem všeho,“ řekl Pavel. (1. Kor. 4:13) Přesto se nestyděl nést dobré poselství do Říma, středu učeného světa a sídla císařské Římské říše. Vzpomeňme si na Pavlův povzbudivý příklad, když budeme při svém kazatelském díle čelit nezájmu, urážkám, nebo dokonce odporu.

14. Proč se Pavel ‚nestyděl za dobré poselství‘?

¹⁴ ‚Nestydím se za dobré poselství‘ je vlastně jiný způsob, jak říci „jsem hrdý na dobré poselství“, a to bychom přece měli být. Vždyť „je skutečně Boží mocí k záchraně pro každého, kdo má víru,“ vysvětlil Pavel. Mohl toto prohlášení podpořit mnoha osobními zkušenostmi. Dobrým poselstvím podle Pavlových slov „vyvracíme totiž uvažování a všechno povýšené, co se pozvedá proti poznání Boha, a přivádíme každou myšlenku do zajetí, abychom ji učinili poslušnou Krista“. (2. Kor. 10:5) Ať již stálo dobré poselství proti židovským tradicím, řecké filozofii nebo římské moci, vždy vítězilo.

15. Jak byla dychtivost hybnou silou v Pavlově životě?

¹⁵ Jak znamenité je, že místo aby Pavel cítil svou odpovědnost svěřenou Bohem jako břemeno, byl ‚dychtivý‘ ji plnit! Sám to vyjádřil: „Je na mne vložena nutnost. Skutečně, běda mi, kdybych neoznamoval dobré poselství!“ (1. Kor. 9:16) Tato dychtivost mu pomohla vytrvat po mnoho let neúnavné služby, takže nakonec mohl říci: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru.“ — 2. Tim. 4:7.

ÚČINNÁ SLUŽBA MÁ VĚTŠÍ VÝSLEDKY

16. Co myslíš, jakým obtížím možná čelil muž s kalamářem tajemníka v Ezekielově vidění?

¹⁶ Muž s kalamářem tajemníka z Ezekielova proroctví byl bezpochyby stejně dychtivý v plnění svého úkolu jako Pavel. Vrátil se s dobrou zprávou: Poslání splněno! Zpráva nám neříká, jak vyhledal všechny, kteří „vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí“. (Ezek. 9:4) Není sice řečeno, jak bylo vykonáno všechno to označování, ale zjevně to nebyl jednoduchý úkol.

17. a) Jakým obtížím čelíš ty v díle činění učedníků a jak je zvládáš? b) Stojí vynaložené úsilí za to?

¹⁷ Podobně ani dnes není naše pověření jednoduché. Otázkou proto je: jak účinně plníme tento úkol zachraňovat životy? Chceme-li činit učedníky z co největšího počtu lidí, musíme se této práci věnovat pravidelně a soustavně a neopomenout žádnou příležitost podělit se o dobré poselství. Lidé v naší obci jsou stejně zaměstnaní jako my; možná, že jsou málokdy doma, když je navštívíme, a i když jsou doma, často jsou zaneprázdnění. Co můžeme dělat? Je zapotřebí vést si přesné záznamy a chodit znovu a znovu v různou dobu a doufat, že zastihneme někoho, s kým bychom promluvili. Stojí takové úsilí za to? Ať nám odpovědí krátké dopisy dvou majitelů bytu:

„Chtěl bych vyjádřit své ocenění svědkům Jehovovým za to, kolikrát navštívili můj dům. Vím, že vaše návštěvy někdy nejsou těmi, kdo nepatří k vaší církvi, přijímány s nadšením, jež si bohatě zasluhují. Proto jsem usoudil, že se s vámi rozdělím o své zkušenosti a poděkuji vám.“

„Je nás tolik, kteří hladovíme po pravdě, tolik nás věří, že všechny cesty vedou ke spáse. Vy, kteří se odvažujete neustále hledat někoho, komu byste mohli sloužit, nevzdávejte se nás! Nejsme strašní lidé, přestože vás urážíme, uvádíme do rozpaků, odmítáme. Nevzdávejte se, protože nás učili mnoha lžím, navykládali nám mnoho hrozných historek a školili nás, abychom vás nenáviděli, aby nám tak zabránili přijmout poselství o Jehovově království.“

18. a) Jak můžeš pomáhat jiným, aby pochopili dobré poselství? b) Jak překonala jedna zvěstovatelka zdánlivý nezájem?

¹⁸ Máme-li proniknout k srdci jednotlivých lidí a pomoci jim, aby pochopili dobré poselství, je zapotřebí více než jen povrchní kontakt, pronesení připraveného poselství nebo předání biblické literatury. Musíme se snažit rozpoznat jejich potřeby a zájmy, co se jim líbí a co ne, čeho se bojí a jaké mají předsudky. To vše od nás vyžaduje mnoho přemýšlení a úsilí — a dychtivosti. Zamysli se nad následující zkušeností:

Zvěstovatelka mluvila se ženou u dveří bytu, ale žena příliš nereagovala. Sestra si všimla, že je tam několik dětí, a zeptala se, kolik dětí žena má. Ta odpověděla, že nejsou její, ale švagra, který se právě přistěhoval z jiné země. Brzy se v hovoru dostaly na nedostatek bytů. Zvěstovatelka s ní souhlasila, že přijatelné bydlení se ve velkoměstech těžko hledá, a protože i ona brzy čekala příbuzné, nabídla ženě pomoc. Paní byla nadšena a zavolala ke dveřím švagra. Hovor pokračoval a vyměnili si telefonní čísla. Zvěstovatelka ovšem nezapomněla na účel návštěvy, taktně otevřela knihu „Žít navždy“ na straně 142 a vysvětlila, že v zaslíbeném novém systému zmizí problémy s bydlením. Na muže to velmi zapůsobilo a ochotně si knihu vzal. Později se zvěstovatelka vrátila s informací o bytě, obnovila také rozhovor o Bibli.

19. Co je nyní načase dělat? A o čem budeme hovořit dále?

¹⁹ Čas kázat dobré poselství se rychle krátí. Nevíme, jak dlouho ještě budou „čtyři andělé“ držet „pevně čtyři zemské větry“. (Zjev. 7:1) Ovšem „velké soužení“ je stále před námi a jsou shromažďováni lidé s poctivým srdcem. „Pole“ se vskutku „bělají ke žni“. (Mat. 24:21, 22; Jan 4:35) Nyní je čas, abychom se velmi namáhali při tomto neopakovatelném díle. Jak můžeme nejlépe využít zbývající čas? Co můžeme dělat, abychom se plněji podíleli na tomto díle záchrany životů? A co nám může pomoci, abychom dál projevovali dychtivost oznamovat dobré poselství? Na tyto otázky odpoví následující článek.

Uvažuj o Pavlově příkladu podle Římanům 1:13–16

◆ Proč dychtil jít do Říma?

◆ Co mu v tom bránilo? Jak ale reagoval?

◆ Komu a proč byl „dlužníkem“?

◆ Jak smýšlel o dobrém poselství?

◆ Co můžeme dělat, abychom jako Pavel účinně oznamovali dobré poselství?