Navzdory slabosti můžeme být mocní

SLABOSTI mohou člověka zmáhat. Drží se ho jako pijavice. I ty si možná říkáš, že své slabosti nikdy nepřekonáš. Třeba si připadáš méněcenný, když pozoruješ druhé a máš pocit, že se jim nemůžeš vyrovnat. Nebo tě možná oslabuje nějaká vyčerpávající nemoc, která z tebe vysává energii a připravuje tě o chuť do života. Ať už je příčinou cokoli, zdá se ti, že tvoje situace je bezvýchodná. Cítíš se jako Job, který Bohu řekl: „Ach, kdybys mě skryl v šeolu, kdybys mě držel skrytého, dokud se neobrátí zpět tvůj hněv, kdybys mi stanovil časovou mez a vzpomněl si na mne!“ (Job 14:13)

Jak se můžeš vymanit z takové beznaděje? Musíš se od svých problémů na chvíli odpoutat, ačkoli je to možná těžké. Zkus se například zamyslet nad otázkami, které Jehova položil svému věrnému služebníku Jobovi. „Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz mi, máš-li porozumění. Kdo stanovil její míry, pokud to víš, nebo kdo po ní roztahoval měřicí provazec?“ (Job 38:4, 5) Když přemýšlíme o dosahu těchto inspirovaných otázek, asi uznáme, že Jehova je nesrovnatelně moudrý a mocný. Jestliže dovoluje, aby současné poměry ve světě dál trvaly, má k tomu pádné důvody.

‚Osten v těle‘

Jiný věrný Boží služebník, apoštol Pavel, se modlil o to, aby ho Jehova zbavil ‚ostnu v těle‘, tedy nějakého problému, který ho dlouhodobě sužoval. Třikrát Boha snažně prosil, aby byl od tohoto soužení osvobozen. Ať už šlo o cokoli, bylo to jako bodavý osten a mohlo to Pavla připravovat o radost ze služby Jehovovi. Pavel se cítil, jako kdyby ho někdo neustále políčkoval. Jehova mu odpověděl: „Má nezasloužená laskavost ti stačí, neboť má moc se zdokonaluje ve slabosti.“ Bůh mu tento osten z těla neodstranil. Pavel se s ním musel potýkat dál. Řekl však: „Když jsem . . . slabý, pak jsem mocný.“ (2. Kor. 12:7–10) Co tím myslel?

Pavlův problém zázračně nezmizel. Pavlovi však nezabránil v tom, aby ve službě Jehovovi dosáhl pozoruhodných výsledků. Pavel se spoléhal na to, že ho Jehova podpoří, a neustále ho prosil o pomoc. (Fil. 4:6, 7) Ke konci svého pozemského života mohl říci: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru.“ (2. Tim. 4:7)

Jehova používá k uskutečňování své vůle nedokonalé lidi, přestože mají nedostatky a problémy, a čest proto právem patří jemu. Může jim poskytovat vedení a moudrost, aby se uměli se svými těžkostmi vyrovnávat a dál mu radostně sloužit. Ano, přestože nedokonalí lidé mají své slabosti, Jehova je může používat k velkým věcem.

Pavel vysvětlil, proč mu Bůh neodstranil osten z těla. Řekl: „Abych se přespříliš nevyvyšoval.“ (2. Kor. 12:7) „Osten“ Pavlovi připomínal jeho omezení a pomáhal mu, aby zůstal pokorný a nemyslel si o sobě příliš. To je v souladu s Ježíšovým poučením: „Kdokoli se vyvyšuje, bude pokořen, a kdokoli se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Mat. 23:12) Těžkosti mohou Božím služebníkům pomoci, aby se učili pokoře a uvědomovali si, že mají-li zůstat věrní, musí se spoléhat na Jehovu. Podobně jako apoštol Pavel se tedy mohou ‚chlubit v Jehovovi‘. (1. Kor. 1:31)

Skryté slabosti

Někdo může mít slabosti, kterých si není vědom nebo které není ochoten si přiznat. Možná je příliš sebejistý a spoléhá sám na sebe. (1. Kor. 10:12) Jinou slabostí, která je u nedokonalých lidí běžná, je touha po význačném postavení.

Vojevůdce Joab, který velel vojsku krále Davida, byl člověk odvážný, rozhodný a schopný. Provinil se však závažnými hříchy, z nichž bylo patrné, že v jádru je opovážlivý a ctižádostivý. Krutě zavraždil dva jiné vojevůdce. Nejprve z pomstychtivosti odstranil Abnera. Později zabil svého bratrance Amasu. Předstíral, že ho chce pozdravit, pravou rukou ho uchopil za vousy, jako by ho chtěl políbit, a levou rukou ho probodl mečem. (2. Sam. 17:25; 20:8–10) Amasa byl předtím jmenován vojevůdcem místo něj. Joab využil příležitosti, aby se svého rivala zbavil, přičemž zřejmě doufal, že postavení vojevůdce mu pak bude vráceno. Je vidět, že Joab neovládal své sklony a podlehl sobecké ctižádosti. Jednal krutě a nic nenasvědčuje tomu, že by měl výčitky svědomí. Král David ke konci života řekl svému synu Šalomounovi, že má dohlédnout na to, aby Joab za svou špatnost zaplatil životem. (1. Král. 2:5, 6, 29–35)

My bychom se svým nesprávným touhám rozhodně neměli poddávat. Své slabosti můžeme potlačit. Nejprve je musíme rozpoznat a přiznat si je. Pak můžeme udělat něco pro to, abychom je překonali. Můžeme se k Jehovovi pravidelně modlit, aby nám pomohl nad nimi vítězit, a můžeme pilně studovat jeho Slovo, abychom zjistili, jak proti těmto sklonům bojovat. (Hebr. 4:12) Je možné, že se svými nedostatky budeme muset zápasit bez ustání. Pak nesmíme propadnout sklíčenosti. Tento zápas může dokonce trvat tak dlouho, dokud budeme nedokonalí. Pavel si uvědomoval, že v jeho případě to tak je. Napsal: „Co si . . . přeji, to nekonám, ale činím to, co nenávidím.“ Dobře však víme, že Pavel nerezignoval, jako by své jednání nemohl vůbec ovlivnit. Naopak, se svými slabostmi se dál potýkal a důvěřoval, že Bůh mu prostřednictvím Ježíše Krista pomůže. (Řím. 7:15–25) Na jiném místě Pavel napsal: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Kor. 9:27)

Lidé mají sklon sami sebe omlouvat. Tomuto sklonu se můžeme bránit tak, že se snažíme pohlížet na věci Jehovovýma očima. Pavel křesťany vybízel: „Ošklivte si, co je ničemné, lněte k tomu, co je dobré.“ (Řím. 12:9) K tomu, abychom dokázali bojovat proti svým slabostem, potřebujeme poctivost, vytrvalost a sebekázeň. David Jehovu žádal: „Přečisti mé ledviny i mé srdce.“ (Žalm 26:2) Věděl, že Bůh dokáže přesně posoudit naše skryté sklony a pomoci nám ve chvílích, kdy to potřebujeme. Když vnímavě reagujeme na vedení, které Jehova poskytuje prostřednictvím svého Slova a svatého ducha, můžeme v boji proti svým nedostatkům dělat pokroky a tak se přibližovat k vítězství.

Někoho možná trápí problémy, o kterých má pocit, že je nemůže zvládnout sám. Takovému křesťanovi jistě mohou laskavě pomoci sboroví starší a mohou ho povzbudit. (Iz. 32:1, 2) Ale je moudré být realistický. Některé problémy v současném systému věcí nelze zcela vyřešit. Mnozí se však naučili vyrovnávat se s nimi, a díky tomu mohou vést produktivní život.

Jehova nás bude podporovat

Bez ohledu na to, jaké těžkosti v této obtížné době zakoušíme, můžeme si být jisti, že nás Jehova povede a bude nás podporovat. V Bibli čteme vybídku: „Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás vyvýšil v patřičném čase, zatímco na něj uvrhnete všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje.“ (1. Petra 5:6, 7)

Kathy mnoho let slouží v betelu. Když se ukázalo, že její manžel má Alzheimerovu chorobu, měla pocit, že ty náročné situace, které ji čekají, nezvládne. Každý den musela Jehovu úpěnlivě prosit o moudrost a emocionální sílu. Když se zdravotní stav jejího manžela postupně zhoršoval, laskaví bratři si udělali čas a informovali se o tom, jak lze takovému nemocnému pomáhat. Obětavé sestry poskytovaly Kathy a jejímu manželovi citovou podporu. Jehova tyto křesťany použil k tomu, aby dodával Kathy sílu, takže byla schopná pečovat o svého manžela asi jedenáct let až do jeho smrti. Kathy říká: „V slzách a vroucně jsem Jehovovi děkovala za veškerou jeho pomoc. Bez ní bych už dávno nemohla dál. Nevěřila bych, že tak dlouho vydržím zvládat všechny své povinnosti i při takovém vyčerpání.“

Co nám pomůže bojovat proti skrytým slabostem

Když si člověk připadá bezcenný, může mít v čase tísně pocit, že Jehova jeho volání o pomoc neslyší. Zvlášť v takových situacích je dobré uvažovat o tom, jak se vyjádřil David, když pociťoval výčitky svědomí kvůli svému vážnému hříchu s Bat-šebou. Řekl: „Srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, nepohrdneš.“ (Žalm 51:17) David svého hříchu upřímně litoval a věděl, že se k Bohu může modlit a spolehnout se na jeho milosrdenství. Jehovův laskavý postoj k lidem zrcadlí Ježíš. Evangelista Matouš na něj uplatnil tato Izajášova slova: „Žádný potlučený rákos nerozdrtí a neuhasí žádný doutnající lněný knot.“ (Mat. 12:20; Iz. 42:3) Když byl Ježíš na zemi, jednal s opovrhovanými a utlačovanými lidmi soucitně. Obrazně řečeno neuhasil poslední jiskru života v těch, kdo byli jako dohořívající knot olejové lampy. Naopak, trpící lidi jemně povzbuzoval a tak v nich opět rozdmýchával plamen života. Takový byl Ježíš, když žil mezi lidmi na zemi. Co myslíš, není stejný i dnes? Nemá stejné pochopení pro tvoje slabosti? Všimni si, že v Hebrejcům 4:15 je o Ježíšovi napsáno, že může „projevovat účast s našimi slabostmi“.

Když Pavel psal o svém ‚ostnu v těle‘, uvedl, že Kristova moc je nad ním „jako stan“. (2. Kor. 12:7–9) Podobně jako se ve stanu člověk cítí chráněn před přírodními živly, Pavel nad sebou cítil ochranu, kterou mu Bůh poskytoval prostřednictvím Krista. Pavel se svým slabostem a problémům nepoddával a my bychom měli jeho příklad napodobovat. Chceme-li zůstat duchovně silní, musíme využívat všeho, co nám Jehova poskytuje prostřednictvím svého sboru na zemi. Udělejme vše, co je v lidských silách, a pak se spolehněme na Jehovu a pevně důvěřujme tomu, že povede naše kroky. Když se přesvědčíme, že Boží moc vynahrazuje to, čeho se nám nedostává kvůli našim slabostem, budeme moci podobně jako Pavel prohlásit: „Když jsem . . . slabý, pak jsem mocný.“ (2. Kor. 12:10)

[Obrázek na straně 3]

Pavel Jehovu znovu a znovu prosil o vedení, aby dokázal dovršit svou službu

[Obrázek na straně 5]

Král David svěřil Joabovi vojsko

[Obrázek na straně 5]

Joab se chtěl zbavit svého rivala Amasy

[Obrázek na straně 6]

Laskaví starší nám mohou z Písma ukázat, jak se můžeme vyrovnávat se svými problémy