„Chodíme vírou, ne viděním“

„Chodíme vírou, ne viděním.“ (2. KORINŤANŮM 5:7)

1. Co to znamená ‚chodit vírou‘?

POKAŽDÉ když se modlíme v souladu s pokyny, jež jsou uvedeny v Božím slově, dáváme najevo, že máme alespoň nějakou míru víry. Když druhým lidem začneme vydávat svědectví o Božím Království, i to ukazuje, že máme víru. A když zasvětíme svůj život Jehovovi, dokazujeme tím, že toužíme ‚chodit vírou‘ — to znamená, že usilujeme o takový způsob života, který je vírou řízen. (2. Korinťanům 5:7; Kolosanům 1:9, 10)

2. Proč podíl na sborové činnosti není nutně důkazem toho, že člověk má víru?

² Jestliže skutečně máme žít takovým způsobem života, potřebujeme víru, která má pevný základ. (Hebrejcům 11:1, 6) Mnozí lidé jsou přitahováni ke svědkům Jehovovým, protože vidí, že svědkové dodržují vysoká morální měřítka a mají mezi sebou lásku. To je pěkný začátek, ale neznamená to, že takoví lidé mají víru. Jiní lidé možná mají vedle sebe člověka, který má silnou víru — třeba manželského druha nebo někoho z rodičů —, a možná se podílejí na některých duchovních činnostech proto, že se jich účastní ten, koho milují. Když člověk žije v domácnosti, kde působí takový dobrý vliv, je to skutečně požehnání, ale nedá se tím nahradit osobní láska k Bohu a osobní víra. (Lukáš 10:27, 28)

3. (a) O čem se každý z nás musí v souvislosti s Biblí osobně přesvědčit, aby naše víra měla pevný základ? (b) Proč se někteří lidé snáze než jiní přesvědčí o tom, že Bible je inspirovaná?

³ Ti, kdo skutečně chodí vírou, jsou pevně přesvědčeni, že Bible je Boží slovo. Je nespočetné množství důkazů o tom, že Svaté Písmo je „inspirováno Bohem“.a (2. Timoteovi 3:16) Kolik těchto důkazů člověk musí prozkoumat, aby o tom byl přesvědčen? To může záviset na jeho zázemí. Co plně uspokojuje jednoho, nemusí přesvědčit jiného. V některých případech je člověku předloženo velké množství nevyvratitelných důkazů, ale on stále odmítá udělat na jejich základě logický závěr. Proč? Kvůli touhám, které jsou hluboko v jeho srdci. (Jeremjáš 17:9) Ačkoli snad tedy někdo projevuje zájem o Boží záměr, jeho srdce může toužit po schválení od světa. Takový člověk možná nechce opustit způsob života, který je v rozporu s biblickými měřítky. Ale jestliže někdo skutečně hladoví po pravdě, jestliže je poctivý sám k sobě a jestliže je pokorný, za čas si uvědomí, že Bible je skutečně Boží slovo.

4. Co musí člověk dělat, aby získal víru?

⁴ Často se stane, že lidé, kteří dostávají pomoc při studiu Bible, již za několik měsíců uznávají, že mají více než dostatek důkazů, že Bible je Boží slovo. Jestliže je to podnítí k tomu, aby otevřeli své srdce a byli poučováni Jehovou, pak budou jejich nejvnitřnější myšlenky, touhy a pohnutky postupně utvářeny tím, co se učí. (Žalm 143:10) Římanům 10:10 říká, že člověk projevuje víru „srdcem“. Taková víra ukazuje, co ten člověk ve skutečnosti cítí, a je také jasně patrná v jeho způsobu života.

Noe jednal na základě pevné víry

5, 6. Na čem byla Noemova víra založena?

⁵ Noe patřil k lidem, jejichž víra měla pevný základ. (Hebrejcům 11:7) Na čem Noe svou víru založil? Noe měl Boží slovo, ne sice v psané formě, ale bylo mu předáno ústně. V 1. Mojžíšově 6:13 čteme: „Bůh řekl Noemovi: ‚Konec všeho těla přišel přede mne, protože je země plná násilí kvůli nim.‘ “ Jehova Noemovi přikázal, aby postavil archu, a poskytl mu podrobnosti o její stavbě. Potom Bůh dodal: „Pokud jde o mne, hle, já přivedu na zemi potopu vod, abych zničil všechno tělo pod nebesy, v němž je životní síla činná. Všechno, co je na zemi, vydechne naposled.“ (1. Mojžíšova 6:14–17)

⁶ Pršelo již někdy předtím? Bible to neříká. První Mojžíšova 2:5 uvádí: „Jehova Bůh nezpůsobil, aby pršelo.“ To ale zapsal Mojžíš, který žil o staletí později, když mluvil nikoli o Noemových dnech, ale o době dlouho předtím. Jak ukazuje 1. Mojžíšova 7:4, Jehova se v rozhovoru s Noemem zmínil o dešti, a je zřejmé, že Noe rozuměl tomu, co má Jehova na mysli. Nicméně Noemova víra nespočívala na tom, co mohl vidět. Apoštol Pavel napsal, že Noe „dostal božskou výstrahu před tím, co ještě nebylo spatřeno“. Bůh řekl Noemovi, že se chystá přivést na zemi „potopu vod“ neboli „nebeský oceán“, jak to vyjadřuje Reference Bible v poznámce pod čarou k 1. Mojžíšově 6:17. Až do té doby se taková věc nestala. Ale celé viditelné stvoření představovalo pro Noema zřejmý projev toho, že Bůh může takovou ničivou záplavu skutečně přivodit. Víra podnítila Noema k tomu, aby archu postavil.

7. (a) Co Noe nepotřeboval k tomu, aby udělal, co mu Bůh přikázal? (b) Jaký prospěch máme z toho, když uvažujeme o Noemově víře, a jak může být naše víra požehnáním pro druhé?

⁷ Bůh Noemovi neřekl datum, kdy potopa začne. Ale Noe to nepoužil jako výmluvu pro postoj „počkáme a uvidíme“ a neodsunul kvůli tomu stavbu archy a kazatelskou činnost na druhé místo ve svém životě. V pravý čas Bůh Noemovi řekl, kdy má do archy vejít. Mezitím „Noe přistoupil k tomu, aby učinil podle všeho, co mu Bůh přikázal. Učinil to právě tak.“ (1. Mojžíšova 6:22) Noe chodil vírou, ne viděním. Jsme opravdu velmi vděční, že to tak dělal. Vždyť díky jeho víře jsme dnes naživu. I v našem případě může víra, kterou projevujeme, mít silný vliv na to, jaká budoucnost čeká nejen nás, ale také naše děti a další lidi okolo nás.

Abrahamova víra

8, 9. (a) Na čem založil svou víru Abraham? (b) Jak se Jehova Abrahamovi „objevil“?

⁸ Uvažujme o dalším příkladu, o Abrahamovi. (Hebrejcům 11:8–10) Na čem Abraham založil svou víru? Prostředí, ve kterém v Uru Chaldejců vyrůstal, bylo plné modlářství a hmotařství. Ale Abrahamovy názory byly formovány jinými vlivy. Abraham mohl bezpochyby být v kontaktu s Noemovým synem Semem, jehož život se 150 let překrýval se životem Abrahama. Abraham se přesvědčil o tom, že Jehova je ‚Nejvyšší Bůh, Původce nebe a země‘. (1. Mojžíšova 14:22)

⁹ Abrahama silně ovlivnila ještě další věc. Jehova „se objevil . . . Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, předtím, než se usídlil v Charanu, a řekl mu: ‚Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a pojď do země, kterou ti ukážu.‘ “ (Skutky 7:2, 3) Jak se Jehova Abrahamovi „objevil“? Abraham neviděl Boha přímo. (2. Mojžíšova 33:20) Je však možné, že se Jehova objevil Abrahamovi ve snu s nadpřirozeným projevem slávy nebo prostřednictvím andělského posla či představitele. (Srovnej 1. Mojžíšovu 18:1–3; 28:10–15; 3. Mojžíšova 9:4, 6, 23, 24.) Ať již se Jehova objevil Abrahamovi jakýmkoli způsobem, tento věrný muž měl důvěru, že mu tím Bůh nabízí drahocennou výsadu. Abraham na to reagoval s vírou.

10. Jak Jehova posílil Abrahamovu víru?

¹⁰ Abrahamova víra nezávisela na tom, že by znal detaily o zemi, do které ho Bůh posílal. Nezávisela ani na tom, že by věděl, kdy tuto zemi dostane. Měl víru, protože znal Jehovu jako Všemohoucího Boha. (2. Mojžíšova 6:3) Jehova řekl Abrahamovi, že bude mít potomky, ale Abraham občas přemýšlel, jak se to stane, protože stárnul. (1. Mojžíšova 15:3, 4) Jehova posílil Abrahamovu víru tím, že mu řekl, aby vzhlédl ke hvězdám a spočítal je, pokud to dokáže. „Takovým se stane tvé semeno,“ řekl Bůh. To na Abrahama hluboce zapůsobilo. Bylo zřejmé, že Stvořitel těchto bázeň vzbuzujících nebeských těles může splnit vše, co slíbil. Abraham „uvěřil Jehovovi“. (1. Mojžíšova 15:5, 6) Abraham věřil nejen proto, že se mu líbilo to, co slyšel; jeho víra měla pevný základ.

11. (a) Jak Abraham reagoval na Boží slib, že letitá Sára porodí syna, když mu bylo téměř sto let? (b) V co věřil Abraham, když byl podroben zkoušce, při které měl vzít svého syna na horu Moria a předložit ho tam jako oběť?

¹¹ Když bylo Abrahamovi téměř sto let a jeho manželce Sáře skoro devadesát, Jehova Abrahamovi potvrdil slib, že bude mít syna, a řekl, že Sára bude matkou. Abraham o jejich situaci přemýšlel realisticky. „Ale kvůli Božímu slibu nezakolísal v nedostatku víry, ale stal se mocným svou vírou, vzdal Bohu slávu a byl plně přesvědčen, že to, co slíbil, je také schopen učinit.“ (Římanům 4:19–21) Abraham věděl, že Boží slib nemůže selhat. Na základě své víry Abraham později poslechl, když mu Bůh řekl, aby vzal svého syna Izáka do země Moria a tam ho předložil jako oběť. (1. Mojžíšova 22:1–12) Abraham plně důvěřoval tomu, že Bůh, který způsobil zázračné narození jeho syna, ho může také přivést zpět k životu, aby splnil další sliby, které v souvislosti s tímto synem vyslovil. (Hebrejcům 11:17–19)

12. Jak dlouho Abraham chodil vírou a jaká odměna čeká jeho a členy jeho rodiny, kteří projevovali silnou víru?

¹² Abraham dával najevo, že se řídí vírou nejen za určitých okolností, ale v celém svém životě. Během svého života Abraham neobdržel od Boha žádnou část Zaslíbené země jako dědictví. (Skutky 7:5) Přesto Abraham neumdlel a nevrátil se do Uru Chaldejců. Až do své smrti, tedy sto let, žil ve stanech v zemi, do které ho Bůh poslal. (1. Mojžíšova 25:7) O něm, o jeho manželce Sáře, o jejich synu Izákovi a vnuku Jákobovi čteme v Hebrejcům 11:16: „Bůh [se] za ně nestydí, aby byl vzýván jako jejich Bůh, neboť pro ně přichystal město.“ Ano, Jehova pro ně má místo v pozemské sféře svého mesiášského Království.

13. Kdo mezi Jehovovými služebníky dnes poskytuje důkaz o tom, že má víru jako Abraham?

¹³ Dnes jsou mezi Jehovovými služebníky lidé, kteří jsou jako Abraham. Chodí vírou mnoho let. Díky síle, kterou jim dává Bůh, překonali překážky velké jako hory. (Matouš 17:20) Nekolísají ve víře proto, že nevědí, kdy jim Bůh dá slíbené dědictví. Vědí, že Jehovovo slovo nemůže selhat, a to, že mohou patřit k jeho svědkům, považují za neocenitelnou výsadu. Smýšlíš také tak?

Víra, která podněcovala Mojžíše

14. Jak byl položen základ pro Mojžíšovu víru?

¹⁴ Dalším příkladem víry je Mojžíš. Co bylo základem jeho víry? Ten byl položen v jeho dětství. Ačkoli Mojžíše našla faraónova dcera v papyrové schránce v řece Nil a přijala ho za syna, během prvních let jeho života se o něj starala jeho vlastní hebrejská matka Jokebed, která ho také odkojila. Je zřejmé, že Jokebed Mojžíše učila dobře a vštípila mu lásku k Jehovovi a ocenění pro sliby, které dal Jehova Abrahamovi. Později byl Mojžíš jako člen faraónovy domácnosti „poučován ve veškeré moudrosti Egypťanů“. (Skutky 7:20–22; 2. Mojžíšova 2:1–10; 6:20; Hebrejcům 11:23) Ale i když měl Mojžíš vynikající postavení, jeho srdce bylo s Božím zotročeným lidem.

15. Co to pro Mojžíše znamenalo, když se přihlásil k Božímu lidu?

¹⁵ Když bylo Mojžíšovi 40 let, srazil jednoho Egypťana, aby osvobodil Izraelitu, se kterým se nespravedlivě zacházelo. Tato událost ukázala, jak se Mojžíš dívá na Boží lid. Skutečně, „vírou Mojžíš, když dorostl, odmítl být nazýván synem faraónovy dcery“. Místo toho, aby lpěl na ‚dočasném potěšení z hříchu‘ jako člen egyptského dvora, víra ho podnítila k tomu, aby se přihlásil k Božímu lidu, se kterým se špatně zacházelo. (Hebrejcům 11:24, 25; Skutky 7:23–25)

16. (a) Jaké pověření dal Jehova Mojžíšovi a jak mu pomohl? (b) Jak Mojžíš dával najevo víru, když plnil své pověření?

¹⁶ Mojžíš silně toužil udělat něco pro to, aby se jeho lidu ulehčilo, ale Boží čas pro osvobození ještě nepřišel. Mojžíš musel uprchnout z Egypta. Teprve asi za čtyřicet let potom dal Jehova prostřednictvím anděla Mojžíšovi pověření, aby se do Egypta vrátil a vyvedl Izraelity. (2. Mojžíšova 3:2–10) Jak Mojžíš reagoval? Nezpochybňoval Jehovovu schopnost osvobodit Izrael, ale cítil se nedostatečný pro úlohu, kterou mu Bůh určil. Jehova ho láskyplně povzbudil, právě jak to Mojžíš potřeboval. (2. Mojžíšova 3:11–4:17) Mojžíšova víra postupně sílila. Vrátil se do Egypta a opakovaně tváří v tvář varoval faraóna před ranami, které na Egypt přijdou, pokud nenechá Izraelity odejít, aby uctívali Jehovu. Mojžíš osobně neměl moc tyto rány způsobit. Chodil vírou, ne viděním. Měl víru v Jehovu a v jeho slovo. Faraón Mojžíšovi vyhrožoval. Ale Mojžíš vytrval. „Vírou opustil Egypt, ale nebál se králova hněvu, neboť zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný.“ (Hebrejcům 11:27) Mojžíš nebyl dokonalý. Dělal chyby. (4. Mojžíšova 20:7–12) Když však dostal od Boha pověření, jeho celkový způsob života byl řízen vírou.

17. K čemu vedlo, že Noe, Abraham a Mojžíš chodili vírou, i když nezažili příchod Božího nového světa?

¹⁷ Kéž je i tvá víra jako víra Noema, Abrahama a Mojžíše. Je pravda, že ve své době nezažili příchod Božího nového světa. (Hebrejcům 11:39) Tehdy ještě nebyl Boží ustanovený čas; ještě se musely vyplnit další stránky Božího záměru. Přesto jejich víra v Boží slovo nezakolísala a jejich jména jsou v Boží knize života.

18. Proč bylo nezbytné, aby ti, kdo byli povoláni k nebeskému životu, chodili vírou?

¹⁸ „Bůh pro nás předvídal něco lepšího,“ napsal apoštol Pavel. To znamená, že Bůh předvídal něco lepšího pro ty, kdo byli stejně jako Pavel povoláni k nebeskému životu s Kristem. (Hebrejcům 11:40) To jsou ti, koho měl Pavel zvláště na mysli, když psal slova zaznamenaná ve 2. Korinťanům 5:7: „Chodíme vírou, ne viděním.“ V době, kdy to bylo napsáno, nikdo z nich ještě nebeskou odměnu nezískal. Nemohli ji vidět doslovnýma očima, ale jejich víra v tuto odměnu měla pevný základ. Kristus byl vzkříšen z mrtvých jako první ovoce z těch, kdo měli získat požehnání v podobě nebeského života. A více než pět set svědků ho vidělo před tím, než vystoupil do nebe. (1. Korinťanům 15:3–8) Měli dostatečné důvody, aby touto vírou řídili celý svůj způsob života. I my máme dobré důvody pro to, abychom chodili vírou.

19. Prostřednictvím koho mluvil Bůh k nám, jak to ukazuje dopis Hebrejcům 1:1, 2?

¹⁹ Dnes již Jehova ke svému lidu nemluví prostřednictvím anděla jako v případě Mojžíše u hořícího keře. Bůh k nám mluvil prostřednictvím svého Syna. (Hebrejcům 1:1, 2) To, co skrze svého Syna řekl, dal Bůh zaznamenat do Bible, která byla přeložena do jazyků lidí na celém světě.

20. Proč jsme v mnohem příznivější situaci než Noe, Abraham a Mojžíš?

²⁰ Máme mnohem víc, než měli Noe, Abraham i Mojžíš. Máme úplné Boží slovo — a mnohé z něho se již splnilo. Vzhledem k tomu všemu, co Bible říká o mužích a ženách, kteří se tváří v tvář nejrůznějším zkouškám prokázali jako věrní Jehovovi svědkové, Hebrejcům 12:1 vybízí: „Odložme také každou zátěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ Svou víru nesmíme brát jako samozřejmost. „Hřích, do něhož se snadno zaplétáme,“ je nedostatek víry. Jestliže máme dále ‚chodit vírou‘, musíme o to tvrdě bojovat.

18. Proč bylo nezbytné, aby ti, kdo byli povoláni k nebeskému životu, chodili vírou?

¹⁸ „Bůh pro nás předvídal něco lepšího,“ napsal apoštol Pavel. To znamená, že Bůh předvídal něco lepšího pro ty, kdo byli stejně jako Pavel povoláni k nebeskému životu s Kristem. (Hebrejcům 11:40) To jsou ti, koho měl Pavel zvláště na mysli, když psal slova zaznamenaná ve 2. Korinťanům 5:7: „Chodíme vírou, ne viděním.“ V době, kdy to bylo napsáno, nikdo z nich ještě nebeskou odměnu nezískal. Nemohli ji vidět doslovnýma očima, ale jejich víra v tuto odměnu měla pevný základ. Kristus byl vzkříšen z mrtvých jako první ovoce z těch, kdo měli získat požehnání v podobě nebeského života. A více než pět set svědků ho vidělo před tím, než vystoupil do nebe. (1. Korinťanům 15:3–8) Měli dostatečné důvody, aby touto vírou řídili celý svůj způsob života. I my máme dobré důvody pro to, abychom chodili vírou.