„Jednomyslně jsme se rozhodli“

 1., 2. a) Před kterými závažnými otázkami stojí vedoucí sbor v prvním století? b) Jakou pomoc tito bratři dostávají, aby mohli dojít ke správnému závěru?

NAPĚTÍ vrcholí. Apoštolové a starší shromáždění v té místnosti v Jeruzalémě se dívají jeden na druhého a uvědomují si, že nastává rozhodný okamžik. Spor týkající se obřízky vyvolal zásadní otázky. Jsou křesťané povinni zachovávat Mojžíšův zákon? Má být nějaký rozdíl mezi židovskými křesťany a křesťany nežidovského původu?

² Muži, kteří vedou křesťanský sbor, zvážili mnoho faktů. Mají na mysli Boží prorocké Slovo a také působivou zprávu očitých svědků, z níž je patrné Jehovovo požehnání. Už řekli všechno, co měli na srdci. Důkazy, které se nahromadily, jsou přesvědčivé. Jehovův duch jasně ukazuje cestu. Podřídí se tito muži jeho vedení?

 3. Jaký užitek nám přinese prozkoumání zprávy v 15. kapitole Skutků?

³ Přijmout vedení, které poskytuje Boží duch, od nich bude v tomto případě vyžadovat velkou víru a odvahu. Je zde nebezpečí, že židovští náboženští vůdci je budou nenávidět ještě víc. A musí počítat s tím, že uvnitř křesťanského sboru se jim postaví na odpor jednotlivci, kteří chtějí Boží lid opět přivést do područí Mojžíšova zákona. Co vedoucí sbor udělá? Prozkoumejme to. Uvidíme, že tito muži stanovili vzor, kterým se dnes řídí vedoucí sbor svědků Jehovových. Měli bychom se jím řídit i my, když v křesťanském životě řešíme náročné situace nebo musíme činit závažná rozhodnutí.

 4., 5. Která „slova zapsaná v Prorocích“ citoval Jakub?

⁴ Nyní promluvil učedník Jakub, Ježíšův nevlastní bratr.a Zdá se, že při této příležitosti předsedal jednání vedoucího sboru. Svými slovy formuloval to, na čem se patrně shodl vedoucí sbor jako celek. Shromážděným mužům řekl: „Symeon vyprávěl, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k jiným národům, aby z nich vybral lid pro své jméno. S tím se shodují i slova zapsaná v Prorocích.“ (Sk. 15:14, 15)

⁵ Když Jakub poslouchal řeč Symeona neboli Šimona Petra a potom svědectví, které předložili Barnabáš a Pavel, asi mu přišly na mysl pasáže z Písma, které souvisely s rozebíraným námětem a objasňovaly ho. (Jan 14:26) Uvedl, že s tím, co bylo řečeno, „se shodují i slova zapsaná v Prorocích“, a pak citoval výrok zapsaný u Amose 9:11, 12. Kniha Amos byla zařazena do části Hebrejských písem, které se tehdy obvykle říkalo „Proroci“. (Mat. 22:40; Sk. 15:16–18) Jistě si všimneš, že slova, která Jakub citoval, se poněkud liší od toho, co v knize Amos čteme dnes. Pravděpodobně je citoval ze Septuaginty, což byl řecký překlad Hebrejských písem.

 6. Jak Písmo pomohlo objasnit diskutovaný námět?

⁶ Prostřednictvím proroka Amose Jehova předpověděl, že přijde doba, kdy pozvedne „Davidovu chýši“, což souviselo se zřízením mesiášského království. (Ezek. 21:26, 27) Bude Jehova opět jednat výlučně s přirozenými Židy jako s národem? Ne. Toto proroctví dále říká, že budou shromážděni lidé „ze všech národů“ a budou „lidmi, kteří jsou nazýváni [Božím] jménem“. Vzpomeňme si, co krátce předtím řekl Petr. Dosvědčil, že Bůh „neudělal mezi námi [židovskými křesťany] a jimi [věřícími z jiných národů] žádný rozdíl a jejich srdce očistil vírou“. (Sk. 15:9) Jinými slovy, Boží vůlí je, aby do Království byli jako dědici přivedeni jak Židé, tak lidé z jiných národů. (Řím. 8:17; Ef. 2:17–19) Nikde v takových inspirovaných proroctvích není ani náznak toho, že by se věřící nežidovského původu museli nejprve dát doslovně obřezat nebo se museli stát proselyty.

 7., 8. a) Co Jakub navrhl? b) Jak bychom Jakubovým slovům měli rozumět?

⁷ Pod dojmem těchto důkazů z Písma a působivého svědectví, které zaznělo, Jakub dále předložil k úvaze tento návrh: „Proto si myslím, že bychom neměli zatěžovat lidi z jiných národů, kteří se obracejí k Bohu. Měli bychom jim ale napsat, aby se vyhýbali tomu, co je poskvrněné modlářstvím, sexuální nemravnosti, masu zardoušených zvířat a krvi. Už odedávna má totiž Mojžíš ve všech městech ty, kdo kážou jeho slova, když je každý sabat předčítají v synagogách.“ (Sk. 15:19–21)

⁸ Překračoval snad Jakub své pravomoce – třeba na základě toho, že předsedal tomuto jednání – a rozhodoval svévolně, co se má dělat? V žádném případě! Jakubova slova „proto si myslím“ ukazují, že této skupině mužů nic nediktoval, ale pouze jim předkládal k úvaze postup, který se zakládal na vyslechnutých faktech a na tom, co říká Písmo.

 9. V jakých ohledech byl Jakubův návrh výhodný?

⁹ Byl Jakubův návrh dobrý? Zjevně ano, protože apoštolové a starší ho pak přijali. Jaké výhody to přinese? Na jedné straně doporučený postup nebude „zatěžovat“ křesťany nežidovského původu tím, že by je nutil dodržovat požadavky Mojžíšova zákona. (Sk. 15:19) Na druhé straně bude tímto rozhodnutím respektováno svědomí křesťanů židovského původu, kteří po léta slyšeli, jak se Mojžíšova slova „každý sabat předčítají v synagogách“.b (Sk. 15:21) Doporučený postup jistě přispěje k tomu, že se pouto mezi židovskými křesťany a křesťany z jiných národů upevní. A především se tento postup bude líbit Bohu Jehovovi, protože odpovídá tomu, jak se rozvíjí jeho záměr. Byl to vynikající způsob, jak vyřešit problém, který ohrožoval jednotu a duchovní zdraví celého sboru Božího lidu. Zároveň je to krásný příklad pro dnešní křesťanský sbor.

10. Jak dnešní vedoucí sbor jedná podle vzoru, který dal vedoucí sbor v prvním století?

¹⁰ Jak bylo uvedeno v předcházející kapitole, dnešní vedoucí sbor svědků Jehovových, podobně jako vedoucí sbor v prvním století, hledá ve všech záležitostech vedení u Svrchovaného panovníka Jehovy a u hlavy křesťanského sboru, Ježíše Krista.c (1. Kor. 11:3) Jak postupuje? Vysvětlil to Albert D. Schroeder, který ve vedoucím sboru sloužil od roku 1974 až do března 2006, kdy skončil jeho pozemský život. Napsal: „Vedoucí sbor se schází ve středu, schůzku zahajuje modlitbou a prosí o vedení Jehovovým duchem. Skutečně se vynakládá úsilí, aby každá vyřizovaná záležitost a každé učiněné rozhodnutí byly v souladu s Božím Slovem, Biblí.“ V podobném duchu se vyjádřil dlouholetý člen vedoucího sboru Milton G. Henschel, který dokončil svou pozemskou životní dráhu v březnu 2003. Absolventům 101. třídy biblické školy Strážné věže Gilead položil zásadní otázku: „Existuje na světě nějaká jiná organizace, jejíž představitelé zkoumají před určitým důležitým rozhodnutím Boží Slovo, Bibli?“ Odpověď je zřejmá.

11. Jak bylo rozhodnutí vedoucího sboru předáno sborům?

¹¹ Vedoucí sbor v Jeruzalémě dospěl v otázce obřízky k jednomyslnému rozhodnutí. Pokud si však bratři ve sborech měli počínat jednotně, muselo jim být toto rozhodnutí předáno jasně, konstruktivně a laskavě. Jak to nejlépe udělat? Zpráva říká: „Potom se apoštolové a starší spolu s celým sborem rozhodli, že mezi sebou vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie. Vybrali Jidáše zvaného Barsabáš a Sila, přední muže mezi bratry.“ Kromě toho byl připraven dopis, který tito muži vzali s sebou, aby mohl být přečten ve všech sborech v Antiochii, Sýrii a Kilikii. (Sk. 15:22–26)

12., 13. Co dobrého přineslo to, že byl a) vyslán Jidáš a Silas? b) poslán dopis od vedoucího sboru?

¹² Jidáš a Silas byli přední muži mezi bratry, a byli tudíž zcela způsobilí jednat jako představitelé vedoucího sboru. Čtyřčlenná delegace sborům objasní, že poselství, které přinášejí, není jen odpovědí na původní dotaz, ale že jde o nový pokyn od vedoucího sboru. Přítomnost oněch vybraných mužů, Jidáše a Sila, přispěje k tomu, že vznikne pevné pouto mezi židovskými křesťany v Jeruzalémě a křesťany nežidovského původu, kteří slouží v jiných sborech. To bylo moudré a laskavé opatření. Nepochybně díky němu vzrostl pokoj a soulad v Božím lidu.

¹³ Jasný pokyn, který křesťané nežidovského původu dostali v tomto dopisu, se týkal nejen problému obřízky, ale i toho, co musí dělat, aby obdrželi Jehovovu přízeň a požehnání. Klíčová pasáž dopisu zní: „Svatý duch i my sami jsme rozhodli, že vám nebudeme přidávat žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyhýbat se věcem obětovaným modlám, krvi, masu zardoušených zvířat a sexuální nemravnosti. Když se tomu budete pečlivě vyhýbat, bude se vám dobře dařit. Buďte zdrávi!“ (Sk. 15:28, 29)

14. Jak je možné, že uprostřed dnešního nejednotného světa Jehovův lid jednotně spolupracuje?

¹⁴ Svědkové Jehovovi, kterých je dnes hodně přes 8 000 000 a tvoří více než 100 000 sborů po celém světě, mají mezi sebou soulad v náboženských názorech a jsou jednotní ve své činnosti. Vzhledem k tomu, že na mnoha místech světa jsou neklidné poměry a že mezi lidmi převládá smýšlení, které nevede k jednotě, vzniká otázka, jak může být mezi Božími ctiteli takový soulad. Především je to výsledkem jasného a pevného vedení, které poskytuje hlava sboru, Ježíš Kristus, prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“, kterým je vedoucí sbor. (Mat. 24:45–47) Jednota je také výsledkem toho, že celosvětové společenství bratrů ochotně s vedoucím sborem spolupracuje a řídí se jeho pokyny.

15., 16. Jak skončil spor týkající se obřízky a díky čemu bylo dosaženo takového výsledku?

¹⁵ Zpráva ve Skutcích dále říká, že když bratři vyslaní z Jeruzaléma dorazili do Antiochie, „všechny svolali a předali jim dopis“. Jak tamní bratři reagovali na pokyn od vedoucího sboru? „Když [dopis] přečetli, zaradovali se z povzbuzení, které dostali.“ (Sk. 15:30, 31) Jidáš a Silas navíc „posílili bratry mnoha povzbudivými slovy“. V tomto smyslu byli tito dva muži „proroky“, podobně jako jimi byli Barnabáš, Pavel a jiní. Tímto výrazem byli označováni lidé, kteří ohlašovali nebo dávali na vědomí Boží vůli. (Sk. 13:1; 15:32; 2. Mojž. 7:1, 2)

¹⁶ Je zřejmé, že snahy vyřešit spor týkající se obřízky měly Jehovovo požehnání, a proto vedly ke zdárnému konci. Co bylo klíčem k tomuto dobrému výsledku? Bezpochyby to, že vedoucí sbor vydal v pravý čas jasný pokyn, který byl založen na Božím Slově a na vedení, jež poskytl Boží duch. Přispěla k tomu i skutečnost, že rozhodnutí bylo sborům předáno osobní, laskavou formou.

17. Jakému biblickému vzoru se v určitých ohledech podobají návštěvy dnešních krajských dozorců?

¹⁷ V souladu s tímto vzorem dnes vedoucí sbor svědků Jehovových v pravý čas dává pokyny celosvětovému společenství bratrů. Když udělá nějaké rozhodnutí, zajistí, aby bylo sborům předáno jasně a konkrétně. Slouží k tomu například návštěvy krajských dozorců. Když tito obětaví bratři cestují ze sboru do sboru, poskytují svým spoluvěřícím jasné pokyny a vřele je povzbuzují. Podobně jako Pavel a Barnabáš i oni věnují mnoho času tomu, že v kazatelské službě „[vyučují] a s mnoha dalšími [oznamují] dobrou zprávu o Jehovově slovu“. (Sk. 15:35) A tak jako Jidáš a Silas posilují „bratry mnoha povzbudivými slovy“.

18. V jakém případě si Boží lid může být jistý, že mu Jehova bude nadále žehnat?

¹⁸ A co sbory? Co je předpokladem k tomu, aby ve všech sborech na zemi nadále panoval pokoj a soulad, přestože svět je tak nejednotný? Vzpomeň si, že právě učedník Jakub později napsal: „Moudrost shora je především čistá, také pokojná, rozumná, připravená uposlechnout… Když ti, kdo působí pokoj, rozsévají v pokojných podmínkách, sklidí dobré ovoce.“ (Jak. 3:17, 18) Mohl mít Jakub při psaní těchto slov na mysli ono zasedání v Jeruzalémě? To nevíme. Ale ze studia událostí popsaných v 15. kapitole Skutků jasně vyplývá, že Jehovovo požehnání může být jen tam, kde je jednota a spolupráce.

19., 20. a) Z čeho bylo patrné, že v antiochijském sboru byl pokoj a jednota? b) Čemu se teď Pavel a Barnabáš mohli věnovat?

¹⁹ To, že v antiochijském sboru nyní zavládl pokoj a jednota, bylo jasně patrné. Bratři v Antiochii se s Jidášem a Silem nepřeli, ale naopak si návštěvy těchto bratrů z Jeruzaléma vážili. Zpráva uvádí: „Potom co tam strávili nějakou dobu, jim bratři popřáli pokoj a oni se vrátili k těm, kdo je vyslali“, tedy zpátky do Jeruzaléma.d (Sk. 15:33) Můžeme si být jisti, že i bratři v Jeruzalémě se radovali, když tyto muže slyšeli vyprávět o tom, co zažili. Díky Jehovově nezasloužené laskavosti úspěšně splnili své poslání.

²⁰ Pavel a Barnabáš, kteří zůstali v Antiochii, mohli nyní své síly soustředit na to, aby tamní křesťany horlivě vedli v evangelizační činnosti. Právě to dělají dnešní krajští dozorci, když navštěvují sbory, které jim byly svěřeny do péče. (Sk. 13:2, 3) Pro Jehovův lid je to skutečným požehnáním. Co však bylo dále s těmito dvěma horlivými evangelisty? Jak je Jehova používal a jak jim žehnal? To uvidíme v následující kapitole.