Buď šťastný — Prokazuj přízeň ztrápeným

„Ten, kdo pohrdá svým bližním, hřeší, ale šťastný je ten, kdo prokazuje přízeň ztrápeným.“ — Přísl. 14:21.

1, 2. Co se stalo třem filipínským rodinám a k jakým otázkám nás to vede?

KDYŽ se tři filipínské rodiny v provincii Pangasinanu účastnily křesťanského shromáždění, spálil náhodný požár jejich domy. Když se vrátili, neměli co jíst a kde spát. O jejich pohromě se dověděli spolukřesťané. Přiběhli s jídlem a postarali se o ubytování u jiných ve sboru. Druhý den ráno přišli s bambusem a jiným stavebním materiálem. Sousedé byli dojati touto bratrskou láskou. Dobrota bratrů zapůsobila i na ty tři rodiny. Oheň sice zničil jejich domy, ale jejich víra a jiné křesťanské vlastnosti přežily a vzrostly dík láskyplné reakci. — Mat. 6:33; srovnej 1. Korinťanům 3:12–14.

² Nehřejí snad takové zkušenosti u srdce? Budují naši víru v lidskou laskavost a ještě více v sílu pravého křesťanství. (Sk. 28:2) ‚Činit dobře všem, zejména však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře‘, má biblický základ. Oceňujeme ho? (Gal. 6:10) A jak bychom mohli osobně v tomto ohledu dělat víc?

VYNIKAJÍCÍ VZOR PRO NÁS

3. Čím si můžeme být jisti, pokud jde o Jehovův zájem o nás?

³ Učedník Jakub nám říká: „Vše dobré, co dostáváme, a každý dokonalý dar je shora.“ (Jak. 1:17) Jak pravdivé to je! Vždyť Jehova se hojně stará o naše duchovní i hmotné dobro. Čemu však dává přednost? Duchovním věcem. Dal nám například Bibli, abychom měli duchovní vedení a naději. Středem té naděje je dar v podobě jeho Syna, jehož oběť je základem pro to, aby nám bylo odpuštěno a měli jsme vyhlídku na věčný život. — Jan 3:16; Mat. 20:28.

4. Jak je zřejmé, že Bůh se zajímá také o naše hmotné potřeby?

⁴ Jehova se zajímá i o naše hmotné blaho. Apoštol Pavel o tom rozmlouval s muži ve starověké Lystře. Nebyli sice ctiteli pravého Boha, a přece nemohli popřít, že stvořitel ‚dělal dobro, když nám dával déšť z nebe a plodná období a naplňoval naše srdce pokrmem a dobrou náladou‘. (Sk. 14:15–17) Jehova z lásky zajišťuje naše duchovní potřeby a činí opatření i pro náš tělesný život. Nemyslíš, že to přispívá k tomu, aby byl „šťastným Bohem“? — 1. Tim. 1:11.

5. Čemu se můžeme naučit z Božího jednání se starověkým Izraelem?

⁵ Boží jednání se starověkým Izraelem dokládá jeho vyváženou pozornost jak k duchovním potřebám jeho ctitelů, tak k jejich hmotné situaci. Nejprve dal svému lidu Zákon. Jeho králové si museli opatřit vlastní opis Zákona a lid se pravidelně shromažďoval, aby slyšel předčítání Zákona. (5. Mojž. 17:18; 31:9–13) Zákon zajistil zhotovení stánku neboli chrámu a to, aby kněží předkládali oběti, a lid tedy mohl mít Boží přízeň. Izraelité se pravidelně shromažďovali k duchovním svátkům, vrcholným příležitostem v jejich celoročním uctívání. (5. Mojž. 16:1–17) Díky tomu mohli být jednotliví Izraelité před Bohem duchovně bohatí.

6, 7. Jak ukázal Jehova v Zákoně svůj zájem o fyzické potřeby Izraelitů?

⁶ Zákon však také ukazoval, jak je Bůh pozorný k fyzickým podmínkám svých služebníků. Snad ti přišly na mysl zákony, jež byly dány Izraeli ohledně hygieny a určitých kroků, které snižují šíření infekce na minimum. (5. Mojž. 14:11–21; 23:10–14) Neměli bychom však přehlížet Boží opatření pro zchudlé a ztrápené. Špatné zdraví nebo nějaká pohroma, například v podobě požáru nebo záplavy, mohly způsobit, že Izraelita zchudl. Jehova uznal přímo ve svém Zákoně, že všichni si nebudou hospodářsky rovni. (5. Mojž. 15:11) Ale nespokojil se s pouhou soustrastí vůči chudým a ztrápeným. Postaral se o pomoc.

⁷ Takoví lidé budou bezprostředně potřebovat potravu. Proto Bůh nařídil, že chudí v Izraeli budou volně paběrkovat na polích, vinicích a v olivových hájích. (5. Mojž. 24:19–22; 3. Mojž. 19:9, 10; 23:22) Boží opatření nepobízelo lidi, aby byli líní nebo aby žili z veřejných darů, když mohou pracovat. Paběrkující Izraelita se musel namáhat a možná strávil dlouhé hodiny na prudkém slunci, než nasbíral potravu na jeden den. Neměli bychom však přehlížet, že Bůh se tímto způsobem ohleduplně postaral o zchudlé. — Srovnej Rút 2:2–7; Žalm 69:33; 69:34, „KB“; 102:17; 102:18, „KB“.

8. a) Co měli dělat jednotliví Židé pro své bratry? (Srovnej Jeremjáše 5:26, 28.) b) Jak bys srovnal postoj, k němuž Bůh vybízel Židy, s tím, co je dnes běžné?

⁸ Jehova svůj zájem o ztrápené dále zdůraznil např. — výroky u Izajáše 58:6, 7. V době, kdy někteří Izraelité spokojení sami se sebou předstírali, že se postí, Boží prorok prohlásil: „Není půst, který volím, takový: Abyste. . . poslali zdrcené na svobodu a abyste přerazili každou tyč jha? Není to, abys rozdělil svůj chléb hladovému a aby sis přivedl domů ztrápené lidi bez domova? A kdybys viděl někoho nahého, že ho přikryješ a že se nebudeš schovávat před vlastním tělem?“ Někteří jednotlivci si dnes chrání takzvané ‚domácí pohodlí‘. Jsou ochotni pomoci někomu potřebnému, jen když to pro ně neznamená žádnou osobní oběť nebo nepohodlí. Jak odlišný duch byl zdůrazněn v Božích slovech prostřednictvím Izajáše! — Viz také Ezekiela 18:5–9.

9. Co radil Zákon ohledně půjček a k jakému postoji Bůh povzbuzoval?

⁹ Zájem o chudé izraelské bratry se mohl projevovat půjčkami. Izraelita mohl očekávat, že dostane úrok, když půjčil peníze někomu, kdo je chtěl použít k podnikání. Jehova však řekl, že se nemá žádat úrok z peněz půjčených chudému, jehož by jinak zoufalství mohlo dohnat k nesprávnému jednání. (2. Mojž. 22:25; 5. Mojž. 15:7, 8, 11; 23:19, 20; Přísl. 6:30, 31) Boží postoj k nešťastnému člověku měl být vzorem pro Boží lid. Je nám dokonce slíbeno: „Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi, a On mu odplatí jeho zacházení.“ (Přísl. 19:17) Jen si představ — půjčovat Jehovovi s ujištěním, že ti hojně odplatí!

10. Jakou otázku si můžeš položit, když uvážíš Boží příklad?

¹⁰ Nyní bychom se všichni měli ptát: Co pro mne znamená Boží názor a jeho zacházení se ztrápenými? Poučuji se z jeho dokonalého vzoru a pokouším se jej napodobovat? Mohu se zdokonalit, abych byl v tomto ohledu k Božímu obrazu? — 1. Mojž. 1:26.

JAKÝ OTEC, TAKOVÝ SYN

11. Jak odpovídal Ježíšův zájem zájmu Otcovu? (2. Kor. 8:9)

¹¹ Ježíš Kristus je „odleskem [Jehovovy] slávy a přesným znázorněním samotné jeho bytosti“. (Hebr. 1:3) Očekávali bychom tedy, že bude zrcadlit Otcův zájem o ty, kdo se zajímají o pravé uctívání. A je to tak. Ježíš ukázal, že chudoba, kterou je nejvíce třeba odstranit, je chudoba duchovní: „Šťastní jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, protože jim patří nebeské království.“ (Mat. 5:3; srovnej Lukáše 6:20.) Kristus také řekl: „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych svědčil o pravdě.“ (Jan 18:37) Nebyl tedy znám především jako ten, kdo činí zázraky nebo uzdravuje, ale jako Učitel. (Mar. 10:17–21; 12:28–33) Všimni si v té souvislosti Marka 6:30–34. Čteme o tom, jak Ježíš hledal trochu času a soukromí, aby se občerstvil. Potom „viděl velký zástup. . . [lidí, kteří] byli jako ovce bez pastýře“. Jak reagoval? „Začal je vyučovat mnoho věcí.“ Ano, Ježíš ze sebe vydával, aby odpověděl na jejich největší potřebu — potřebu pravdy, z níž by mohli žít navždy. — Jan 4:14; 6:51.

12. Co se můžeme dovědět o Ježíšově stanovisku z Marka 6:30–34 a Marka 6:35–44?

¹² Ježíš se sice soustřeďoval na duchovní potřeby pokorných Židů, ale nepřehlížel jejich hmotné potřeby. Markova zpráva ukazuje, že Ježíš si všímal potřeby doslovného pokrmu. Apoštolové nejprve navrhli, aby byl zástup poslán pryč a mohl si „koupit. . . něco k jídlu“– Ježíš nesouhlasil. Pak apoštolové navrhli vzít něco z peněz, které nosili s sebou na různé potřeby, a nakoupit za ně potraviny. Ale Ježíš se rozhodl, že učiní slavný zázrak, jímž nakrmil 5 000 mužů, vedle žen a dětí, základní potravou — chlebem a rybami. Někdo by si dnes možná řekl, že Ježíš to měl snadné, když uspokojoval potřeby zástupu zázračně. Neměli bychom však přehlížet, že měl upřímný zájem a podle toho jednal. — Mar. 6:35–44; Mat. 14:21.a

13. Jak jinak prokázal Ježíš svůj zájem o blaho lidí?

¹³ Pravděpodobně jsi četl zprávy evangelií, které dokazují, že Ježíšovo cítění s nešťastnými se neomezovalo jen na chudé. Pomáhal také nemocným a ztrápeným. (Luk. 6:17–19; 17:12–19; Jan 5:2–9; 9:1–7) Ani neuzdravoval jen ty, kdo byli náhodou v jeho blízkosti. Někdy za nemocnými putoval, aby jim poskytl pomoc. — Luk. 8:41–55.

14, 15. a) Proč si můžeme být jisti, že Ježíš očekával od svých následovníků projevy stejného zájmu, jaký měl on? b) Nač bychom se měli zeptat sami sebe?

¹⁴ Měli se však o potřeby chudých a ztrápených učedníků (nebo hledajících pravdu) starat jen ti, kdo mohli pomoci zázrakem? Ne. Zájem měli mít všichni Ježíšovi učedníci a měli podle toho jednat. Ježíš vybídl například boháče, který si přál věčný život: „Prodej všechno, co máš, a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích.“ (Luk. 18:18–22) Ježíš také radil: „Když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé a budeš šťastný, protože nemají nic, čím by ti odplatili. Bude ti totiž odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ — Luk. 14:13, 14.

¹⁵ Křesťan je Kristovým následovníkem, takže by se každý z nás mohl zeptat: Do jaké míry napodobuji Kristův postoj a jeho jednání vůči chudým, ztrápeným a nešťastným? Mohu poctivě říci jako apoštol Pavel: „Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův“? — 1. Kor. 11:1.

PAVEL — ŠŤASTNÝ PŘÍKLAD

16. O co se zvláště zajímal apoštol Pavel?

¹⁶ Sluší se uvést v této souvislosti Pavla, protože i on byl znamenitým příkladem k napodobování. Jak bychom očekávali, soustřeďoval se v prvé řadě na duchovní potřeby druhých. Byl ‚vyslancem, který zastupoval Krista, a prosil jiné: „Smiřte se s Bohem.“ ‘ (2. Kor. 5:20) Pavel měl zvláštní pověření, aby kázal a budoval sbory mezi Nežidy. Napsal: „Bylo [mi] svěřeno dobré poselství pro neobřezané.“ — Gal. 2:7.

17. Jak víme, že se Pavel staral též o tělesné zájmy druhých?

¹⁷ Když ale Pavel řekl, že napodobuje Krista, věnoval také (jako Jehova a Ježíš) pozornost tělesným trápením nebo těžkostem spoluvěřících? Ať odpoví Pavel sám: V Galaťanům 2:9 pokračoval: ‚Jakub a Kéfas [Petr] a Jan podali mně a Barnabášovi pravici k podílnictví, abychom šli k národům.‘ Hned v příštím verši Pavel dodal: „Pouze bychom měli mít na mysli chudé. Právě to jsem se také vážně snažil dělat.“ (Gal. 2:10) Pavel tedy oceňoval, že je sice misionářem a apoštolem s odpovědností vůči mnoha sborům, ale nemůže být tak zaměstnán, aby se nezajímal o tělesné blaho svých bratrů a sester.

18. O jakých „chudých“ asi mluvil Pavel v Galaťanům 2:10 a proč si zasloužili pozornost?

¹⁸ „Chudí“, o nichž mluvil v Galaťanům 2:10, byli pravděpodobně hlavně židovští křesťané v Jeruzalémě a Judeji. Již dříve „začali řecky mluvící Židé reptat proti hebrejsky mluvícím Židům, protože jejich vdovy byly přehlíženy při denním rozdělování“ potravy. (Sk. 6:1) Když se tedy Pavel zmínil, že je apoštolem pro národy, objasnil, že nepřehlíží v křesťanském bratrství nikoho. (Řím. 11:13) Uvědomoval si, že tělesná péče o bratry je zahrnuta ve slovech: „Aby nebylo žádné rozdělení v těle, ale aby jeho údy o sebe navzájem stejně pečovaly. A jestliže jeden úd trpí, všechny ostatní údy trpí s ním.“ — 1. Kor. 12:25, 26.

19. Jaký důkaz máme, že Pavel a jiní projevovali prakticky svůj zájem o chudé?

¹⁹ Když křesťané v Jeruzalémě a v Judeji trpěli chudobou, místním hladomorem nebo pronásledováním, některé vzdálené sbory reagovaly. Pamatovaly samozřejmě na své potřebné bratry v modlitbách o Boží podporu a útěchu. Ale s tím se nespokojili. Pavel napsal, že „ti v Makedonii a Achaji se totiž s potěšením rozdělili o své věci a přispěli chudým ze svatých v Jeruzalémě“. (Řím. 15:26, 27) Ti, kdo tak finančně přispěli svým ztrápeným bratrům, byli „obohacováni ke každému druhu štědrosti, která skrze nás působí vyjádření díků Bohu“. (2. Kor. 9:1–13) Nebyl to pro ně důvod ke štěstí?

20. Proč mohli být bratři, kteří přispívali na pomoc „chudým“, šťastní?

²⁰ Bratři, kteří se podělili o své prostředky s „chudými ze svatých v Jeruzalémě“, měli ještě další důvod pro štěstí. Péče o ztrápené pomáhala, aby ti, kdo přispěli, získali Boží schválení. Souvislost s Božím schválením je patrná z toho, že řecké slovo překládané jako „příspěvek“ v Římanům 15:26 a 2. Korinťanům 9:13 obsahuje myšlenku „znak společenství, důkaz bratrské jednoty, dokonce dar“. Tento řecký výraz je použit v Hebrejcům 13:16, kde stojí: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“

CHCEME BÝT ŠŤASTNÍ?

21. Co tedy opatří základ pro to, abychom dosáhli štěstí?

²¹ V tomto rozboru jsme zkoumali biblické důkazy, že Jehova Bůh, Ježíš Kristus a apoštol Pavel se starali o ztrápené. Povšimli jsme si, že všichni si uvědomovali, že prvořadé pozornosti by se mělo dostávat duchovním potřebám. Je však také pravda, že všichni velmi prakticky ukazovali svůj zájem o chudé, nemocné i ty, kteří utrpěli neštěstí. Nalézali štěstí v tom, že prakticky pomáhali. Mělo by to snad o nás platit méně? Apoštol Pavel nás vybízel, že bychom měli „mít na mysli slova Pána Ježíše, který sám řekl: ‚Více štěstí je v dávání než v přijímání.‘ “ — Sk. 20:35.

22. Jaká hlediska této věci si ještě zaslouží tvou pozornost?

²² Můžeš se však ptát: Co mohu dělat já osobně? Jak mohu poznat, kdo je opravdu potřebný? Jak mohu nabídnout pomoc způsobem, který nepovzbuzuje k lenosti, je laskavý a realistický, bere v úvahu city druhých a je v rovnováze s mou křesťanskou povinností šířit dobré poselství? Následující článek bude pojednávat o této věci z různých hledisek a ukáže ti, jak můžeš rozhojnit své štěstí.

[Poznámka pod čarou]

Povšiml sis?

◆ Jak dokazuje Bůh svůj zájem o naše duchovní i tělesné potřeby?

◆ Co ukazuje, že Ježíš se staral o víc než o to, aby lidem pomáhal vyučováním pravdy?

◆ Jaký příklad vztahu k chudým lidem poskytl Pavel?

◆ Co se ti jeví, že je potřebné dělat, když ses zamyslel nad příkladem Jehovy, Ježíše a apoštola Pavla?

[Obrázek na straně 24]

Křesťanští starší i ostatní by měli uplatňovat Ježíšovu radu u Lukáše 14:13, 14