„Symbolické drama“, které má pro nás velkou cenu

PLNÉMU významu některých biblických pasáží by bylo opravdu obtížné porozumět, kdyby nebyly objasněny na jiných místech v Bibli. Historické zprávy obsažené v Božím slovu jsou hodnotné již samy o sobě. Ale některá z těchto vyprávění obsahují hlubší pravdy, které nemusí být na první pohled patrné. Je to například zpráva o dvou ženách, které patřily k domácnosti patriarchy Abrahama. O této zprávě apoštol Pavel napsal, že to je „symbolické drama“. (Galaťanům 4:24)

Toto drama si zaslouží naši pozornost. Skutečnosti, které v něm jsou znázorněny, mají totiž zásadní význam pro každého, kdo si přeje obdržet požehnání od Jehovy Boha. Než začneme zkoumat, proč tomu tak je, podívejme se, jaké okolnosti Pavla přiměly k tomu, aby význam tohoto dramatu odhalil.

V prvním století měli křesťané v Galácii určitý problém. Někteří z nich ‚puntičkářsky zachovávali dny a měsíce a období a roky‘ — to, co bylo přikázáno v mojžíšském Zákoně. Tito jednotlivci tvrdili, že věřící mohou získat Boží přízeň jen tehdy, jestliže poslouchají Zákon. (Galaťanům 4:10; 5:2, 3) Pavel však věděl, že dodržování takových předpisů se od křesťanů nevyžaduje. Aby to dokázal, odvolal se na zprávu, kterou každý člověk židovského původu dobře znal.

Pavel Galaťanům připomněl, že Abraham, otec židovského národa, zplodil Išmaela a Izáka. První z nich přišel na svět prostřednictvím služky jménem Hagar a druhý prostřednictvím svobodné ženy Sáry. Ti, kdo v Galácii prosazovali poslušnost mojžíšského Zákona, bezpochyby věděli o tom, že Sára byla zpočátku neplodná a že Abrahamovi dala svou služku Hagar, aby tato žena porodila dítě místo ní. Také jistě věděli, že Hagar počala Išmaela a že potom začala svou paní, Sárou, opovrhovat. Podle Božího slibu však Sára nakonec ve svém stáří porodila Izáka. Později Abraham poslal Hagar a Išmaela pryč, protože Išmael se k Izákovi choval špatně. (1. Mojžíšova 16:1–4; 17:15–17; 21:1–14; Galaťanům 4:22, 23)

Dvě ženy, dvě smlouvy

Pavel vysvětlil jednotlivé složky tohoto ‚symbolického dramatu‘. „Tyto ženy znamenají dvě smlouvy,“ napsal, „ta jedna z hory Sinaj, která rodí děti k otroctví a která je Hagar. . . . Odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť ten je se svými dětmi v otroctví.“ (Galaťanům 4:24, 25) Hagar představovala doslovný Izrael s hlavním městem Jeruzalémem. Židovský národ byl k Jehovovi vázán smlouvou Zákona, která byla slavnostně uvedena v platnost na hoře Sinaj. Pod smlouvou Zákona bylo Izraelitům stále připomínáno, že jsou otroky hříchu a že potřebují vyplacení. (Jeremjáš 31:31, 32; Římanům 7:14–24)

Koho tedy představovala ‚svobodná‘ žena Sára a její syn Izák? Pavel ukázal, že „neplodná“ Sára symbolizovala Boží manželku, nebeskou část jeho organizace. Tato nebeská žena byla neplodná v tom smyslu, že před příchodem Ježíše neměla na zemi žádné duchem pomazané „děti“. (Galaťanům 4:27; Izajáš 54:1–6) Ale o svátku Letnic roku 33 n. l. byl na skupinu mužů a žen vylit svatý duch. Tímto způsobem se narodili znovu, a to jako děti této nebeské ženy. Děti, které tato organizace zrodila, byly přijaty za Boží syny. Staly se spoludědici s Ježíšem Kristem na základě vztahu, který je dán novou smlouvou. (Římanům 8:15–17) Jedním z těchto dětí byl apoštol Pavel. Mohl proto napsat: „Jeruzalém nahoře je svobodný a on je naše matka.“ (Galaťanům 4:26)

Děti těchto žen

Z biblické zprávy se dozvídáme, že Išmael pronásledoval Izáka. Podobně v prvním století n. l. se děti Jeruzaléma, který byl v otroctví, vysmívaly dětem Jeruzaléma nahoře a pronásledovaly je. Pavel to vysvětlil slovy: „Právě jako tehdy ten, kdo se narodil podle způsobu těla [Išmael], začal pronásledovat toho, kdo se narodil podle způsobu ducha [Izáka], tak i nyní.“ (Galaťanům 4:29) Když se Ježíš Kristus objevil na zemi a začal oznamovat Království, židovští náboženští vůdci se chovali právě tak, jak se kdysi Hagařin syn Išmael choval vůči pravému Abrahamovu dědici Izákovi. Ježíši Kristu se vysmívali a pronásledovali ho. Sami sebe totiž zřejmě pokládali za Abrahamova zákonného dědice a Ježíše považovali za vetřelce.

Krátce před tím, než ho vládci přirozeného Izraele dali usmrtit, Ježíš řekl: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli. Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Matouš 23:37, 38)

Inspirovaná zpráva o událostech, k nimž došlo v prvním století, ukazuje, že tělesný národ, který znázorňovala Hagar, sám od sebe nezrodil syny, kteří by byli Ježíšovými spoludědici. Židé, kteří si povýšeně mysleli, že mají na takové dědictví právo na základě svého původu, byli vyhnáni — Jehova je zavrhl. Ovšem někteří jednotliví členové přirozeného Izraele se přece jen Kristovými spoludědici stali. Tato výsada jim však byla poskytnuta na základě jejich víry v Ježíše, a ne díky jejich tělesnému původu.

Totožnost některých těchto Kristových spoludědiců se ukázala o Letnicích roku 33 n. l. Během doby Jehova pomazal za syny Jeruzaléma nahoře i další osoby.

Důvodem, proč Pavel objasnil toto „symbolické drama“, bylo to, že chtěl názorně ukázat nadřazenost nové smlouvy nad smlouvou Zákona, kterou zprostředkoval Mojžíš. Na základě skutků, jež by odpovídaly mojžíšskému Zákonu, nemohl nikdo získat Boží přízeň, protože všichni lidé jsou nedokonalí a Zákon zkrátka jasně ukazoval, že jsou otroky hříchu. Ježíš však přišel proto, aby „koupí propustil ty pod zákonem“, jak to vysvětlil Pavel. (Galaťanům 4:4, 5) Víra v hodnotu Kristovy oběti tedy vedla k osvobození od odsouzení, které bylo způsobeno Zákonem. (Galaťanům 5:1–6)

Jakou cenu má toto drama pro nás

Proč bychom se měli o Pavlovo inspirované vysvětlení tohoto dramatu zajímat my? Jedním důvodem je, že díky tomuto vysvětlení můžeme lépe chápat biblický význam různých jednotlivostí, který by se nám jinak neobjasnil. Toto vysvětlení posiluje naši důvěru, že Bible tvoří jeden harmonický celek. (1. Tesaloničanům 2:13)

Skutečnosti, jež jsou tímto dramatem symbolizovány, jsou navíc nezbytné k tomu, abychom v budoucnosti byli šťastní. Kdyby se synové Jeruzaléma nahoře vůbec neobjevili, naší jedinou vyhlídkou by bylo to, že zůstaneme v otroctví hříchu a smrti. Ale pod láskyplným dohledem Krista a těch, kteří jsou společně s ním dědici slibu daného Abrahamovi, „si budou určitě žehnat všechny národy země“. (1. Mojžíšova 22:18) To se stane, až budou lidé navždy osvobozeni od účinků hříchu, od nedokonalosti, zármutku a smrti. (Izajáš 25:8, 9) Ta doba bude skutečně nádherná!

[Obrázek na straně 11]

Smlouva Zákona byla slavnostně uvedena v platnost u hory Sinaj

[Podpisek]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.

[Obrázek na straně 12]

Jaký význam má „symbolické drama“, o němž pojednával apoštol Pavel?