Vytrvávejme navzdory tomu, že jsme stvořeni z prachu!

„Sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ — ŽALM 103:14.

1. Má z vědeckého hlediska Bible pravdu, když říká, že lidé jsou stvořeni z prachu? Vysvětli to.

JSME prach, a to ve zcela doslovném smyslu. „Jehova Bůh . . . vytvořil člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ (1. Mojžíšova 2:7) Tento popis stvoření člověka je jednoduchý, ale je v souladu s vědeckou pravdou. Všechny prvky, z nichž je tvořeno lidské tělo můžeme najít v „prachu zemské půdy“. Jistý chemik kdysi uvedl, že tělo dospělého člověka se skládá z šedesáti pěti procent z kyslíku, z osmnácti procent z uhlíku, z deseti procent z vodíku, ze tří procent z dusíku, z jednoho a půl procenta z vápníku, z jednoho procenta z fosforu a zbytek tvoří ostatní prvky. Není podstatné, zda tento odhad je přesný, nebo ne. Skutečností zůstává, „že jsme prach“!

2. Jak způsob, jakým Bůh stvořil lidi, působí na tebe a proč?

² Kdo jiný než Jehova by dokázal z pouhého prachu stvořit tak složité bytosti? Boží díla jsou dokonalá, bezvadná, a proto rozhodně není důvod stěžovat si, že se Bůh rozhodl stvořit člověka právě tímto způsobem. Naopak — když si uvědomíme, že náš Vznešený Stvořitel byl schopen utvořit lidi takovým podivuhodným a bázeň vzbuzujícím způsobem z prachu země, podněcuje nás to k hlubšímu ocenění pro Jeho neomezenou moc, dovednost i praktickou moudrost. — 5. Mojžíšova 32:4, poznámka pod čarou v Reference Bible; Žalm 139:14.

Změna okolností

3, 4. a) Jaký záměr Bůh neměl, když stvořil člověka z prachu? b) O čem David mluvil v Žalmu 103:14 a jak to vyplývá z kontextu?

³ Bytosti stvořené z prachu mají určitá omezení. Božím záměrem však nebylo, aby tato omezení člověka tížila nebo jej příliš svazovala. Neměla jej skličovat ani připravovat o štěstí. A přesto z kontextu Davidových slov zapsaných v Žalmu 103:14 vyplývá, že lidská omezení mohou být skličující a mohou připravovat člověka o štěstí. Proč? Adam s Evou Boha neposlechli, a tak změnili situaci pro celou svou budoucí rodinu. Být stvořen z prachu, tehdy začalo znamenat ještě něco jiného.a

⁴ David nemluvil o přirozených omezeních člověka stvořeného z prachu — o omezeních, která by měl i dokonalý člověk. Mluvil o lidských nedostatcích způsobených zděděnou nedokonalostí. Jinak by totiž o Jehovovi neřekl: „Jemu, který odpouští všechno tvé provinění, jenž uzdravuje všechna tvá onemocnění, který žádá zpět tvůj život přímo z jámy, . . . [který] neučinil nám dokonce podle našich hříchů; ani na nás neuvedl to, co si zasloužíme podle svých provinění.“ (Žalm 103:2–4, 10) Dokonalí lidé sice byli stvořeni z prachu, ale kdyby zůstali věrní, nikdy by se neprovinili a nezhřešili, a nepotřebovali by tedy odpuštění; také by netrpěli nemocemi, které vyžadují uzdravení. Především by však nikdy nemuseli sestoupit do ‚jámy smrti‘, z níž může být člověk vyzdvižen jedině vzkříšením.

5. Proč není obtížné chápat Davidova slova?

⁵ Jsme nedokonalí, proto jsme všichni již prožili to, o čem mluvil David. Jsme si neustále vědomi toho, že kvůli nedokonalosti máme určitá omezení. Někdy jsme smutní, když se nám zdá, že tato omezení narušují náš vztah k Jehovovi a k našim křesťanským bratrům. Mrzí nás, že naše nedokonalost a tlak Satanova světa nás občas dovedou k malomyslnosti. Vláda Satana se kvapem chýlí ke konci, a Satanův svět proto působí stále větším tlakem na všechny lidi. Nejvíce však na křesťany. — Zjevení 12:12.

6. Proč se mohou někteří křesťané cítit sklíčení a jak by toho mohl využít Satan?

⁶ Máš dojem, že je stále těžší žít křesťanským způsobem života? Někteří křesťané říkají, že se jim zdá, že čím déle jsou v pravdě, tím více jsou nedokonalí. Pravděpodobnější však je, že si pouze více uvědomují projevy své nedokonalosti i to, že nejsou schopni přizpůsobit se Jehovovým dokonalým normám tak, jak by si přáli. Je to zřejmě důsledek toho, že křesťan prohlubuje své poznání Jehovových požadavků a získává pro ně hlubší ocenění. Nesmíme však dopustit, aby to v nás vyvolalo takovou sklíčenost, která by nahrála Ďáblovi. Ďábel se po staletí znovu a znovu snaží sklíčenost využívat jako nástroj, kterým by přiměl Jehovovy služebníky, aby opustili pravé uctívání. Většině z nich však v tom zabránila ryzí láska k Bohu a ‚úplná nenávist‘ k Ďáblovi. — Žalm 139:21, 22; Přísloví 27:11.

7. V jakém ohledu se někdy můžeme podobat Jobovi?

⁷ Přesto se Jehovovi služebníci mohou někdy cítit sklíčení. Jedním z důvodů může být nespokojenost s výsledky své vlastní činnosti. Dalším činitelem může být zdravotní stav nebo napjaté vztahy k ostatním členům rodiny, k přátelům nebo ke spolupracovníkům. Věrný Job byl tak sklíčený, že úpěnlivě prosil Boha: „Ach, kdybys mě skryl v šeolu, kdybys mě držel skrytého, dokud se neobrátí zpět tvůj hněv, kdybys mi stanovil časovou mez a vzpomněl si na mne!“ A tak, jestliže Jobovi, ‚muži bezúhonnému a přímému, který se bál Boha a odvracel se od špatného‘, mohly náročné okolnosti způsobit tak velkou sklíčenost, není divu, že se to může stát i nám. — Job 1:8, 13–19; 2:7–9, 11–13; 14:13.

8. Proč může být občasná sklíčenost příznakem něčeho dobrého?

⁸ Je opravdu útěchou vědět, že Jehova se dívá lidem do srdce a nepřehlíží jejich dobré pohnutky! Nikdy nezavrhne lidi, kteří se ve vší upřímnosti snaží, aby se mu líbili. Občasná sklíčenost může být příznakem něčeho dobrého — může být známkou toho, že službu Jehovovi nebereme na lehkou váhu. Z tohoto hlediska by se dalo říci, že člověk, který se nikdy nepotýká se sklíčeností, si možná svých slabých stránek není vědom v takové míře jako druzí. Pamatujme: „Ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ — 1. Korinťanům 10:12; 1. Samuelova 16:7; 1. Královská 8:39; 1. Paralipomenon 28:9.

Oni byli také stvořeni z prachu

9, 10. a) Čí víru by měli křesťané napodobovat? b) Jak reagoval Mojžíš, když byl pověřen úkolem?

⁹ Jedenáctá kapitola Hebrejcům uvádí celou řadu předkřesťanských svědků Jehovy, kteří projevovali pevnou víru. Křesťané v prvním století i v současnosti jednali také tak. Z příkladu takových lidí můžeme získat nesmírně cenné poučení. (Srovnej Hebrejcům 13:7.) Čí víru například mohou křesťané lépe napodobit než Mojžíšovu? Mojžíš byl povolán, aby přednesl poselství o soudu nejmocnějšímu světovládci té doby, egyptskému faraónovi. Podobná poselství o soudu nad falešným náboženstvím i nad jinými organizacemi, které se staví do opozice proti ustanovenému Kristovu Království, musí dnes pronášet svědkové Jehovovi. — Zjevení 16:1–15.

¹⁰ Z Mojžíšova příkladu vidíme, že plnit tuto úlohu není vůbec snadné. „Kdo jsem já, že bych měl jít k faraónovi a že musím vyvést izraelské syny z Egypta?“ ptal se Mojžíš. Jeho pocit nedostatečnosti dokážeme pochopit. Také mu dělalo starosti, jak na to budou reagovat ostatní Izraelité: „Dejme tomu, že mi neuvěří a nebudou naslouchat mému hlasu.“ Jehova tedy Mojžíšovi vysvětlil, jak má Izraelitům dokázat, že dostal určitou pravomoc. Ale Mojžíš měl další problém. Řekl: „Omluv mě, Jehovo, ale nejsem výmluvný řečník, ani od včerejška ani předtím ani od té doby, co mluvíš ke svému sluhovi, neboť mám pomalá ústa.“ — 2. Mojžíšova 3:11; 4:1, 10.

11. Jak se můžeme v situaci, kdy dostaneme nějaký teokratický úkol, podobat Mojžíšovi a v co máme důvěru, když projevujeme víru?

¹¹ Takové pocity, jaké měl Mojžíš, můžeme někdy mít i my. Uvědomujeme si, že máme jisté teokratické úkoly, ale přesto si možná říkáme, zda jsme vůbec schopni je splnit. ‚Kdo jsem já, že bych měl chodit za lidmi, z nichž někteří mají lepší společenské či hospodářské postavení nebo lepší vzdělání než já — a že bych je měl poučovat o Božích cestách? Co řeknou moji duchovní bratři na mé komentáře na křesťanském shromáždění nebo jak budou reagovat, až ve škole teokratické služby budu mít úkol na pódiu? Cožpak neuvidí mé nedostatky?‘ Pamatujme však, že při Mojžíšovi stál Jehova. Mojžíš projevoval víru, a proto jej Jehova vyzbrojil tak, aby mohl splnit úkol, který dostal. (2. Mojžíšova 3:12; 4:2–5, 11, 12) Jestliže napodobíme Mojžíšovu víru, Jehova bude stát i při nás a také nás vybaví pro naše dílo.

12. Jak nás může povzbudit Davidova víra, když podléháme sklíčenosti kvůli hříchu nebo nějakému poklesku?

¹² Každý, kdo podléhá pocitu marnosti nebo sklíčenosti kvůli hříchu nebo nějakému poklesku, si může vzpomenout na Davida, který řekl: „Sám totiž znám své přestupky, a můj hřích je neustále přede mnou.“ Ve své úpěnlivé prosbě Jehovovi David také řekl: „Skryj svůj obličej před mými hříchy a vymaž dokonce všechna má provinění.“ David ale nikdy nepřipustil, aby jej sklíčenost připravila o touhu sloužit Jehovovi. „Neodvrhuj mě od svého obličeje; a svého svatého ducha mi neodnímej.“ David byl bezesporu „prach“, ale Jehova se od něho neodvrátil, protože David projevoval víru ve slib, že Jehova nepohrdne „srdcem zlomeným a zdrceným“. — Žalm 38:1–9; 51:3, 9, 11, 17.

13, 14. a) Proč bychom neměli být následovníky lidí? b) Jak na příkladu Pavla a Petra vidíme, že i oni byli stvořeni z prachu?

¹³ Povšimněme si však, že ačkoli tento „velký oblak svědků“ má pro nás být povzbuzením, abychom mohli ‚s vytrvalostí běžet závod, který je nám předložen‘, není nám řečeno, abychom se stali následovníky lidí, z nichž se tento oblak skládá. Máme následovat šlépěje „Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry“; nemáme následovat nedokonalé lidi — dokonce ani věrné apoštoly z prvního století. — Hebrejcům 12:1, 2; 1. Petra 2:21.

¹⁴ I sami apoštolové Pavel a Petr — sloupy křesťanského sboru — občas klopýtli. „To dobré, co si přeji, totiž nečiním, ale konám to špatné, co si nepřeji,“ napsal Pavel. „Já ubohý člověk!“ (Římanům 7:19, 24) A Petr ve chvilce nadměrné sebedůvěry řekl Ježíšovi: „I když všichni ostatní klopýtnou ve spojitosti s tebou, já nikdy nechci klopýtnout!“ Ježíš Petra varoval, že jej Petr třikrát zapře. Ale Petr svému Mistrovi troufale oponoval, a pyšně řekl: „I kdybych musel s tebou zemřít, rozhodně tě nechci zapřít.“ Přesto Ježíše zapřel, a pak kvůli této chybě hořce plakal. Ano, Pavel i Petr byli lidé stvoření z prachu. — Matouš 26:33–35.

15. Co nás podněcuje, abychom vytrvávali navzdory tomu, že jsme stvořeni z prachu?

¹⁵ Mojžíš, David, Pavel, Petr i jiní lidé, kteří se jim podobali, však dospěli k vítězství i navzdory svým slabinám. Jak to dokázali? Projevovali pevnou víru v Jehovu, bezvýhradně mu důvěřovali, a přestože se dopouštěli poklesků, udržovali si k němu blízký vztah. Spoléhali na něho, že jim poskytne „moc, která je nad to, co je normální“. A Jehova ji poskytoval — nikdy nepřipustil, aby padli tak hluboko, že by pro ně nebylo návratu. Jestliže budeme nadále projevovat víru, můžeme si být jisti, že v době našeho soudu se vyplní slova: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ To je pro nás mocným podnětem, abychom vytrvávali — i když jsme stvořeni z prachu! — 2. Korinťanům 4:7; Hebrejcům 6:10.

Co to znamená pro nás osobně, že jsme stvořeni z prachu?

16, 17. Jak Jehova uplatňuje zásadu vysvětlenou v Galaťanům 6:4, když někoho posuzuje?

¹⁶ Mnoho rodičů a učitelů ze zkušenosti ví, že je moudré děti a žáky neporovnávat s jejich sourozenci a spolužáky, ale posuzovat je na základě jejich vlastních schopností. To je v souladu s biblickou zásadou, kterou mají křesťané zachovávat: „Ať každý prokáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s někým jiným.“ — Galaťanům 6:4.

¹⁷ Jehova sice jedná se svým lidem jako s organizovanou skupinou, ale přesto každého posuzuje jednotlivě, v souladu s uvedenou zásadou. Římanům 14:12 říká: „Každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ Jehova dobře zná genetickou stavbu každého ze svých služebníků. Zná jejich tělesné i duševní vlastnosti, jejich schopnosti, jejich zděděné přednosti i slabé stránky, zná jejich možnosti a ví, do jaké míry tyto možnosti využívají, aby pěstovali křesťanské ovoce. Když je křesťan sklíčen proto, že se nemoudře porovnává s ostatními, mohou jej povzbudit Ježíšova slova o vdově, která do chrámové pokladnice vhodila dvě malé mince, a podobenství o semeni zasetém do dobré půdy. — Marek 4:20; 12:42–44.

18. a) Proč bychom si měli uvědomit, co pro nás osobně znamená skutečnost, že jsme prach? b) Proč by nás upřímné sebezkoumání nemělo přivádět k zoufalství?

¹⁸ Máme-li ve službě plně využít své možnosti, je nezbytné, abychom si uvědomili, co pro nás osobně znamená skutečnost, že jsme prach. (Přísloví 10:4; 12:24; 18:9; Římanům 12:1) Pouze tehdy, když si své nedostatky a slabé stránky jasně uvědomujeme, můžeme mít stále na paměti, že se musíme měnit k lepšímu. Při sebezkoumání nikdy nepřehlížejme sílu svatého ducha, který nám může pomoci ke zlepšení. Svatým duchem byl stvořen vesmír; jeho prostřednictvím byla napsána Bible; a v tomto umírajícím světě byla Božím duchem utvořena pokojná společnost nového světa. A tak Boží svatý duch je nepochybně dostatečně mocnou silou k tomu, aby lidé, kteří o něj prosí, získali moudrost a sílu k zachování ryzosti. — Micheáš 3:8; Římanům 15:13; Efezanům 3:16.

19. Pro jaké jednání není omluvou skutečnost, že jsme stvořeni z prachu?

¹⁹ Je opravdu útěchou vědět, že Jehova pamatuje, že jsme prach! Nikdy bychom si však neměli myslet, že nás to opravňuje k tomu, abychom mohli složit ruce do klína nebo jednat nesprávně. To v žádném případě! Jehova pamatuje, že jsme prach, a to je projevem jeho nezasloužené laskavosti. Nechceme však být ‚bezbožnými lidmi, kteří nezaslouženou laskavost našeho Boha obracejí v omluvu pro nevázané chování a prokazují se jako falešní vůči svému jedinému Majiteli a Pánu, Ježíši Kristu‘. (Juda 4) Jsme sice stvořeni z prachu, ale to není omluvou pro bezbožné chování. Křesťan se snaží bojovat se svými špatnými sklony, tluče do svého těla a vede ho jako otroka, aby ‚nezarmucoval Božího svatého ducha‘. — Efezanům 4:30; 1. Korinťanům 9:27.

20. a) Ve kterých dvou ohledech máme „hojnost práce v Pánově díle“? b) Proč máme důvod k optimismu?

²⁰ Dnes, v závěrečných letech Satanova světového systému, není vhodná doba, abychom zmírňovali tempo — což se týká jak naší kazatelské služby, tak pěstování ovoce Božího ducha. V obou těchto oblastech máme „hojnost práce“. Dnes je vhodná doba, abychom vytrvale postupovali kupředu, jelikož víme, že ‚naše namáhavá práce není marná‘. (1. Korinťanům 15:58) Jehova nás podpoří; vždyť David o něm řekl: „Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22) Jaká je to radost vědět, že Jehova nám osobně dovoluje účastnit se toho nejvznešenějšího díla, jaké kdy bylo svěřeno nedokonalým lidským tvorům — navzdory tomu, že jsme stvořeni z prachu!

[Poznámka pod čarou]

Můžeš to vysvětlit?

◻ V čem se od sebe liší 1. Mojžíšova 2:7 a Žalm 103:14, když poukazují na to, že lidé jsou stvořeni z prachu?

◻ Proč je dnes 11. kapitola Hebrejcům pro křesťany povzbuzením?

◻ Proč je od nás moudré, jestliže uplatňujeme zásadu vyjádřenou v Galaťanům 6:4?

◻ Jak nám mohou slova v Hebrejcům 6:10 a 1. Korinťanům 15:58 pomoci, abychom nepropadali sklíčenosti?

[Obrázky na straně 10]

Křesťané napodobují víru spoluctitelů, ale následují Ježíše, Zdokonalovatele jejich víry