Potom Pavel cituje z 1. Mojžíšovy 2:24 a pokračuje: „Ať také každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe.“ — Efezanům 5:28–33.

¹⁵ Někteří muži si snad myslí, že by se měli ke svým manželkám chovat přísně a s odstupem. Ale původce manželství říká, že manžel by měl svou manželku hluboce milovat a měl by tuto lásku dávat najevo. Má-li být manželka opravdu šťastná, musí mít jistotu, že je opravdu milována.

¹⁶ Když je řečeno, že manžel má svou manželku ‚živit a něžně ji chovat jako své tělo‘, znamená to, že se má snažit dobře se o ni starat. Neměl by se však vyděláváním na živobytí zaměstnávat tak dalece, že by s manželkou nestrávil čas a neprojevoval by o ni jako o osobu vřelý zájem. Žádný normální muž také ani v rozčilení nejedná nenávistně nebo brutálně se svým vlastním tělem. Proto Bible nepřipouští, aby se manžel v hněvu dopouštěl násilí vůči své manželce. — Žalm 11:5; 37:8.

²¹ Ihned po slovech, že manželé mají milovat své manželky, dodává Bible: „Naproti tomu manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu.“ (Efezanům 5:33) V prvním manželství byly určité okolnosti, které mohly Evu zcela přirozeně přimět k tomu, aby vzhlížela ke svému manželovi. Adam byl stvořen první. Měl větší vědomosti a životní zkušenosti a také dostával pokyny od Boha.

²² Ale jak je tomu v manželství dnes? Snaží-li se manžel upřímně uplatňovat biblické rady, o nichž zde bylo pojednáváno, velmi pravděpodobně to u jeho manželky vyvolá úctu. I tehdy, jestliže manželka v některých ohledech vyniká, nebo jestliže manžel má nějaké nedostatky, existuje důvod pro úctu — je to úcta k Jehovovu uspořádání, jehož součástí je rodina.