Pravý význam ukázňování

Bible jasně definuje, jakou úlohu v ukázňování dětí mají rodiče. Například v Efezanům 6:4 je řečeno: „Vy otcové, nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ Tento text se zmiňuje konkrétně o otci, který by se při výchově měl ujímat vedení. Matka s ním pochopitelně spolupracuje.

K tomuto námětu se vyjadřuje i publikace The Interpreter’s Dictionary of the Bible, kde je uvedeno: „V Bibli je ukázňování úzce spjato se školením, poučováním a poznáváním na jedné straně, ale také s káráním, usměrňováním a trestáním na straně druhé. Přirozeně je uplatňováno v oblasti výchovy dítěte.“ Ukázňování tedy zdaleka není jen kárání, ale zahrnuje vedení, které dítě potřebuje, aby prospívalo. Jak ale rodiče mohou předejít tomu, že by přitom své dítě dráždili?

Projevujte empatii

Jaké jednání dítě dráždí? Představte si následující situaci. Máte spolupracovníka, který je podrážděný a netrpělivý. Ničím se mu nezavděčíte. Většinou zkritizuje všechno, co řeknete nebo uděláte. Často vaši práci pohaní a vy se cítíte naprosto bezcenní. Velmi pravděpodobně vás to bude dráždit a skličovat.

Totéž může cítit dítě, když jej rodiče neustále rozzlobeně kritizují a napomínají. Je pravda, že dítě čas od času potřebuje usměrnit a že podle Bible k tomu rodiče mají autoritu. Jestliže ale rodiče jednají s dítětem drsně a nelaskavě, může mu to ublížit po stránce citové, duchovní, a dokonce i tělesné.

[Rámeček a obrázek na straně 27]

„V JEHOVOVĚ MYŠLENKOVÉM USMĚRŇOVÁNÍ“

V dopise Efezanům 6:4 se mluví o „Jehovově myšlenkovém usměrňování“. Původní řecký výraz „myšlenkové usměrňování“ je v některých Biblích přeložen jako „dbalost“, „rada“ a „napomínání“. Tyto pojmy ukazují, že v rodině je nutné nejen číst Bibli či pravidelně probírat biblické studijní pomůcky. Rodiče se musí ujišťovat, že jejich dítě rozumí Božímu slovu, chápe důležitost poslušnosti a ví, že Jehova jej miluje a že jej chce chránit.

Jak toho ale dosáhnout? Judy, matka tří dětí, viděla, že je nutné dělat něco víc než dětem pořád Boží zásady připomínat. „Uvědomila jsem si, že se jim nelíbí, když tytéž věci neustále opakuji stejným způsobem. Začala jsem hledat jiné formy, jak jim to vštípit. Jednou možností bylo vyhledat v časopise Probuďte se! články, jež o daných otázkách pojednávaly z odlišného pohledu. Díky tomu jsem mohla dětem poskytovat důležité připomínky, aniž bych je tím dráždila.“

Angelo, jehož rodina prošla těžkým obdobím, vypráví, jak své dcery učil přemýšlet o Božím slovu: „Společně jsme četli Bibli verš po verši. Pak jsem vybral některé výroky a vysvětlil jim, jak je mohou uplatnit na svou situaci. Později, když si už četly Bibli samy, vídal jsem je, jak zamyšleně rozjímají nad tím, jaký význam má pro ně to, co čtou.“