Připomeňme si, že k naší duchovní výzbroji patří „pancíř spravedlnosti“, který chrání naše srdce, a ‚přilba záchrany‘, jež chrání naši mysl. Na tom, zda se naučíme tyto prostředky účinně používat, závisí to, zda zvítězíme, nebo budeme poraženi. (Efezanům 6:14–17; Přísloví 4:23; Římanům 12:2)

Nosit ‚přilbu záchrany‘ znamená mít stále jasně na mysli úžasná požehnání, která jsou před námi, a nenechat se odvést leskem a nádherou tohoto světa. (Hebrejcům 12:2, 3; 1. Jana 2:16) Taková vyhlídka nám pomůže, abychom kladli duchovní zájmy před hmotný zisk a osobní prospěch. (Matouš 6:33) A tak máme-li mít jistotu, že je tato část výzbroje řádně na svém místě, musíme se poctivě ptát sami sebe: O co v životě usiluji? Mám konkrétní duchovní cíle? Co dělám pro to, abych jich dosáhl? Ať už patříme ke zbývajícím pomazaným křesťanům nebo k početnému „velkému zástupu“, měli bychom napodobovat Pavla, který řekl: „Ještě se nepovažuji za toho, který to uchopil. Jde však o jedno: Zapomínám na věci za sebou a napřahuji se po věcech před sebou, usiluji o cíl.“ (Zjevení 7:9 ; Filipanům 3:13, 14)