„Máte být svatí. . .“

„Ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Máte být svatí, protože já jsem svatý.‘ “ 1. PETRA 1:15, 16.

1, 2. a) Jaká připomínka byla vystavena na turbanu velekněze a jakému účelu sloužila? b) Proč je připomínka Jehovovy svatosti vhodná i dnes? c) Jak nabádá ke svatosti Petr?

„SVATOST patří Jehovovi.“ Tato vzrušující slova, vyrytá na destičce z ryzího zlata a uvázaná na turbanu, který nosil izraelský velekněz, byla všem na očích. (2. Mojž. 28:36–38) Sloužila jako zářící připomínka, že na rozdíl od pohanských národů, které vzdávají hold nečistým božstvům, Izrael uctívá čistého, svatého Boha.

² Jestliže již jsi svědkem Jehovovým, oceňuješ skutečně, jak ryzí, čistý, svatý a spravedlivý je Bůh, kterého uctíváš? Možná, že se ti nezdá nutná připomínka takové základní pravdy. Jako Jehovův lid jsme přece byli požehnáni tím, že chápeme „hluboké Boží věci“ — složitá biblická proroctví, uplatňování biblických zásad, biblické učení. (1. Kor. 2:10; srovnej Daniela 12:4.) Je však zjevné, že některým schází srdečné ocenění Jehovovy svatosti. Proč? Protože tisíce osob ročně propadnou nějaké nemravnosti. Tisíce jiných přivolávají neštěstí tím, že se věnují činnostem, které téměř hraničí s porušením biblického zákona. Někteří očividně nechápou vážnost slov v 1. Petra 1:15, 16: „Ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Máte být svatí, protože já jsem svatý.‘ “

SVATÝ BŮH, SVATÍ CTITELÉ

3. Co vypovídá o Jehovovi Mojžíšova píseň?

³ ‚Nedokonalý člověk, a svatý? To je nemožné!‘ řekneš snad. Zamysli se však nad pozadím Petrovy rady. Apoštol zde cituje slova, která byla nejprve adresována Izraeli krátce po vyjití z Egypta. Tímto zázračným osvobozením se Jehova zjevil jako osvoboditel, ten, který plní sliby, „mužná válečná osoba“. (2. Mojž. 3:14–17; 15:3) V písni oslavující egyptskou porážku u Rudého moře zjevil nyní Mojžíš další Jehovovu vlastnost: „Kdo mezi bohy je jako ty, Jehovo? Kdo je jako ty, který se prokazuješ mocným ve svatosti?“ (2. Mojž. 15:11) To je první zaznamenaný případ, kdy byla Jehovovi připsána svatost.

4. a) Jakým způsobem je Jehova „mocným ve svatosti“? b) Jak byl v tomto ohledu Jehova protikladem kanaánských bohů?

⁴ Hebrejské a řecké slovo překládané v Bibli „svatý“ obsahuje myšlenku, že něco je ‚jasné, nové, svěží, nezašlé a čisté‘. Mojžíš tedy zobrazil Jehovu jako čistého v nejvyšším stupni, prostého nečistoty, neporušitelného, neoblomného vůči nečistotě. (Hab. 1:13) Jehova byl zářným protikladem bohů země, kterou měli Izraelité brzy osídlit — Kanaánu. Dokumenty vykopané v Ras Šamra, městě na severním syrském pobřeží, poskytují omezený, ale přesto osvětlující pohled do kanaánského panteonu. Bohové, které tyto texty popisují, byli podle knihy „Kananejci“ (angl.) od Johna Graye „svárliví, žárliví, mstiví, smyslní“.

5, 6. a) Jak působilo na Kananejce nevázané uctívání? b) Jak působilo na Izraelity uctívání svatého Boha?

⁵ Jak lze předpokládat, kanaánská kultura byla zrcadlem nevázaných bohů, které tam tehdy uctívali. Kniha „Náboženství izraelského lidu“ (angl.) vysvětluje: „Činy napodobující božstvo se pokládaly za službu bohu. . . [Bohyně sexu] Aštart měla jistý počet mužských i ženských služebníků, kteří byli popsáni jako zasvěcené osoby. . . Zasvěcovali se její službě prostitucí.“ Učenec William F. Albright dodává: „Ve svých nejhorších podobách však musela erotická stránka jejich kultu klesat do krajně odpudivých hlubin společenského úpadku.“ Uctívání falických „posvátných kůlů“, dětské oběti, magie, zaklínačství, krvesmilstvo, homosexualita, sodomie a bestialita — to vše se stalo ‚cestou země‘ v Kanaánu. — 2. Mojž. 34:13; 3. Mojž. 18:2–25; 5. Mojž. 18:9–12.

⁶ Jehova je naproti tomu „mocným ve svatosti“. Nemohl strpět takový úpadek mezi svými ctiteli. (Žalm 15) Na rozdíl od snižujících kanaánských bohů Jehova svůj lid povznesl. Jehova opětovně nabádal slovy, která Petr později citoval: „Měli byste se prokázat svatými, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.“ — 3. Mojž. 11:44; 19:2; 20:26.

‚ZÁKON JE SVATÝ, SPRAVEDLIVÝ A DOBRÝ‘

7, 8. a) Jak se mohli Izraelité ‚prokázat svatými‘? b) Porovnej Jehovův Zákon s babylónským zákoníkem Chammurabiho.

⁷ ‚Prokazovat se jako svatí‘ neznamenalo ani dokonalost ani svatouškovství; znamenalo to poslušnost rozsáhlého zákoníku, který byl dán Izraeli prostřednictvím Mojžíše. (2. Mojž. 19:5, 6) Na rozdíl od kteréhokoli jiného národního zákona mohl být Boží zákon popsán jako přikázání, které je „svaté a spravedlivé a dobré“. — Řím. 7:12.

⁸ Pravda, babylónský zákoník Chammurabiho, jenž je údajně starší než mojžíšský Zákon, zahrnuje podobný okruh námětů. Některé jeho předpisy, jako zákon ‚oko za oko‘ neboli odplata stejným, jsou podobné mojžíšským zásadám. Proto kritikové tvrdí, že si Mojžíš prostě vypůjčil své zákony od Chammurabiho. Chammurabiho zákoník ovšem nedělal o mnoho víc, než že oslavoval Chammurabiho a sloužil jeho politickým zájmům. Boží zákon byl dán Izraeli ‚pro jejich dobro, aby zůstali živi‘. (5. Mojž. 6:24) Není také přesvědčivě doloženo, že by byl Chammurabiho zákoník někdy v Babylóně právně závazný. Sloužil víceméně jako „právní pomůcka pro osoby hledající radu“. („The New Encyclopaedia Britannica“, vydání z r. 1985, sv. 21, s. 921.) Avšak mojžíšský Zákon byl závazný a nesl v sobě spravedlivé tresty za neposlušnost. A konečně, Chammurabiho zákoník se soustřeďuje na to, jak trestat zločince; jen 5 z jeho 280 zákonů jsou přímé zákazy. Boží zákon se však zaměřoval na předcházení špatnému jednání, a ne na jeho trestání.

9. Jaký účinek měl mojžíšský Zákon na Židy?

⁹ Tím, že byl mojžíšský Zákon ‚svatý, spravedlivý a dobrý‘, měl silný účinek na osobní život Židů. Řídil jejich uctívání, zajišťoval sabaty, kdy se nepracovalo, upravoval hospodářskou strukturu národa, naznačoval jisté požadavky na oblékání a poskytoval prospěšné vedení v otázkách stravy, pohlavní činnosti a hygienických návyků. Mojžíšský Zákon se dokonce zabýval i normálními tělesnými funkcemi.

„JEHOVOVO PŘIKÁZÁNÍ JE ČISTÉ“

10. a) Proč se Zákon zabýval tolika oblastmi života? b) Jak podporoval Zákon tělesnou čistotu a dobré zdraví? (Zahrň i poznámku pod čarou.)

¹⁰ Takové podrobné předpisy pro každodenní život měly vznešený účel: způsobit, aby byli Izraelité čistí — tělesně, duchovně, duševně i mravně. Například zákony, které vyžadovaly, aby se koupali, zakopávali své výkaly, dávali nakažlivě nemocné do karantény a vyhýbali se určitým jídlům, ty všechny podporovaly zdraví a tělesnou čistotu.a 2. Mojž. 30:18–20; 3. Mojž. 11. kap.; 13:4, 5, 21, 26; 15:16–18, 21 až 23; 5. Mojž. 23:12–14.

11. Co znamenalo být obřadně nečistý?

¹¹ Přesto bylo dobré zdraví a zdravotnictví druhořadé vzhledem k duchovní čistotě. Proto byl ten, kdo snad snědl nějaké zakázané jídlo, měl pohlavní styk nebo se dotkl mrtvého těla, prohlášen za nečistého i z obřadního hlediska. (3. Mojž. kapitoly 11, 15; 4. Mojž. kap. 19) Takovému nečistému tedy nebylo dovoleno podílet se na uctívání — v některých případech pod trestem smrti! (3. Mojž. 15:31; 22:3–8) Ale co měly takové zákazy společného s duchovní čistotou?

12. Jak podporovaly zákony o obřadní čistotě duchovní čistotu?

¹² Pro pohanské uctívání byla příznačná prostituce, uctívání mrtvých a nevázanosti. Ale „Mezinárodní standardní biblická encyklopedie“ (angl.) ukazuje: „Nebyl dovolen žádný pohlavní akt jako prostředek uctívání Jahveho. Proto veškerá činnost v tomto ohledu činila člověka nečistým. . . V Izraeli se mrtvým dostávalo patřičné vážnosti, ale nebyli žádným způsobem nepatřičně ctěni ani se nestávali předmětem uctívání. . . Dále bylo pro Izraelitu nemožné podílet se na svátcích jeho pohanských sousedů, protože jejich strava byla nečistá.“ Předpisy Zákona tak stavěly dělící „mezistěnu“ vzhledem k nečistým náboženským prvkům. — Ef. 2:14.

13. Jak podporoval Zákon duševní čistotu?

¹³ Zákon působil i k duševní čistotě Izraelitů. Jeho předpisy ohledně manželských důvěrností například sloužily k povznesení lidského myšlení. (3. Mojž. 15:16–33) Izraelité se učili sebeovládání v pohlavních věcech, neoddávali se bezuzdné vášni jako Kananejci. Zákon dokonce učil ty, kteří se ho drželi, aby ovládali své city a touhy, neboť odsuzoval žádostivé myšlení. — 2. Mojž. 20:17.

14. Jak byl Boží Zákon jedinečný v podpoře mravní čistoty?

¹⁴ Nejpozoruhodnější však byl důraz Zákona na mravní čistotu. Pravda, i Chammurabiho zákoník odsuzoval takové zlo, jako je cizoložství. Jeden článek v časopise „The Biblical Archaeologist“ poznamenává: „Na rozdíl od Babylóňanů a Asyřanů, kteří viděli v cizoložství jen zločin proti majetnickým právům manžela, zákonodárství Starého zákona považuje cizoložství za vážný prohřešek proti mravnosti.“

15. a) Znázorni, jak někdy musel Izraelita vyvinout značné úsilí, aby zůstal čistý. b) Jak Izraelitům prospívalo takové úsilí?

¹⁵ Jak pravdivá jsou tedy slova žalmisty: „Jehovovo přikázání je čisté, rozzařuje oči.“ (Žalm 19:8; 19:9, „KB“) Zůstat čistý tedy někdy vyžadovalo značné úsilí. Mladé matky musely jen několik týdnů po porodu svých dětí putovat do Jeruzaléma, aby se podrobily očistným obřadům. (3. Mojž. 12:1–8; Luk. 2:22–24) Od mužů i žen se vyžadovalo, aby se obřadně očišťovali po manželských stycích i v jiných příbuzných situacích. (3. Mojž. 15:16, 18; 5. Mojž. 23:9–14; 2. Sam. 11:11 až 13) Jestliže se svědomitě řídili Zákonem a zůstávali čistí, dělali to ‚k svému prospěchu‘ — tělesnému, duševnímu, mravnímu i duchovnímu. (Iz. 48:17) Nesmazatelně se jim také do mysli vštěpovala důležitost toho, aby zůstali čistí. Největší užitek byl však ten, že jim takové upřímné úsilí o zachování čistoty získávalo Boží schválení.

ČISTÍ V NEČISTÉM SVĚTĚ

16, 17. a) Do jaké míry se dnes požaduje od křesťanů, aby zůstali čistí? b) Proč je dnes tak obtížné zůstat čistý? c) Jak se nedaří některým předním osobnostem být vzorem?

¹⁶ Nyní můžeme lépe ocenit Petrova slova ke křesťanům: „Jako poslušné děti se přestaňte utvářet podle žádostí, které jste měli dříve ve své nevědomosti, ale ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Máte být svatí, protože já jsem svatý.‘ “ — 1. Petra 1:14 až 16.

¹⁷ To samozřejmě není snadné. Kam se podíváme, tam lidé pěstují přetvářku, nepoctivost, pohlavní nemravnost. Newyorské „Times“ sdělují: „Američané se stále častěji rozhodují pro předmanželský společný život.“ I přední osobnosti dávají špatný příklad. Někteří nejpopulárnější lidé v dnešním světě na poli sportu, politiky a zábavy otevřeně pěstují různé formy nečistoty. „Hrozně to zklame,“ naříkal jeden sportovní fanoušek, „když v někoho věříš jako ve svůj vzor a zjistíš, že je zkažený.“ Oč šlo? Několik populárních atletů se přiznalo k zneužívání drog. Jak často vedou jednotlivci, kteří jsou považováni za idoly, nečistý život, ano, bídný život jako cizoložníci, smilníci, homosexuálové, lesbičky, zloději, vyděrači a narkomani! Tělesně se snad zdají čistí, ale ústa mají plná hnusné pouliční mluvy. Někdy si dokonce libují ve veřejném znevažování slušnosti a chlubí se svými nemravnými výstřelky.

18. Jak mnozí, kteří vedou nečistý život, ‚sklízejí, co zaseli‘?

¹⁸ Přesto se nedá snadno mávnout rukou nad biblickými slovy: „Bohu se nelze posmívat. [„Na Boha nelze dělat dlouhý nos.“ — „Byington“.] Vždyť cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet; protože kdo rozsévá s ohledem na své tělo, sklidí od svého těla zkázu.“ (Gal. 6:7, 8) Necudné chování často končí nemocí nebo i předčasnou smrtí způsobenou chorobami jako syfilis, kapavka a AIDS, abychom jmenovali ty nejvýznačnější. Střídání partnerů bývá příčinou také duševní a citové nevyrovnanosti, deprese, dokonce i sebevraždy. Ti, kteří žijí nemravně, se sice někdy opovržlivě smějí těm, kteří se snaží zůstat čistí, ale smích tichne, když posměvači začínají ‚sklízet, co zaseli‘. — Srovnej Římanům 1:24–27.

19, 20. Jak se prokázalo duchovenstvo křesťanstva nábožensky a mravně nakažené?

¹⁹ Žijeme také v nábožensky poskvrněném světě. Duchovenstvo snad nosí krásná, čistá roucha, ale vyučuje nečistým babylónským zvyklostem a naukám, jako je modlářství, trojice, pekelný oheň, nesmrtelnost lidské duše a očistec. Jsou jako náboženští vůdci, o kterých Ježíš řekl: „Běda vám, znalci Písma a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, které se zevně jeví vskutku krásnými, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých lidí a nečistoty všeho druhu. Tak i vy, ovšem zevně, se jevíte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a bezzákonnosti.“ — Mat. 23:27, 28.

²⁰ Duchovenstvo dokonce zavírá oči i nad nečistotou ve svém stádě. Jednotlivci, kteří jsou známí nemravností a nečistotou — smilníci, cizoložníci, homosexuálové —, si smějí zachovat dobré postavení. „Newsweek“ k tomu sděluje: „Marylandský psycholog Richard Sipe, bývalý kněz, dochází k závěru, že asi 20 procent z 57 tisíc katolických kněží ve Spojených státech je homosexuálních. . . Jiní terapeuti si myslí, že se skutečné číslo dnes může blížit 40 procentům.“ Katolický teolog John J. McNeill, jenž neskrývá, že je homosexuál, otevřeně ospravedlňuje homosexualitu: „Láska mezi dvěma lesbičkami nebo dvěma homosexuály, za předpokladu, že je to konstruktivní lidská láska, není hříšná ani milence neodcizuje Božímu plánu, ale může to být svatá láska.“ — „The Christian Century“.

21. Jak je dnes pro nás vhodná připomínka „Svatost patří Jehovovi“?

²¹ Připomínka vystavená na turbanu velekněze je tedy aktuálnější než kdy dřív: „Svatost patří Jehovovi.“ (2. Mojž. 28:36) Jehova si přeje, ano důsledně vyžaduje, abychom zůstali v každém ohledu čistí! Ale jak toho dosáhnout? Jaké oblasti by mohly zasluhovat zvláštní pozornost? O těchto otázkách bude pojednávat příští článek.

[Poznámka pod čarou]

Otázky k opakování

◆ Jak je Jehova „mocným ve svatosti“ a co to znamená pro jeho ctitele?

◆ Jak se Mojžíšův Zákon lišil od zákonů všech jiných národů?

◆ Jak podporoval mojžíšský Zákon tělesnou, duchovní, duševní a mravní čistotu?

◆ Jak mnozí, kteří nevedou čistý život, ‚sklízejí, co zaseli‘?

[Obrázek na straně 11]

Uctívání nevázaných bohů vedlo k úpadku Kananejců

[Podpisek]

Courtesy of the British Museum, London

[Obrázek na straně 12]

Chammurabiho zákon sice přinesl říši pořádek a oslavil krále, ale nepřinesl Babylóňanům svatost

[Podpisek]

Louvre Museum, Paris