Čí modlitby jsou vyslýchány?
JEHOVA je Bůh, který vyslýchá modlitby. Ano, jeho Slovo, Bible, o něm říká, že on ‚slyší modlitbu‘. (Žalm 65:2) Je ochoten vyslýchat modlitby. Ale čí modlitby vlastně vyslýchá?
Bůh vyslýchá modlitby jednotlivých osob, které se mu líbí. Jejich postoj se vyznačuje úctou, jakou projevil žalmista, který řekl: „Jako laň, která touží po vodních tocích, tak touží i má duše po tobě, Bože. Má duše opravdu žízní po Bohu, po živém Bohu.“ (Žalm 42:1, 2) Jaké však máme důkazy, že Jehova vyslýchá modlitby svých pravých ctitelů?
Důkazy, že Bůh vyslýchá modlitby
Bible obsahuje četné záznamy, jež dokazují, že Jehova vyslýchá modlitby svých věrných služebníků. Když se například judský král Jehošafat modlil o vysvobození, Bůh vyslyšel jeho modlitbu a poskytl mu vítězství, když způsobil, aby se jeho nepřátelé pobili navzájem. (2. Paralipomenon 20:1–26) Podobně když musel král Ezechjáš čelit hrozivému vojsku, pokorně se modlil k Bohu o pomoc. Ezechjáš byl svědkem záchrany od Jehovy, když anděl srazil během jedné noci 185 000 Asyřanů. — Izajáš 37:14–20, 36–38.
Proč Bůh vyslyšel tyto modlitby? V obou případech vyjadřovali králové úpěnlivou prosbu v tom smyslu, že prohra v bitvě uvede do špatného světla Jehovovo jméno. (2. Paralipomenon 20:6–9; Izajáš 37:17–20) Záleželo jim na jeho dobré pověsti. „Nejvyšším cílem modlitby,“ říká biblický slovník The International Standard Bible Encyclopedia, „není pouze užitek toho, kdo se modlí, ale vyjádření úcty k Božímu jménu.“ Proto si mohou být Jehovovi věrní služebníci jisti, že jim pomůže „kvůli svému jménu“. Zprávy, které dokazují, že byly takové modlitby vyslyšeny, vyvolávají v Božím lidu důvěru, že Bůh jejich modlitby vyslýchá. — Žalm 91:14, 15; 106:8; Přísloví 18:10.
Ale i když v některé situaci skutečně jde o Jehovovo jméno, Bůh rozhoduje o tom, zda určité modlitby vyslyší, nebo ne. Může mít závažný důvod, proč některé modlitby nevyslyší. Máme-li pocit, že naše modlitby nejsou vyslýchány, je dobré uvažovat, proč by to mohlo být.
Proč některé modlitby nejsou vyslyšeny
„I když vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám,“ řekl kdysi Jehova Izraelitům. Dále ukázal, jaký k tomu má důvod: „Vaše ruce, ty se naplnily krveprolitím.“ (Izajáš 1:15) Jak mohl někdo přehlížet Jehovův zákon, a přece očekávat, že mu Bůh bude naslouchat? Jedno biblické přísloví dává jasnou odpověď: „Kdo odvrací ucho, aby neslyšel zákon — i jeho modlitba je něco odporného.“ — Přísloví 28:9.
Bible uvádí ještě další důvod, proč některé modlitby nejsou vyslyšeny. Říká: „Prosíte, a přece nedostáváte, protože prosíte za nesprávným účelem, abyste to mohli vynaložit na své žádostivosti po smyslné rozkoši.“ (Jakub 4:3) Jehova rozhodně nevyslyší modlitby za uspokojování nesprávných žádostí. Musíme také pamatovat na to, že Bůh nejedná tak říkajíc na rozkaz lidí. On sám rozhoduje o tom, jak vyslyší naše modlitby.
Jistě budou vyslyšeny modlitby, které k Bohu vycházejí z čistého srdce, s čistou pohnutkou a způsobem, který k tomu on určil — prostřednictvím Ježíše Krista. (Jan 14:6, 14) Ale i ti, jejichž modlitby splňují takové požadavky, mívají někdy pocit, že nejsou vyslyšeni. Proč Bůh nevyslyší určité modlitby svých služebníků ihned?
Jehova Bůh ví, která doba je k vyslyšení modlitby nejvhodnější. Nějaký chlapec si možná vyprošuje kolo, ale otec mu kolo opatří, až děcko vyroste natolik, že na něm bude moci jezdit bezpečně. Totéž může platit o některých modlitbách těch, kteří milují Boha. On ví, co je pro ně nejlepší, a to, co je zapotřebí, jim poskytne v pravý čas.
Jehovovi služebníci však nedostávají všechno, oč snad prosí. Jsou nedokonalí, a proto si možná přejí něco, co by pro ně nemuselo být dobré. Jejich milující Otec by jim nedal nic škodlivého, protože je dárcem ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘. (Jakub 1:17) Podobně Bůh nemusí poskytnout něco, co z jeho stanoviska není nutné. (Srovnej 2. Korinťanům 12:7–10.) Vyslýchá modlitby v souladu se svou vůlí a podle svého předsevzetí se svým lidem. — 1. Jana 5:14, 15.
Ježíš „byl příznivě vyslyšen“
Ježíš Kristus byl mužem modlitby. (Matouš 6:9–13; Jan 17:1–26) Plně se spoléhal na to, že ho jeho nebeský Otec slyší a že vyslyší jeho modlitby. Ježíš jednou řekl: „Otče,. . . věděl jsem. . . , že mě vždy slyšíš.“ (Jan 11:41, 42) Nebyl však Ježíš na samém konci své pozemské dráhy zklamán? Nezvolal tehdy: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ — Matouš 27:46.
Když Ježíš pronesl tato slova, zjevně přitom splnil proroctví, které se vztahovalo na jeho smrt. (Žalm 22:1) V jistém smyslu mohl mít také Ježíš na mysli, že Jehova odňal svou ochranu a nechal svého Syna zemřít bolestnou a potupnou smrtí, aby až do krajnosti vyzkoušel jeho ryzost. Zkoumáme-li události, k nimž v onen závěrečný den Ježíšova pozemského života došlo, poznáváme, že Bůh naslouchal jeho modlitbám.
Té noci, kdy byl zatčen, modlil se Ježíš v getsemanské zahradě. Třikrát úpěnlivě prosil: „Můj Otče, jestliže je to možné, ať ode mne odejde tento kalich.“ (Matouš 26:39, 42, 44) Ježíš neváhal dát svůj život jako výkupné za věřící lidstvo. Zřejmě ho však velmi znepokojovalo to, že když zemře na mučednickém kůlu jako zlořečený rouhač, mohlo by tím být zneuctěno jméno jeho milovaného Otce. Slyšel Jehova Ježíšovu modlitbu?
Po letech napsal apoštol Pavel: „Ve dnech svého těla Kristus předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami Tomu, kdo byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ (Hebrejcům 5:7; Lukáš 22:42, 44) Ano, té bolestné noci před svou smrtí byl Ježíš „příznivě vyslyšen“. Ale jak?
Jehova poslal svého anděla, který „se [Ježíšovi] objevil. . . a posílil ho“. (Lukáš 22:43) Takto posílen byl Ježíš schopen čelit smrti na mučednickém kůlu. Jehova ho tehdy zřejmě ujistil, že smrtí na kůlu Ježíš neuvede potupu na Boží jméno, ale že právě tímto způsobem bude nakonec Boží jméno posvěceno. A Ježíšova smrt na mučednickém kůlu skutečně umožnila, aby Židé, kteří byli jinak pod kletbou Zákona, byli zachráněni před odsouzením k smrti. — Galaťanům 3:11–13.
Po třech dnech Jehova vzkřísil Ježíše a tím, že ho vyvýšil do nadřazeného nebeského postavení, očistil ho od jakéhokoli případného obvinění z rouhání. (Filipanům 2:7–11) Jak podivuhodným způsobem byla vyslyšena Ježíšova modlitba ohledně ‚tohoto kalichu‘! Tato modlitba byla vyslyšena Jehovovým způsobem. A Ježíš obdržel podivuhodná požehnání, protože kdysi řekl svému nebeskému Otci: „Ať se. . . neděje má vůle, ale tvá.“ — Lukáš 22:42.
Jak Jehova vyslýchá modlitby v dnešní době
Lidé, kteří se dnes snaží líbit se Jehovovi, by měli vždy prosit stejně jako Ježíš, aby se stala Boží vůle. Musí věřit, že Jehova vyslyší jejich modlitby způsobem, který pro ně bude nejužitečnější. Bůh ve skutečnosti ‚učiní více než přehojně vše, oč [oni] prosí nebo nač pomyslí‘. — Efezanům 3:20.
O pravdivosti tohoto biblického textu se přesvědčila jedna mladá křesťanka, která žila s nevěřícími rodiči. Dostala dopis od Společnosti Strážná věž, v němž byla požádána, aby na modlitbách uvažovala o možnosti přijmout přidělení ke zvláštní misionářské službě. Sice si toužebně přála zůstat doma a pomáhat rodičům, aby se stali křesťany, ale přesto se v modlitbě ptala Jehovy: „Jaká je tvá vůle? Mám přijmout to pozvání bez ohledu na odpor svých rodičů, nebo mám pomáhat rodičům tím, že budu dále žít s nimi?“ Kdykoli se modlila, její svědomí jí říkalo, aby pozvání přijala. Došla k závěru, že to je odpověď od Jehovy.
Bůh tuto ženu posílil, aby trvala na svém rozhodnutí. Když byla požádána, aby se přestěhovala na japonský ostrov Awadži, byli její rodiče ohromeni a jejich odpor ještě zesílil. Když se jim však nepodařilo ji přemluvit, aby si to rozmyslela, matka se odhodlala, že začne studovat Bibli, jen aby zjistila, co přimělo jejich dceru k takovému rozhodnutí. Za tři měsíce ji rodiče navštívili. Když viděli, jak dobře se o ni ostatní svědkové Jehovovi starají, na otce to tak silně zapůsobilo, že potají plakal dojetím. Zanedlouho začal také studovat Bibli. Nakonec se oba rodiče této mladé ženy dali pokřtít a začali věrně sloužit Jehovovi. Nepožehnal snad Jehova Bůh této křesťance více než přehojně?
Jejich modlitby jsou vyslyšeny
Vzpomínáš si ještě, co říkala ta žena, o níž byla zmínka v úvodu předcházejícího článku? Nikdy neměla pocit, že by její modlitby byly vyslyšeny. A přece později rozeznala, že Bůh její modlitby vyslýchal. Ta žena si zaznamenávala hlavní myšlenky svých modliteb. Jednoho dne si prohlížela svůj zápisník a uvědomila si, že Jehova vyslyšel většinu jejích modliteb, i těch, na které již sama zapomněla! Poznala z toho, že Jehova o ni pečoval a že láskyplně vyslýchal její modlitby způsobem, který byl pro ni nejužitečnější.
Máš-li dojem, že tvé modlitby nejsou vyslýchány, ptej se sám sebe: Mám osobní vztah k Jehovovi, k Tomu, ‚který slyší modlitbu‘? Jestliže ne, podnikám něco, abych se o něm dověděl a stal se jedním z jeho oddaných služebníků? Bůh vyslýchá modlitby těch, kteří ho milují a kteří činí jeho vůli. Takoví lidé ‚vytrvávají v modlitbě‘ a jsou příznivě vyslyšeni, jako byl vyslyšen Ježíš. (Římanům 12:12) Proto ‚vylévejte své srdce‘ před Jehovou a čiňte jeho vůli. (Žalm 62:8). Pak budou vaše modlitby vyslyšeny.
Milióny lidí se dnes modlí o něco mimořádného. Ano, a jejich modlitby jsou vyslýchány! Podívejme se, proč si můžeme být jisti, že takové modlitby budou vyslyšeny.