EFEZANŮM (DOPIS)
Kniha v Křesťanských řeckých písmech, kterou přibližně v letech 60–61 n. l., v době, kdy byl vězněn v Římě, napsal apoštol Pavel. (Ef 1:1; 3:1; 4:1; 6:20) Tento dopis doručil sboru v Efezu Tychikos (Ef 6:21, 22), kterého Pavel použil také k doručení dopisu Kolosanům. (Kol 4:7–9) Vzhledem k tomu, že dopis Kolosanům psal Pavel přibližně ve stejné době jako dopis křesťanům v Efezu, jsou si tyto dopisy v řadě věcí podobné. Charles Smith Lewis uvádí, že „ze 155 veršů v Ef[ezanům] je možné 78 veršů více či méně podobných najít v Kol[osanům]“. (The International Standard Bible Encyclopaedia, J. Orr, ed., 1960, sv. II, s. 959) Je nepochybné, že se poměry v Kolosech do jisté míry podobaly poměrům v Efezu, a proto Pavel uznal za dobré dát Kolosanům tytéž rady.
Proč byl určen křesťanům v Efezu. Jeden papyrus Chestera Beattyho (P46) a také původní verze Vatikánského rukopisu č. 1209 i Sinajský rukopis vypouštějí v 1. kapitole a v 1. verši slova „v Efezu“. Tato slova jsou však obsažena v jiných rukopisech a ve všech starověkých překladech. Navíc spisovatelé rané církve uznávali tento dopis jako dopis Efezanům. Někteří znalci se sice domnívají, že se jedná o dopis, o němž se v Bibli píše, že byl poslán do Laodiceje (Kol 4:16), ale je nutné připomenout, že slova „do Laodiceje“ nejsou obsažena v žádných starých rukopisech a že jediným městem, o kterém kdy byla na tomto místě v kterémkoli z rukopisů tohoto dopisu zmínka, je Efez.
Rada týkající se hmotařství. To, že Pavel měl na mysli křesťany v Efezu, je patrné také z prozkoumání obsahu dopisu Efezanům; Pavlovy rady byly příhodné zejména vzhledem k poměrům, které v Efezu, nejdůležitějším městě římské provincie Asie, převládaly. Efez byl například znám jako pohádkově bohaté město a jeho obyvatelé měli sklon pohlížet na pozemské bohatství jako na něco, co je v životě nejdůležitější. Pavel však ve svém dopise zdůrazňuje pravé bohatství — „bohatství jeho nezasloužené laskavosti“, „slavné bohatství“, které Bůh chová jako dědictví pro svaté, „převyšující bohatství jeho nezasloužené laskavosti“, ‚Kristovo nevystižitelné bohatství‘ a „bohatství [Boží] slávy“. (Ef 1:7, 18; 2:7; 3:8, 16) To mělo křesťanům v Efezu pomoci, aby na bohatství získali správný názor.
Odstranit nemravnost. Efez byl také vyhlášen svou prostopášností, volným chováním a hrubou nemravností. Tyto způsoby chování apoštol Pavel tedy důrazně označil jako rysy staré osobnosti a řekl, že křesťané si starou osobnost musí svléci a musí obléci „novou osobnost“. Uvolněná morálka v Efezu podněcovala jeho obyvatele k tomu, že si často vyprávěli o sexuálních neřestech — ne aby je odsoudili, ale aby se v nich vyžívali. Křesťanům tedy Pavel radí, aby nebyli jako tito lidé, kterým působí rozkoš, když se baví o smilstvu a vyprávějí si oplzlé vtipy. (Ef 4:20–24; 5:3–5)
Rozdílné chrámy. Pro křesťanský sbor, který žil v blízkosti úctu vzbuzujícího pohanského Artemidina chrámu, jenž byl považován za jeden ze sedmi divů starověkého světa, bylo také velmi příhodné Pavlovo znázornění týkající se duchovního chrámu. „Celá oblast Asie a obydlená země“ uctívala Artemidu a měla ve velké vážnosti proslulý chrám v Efezu. Naproti tomu pomazaní křesťané tvoří „svatý chrám“, v němž Jehova přebývá prostřednictvím svého ducha. (Sk 19:27; Ef 2:21)
Artemidin chrám sloužil jako azyl; to podporovalo zločinnost, a v Efezu proto přibývalo zločinců. Na určitém území kolem chrámových zdí nesměl být nikdo za žádný zločin zatčen. Výsledkem bylo, že kolem chrámu vznikla osada zlodějů, vrahů a dalších přestupníků zákona. To, že Pavel mluvil o krádežích a zlomyslné hořkosti, zlobě a urážlivosti, tedy jistě bylo na místě. (Ef 4:25–32)
Provozování démonismu. Efez byl střediskem nejrůznějších odrůd démonismu. Mnoha formami magie bylo město proslavené po celém světě. Démoni byli tehdy v Efezu zvláště aktivní. A tak nepochybně proto, aby zmírnil vliv magie a kouzelnictví a aby pomohl upřímným Efezanům zbavit se těchto démonských praktik, Pavel mocí Božího ducha konal zázraky, mezi něž patřilo i vyhánění ničemných duchů. (Sk 19:11, 12)
Bylo nanejvýš vhodné, že Pavel radil křesťanům, aby bojovali proti ničemným duchům, protože Efez byl magií opravdu prosáklý. Vyplývá to z těchto informací:
Po celém světě byla známa „efezská písmena“. „Tvořily je patrně určité kombinace písmen či slov, a věřilo se, že pokud jsou vyslovena s určitou intonací, je možné jimi vyhánět nemoci čili ničemné duchy; nebo se mělo za to, že když je má člověk napsaná na pergamenu a nosí je, působí jako amulety neboli zaříkávadla, která chrání před zlými duchy či před nebezpečím. Plútarchos (Sympos. 7) říká, že ‚kouzelníci donutí člověka posedlého démonem, aby efezská písmena sám recitoval a vyslovoval v určitém pořadí‘.“ (Notes, Explanatory and Practical, on the Acts of the Apostles, A. Barnes, 1858, s. 264)
Nápisy, které byly objeveny v rozvalinách Efezu, ukazují, že Efezané žili v hluboké myšlenkové temnotě, a také vysvětlují, proč Pavel křesťanům v tomto městě napsal, aby už „dále nechodili, právě jak chodí i národy v neužitečnosti své mysli, přičemž jsou myšlenkově ve tmě“. (Ef 4:17, 18) Z nápisů na zdech a budovách je patrné, že život obyvatel byl ovládán pověrami, věštbami a vyhlížením znamení.
Díky Pavlově kazatelské činnosti, díky zázrakům, které Pavel vykonal, a díky vítězství, kterého dosáhl nad Židy vymítajícími démona, se řada Efezanů stala křesťany. Mnoho z nich se předtím nepochybně oddávalo nějaké formě magického umění, protože biblická zpráva říká: „Značný počet těch, kdo provozovali magická umění, snesl své knihy a přede všemi je spálil. A spočítali jejich cenu a zjistili, že měly hodnotu padesáti tisíc kousků stříbra [pokud to byly denáry, pak by to odpovídalo 37 200 dolarů].“ (Sk 19:19) Vzhledem k tomu, jak značně byly v Efezu magie a mnohé formy démonismu rozšířeny, bylo nanejvýš vhodné, že Pavel dal efezským křesťanům vynikající radu, aby bojovali proti ničemným duchovním silám tím, že si oblečou „úplnou výzbroj od Boha“. Démoni jistě obtěžovali některé z těch, kdo magii přestali provozovat; těm měla Pavlova rada pomoci, aby se ničemným duchům ubránili. Je třeba si povšimnout toho, že jednou z prvních věcí, které tito první křesťané udělali, bylo to, že zničili knihy týkající se démonismu. Tak dali příklad těm lidem, kteří se dnes chtějí vymanit z vlivu démonů nebo kteří jimi nechtějí být obtěžováni. (Ef 6:11, 12)
Kristova úloha. Je velmi vhodné, že kvůli slavné naději, která jim jakožto spoludědicům s Kristem byla předložena, Pavel efezským křesťanům napsal také o tom, že Kristus byl vyvýšen „vysoko nad každou vládu a autoritu a moc a panství a každé jméno, které se jmenuje, nejen v tomto systému věcí, ale také v tom budoucím“. (Ef 1:21) V tomto dopise Pavel velkolepým způsobem popisuje vyvýšené postavení Ježíše Krista a dar nezasloužené laskavosti Boha a jeho lásku, moudrost a milosrdenství, které projevuje těm, kdo byli s nimi sjednoceni. Popis toho, jak všechny věci v nebi a na zemi budou sjednoceny pod Kristem a jak Židé i pohané budou jako „jeden muž“ přivedeni do sboru, je nejplnější biblické vysvětlení Božího „posvátného tajemství“, které je zjeveno v dobré zprávě o Kristu.
[Rámeček na straně 420]
DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z DOPISU EFEZANŮM
Dopis, který zaměřuje pozornost na správu, která prostřednictvím Ježíše Krista vede k pokoji a jednotě s Bohem
Tento dopis sboru v Efezu, přístavním městě na záp. pobřeží Malé Asie, napsal Pavel v době, kdy byl jako vězeň v Římě
Boží záměr přivést prostřednictvím Ježíše Krista pokoj a jednotu
Bůh projevil velkou nezaslouženou laskavost, když předem stanovil, že některé lidi přijme prostřednictvím Ježíše Krista za své syny (1:1–7)
Bůh měl záměr zřídit správu (způsob vedení záležitostí ve své domácnosti), pomocí níž by prostřednictvím Krista sjednotil se sebou ty vyvolené, kteří mají být v nebi, a ty, kdo budou žít na zemi (1:8–14)
Pavel se modlí, aby Efezané mohli správně pochopit a ocenit znamenité opatření, které pro ně Bůh udělal prostřednictvím Krista (1:15–23; 3:14–21)
Ti, jimž jsou svěřeny vznešené úkoly ve spojení s Kristem, byli dříve mrtví ve svých hříších; jejich záchrana je dar od Boha, ne mzda za nějaké skutky (2:1–10)
Kristovým prostřednictvím byl zrušen Zákon a byl položen základ pro to, aby se Židé a pohané stali jedním tělem, členy Boží domácnosti, chrámem, který Bůh obývá duchem (2:11–3:7)
Způsob, jakým Bůh jedná se sborem, ukazuje dokonce i těm, kdo jsou v nebeských místech, na to, jak různorodá je Boží moudrost (3:8–13)
Sjednocující činitele, které Bůh opatřil: jedno duchovní tělo, kterým je tvořen sbor, jeden svatý duch, jedna naděje, jeden Pán Ježíš Kristus, jedna víra, jeden křest a jeden Bůh a Otec (4:1–6)
Dary v podobě lidí, které opatřil Kristus, pomáhají všem dospět k jednotě ve víře; celé tělo působí pod Kristovým vedením harmonicky, protože všichni mluví pravdu a projevují lásku (4:7–16)
Oblečte novou osobnost v souladu s Kristovým učením a příkladem
Příklad, kterým se máme řídit, nejsou národy, ale je jím Kristus; máme-li se tímto příkladem řídit, potřebujeme novou osobnost (4:17–32)
Napodobujte Boha; projevujte stejnou lásku jako Kristus (5:1, 2)
Vyhýbejte se nemravné mluvě a nemravnému chování; choďte jako děti světla (5:3–14)
Vykupujte čas; využívejte ho k chvále Jehovy (5:15–20)
Mějte hlubokou úctu ke Kristu a buďte náležitě podřízeni manželům, rodičům, pánům; berte láskyplný ohled na ty, kdo jsou ve vaší péči (5:21–6:9)
Nasaďte si úplnou duchovní výzbroj, abyste byli schopni pevně stát proti mocným Ďáblovým skutkům
Zápasíme proti ničemných duchovním silám; díky Boží pomoci můžeme těmto narušitelům pokoje a jednoty odolávat (6:10–13)
Duchovní výzbroj od Boha poskytuje plnou ochranu; používejte ji správně; vroucně se ve svých úpěnlivých prosbách modlete i za všechny svaté (6:14–24)