POSVÁTNÉ TAJEMSTVÍ

Něco, co pochází od Boha, který to utajil až do svého vlastního času a odhalil to pouze těm, které k tomu vybral.

Řecké slovo my·steʹri·on, jež se překládá jako „posvátné tajemství“, se vztahuje především na to, co znají zasvěcení lidé. Ti, kdo si ve starověkých záhadných náboženstvích, jež vzkvétala v době raného křesťanského sboru, přáli účastnit se záhadných obřadů, museli podstoupit zasvěcení. Nezasvěceným nebylo ani dovoleno podílet se na takzvaných posvátných činnostech a nemohli je ani znát. Aby zasvěcené osoby tajemství neprozradily, byly zavázány slibem mlčenlivosti. Slovo tajemství se používalo také ve světském, „každodenním“ významu například pro osobní tajemství, tajemství mezi přáteli a rodinná tajemství. Apoštol Pavel použil trpný rod slova my·eʹo právě v tomto významu, když řekl: „Naučil [jsem se] tajemství [doslova ‚byl jsem zasvěcen do tajemství‘], jak být sytý i jak hladovět, jak mít hojnost i jak trpět nouzi.“ (Fil 4:12)

Odlišnost od záhadných náboženství. O slově my·steʹri·on je v díle Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words řečeno: „V [Novém zákoně] neoznačuje něco nepoznatelného (jako angl. slovo), ale to, co lidé nemohou běžně pochopit, o čem se mohou dozvědět pouze Božským zjevením a co je dáno na vědomí způsobem a v čase, které určil Bůh, a pouze těm, kdo jsou osvíceni Jeho Duchem. V běžném smyslu se slovo záhada používá ve významu utajené poznání; v Bibli má význam zjevená pravda. Proto se s tímto slovem pojí zvláště výrazy ‚daný na vědomí‘, ‚učiněný zjevným‘, ‚zjevený‘, ‚kázaný‘, ‚porozumět‘, ‚povolení‘.“ (1981, sv. 3, s. 97)

Posvátná Boží tajemství a další biblické „záhady“, jako je například Velký Babylón, jsou proto věci, které nemají být tajné navždy, ale Jehova Bůh je ve svém vlastním čase odhalí těm, kdo k němu vzhlížejí a koho vybral, aby jim tajemství odhalil. Apoštol Pavel o této stránce věci pojednává v 1. Korinťanům 2:6–16. O Božím „posvátném tajemství“ zde mluví jako o ‚utajené moudrosti‘, kterou Bůh prostřednictvím svého ducha odhalil svým křesťanským služebníkům. Je to něco, co duch světa nebo lidská moudrost nemůže vyzkoumat, ale o čem mluví a čemu rozumějí ti, kdo ‚spojují duchovní záležitosti s duchovními slovy‘. Ježíš Kristus svým učedníkům dříve zdůraznil: „Vám bylo dáno posvátné tajemství [řec. my·steʹri·on] Božího království, ale těm venku se všechno děje v podobenstvích, aby ačkoli hledí, hleděli, a přece neviděli, a ačkoli slyší, slyšeli, a přece nepochopili smysl toho, ani se nikdy neobrátili zpět a nebylo jim dáno odpuštění.“ (Mr 4:11, 12; Mt 13:11–13; Lk 8:10)

Velký rozdíl mezi Božím posvátným tajemstvím a tajemstvími záhadných náboženství spočívá především v obsahu: Božím tajemstvím je dobrá zpráva, která není lží nebo lidmi vymyšleným klamem. (Jan 8:31, 32, 44; Kol 1:5; 1Ja 2:27) Za druhé, ti, kdo byli vybráni, aby porozuměli Božímu posvátnému tajemství, jsou zavázáni ne k tomu, aby si je nechali pro sebe, ale aby je v co možná nejširším měřítku ohlašovali a uveřejňovali. Je to zřejmé z toho, že slovní spojení „posvátné tajemství dobré zprávy“ Bible používá spolu se slovy ‚kázat‘, ‚dávat na vědomí‘, ‚zjevit‘ a také „oznamovat“, a ‚mluvit‘. Praví křesťané vynakládají to největší úsilí, aby dobrou zprávu, která obsahuje porozumění posvátnému tajemství, řekli ‚celému stvoření, jež je pod nebem‘. (1Ko 2:1; Ef 6:19; Kol 1:23; 4:3, 4) Bůh rozhoduje, kteří lidé si nezaslouží porozumění, a před nimi je zadržuje. Avšak když to Bůh dělá, neprojevuje tím stranickost, protože těmto lidem porozumění svému posvátnému tajemství nezpřístupnil ‚kvůli necitelnosti jejich srdce‘. (Ef 4:17, 18)

Soustřeďuje se kolem Krista. „Vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování“, a proto musí být ‚Boží posvátné tajemství‘ soustředěno kolem Krista. (Zj 19:10; Kol 2:2) Všechna Boží ‚posvátná tajemství‘ mají spojitost s Božím mesiášským Královstvím. (Mt 13:11) Apoštol Pavel spolukřesťanům napsal: „V něm jsou pečlivě skryty všechny poklady moudrosti a poznání“ a „v něm tělesně přebývá celá plnost božské podstaty“. (Kol 2:2, 3, 9)

Pavel o sobě mluvil jako o správci „Božích posvátných tajemství“. (1Ko 4:1) Mluví o tom, že chápe „Kristovo posvátné tajemství“. (Ef 3:1–4) Vysvětluje, že toto posvátné tajemství je utajenou moudrostí, kterou Bůh předem stanovil před systémy věcí. (1Ko 2:7) Oznamování záhady neboli ‚Božího posvátného tajemství‘ začalo Jehovovým vlastním proroctvím v 1. Mojžíšově 3:15. Lidé víry se po celá staletí těšili na slíbené „semeno“, které mělo osvobodit lidstvo od hříchu a smrti. Nebylo však jasné, kdo tímto „semenem“ vlastně bude, jak přijde a jakým způsobem přinese osvobození. Nebylo to objasněno, dokud nepřišel Kristus, který „vrhl světlo na život a na neporušenost prostřednictvím dobré zprávy“. (2Ti 1:10) Tehdy se začalo záhadě ‚semene ženy‘ rozumět.

Mesiášské Království. Pavel ve svých spisech poskytuje úplný přehled o zjevení posvátného tajemství Krista. V dopise Efezanům 1:9–11 mluví o tom, že Bůh dal na vědomí „posvátné tajemství“ své vůle, a dále říká: „Je to podle jeho zalíbení, které si v sobě předsevzal pro správu na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi. Ano, v něm, ve spojení s nímž jsme také my byli určeni jako dědici tím, že jsme byli předem stanoveni podle záměru toho, který všechno působí tak, jak radí jeho vůle.“ Toto „posvátné tajemství“ se týká vlády, Božího mesiášského Království. „Věci v nebesích“, na které Pavel poukazuje, jsou budoucí dědicové tohoto nebeského Království spolu s Kristem. „Věci na zemi“ budou jeho pozemští poddaní. Ježíš svým učedníkům poukázal na to, že posvátné tajemství má spojitost s Královstvím, když jim řekl: „Vám bylo dáno posvátné tajemství Božího království.“ (Mr 4:11)

Zahrnuje sbor. Poznání posvátného tajemství má mnoho stránek. Apoštol uvedl další podrobnosti, když vysvětlil, že posvátné tajemství zahrnuje sbor, jehož Hlavou je Kristus. (Ef 5:32; Kol 1:18; Zj 1:20) Členové sboru jsou spoludědici s Kristem a budou se s ním na Království podílet. (Lk 22:29, 30) Jsou vybráni jak ze Židů, tak z pohanů. (Ří 11:25; Ef 3:3–6; Kol 1:26, 27) Tato stránka „posvátného tajemství“ nemohla být objasněna, dokud v roce 36 n. l. Petr nedostal příkaz, aby navštívil pohana Kornélia, a dokud neviděl, jak členové této pohanské domácnosti dostali dar svatého ducha. (Sk 10:34, 44–48) Když apoštol Pavel psal křesťanům z národů, řekl jim: ‚Byli jste bez Krista, cizími lidmi vůči smlouvám o slibu, a neměli jste žádnou naději a byli jste bez Boha ve světě. Ale nyní ve spojení s Kristem Ježíšem jste se vy, kdo jste kdysi byli vzdáleni, přiblížili Kristovou krví.‘ (Ef 2:11–13) Prostřednictvím Božího jednání se sborem měly ‚vlády a autority v nebeských místech‘ poznat ‚velmi rozmanitou Boží moudrost‘. (Ef 3:10)

V knize Zjevení je ve vidění Janovi ukázáno, že tento sbor se skládá ze 144 000 osob ‚koupených zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi‘. Stojí s Beránkem, Ježíšem Kristem, na hoře Sion, kde se nachází ‚město živého Boha, nebeský Jeruzalém‘. Ve starověkém pozemském Jeruzalémě byl umístěn ‚Jehovův trůn‘, na němž seděli králové z Davidovy rodové linie; byl tam také Jehovův chrám. V nebeském Jeruzalémě sedí na trůnu Ježíš Kristus, a jeho věrní, duchem pomazaní následovníci se s ním podílejí na vládě jeho Království. (Zj 14:1, 4; Heb 12:22; 1Pa 29:23; 1Pe 2:4–6) Vzkříšení pomazaných k nesmrtelnému a neporušitelnému životu v době Kristovy přítomnosti je jedním z rysů Božího jednání se sborem, je samo o sobě ‚posvátným tajemstvím‘. (1Ko 15:51–54)

Posvátné tajemství zbožné oddanosti. Timoteovi Pavel napsal: „Píši ti to, . . . abys věděl, jak by ses měl chovat v Boží domácnosti, kterou je sbor živého Boha, sloup a opora pravdy. Ano, posvátné tajemství této zbožné oddanosti je nepochybně velké. ‚Byl [Ježíš Kristus] učiněn zjevným v těle, byl prohlášen za spravedlivého v duchu, objevil se andělům, kázalo se o něm mezi národy, uvěřili v něj ve světě, byl přijat nahoru ve slávě.‘“ (1Ti 3:14–16)

„Sbor živého Boha“ vlastnil pravdu a přesně znal záhadu neboli „posvátné tajemství“ pravé zbožné oddanosti. Měl nejen způsob takové zbožné oddanosti, ale také její sílu. (Naproti tomu viz 2Ti 3:5.) Proto mohl být ‚sloupem a oporou pravdy‘ uprostřed světa omylu a falešného náboženství, ‚záhad‘ posvátných pro Satana a pro ty, které zaslepil. (2Ko 4:4) Ježíš Kristus je Tím, jehož zbožná oddanost byla předpověděna a zapsána v inspirovaných Hebrejských písmech. Po celá staletí od chvíle, kdy byla napadena Boží svrchovanost a zpochybněna ryzost lidí, bylo záhadou neboli „posvátným tajemstvím“, zda by někdo mohl zcela zachovat úplnou, neochvějnou a bezvadnou zbožnou oddanost, když by na něj Satan vyvíjel nátlak. Byl by vůbec někdo schopen vytrvat ve zkoušce a projít jí zcela bezúhonně, bez hříchu a s neposkvrněnou výlučnou oddaností Jehovovi? S tím souvisela otázka, kdo bude ‚semenem ženy‘, které zhmoždí Hadovi hlavu. To bylo zcela odhaleno, když byl Kristus „učiněn zjevným v těle, byl prohlášen za spravedlivého v duchu, objevil se andělům, kázalo se o něm mezi národy, uvěřili v něj ve světě, byl přijat nahoru ve slávě“. (1Ti 3:16; 6:16) Byla to opravdu významná věc. Důležitá otázka týkající se zbožné oddanosti se soustředila na jednoho člověka, Ježíše Krista. Ježíšova životní dráha zbožné oddanosti byla skutečně velkolepá! Lidstvu přináší nezměrný užitek a velmi vyvyšuje Jehovovo jméno! (Viz heslo ZBOŽNÁ ODDANOST.)

Je dovedeno do konce. Apoštolu Janovi bylo ve vidění řečeno: „Za dnů zaznění sedmého anděla, až se přichystá zatroubit na svou trubku, je opravdu dovedeno do konce Boží posvátné tajemství podle dobré zprávy, kterou oznámil svým vlastním otrokům, prorokům.“ (Zj 10:7) Toto ukončení posvátného tajemství je těsně spjato s troubením sedmého anděla, při němž je v nebi ohlášeno: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude kralovat po celou věčnost.“ (Zj 11:15) V čase, kdy Jehova zřizuje své Království prostřednictvím svého Mesiáše neboli Krista, je tedy Boží posvátné tajemství ukončeno. Ježíš Kristus často mluvil se svými učedníky, Božími ‚otroky‘, o Božím Království a řekl, že „dobrá zpráva o Království“ se bude neustále kázat až do konce (řec. teʹlos) „systému věcí“. Poté, co ‚je Boží posvátné tajemství dovedeno do konce‘, zahrnuje dobrá zpráva, která se má kázat, to, co oznámily hlasy v nebi: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista.“ (Mt 24:3, 14)

‚Záhada nezákonnosti‘ (2Te 2:7) viz heslo ČLOVĚK NEZÁKONNOSTI. „Záhada: ‚Velký Babylón‘“ (Zj 17:5) viz heslo VELKÝ BABYLÓN.