SVĚTLO

Hebrejský výraz ʼór a řecký výraz fos se vztahují — jak doslovně, tak i obrazně — na to, co vychází ze svítících těles, jako je lampa (Jer 25:10) nebo slunce, a také na to, co je opakem tmy. (Iz 5:20; Jan 11:10, 11) Obecně se má za to, že světlo je tvořeno částicemi energie, které mají i vlastnosti vln. Dodnes však člověk neumí plně zodpovědět otázku, kterou před více než třemi tisíci lety položil Stvořitel světla: „Kdepak je cesta, jíž se rozděluje světlo?“ (Job 38:24)

Sluneční světlo je kombinací barev. Každá barva má jinou vlnovou délku. Barva nějakého předmětu je určena tím, jakou část světelného spektra odráží jeho povrch. Světlo tedy poskytuje těch mnoho barevných odstínů, které jsou potěšením pro oko. Je také nezbytné pro pokračování života na zemi — života rostlin, zvířat i lidí.

Zdroj světla. Jehova Bůh je Tvůrcem světla a Stvořitelem temnoty. (Iz 45:7) V prvním stvořitelském dni řekl: „Ať nastane světlo.“ (1Mo 1:3) Již dříve stvořil nebesa (včetně „velkých světel“ — slunce, měsíce a hvězd; srovnej Ža 136:7–9) a zemi. (1Mo 1:1) A tak to, že na zemi začalo existovat světlo, zjevně znamenalo postupné odstraňování všeho, co dosud slunečním paprskům bránilo v přístupu na tuto planetu. A k ‚oddělení‘ světla od tmy muselo dojít v souvislosti s rotací země na její oběžné dráze kolem slunce. (1Mo 1:4, 5) Mnohem později Jehova postihl tmou Egypťany, ctitele slunce, ale tato tma nepostihla Izraelity. (2Mo 10:21–23) Když Jehova vyváděl svůj lid z Egypta, poskytoval jim světlo prostřednictvím ohnivého sloupu. (2Mo 13:21; 14:19, 20; Ža 78:14)

Písmo opakovaně spojuje světlo se Stvořitelem. Žalmista říká: „Jehovo, můj Bože, prokázal ses jako velmi veliký. Důstojností a nádherou ses oděl, zahalil ses světlem jako oděvem.“ (Ža 104:1, 2) Toto prohlášení odpovídá popisu toho, co Ezekiel viděl ve zjevení: „A uviděl jsem něco podobného žhnutí élektra, co vypadalo jako oheň všude kolem uvnitř něho, od vzhledu jeho boků a nahoru; a od vzhledu jeho boků a dolů, jsem viděl něco, co vypadalo jako oheň, a všude kolem měl jas. Bylo tu něco, co vypadalo jako oblouk, který se objevuje ve velkém množství oblaků v den lijícího se deště. Takový byl vzhled okolního jasu. Byl to vzhled podoby Jehovovy slávy.“ (Ez 1:27, 28) O staletí dříve jen částečný projev této slávy způsobil, že Mojžíšův obličej zářil. (2Mo 33:22, 23; 34:29, 30)

„Bůh je světlo a ve spojení s ním není vůbec žádná tma.“ (1Ja 1:5) Je spravedlivý, přímý a svatý (5Mo 32:4; Zj 4:8) a nemá nic společného s potupnými a nečistými praktikami, jež jsou obvykle spojovány s tmou. (Srovnej Joba 24:14–16; 2Ko 6:14; 1Te 5:7, 8.) Proto lidé, kteří chodí ve tmě tím, že projevují nenávist ke svému bratrovi, a kteří nejednají podle pravdy, s ním nikdy nemohou být ve spojení. (1Ja 1:6; 2:9–11)

Jehova je ‚Otec nebeských světel‘. (Jk 1:17) Je nejen „Dárce slunce pro světlo ve dne, ustanovení měsíce a hvězd pro světlo v noci“ (Jer 31:35), ale také Zdroj veškerého duchovního osvícení. (2Ko 4:6) Jeho zákon, soudcovská rozhodnutí a slovo jsou světlem pro ty, kdo se jimi nechají vést. (Ža 43:3; 119:105; Př 6:23; Iz 51:4) Žalmista prohlásil: „Světlem od tebe můžeme vidět světlo.“ (Ža 36:9; srovnej Ža 27:1; 43:3.) Stejně jako je sluneční světlo od svítání stále jasnější, dokud „nebude pevně založen den“, je stále jasnější i stezka spravedlivých, osvěcovaná Boží moudrostí. (Př 4:18) Jít po cestě, kterou ukazuje Jehova, znamená chodit v jeho světle. (Iz 2:3–5) Na druhé straně, když se člověk dívá na věci nečistým způsobem nebo se zlým úmyslem, je ve velké duchovní tmě. Jak řekl Ježíš: „Je-li . . . tvé oko ničemné, bude celé tvé tělo temné. Jestliže světlo, které je v tobě, je ve skutečnosti tma, jak veliká je ta tma!“ (Mt 6:23; srovnej 5Mo 15:9; 28:54–57; Př 28:22; 2Pe 2:14.)

Světlo a Boží Syn. Po svém vzkříšení a vystoupení do nebe Ježíš Kristus, „Král těch, kdo kralují, a Pán těch, kdo panují,“ „přebývá v nepřístupném světle“. Toto světlo je tak nádherné, že je nemožné, aby Krista spatřily oči slabého člověka. (1Ti 6:15, 16) Jeden muž, Saul (Pavel) z Tarsu, byl oslepen světlem z nebe, které viděl, když se jemu, pronásledovateli Ježíšových následovníků, zjevil oslavený Boží Syn. (Sk 9:3–8; 22:6–11)

Během své pozemské služby byl Ježíš Kristus světlem, které poskytovalo duchovní osvícení týkající se Božích záměrů a Boží vůle vzhledem k těm, kdo získají Boží přízeň. (Jan 9:5; srovnej Iz 42:6, 7; 61:1, 2; Lk 4:18–21.) Zpočátku měly užitek z tohoto ‚velkého světla‘ jen „ztracené ovce izraelského domu“. (Iz 9:1, 2; Mt 4:13–16; 15:24) Ale duchovní osvícení se neomezilo jen na přirozené Židy a proselyty. (Jan 1:4–9; srovnej Sk 13:46, 47.) Když byl novorozený Ježíš přinesen do chrámu, letitý Simeon o něm mluvil jako o „světle, aby byl odstraněn závoj z národů“. (Lk 2:32) Jak Pavel vysvětloval Efezanům, neobřezaní Nežidé byli vzhledem k Bohu a jeho záměrům ve tmě: ‚Dříve jste byli podle těla lidmi z národů — byli jste nazýváni „neobřízka“ tím, co se nazývá „obřízka“, udělaná rukama na těle —, že jste byli právě v té době bez Krista, odcizeni izraelskému státu a cizími lidmi vůči smlouvám o slibu, a neměli jste žádnou naději a byli jste bez Boha ve světě.‘ (Ef 2:11, 12) Avšak když byla dobrá zpráva o Kristu přinesena Nežidům, ti z nich, kdo reagovali příznivě, byli ‚povoláni ze tmy do Božího podivuhodného světla‘. (1Pe 2:9) Ale ostatní připustili, aby je zaslepil ten, který se proměňuje v „anděla světla“ neboli osvícení (2Ko 11:14), „bůh tohoto systému věcí“, takže jejich mysl „neprozářilo osvícení slavnou dobrou zprávou o Kristu“. (2Ko 4:4) Dali přednost tmě, protože chtěli pokračovat ve svém sobeckém způsobu života. (Srovnej Jana 3:19, 20.)

Následovníci Krista se stávají světlem. Ti, kdo projevovali víru v Krista Ježíše jako „světlo světa“ a sami se stali jeho následovníky, se stali „syny světla“. (Jan 3:21; 8:12; 12:35, 36, 46) Oznamovali druhým, co je nutné, aby získali Boží přízeň a život, a dělali to „na světle“, tedy otevřeně. (Mt 10:27) Podobně i Jan Křtitel sloužil jako světlo, když „kázal křest jako symbol pokání“ a poukazoval na příchod Mesiáše. (Lk 3:3, 15–17; Jan 5:35) Své světlo nechávají svítit Kristovi následovníci také svými znamenitými díly, slovem a příkladem. (Mt 5:14, 16; srovnej Ří 2:17–24.) „Ovoce světla se skládá z každého druhu dobroty, spravedlnosti a pravdy.“ Odhaluje tak nízkost hanebných skutků, které patří tmě (smilstva, kdejaké nečistoty, chamtivosti a podobně) a kterých se dopouštějí ‚synové neposlušnosti‘. Následkem toho jsou hanebné skutky vidět ve správném světle, a v tom smyslu, že jsou zjevné jako věci odsouzené Bohem, se samy stávají světlem. (Ef 5:3–18; srovnej 1Te 5:4–9.) Křesťané jsou vyzbrojeni ‚zbraněmi světla‘, duchovní výzbrojí od Boha, a díky této výzbroji jsou schopni stát pevně jako schválení Boží služebníci, když válčí „proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech“. (Ří 13:12–14; Ef 6:11–18)

Další obrazná použití. Písmo mnohokrát používá slovo světlo v obrazném smyslu. Výrazem „světlo mých vlastních očí“ je myšlena schopnost vidět. (Ža 38:10) Když Bůh někomu „dává světlo“, znamená to, že mu dává život nebo že mu umožňuje žít dál. (Job 3:20, 23; srovnej Ža 56:13.) „Děti, jež neviděly světlo,“ jsou ty, které se narodily mrtvé. (Job 3:16; srovnej Ža 49:19.) Vyjádření „pro oči je dobré, aby viděly slunce,“ se dá chápat tak, že ‚je dobré být naživu‘. (Ka 11:7)

O ranním slunci je barvitě napsáno, že ‚chytá nejzazší konce země, aby z ní byli vytřeseni ničemní‘, protože slunce rozhání zločince. Jejich ‚světlem‘ je tma, protože jsou zvyklí provádět své zlé skutky pod jejím pláštíkem. Toto obrazné „světlo“ jim je odňato doslovným světlem úsvitu. (Job 38:12–15; srovnej Joba 24:15–17.)

Stejně jako je jasně vidět sluneční světlo, jsou zřejmé i Jehovovy nepříznivé rozsudky. Na to naráží Ozeáš 6:5: „Soudy nad tebou budou jako světlo, které vychází.“

‚Světlo Božího obličeje‘ je Boží přízeň. (Ža 44:3; 89:15) „Pozvedni na nás světlo svého obličeje“ znamená ‚projev nám přízeň‘. (Ža 4:6) Podobně se mluví o přízni panovníka jako o „světle králova obličeje“. (Př 16:15)

Světlo může znamenat čilost nebo veselost, opak zasmušilosti. (Job 30:26) To možná vysvětluje Jobova slova (29:24): „Nesnížili světlo mého obličeje.“ I když druzí byli zasmušilí a skleslí, nezpůsobilo to, že by se Job dostal do podobného rozpoložení.

Světlo je někdy obrazným vyjádřením pro nádhernou vyhlídku, jako je záchrana a osvobození. (Es 8:16; Ža 97:11; Iz 30:26; Mi 7:8, 9) To, že Jehova způsobil, aby jeho sláva osvěcovala Sion, poukazovalo na osvobození Sionu ze stavu zajetí. Díky tomu se Sion sám měl stát zdrojem osvícení pro národy. (Iz 60:1–3, 19, 20; srovnej Zj 21:24; 22:5.) Na druhé straně to, že slunce, měsíc a hvězdy nedají své světlo, bude znamenat pohromu. (Iz 13:10, 11; Jer 4:23; Ez 32:7, 8; Mt 24:29)