Buďme „zdravé mysli“, když se přibližuje konec

„Konec všech věcí se přiblížil. Buďte proto zdravé mysli.“ (1. PETRA 4:7)

1. Co to znamená být „zdravé mysli“?

SLOVA apoštola Petra, která jsou uvedena výše, by měla hluboce ovlivňovat to, jak křesťané žijí. Ale Petr svým čtenářům neřekl, aby opustili světské závazky a přestali se starat o věci běžného života; ani neměl v úmyslu vyvolat kvůli přicházejícímu zničení hysterii. Spíše je vybízel: ‚Buďte zdravé mysli.‘ Být „zdravé mysli“ znamená, že máme mít dobrý úsudek, máme být vnímaví, rozvážní, rozumní v řeči i jednání. Znamená to, že máme připustit, aby Boží slovo ovládalo naše myšlení i jednání. (Římanům 12:2) Žijeme „mezi pokřivenou a převrácenou generací“, a proto je nutné mít zdravou mysl, abychom se vyhnuli problémům a obtížím. (Filipanům 2:15)

2. Jak mají dnes křesťané užitek z Jehovovy trpělivosti?

² ‚Zdravá mysl‘ nám také pomáhá mít střízlivý a realistický pohled na sebe sama. (Titovi 2:12; Římanům 12:3) To je nezbytné ve světle slov ze 2. Petra 3:9: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání.“ Všimni si, že Jehova má trpělivost nejen k nevěřícím, ale také „k vám“ — členům křesťanského sboru. Proč? „Protože si nepřeje, aby byl někdo zahuben.“ Možná, že někdo ještě musí udělat nějaké změny nebo úpravy, aby splňoval požadavky pro dar věčného života. Podívejme se tedy na oblasti, kde jsou možná nutné některé změny.

‚Zdravá mysl‘ v našich osobních vztazích

3. Které otázky by si rodiče mohli položit ohledně svých dětí?

³ Domov by měl být bezpečným přístavem pokoje. Ale v některých případech je to ‚dům plný hádek‘. (Přísloví 17:1) A co tvoje rodina? Je tvůj domov bez ‚zloby a jekotu a utrhačné řeči‘? (Efezanům 4:31) Co tvoje děti? Cítí, že jsou milovány a že si jich vážíš? (Srovnej Lukáše 3:22.) Děláš si čas na to, abys je poučoval a školil? ‚Ukázňuješ je ve spravedlnosti‘ místo ve zlobě a hněvu? (2. Timoteovi 3:16) Děti jsou „dědictví od Jehovy“, a proto se Jehova velmi zajímá o to, jak se s nimi zachází. (Žalm 127:3)

4. (a) Co se může stát, když manžel jedná se svou manželkou hrubě? (b) Jak mohou manželky podporovat pokoj s Bohem a přispívat ke štěstí celé rodiny?

⁴ A co náš manželský partner? „Manželé [by měli] milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová, stejně jako i Kristus něžně chová sbor.“ (Efezanům 5:28, 29) Pokud je muž hrubý, panovačný a nerozumný, nejenže ohrožuje pokoj své domácnosti, ale podkopává také svůj vztah k Bohu. (1. Petra 3:7) A co manželky? Měly by se ‚podřizovat svým manželům jako Pánu‘. (Efezanům 5:22) Když uvažují způsobem, který se Bohu líbí, může to manželkám pomoci, aby přehlížely manželovy chyby a podřizovaly se mu bez rozmrzelosti. Manželka občas cítí potřebu vyjádřit svůj vlastní názor. Přísloví 31:26 o schopné manželce říkají: „Otevřela ústa v moudrosti a na jazyku má zákon milující laskavosti.“ Když manželka jedná se svým manželem laskavým a ohleduplným způsobem, zachovává pokoj s Bohem a přispívá ke štěstí celé rodiny. (Přísloví 14:1)

5. Proč by se mladí lidé měli v jednání se svými rodiči řídit biblickou radou?

⁵ Vy, mladí lidé, jak jednáte se svými rodiči? Vyjadřujete se sarkastickým a neuctivým způsobem, který je často tolerován ve světě? Nebo naopak posloucháte biblický příkaz: „Děti, poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože toto je spravedlivé: ‚Cti svého otce a svou matku‘, což je první příkaz se slibem: ‚Aby se ti dobře vedlo a abys vytrval dlouho na zemi.‘ “ (Efezanům 6:1–3)

6. Jak můžeme usilovat o pokoj se svými spoluctiteli?

⁶ To, že máme ‚zdravou mysl‘, ukazujeme také tím, že ‚hledáme pokoj a usilujeme o něj‘, pokud jde o vztahy s našimi spoluctiteli. (1. Petra 3:11) Čas od času vznikne nějaký nesoulad nebo nedorozumění. (Jakub 3:2) Když se nechá zakořenit zášť, může to ohrozit pokoj celého sboru. (Galaťanům 5:15) Rychle tedy rozepře uklidněte; hledejte pokojná řešení. (Matouš 5:23–25; Efezanům 4:26; Kolosanům 3:13, 14)

‚Zdravá mysl‘ a odpovědnost k rodině

7. (a) Jak Pavel povzbuzoval k projevování „zdravé mysli“ ve světských záležitostech? (b) Jaký postoj by měli mít manžel a manželka k domácím povinnostem?

⁷ Apoštol Pavel křesťanům radil, aby „žili . . . se zdravou myslí“. (Titovi 2:12) Je zajímavé, že v okolních verších Pavel vybízel ženy, „aby milovaly své manžely, milovaly své děti, aby byly zdravé mysli, cudné, doma pracovité“. (Titovi 2:4, 5) Pavel to napsal v letech 61–64 n. l., několik let před koncem židovského systému věcí. Nicméně světské záležitosti, jako například domácí práce, byly pořád důležité. Jak manželé, tak manželky by si tedy měli udržovat zdravý, pozitivní názor na povinnosti v domácnosti, „aby se o Božím slově nemluvilo utrhačně“. Hlava jisté rodiny se jednou hostovi omlouvala za ostudný vzhled své domácnosti. Muž vysvětlil, že to je „proto, že průkopničí“. Je chvályhodné, když kvůli Království přinášíme oběti, ale nesmíme přitom ohrozit blaho své rodiny.

8. Jak se mohou hlavy rodin vyrovnaným způsobem starat o potřeby své rodiny?

⁸ Bible vybízí otce, aby svou rodinu nezanedbávali. Říká, že ten, kdo se nestará o svou rodinu, „zapřel víru a je horší než člověk bez víry“. (1. Timoteovi 5:8) Životní úroveň je v každé zemi jiná a je dobré si udržet umírněné hmotné nároky. „Nedávej mi chudobu ani bohatství,“ modlil se pisatel Přísloví 30:8. Rodiče by nicméně neměli přehlížet hmotné potřeby svých dětí. Bylo by například moudré vědomě nechat rodinu bez základních životních potřeb, aby bylo možné usilovat o teokratické výsady? Cožpak by to děti neroztrpčovalo? Přísloví 24:27 ovšem říkají: „Připrav venku svou práci a přichystej si ji na poli. Potom si také vybuduj svou domácnost.“ Ano, i když zájmy o hmotné věci mají své místo, ‚vybudovat svou domácnost‘ — duchovně a citově — je nesmírně důležité.

9. Proč je moudré, aby hlava rodiny uvažovala o své případné smrti nebo nemoci?

⁹ Udělal jsi nějaká opatření, aby ses postaral o svou rodinu v případě, že bys náhle zemřel? Přísloví 13:22 říkají: „Kdo je dobrý, zanechá dědictví synům synů.“ Kromě toho, že rodiče dávají svým dětem dědictví v podobě poznání o Jehovovi a vztahu k němu, měli by mít na mysli také to, jak zabezpečit své děti hmotně. V mnoha zemích se odpovědné hlavy rodin snaží postarat o to, aby byly k dispozici nějaké úspory, poslední vůle a pojištění. Vždyť Boží lid není imunní vůči ‚času a nepředvídané události‘. (Kazatel 9:11) Peníze jsou „pro ochranu“ a pečlivé plánování může často předejít těžkostem. (Kazatel 7:12) V zemích, kde zdravotní péče není hrazena vládou, se mnozí možná rozhodnou, že si dají stranou nějaké prostředky pro zdravotní potřeby nebo si zařídí nějaký druh zdravotního pojištění.a

10. Jak mohou křesťanští rodiče ukládat pro své děti?

¹⁰ Písmo také říká: „Děti by neměly ukládat pro své rodiče, ale rodiče pro své děti.“ (2. Korinťanům 12:14) Ve světě je běžné, že rodiče ukládají peníze na to, aby jejich děti mohly v budoucnu studovat nebo aby jim mohli dát něco do manželství a tak jim umožnili dobrý start do života. Zamyslel ses nad tím, že dáš něco stranou pro duchovní budoucnost svých dětí? Předpokládej například, že dospělé dítě usiluje o celodobou službu. I když by celodobý služebník neměl od nikoho žádat ani očekávat nějakou podporu, milující rodiče se možná rozhodnou, že se s dítětem ‚podělí podle jeho potřeb‘, aby mu pomohli zůstat v celodobé službě. (Římanům 12:13; 1. Samuelova 2:18, 19; Filipanům 4:14–18)

11. Ukazuje realistický pohled na peníze to, že někdo má nedostatek víry? Vysvětli to.

¹¹ Když má někdo realistický pohled na peníze, neznamená to, že má nedostatek víry v brzký konec Satanova ničemného systému. Je to prostě otázka toho, že projevuje „praktickou moudrost“ a dobrý úsudek. (Přísloví 2:7; 3:21) Ježíš jednou řekl, že „synové tohoto systému věcí jsou v praktickém ohledu moudřejší . . . , než jsou synové světla“ — tedy v tom, jakým způsobem používají peníze. (Lukáš 16:8) Není tedy divu, že někteří zjistili, že je potřeba změnit způsob, jak používají své prostředky, aby se mohli lépe starat o potřeby své rodiny.

Projevujme ‚zdravou mysl‘ ve svém názoru na vzdělání

12. Jak Ježíš své učedníky učil, aby se přizpůsobovali novým okolnostem?

¹² „Scéna tohoto světa se mění“ a my zažíváme velké ekonomické změny a technologický rozvoj. (1. Korinťanům 7:31) Ale Ježíš své následovníky učil, aby byli přizpůsobiví. Když je vysílal na jejich první kazatelskou kampaň, řekl jim: „Neopatřujte si zlato ani stříbro ani měď do svých opasků ani mošnu s jídlem na cestu ani dvojí spodní oděv ani sandály ani hůl, neboť dělník si zaslouží svou potravu.“ (Matouš 10:9, 10) Ale později Ježíš řekl: „Kdo má měšec, [ať] si jej vezme, stejně i mošnu s jídlem.“ (Lukáš 22:36) Co se změnilo? Okolnosti. Náboženské klima bylo méně přátelské, a proto se o sebe nyní museli postarat.

13. Co je hlavním účelem vzdělání a jak v tomto ohledu mohou rodiče své děti podporovat?

¹³ Podobně i dnes musí rodiče brát v úvahu současný ekonomický stav. Staráš se o to, aby tvoje děti měly potřebné školní vzdělání? Hlavním účelem vzdělávání by mělo být to, aby mladý člověk byl užitečný Jehovův služebník. A nejdůležitější vzdělání je duchovní. (Izajáš 54:13) Rodiče mají zájem také na tom, aby jejich děti byly schopny finančně se o sebe postarat. Dávej tedy svým dětem vedení, pomoz jim, aby si vybraly vhodný studijní obor, a mluv s nimi o tom, zda je moudré usilovat o nějaké dodatečné vzdělávání, či nikoli. Takové rozhodnutí je záležitostí rodiny a ostatní by je neměli kritizovat. (Přísloví 22:6) A co ti, kdo se rozhodli vyučovat své děti doma?b Ačkoli mnozí udělali chvályhodnou práci, někteří zjistili, že je tento úkol náročnější, než si představovali, a jejich děti nedostaly potřebné vzdělání. Jestliže tedy uvažujete o domácím vyučování, ujistěte se, že jste spočítali náklady a že jste realisticky odhadli, zda máte jak schopnosti vyučovat, tak potřebnou sebekázeň. (Lukáš 14:28)

‚Nehledej velké věci‘

14, 15. (a) Jak Baruch ztratil svou duchovní vyrovnanost? (b) Proč to od něj bylo pošetilé, když ‚hledal velké věci‘?

¹⁴ Konec tohoto systému věcí ještě nepřišel, a proto by někteří mohli mít sklon usilovat o to, co tento svět může nabídnout — prestiž, kariéru, lukrativní zaměstnání a bohatství. Zamysli se nad Jeremjášovým tajemníkem Baruchem. Ten naříkal: „Běda mi nyní, neboť Jehova k mé bolesti přidal zármutek! Unavil jsem se svým vzdycháním a nenašel jsem místo odpočinku.“ (Jeremjáš 45:3) Baruch byl unaven. Sloužit jako Jeremjášův tajemník bylo obtížné a stresující. (Jeremjáš 36:14–26) A konec nesnází byl v nedohlednu. Bylo to osmnáct let před tím, než byl zničen Jeruzalém.

¹⁵ Jehova Baruchovi řekl: „Pohleď, co jsem postavil, to strhávám, a co jsem zasadil, vykořeňuji, dokonce celou zemi. Ale ty, ty pro sebe stále hledáš velké věci. Dále nehledej.“ Baruch totiž ztratil vyrovnanost. Začal ‚pro sebe hledat velké věci‘, snad bohatství, vynikající postavení nebo hmotné zabezpečení. Jehova vykořeňoval dokonce celou zemi — jaký smysl tedy mělo hledat tyto věci? Jehova proto dal Baruchovi tuto střízlivou radu: „Hle, přivádím totiž neštěstí na všechno tělo . . . a chci ti dát tvou duši jako kořist na všech místech, kam bys šel.“ Hmotný majetek neměl přetrvat zničení Jeruzaléma. Jehova zaručil pouze záchranu jeho ‚duše jako kořisti‘. (Jeremjáš 45:4, 5)

16. Jaké poučení může z Baruchovy zkušenosti získat dnešní Jehovův lid?

¹⁶ Baruch se Jehovou nechal napravit a přesně podle Jehovova slibu si zachránil život. (Jeremjáš 43:6, 7) To je opravdu silné poučení pro Jehovův lid dnes. Teď není doba na to, abychom ‚pro sebe hledali velké věci‘. Proč? Protože „svět pomíjí a rovněž jeho žádost“. (1. Jana 2:17)

Nejlepší využití zbývajícího času

17, 18. (a) Jak Jonáš reagoval na pokání obyvatel Ninive? (b) Jaké poučení dal Jonášovi Jehova?

¹⁷ Jak tedy můžeme nejlépe využít zbývající čas? Poučme se ze zkušenosti proroka Jonáše. Jonáš „šel do Ninive. . . . A neustále ohlašoval a říkal: ‚Už jen čtyřicet dnů, a Ninive bude rozvráceno.‘ “ K Jonášovu překvapení reagovali obyvatelé Ninive na jeho poselství příznivě a činili pokání. Jehova jejich město nezničil. Jaká byla Jonášova reakce? „Prosím, Jehovo, odejmi ode mne mou duši, vždyť zemřít je pro mne lepší než být naživu.“ (Jonáš 3:3, 4; 4:3)

¹⁸ Jehova potom naučil Jonáše něco důležitého. „Ustanovil, aby nad Jonášem vzešla rostlina, lahvovitá tykev, a stala se mu stínem nad hlavou. . . . A Jonáš se nad rostlinou, lahvovitou tykví, velmi zaradoval.“ Ale Jonášova radost dlouho netrvala, protože rostlina brzy uschla. Jonáše to tak rozčílilo, že se ‚rozpálil hněvem‘. Jehova využil jeho pohledu a řekl: „Tobě, tobě bylo líto rostliny, lahvovité tykve. . . . A já, já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive, v němž existuje kromě mnoha domácích zvířat více než sto dvacet tisíc lidí, kteří vůbec neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí?“ (Jonáš 4:6, 7, 9–11)

19. Jakému sobeckému způsobu myšlení se budeme snažit vyhnout?

¹⁹ Jonášův postoj byl opravdu sobecký. Bylo mu sice líto rostliny, ale neměl ani za mák soucitu s obyvateli Ninive — s lidmi, kteří v duchovním ohledu ‚neznali rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí‘. Podobně i my můžeme toužit po zničení tohoto ničemného světa a je to naprosto oprávněné. (2. Tesaloničanům 1:8) Ale zatímco čekáme, máme odpovědnost pomáhat lidem s upřímným srdcem, kteří v duchovním slova smyslu „neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí“. (Matouš 9:36; Římanům 10:13–15) Budeš tento krátký čas, který ještě zbývá, využívat k tomu, že budeš pomáhat tolika lidem, jak jen to bude možné, aby získali cenné poznání o Jehovovi? Které zaměstnání by mohlo dát člověku tolik radosti jako to, když někomu pomáháme získat život?

Stále žij se ‚zdravou myslí‘

20, 21. (a) Kterými způsoby můžeme v budoucnu projevovat ‚zdravou mysl‘? (b) Jaké požehnání vyplyne z toho, že budeme žít se ‚zdravou myslí‘?

²⁰ Jak se tento Satanův systém blíží ke svému zničení, je jisté, že budeme muset překonávat nové překážky. Druhá Timoteovi 3:13 předpovídá: „Ničemové a podvodníci budou postupovat od špatného k horšímu.“ Ale ‚neunav se a neochabni ve své duši‘. (Hebrejcům 12:3) Hledej sílu u Jehovy. (Filipanům 4:13) Uč se být přizpůsobivý, aby ses dokázal vyrovnávat se stále se zhoršující situací, a nezabývej se příliš minulostí. (Kazatel 7:10) Používej praktickou moudrost a drž se vedení, jež nám poskytuje „věrný a rozvážný otrok“. (Matouš 24:45–47)

²¹ Nevíme, kolik času ještě zbývá. Nicméně můžeme s důvěrou říci, že „konec všech věcí se přiblížil“. Dokud tento konec nepřijde, žijme se ‚zdravou myslí‘, když jednáme jeden s druhým, když se staráme o naše rodiny, i pokud jde o naše světské povinnosti. Když to budeme dělat, můžeme mít všichni důvěru, že nakonec „budeme shledáni neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ (2. Petra 3:14)

[Poznámky pod čarou]

Myšlenky k opakování

◻ Jak můžeme projevovat ‚zdravou mysl‘ v osobních vztazích?

◻ Jak můžeme projevovat vyrovnanost při plnění rodinných povinností?

◻ Proč se rodiče musí zajímat o světské vzdělání svých dětí?

◻ Jaké poučení získáváme od Barucha a Jonáše?

[Obrázek na straně 18]

Když spolu manželé jednají nevhodným způsobem, podkopávají tím svůj vztah k Jehovovi

[Obrázek na straně 20]

Rodiče by se měli zajímat o vzdělání svých dětí