Je ve tvé rodině na prvním místě Bůh?
„Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem.“ (MAREK 12:29, 30)
1. Jak důležité je, abychom milovali Jehovu?
„KTERÉ přikázání je první ze všech?“ zeptal se Ježíše jeden ze znalců Zákona. V odpovědi mu Ježíš neřekl vlastní názor, ale citoval z Božího slova. Odpověděl slovy z 5. Mojžíšovy 6:4, 5: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova, a budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ “ (Marek 12:28–30)
2. a) Jaký odpor musel snášet Ježíš? b) V čem je možná pro křesťany těžké líbit se Jehovovi?
2 Máme-li se řídit přikázáním, které Ježíš nazval prvním, nejdůležitějším, je nutné, abychom vždy dělali to, co se líbí Jehovovi. Ježíš tak jednal, i když proti jeho způsobu života jednou protestoval apoštol Petr a jindy se to nelíbilo také Ježíšovým příbuzným. (Matouš 16:21–23; Marek 3:21; Jan 8:29) Co když se dostaneš do podobné situace? Dejme tomu, že si tvá rodina bude přát, abys přestal studovat Bibli a aby ses přestal stýkat se svědky Jehovovými. Dáš přednost Bohu a budeš dělat to, co se líbí jemu? Je ve tvém životě Bůh na prvním místě, i když snad rodinní příslušníci kladou odpor tvým snahám sloužit mu?
Léčka v podobě odporu rodiny
3. a) Jaké následky pro mnohé rodiny možná má Ježíšovo učení? b) Jak mohou členové rodiny ukázat, ke komu mají větší náklonnost?
3 Ježíš nepodceňoval potíže, k nimž možná dochází, když se blízcí příbuzní stavějí proti tomu z jejich rodiny, kdo přijímá Ježíšovo učení. Řekl: „Nepřátelé člověka vskutku budou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ Komu bychom však navzdory těmto nepříjemným následkům měli dávat přednost, Ježíš ukázal slovy: „Kdo má větší náklonnost k otci nebo matce než ke mně, není mě hoden; a kdo má větší náklonnost k synovi nebo k dceři než ke mně, není mě hoden.“ (Matouš 10:34–37) Jehovovi Bohu dáváme přednost, jestliže se řídíme učením jeho Syna, Ježíše Krista, který je „přesným znázorněním samotné [Boží] bytosti“. (Hebrejcům 1:3; Jan 14:9)
4. a) Co podle Ježíšových slov znamená být jeho následovníky? b) V jakém smyslu mají křesťané nenávidět své rodinné příslušníky?
4 Při jiné příležitosti Ježíš mluvil o tom, co vlastně znamená být jeho pravým následovníkem, a tehdy řekl: „Jestliže někdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a manželku a děti a bratry a sestry, ano, a dokonce svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.“ (Lukáš 14:26) Ježíš tím samozřejmě nemyslel, že jeho následovníci by měli doslova nenávidět členy své rodiny, protože lidem přikázal, aby milovali i své nepřátele. (Matouš 5:44) Měl zde spíše na mysli, že jeho následovníci musí členy své rodiny milovat méně než Boha. (Srovnej Matouše 6:24.) V souladu s pochopením této myšlenky Bible říká, že Jákob „nenáviděl“ Leu a miloval Ráchel, což znamenalo, že Leu měl rád méně než její sestru Ráchel. (1. Mojžíšova 29:30–32) Ježíš řekl, že bychom i svou vlastní „duši“ neboli život měli nenávidět čili milovat méně než Jehovu.
5. Jak Satan vychytrale zneužívá rodinné uspořádání?
5 Jehova je Stvořitel a Dárce života, a proto si od všech svých služebníků zasluhuje naprostou oddanost. (Zjevení 4:11) Apoštol Pavel napsal: „Klekám před Otcem, jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno.“ (Efezanům 3:14, 15) Jehova vytvořil rodinu tak znamenitě, že všichni rodinní příslušníci mají k sobě navzájem přirozenou náklonnost. (1. Královská 3:25, 26; 1. Tesaloničanům 2:7) Avšak tuto přirozenou náklonnost, k níž patří také touha líbit se milovaným lidem v rodině, vychytrale využívá Satan Ďábel. Rozdmýchává odpor rodiny a mnozí zjišťují, že při překonávání takového odporu je pro ně velkým problémem stát pevně za biblickou pravdou. (Zjevení 12:9, 12)
Vypořádejme se s tímto problémem úspěšně
6., 7. a) Jak je možné pomáhat rodinným příslušníkům, aby si uvědomili, že je velmi důležité studovat Bibli a pěstovat křesťanské společenství? b) Jak můžeme dávat najevo, že členy své rodiny opravdu milujeme?
6 Co uděláš, jestliže budeš donucen vybrat si, že se buď budeš líbit Bohu, nebo některému členu rodiny? Budeš své rozhodnutí zdůvodňovat tím, že Bůh od nás nechce, abychom studovali jeho Slovo a uplatňovali biblické zásady, jestliže tím působíme rozkol v rodině? Ale uvažuj. Jestliže podlehneš odporu a přestaneš studovat Bibli nebo se už nebudeš scházet se svědky Jehovovými, jak tvoji milovaní pochopí, že přesné poznání Bible je otázkou života a smrti? (Jan 17:3; 2. Tesaloničanům 1:6–8)
7 Mohli bychom si to znázornit. Někdo z rodiny snad náruživě pije alkohol. Bylo by pro něj opravdu prospěšné, kdybys jeho problém s pitím přehlížel nebo omlouval? Bylo by dobré, kdybys mu vyhověl a jeho problémem se nezabýval, jen abys udržel klid v rodině? Nebylo. Pravděpodobně souhlasíš, že by bylo lepší snažit se mu pomoci problém s pitím překonat, i když bys musel snášet jeho hněv a výhrůžky. (Přísloví 29:25) Podobně, pokud opravdu miluješ členy své rodiny, nepodlehneš jejich snahám zabránit ti ve studiu Bible. (Skutky 5:29) Jen tím, že se nedáš zviklat, jim snad pomůžeš pochopit, že žijeme-li podle Kristova učení, znamená to pro nás skutečný život.
8. Jak můžeme mít užitek z toho, že Ježíš věrně plnil Boží vůli?
8 Dávat Boha na první místo v životě může být často velmi obtížné. Ale vzpomeň si, že i Ježíšovi Satan ztěžoval podmínky, protože nechtěl, aby Ježíš plnil Boží vůli. Ježíš se přesto nevzdal; kvůli nám dokonce snášel utrpení na mučednickém kůlu. Bible říká, že ‚Ježíš Kristus je náš Zachránce‘. „Zemřel za nás.“ (Titovi 3:6; 1. Tesaloničanům 5:10) Nejsme snad Ježíšovi vděčni, že nepodlehl odporu? Díky tomu, že podstoupil obětní smrt, máme i my, projevujeme-li víru v jeho prolitou krev, vyhlídku na věčný život v pokojném novém spravedlivém světě. (Jan 3:16, 36; Zjevení 21:3, 4)
Možná to přinese bohatou odměnu
9. a) Jak se křesťané mohou podílet na záchraně druhých lidí? b) Jaká situace byla v Timoteově rodině?
9 Uvědomuješ si, že i ty můžeš mít podíl na záchraně jiných lidí, včetně svých vroucně milovaných příbuzných? Apoštol Pavel nabádal Timotea: „Zůstaň u těch věcí [o kterých jsi byl poučován], neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kteří ti naslouchají.“ (1. Timoteovi 4:16) Timoteus žil v rozdělené domácnosti; jeho otec, který byl Řek, byl nevěřící. (Skutky 16:1; 2. Timoteovi 1:5; 3:14) Nevíme, zda se Timoteův otec někdy stal věřícím, ale správné chování jeho manželky Euniké a věřícího syna Timotea zvětšilo pravděpodobnost, že se věřícím mohl stát.
10. Co mohou křesťané dělat ve prospěch svých nevěřících manželských partnerů?
10 Písmo ukazuje, že pokud se manželé a manželky vytrvale zastávají biblické pravdy, pomáhají tak svým partnerům, kteří nejsou křesťané, aby se stali věřícími, a tak mohou přispět k jejich záchraně. Apoštol Pavel napsal: „Jestliže má nějaký bratr nevěřící manželku, a ona je přesto svolná s ním bydlet, ať ji neopouští; a žena, která má nevěřícího manžela, a on je přesto svolný s ní bydlet, ať neopouští svého manžela. Manželko, jak totiž víš, že nezachráníš svého manžela? Nebo manželi, jak víš, že nezachráníš svou manželku?“ (1. Korinťanům 7:12, 13, 16) Apoštol Petr popsal, jak by manželky mohly zachránit své manžely, když je vybízel: „Podřizujte [se] svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek.“ (1. Petra 3:1)
11., 12. a) Jak byly tisíce křesťanů odměněny, a co pro to museli udělat? b) Vyprávěj příběh některého člena rodiny, který byl odměněn za věrnou vytrvalost.
11 V posledních letech se stalo svědky Jehovovými mnoho tisíc lidí, kteří se řadu měsíců, a dokonce let stavěli proti křesťanské činnosti svých příbuzných, kteří jsou svědky. Je to velká odměna pro ty křesťany, kteří zůstali pevní, a pro bývalé odpůrce to je nesmírný dar. Jednomu 74letému křesťanskému staršímu se chvěl hlas dojetím, když vyprávěl: „Často své manželce a dětem děkuji za to, že se během let, kdy jsem byl proti nim v odporu, pevně držely pravdy.“ Mluvil o tom, že tři roky tvrdošíjně odmítal manželce dovolit, aby s ním vůbec mluvila o Bibli. „Ale ona si zvolila pravou chvíli,“ řekl, „a začala mi vydávat svědectví při tom, když mi masírovala nohy. Jsem velmi vděčný, že se mým odporem nedala odradit.“
12 Jiný manžel, který se stavěl proti své rodině, napsal: ‚Když manželka poznala pravdu, byl jsem jejím největším nepřítelem. Vyhrožoval jsem jí a každý den jsme se hádali; totiž, hádku jsem vždycky vyvolal já. Ale všechno bylo marné, manželka se pevně držela biblického učení. A tak uplynulo dvanáct let mého zuřivého boje proti pravdě a proti manželce a dítěti. Pro oba dva jsem byl vtěleným Ďáblem.‘ Ten muž začal nakonec přemýšlet o svém dosavadním způsobu života. ‚Pochopil jsem, jak jsem byl protivný,‘ vyprávěl. ‚Četl jsem Bibli, a díky poučení z ní jsem nyní pokřtěným svědkem.‘ Představ si, jak velkou odměnu získala jeho manželka! Ano, pomohla ‚zachránit svého manžela‘ tím, že dvanáct let ve věrnosti snášela jeho odpor.
Učme se od Ježíše
13. a) O čem by se manželé a manželky měli z Ježíšova života hlavně poučit? b) Jak lidé, kterým připadá obtížné podřizovat se Bohu, mohou mít užitek z Ježíšova příkladu?
13 Manželé a manželky by se z Ježíšova života měli poučit hlavně o tom, jak Ježíš poslouchal Boha. „Vždy dělám to, co se mu líbí,“ řekl Ježíš. „Nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.“ (Jan 5:30; 8:29) I když Ježíš jednou zjistil, že určitá stránka Boží vůle není pro něho příjemná, přesto byl poslušný. Modlil se: „Jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento kalich,“ ale vzápětí dodal: „Ať se přesto neděje má vůle, ale tvá.“ (Lukáš 22:42) Ježíš neprosil Boha, aby svou vůli změnil; ukázal, že ho opravdu miluje, protože poslušně podstoupil všechno, co od něho Bůh požadoval. (1. Jana 5:3) Pro spokojený život nejen ve svobodném stavu, ale také v manželství a v rodině, kde jsou děti, je nesmírně důležité vždy dávat přednost Boží vůli, jako to dělal Ježíš. Uvažuj, proč to tak je.
14. Jak nesprávně někteří křesťané uvažují?
14 Jak jsme viděli již dříve — jestliže věřící lidé dávají Boha na první místo v životě a snaží se zůstat se svým nevěřícím manželským partnerem, často se jim daří pomáhat mu, aby se nakonec mohl stát způsobilým pro záchranu. I když jsou oba manželé věřící, přesto jejich manželství vůbec nemusí být ideální. Manželé i manželky mají hříšné sklony, a proto o sobě navzájem nesmýšlejí vždy láskyplně. (Římanům 7:19, 20; 1. Korinťanům 7:28) Někteří jdou dokonce až tak daleko, že se snaží získat jiného partnera, přestože nemají žádné biblické důvody k rozvodu. (Matouš 19:9; Hebrejcům 13:4) Říkají si, že toto řešení je pro ně nejlepší, že řídit se Božím požadavkem, aby manželé a manželky zůstali spolu, je příliš obtížné. (Malachiáš 2:16; Matouš 19:5, 6) To je nepochybně další případ lidského, a ne Božího smýšlení.
15. Proč je ochranou dávat Boha na první místo v životě?
15 Když křesťané dávají Boha na první místo v životě, je to pro ně velkou ochranou. Manželské dvojice, které to dělají, se budou snažit zůstat spolu v manželství a své problémy vyřešit uplatněním rad z Božího slova. Tak se vyhnou všem starostem, které vyplývají z přehlížení Božích požadavků. (Žalm 19:7–11) Dokládá to příklad mladé manželské dvojice, která měla již téměř před rozvodem, když se rozhodla, že se bude řídit biblickými radami. Když manželka po letech vzpomínala na to, jaké štěstí potom prožívala ve svém manželství, řekla: „Chce se mi plakat, když si uvědomím, že bych celá ta léta žila odloučeně od svého manžela. Pak se modlím k Jehovovi Bohu a děkuji mu za poučení a rady, které nás oba dovedly k tak pěknému vztahu.“
Manželé i manželky, napodobujte Krista!
16. Jaký příklad dal Ježíš manželům i manželkám?
16 Ježíš vždy dával Boha na první místo v životě. V tom poskytl nádherný příklad manželům i manželkám, a ti dělají dobře, když tomuto příkladu věnují bedlivou pozornost. Manželé jsou vybízeni, aby napodobovali Ježíšův láskyplný způsob vedení prostřednictvím hlavy, který uplatňuje na členy křesťanského sboru. (Efezanům 5:23) A křesťanské manželky si mohou brát příklad z Ježíše v tom, jak bezchybně se podřizoval Bohu. (1. Korinťanům 11:3)
17., 18. V čem dal Ježíš manželům vynikající příklad?
17 Bible přikazuje: „Manželé, milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ (Efezanům 5:25) Jedním z důležitých způsobů, jak Ježíš projevoval lásku sboru svých následovníků, bylo to, že byl jejich blízkým přítelem. „Nazval jsem vás přáteli,“ řekl, „protože jsem vám dal na vědomí všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15) Jen si vzpomeň, kolik času Ježíš strávil rozmlouváním se svými učedníky — vedl s nimi velmi mnoho rozhovorů —, a jakou důvěru k nim měl! Není to vynikající příklad pro manžele?
18 Ježíš se opravdově zajímal o své učedníky a měl je upřímně rád. (Jan 13:1) Když jim bylo v jeho učení něco nejasné, dlouho a trpělivě jim to v soukromí vysvětloval. (Matouš 13:36–43) Manželé, je pro vás stejně důležité, zda je vaše manželka v dobrém duchovním stavu? Věnujete jí čas a ujišťujete se, že oba máte v mysli a v srdci biblické pravdy? Ježíš chodil se svými apoštoly do služby a možná školil každého zvlášť. Chodíš se svou manželkou do svědecké služby, účastníte se společně služby dům od domu a vedete spolu biblická studia?
19. Jak dal Ježíš příklad manželům v tom, jakým způsobem se vyrovnával s opakovanými projevy slabostí svých apoštolů?
19 Ježíš dával vynikající příklad manželům zejména v tom, jak se vyrovnával s nedostatky svých apoštolů. Když naposledy jedl se svými apoštoly, mohl odhalit jejich opakovaný sklon k soupeření. Vytýkal jim to? Ne, ale pokorně jim všem umyl nohy. (Marek 9:33–37; 10:35–45; Jan 13:2–17) Projevuješ takovou trpělivost vzhledem ke své manželce? Stěžuješ si na opakující se projevy slabosti, nebo se jí naopak snažíš trpělivě pomáhat a zapůsobit svým příkladem na její srdce? Na takový láskyplný soucit reagují manželky podobně, jako nakonec reagovali apoštolové.
20. Na co by křesťanské manželky neměly nikdy zapomenout, a kdo jim v tom dal příklad?
20 Také manželky musí přemýšlet o Ježíšovi, který nikdy nezapomněl, že ‚hlavou Krista je Bůh‘. Vždy se podřizoval svému nebeskému Otci. Podobně manželky by neměly zapomenout, že ‚hlavou ženy je muž‘, ano, že jejich hlavou je jejich manžel. (1. Korinťanům 11:3; Efezanům 5:23) Apoštol Petr vybízel křesťanské manželky, aby přemýšlely o „svatých ženách“ z dřívějších dob, zejména o Sáře, která „poslouchala Abrahama a nazývala ho ‚pánem‘ “. (1. Petra 3:5, 6)
21. Proč se manželství Abrahama a Sáry vydařilo, ale Lotovo manželství skončilo nezdarem?
21 Sára prokazatelně opustila pohodlný byt ve vzkvétajícím městě, a pak žila ve stanech v cizí zemi. Proč? Bylo to snad kvůli tomu, že takový způsob života měla raději? Pravděpodobně ne. Bylo to snad proto, že ji k odchodu vyzval její manžel? Nepochybně to byl jeden z důvodů, protože Sára Abrahama milovala a vážila si ho kvůli jeho bohulibým vlastnostem. (1. Mojžíšova 18:12) Hlavním důvodem toho, že Sára šla se svým manželem, však byla její láska k Jehovovi a její upřímná touha řídit se Božími pokyny. (1. Mojžíšova 12:1) Poslouchat Boha jí působilo radost. Lotova manželka naopak váhala splnit Boží vůli a toužebně se ohlédla zpátky na věci, které zanechala ve svém domovském městě Sodomě. (1. Mojžíšova 19:15, 25, 26; Lukáš 17:32) Jak tragicky skončilo toto manželství jen proto, že neposlechla Boha!
22. a) Jaké otázky by si měl každý člen rodiny položit? b) O čem budeme uvažovat při příštím studiu?
22 Ať jsi tedy manžel, nebo manželka, je nezbytné položit si otázky: ‚Je v naší rodině na prvním místě Bůh? Opravdu se snažím plnit v rodině úlohu, kterou mi Bůh svěřil? Skutečně se snažím milovat manželského partnera a pomáhat mu, aby si vytvořil nebo udržel dobrý vztah k Jehovovi?‘ Ve většině rodin jsou také děti. Příště budeme uvažovat o úloze rodičů a o tom, že rodiče i děti musí na první místo ve svém životě dávat Boha.
Vzpomínáš si?
◻ Jakým způsobem možná Ježíšovo učení zapůsobilo na mnohé rodiny?
◻ Jak byly tisíce věrných křesťanů odměněny?
◻ Co pomůže manželským dvojicím, aby se vyhnuly nemravnosti a rozvodu?
◻ Co se z Ježíšova příkladu mohou naučit manželé?
◻ Jaký podíl na šťastném manželství mohou mít manželky?
[Obrázek na straně 10]
Jaký podíl měla Sára na tom, že se její manželství vydařilo?