Úcta k ženám v každodenním životě

KDY a jak musí nastat změna, má-li se ženám projevovat úcta více než v současnosti? Nuže, kdy a kde se obvykle vytváří stranickost a předsudky? Doma a ve škole, během let, kdy se formuje osobnost dítěte. Své názory si značnou měrou vytváříme pod vlivem rodičů. Kdo tedy logicky může mít silný vliv na to, jaký postoj budou mít mladí muži k ženám? Zjevně otec a matka. Jedním z klíčů k tomuto problému je proto řádná výchova, která dokáže proniknout do domovů a ovlivnit rodiče.

Jak se na ženy pohlíží

Skutečnost, že člověk získává předsudky doma, dobře vysvětluje Jenny, která je vdaná, je sekretářkou a je nejstarší ze čtyř sester: „Jako mladé ženy jsme si byly vždycky vědomy toho, že ve Spojených státech je více žen než mužů. Když se tedy chce žena vdát, musí něco udělat, aby padla mužům do oka.

Ženy jsou navíc vedeny k tomu, aby se považovaly za nižší tvory. Dokonce i rodiče vás někdy přimějí, abyste si myslela, že máte menší hodnotu než chlapec. Muž, který jednou do vašeho života vstoupí, vyjadřuje stejnou myšlenku, že je totiž žena ve srovnání s muži něco druhořadého.

A proč by se naše sebeúcta měla zakládat především na tělesných proporcích a vrozených darech přírody, či naopak na jejich nedostatku? Jsou snad takto posuzováni muži?“

Betty, bývalá vedoucí prodejny, která je dvaatřicet let vdaná, vyzdvihla další hledisko: „Proč jsou ženy posuzovány spíše na základě pohlaví, než podle zkušeností, schopností a inteligence? Chci jen to, aby muži brali v úvahu mé názory. Nepodceňujte mě proto, že jsem žena!

Muži se příliš často dívají na nás na ženy, jako bychom byly všechny omezené nebo hloupé — natolik hloupé, že se nemůžeme správně rozhodovat. Víte, jak to myslím? Ať s námi jednají tak, jak si přejí, aby se jednalo s nimi. Brzy pak změní svůj názor!“ Tato žena nežádá nic, než aby muži uplatňovali Zlaté pravidlo: ‚Čiňte druhým to, co byste chtěli, aby činili vám.‘ — Matouš 7:12.

Tyto ženy vyjádřily některá závažná fakta. Skutečná hodnota ženy by se neměla posuzovat podle vnějšího vzhledu a půvabu nebo podle předsudků společnosti, ve které žije. Jedno španělské přísloví to vyjadřuje takto: „Krásná žena se líbí očím; dobrá žena se líbí srdci. Je-li ta první klenotem, je ta druhá pokladem.“

Bible vyjadřuje jiným způsobem podobnou myšlenku: „Vaše krása by neměla být závislá na složitém účesu nebo na nošení šperků či vybraného oblečení, ale na vnitřní osobnosti — na nevadnoucím půvabu pokojného a něžného ducha, na věci, která je v Božích očích velmi drahocenná.“ A stejně jako bychom neměli posuzovat knihu podle vazby, neměli bychom ani lidi posuzovat podle jejich pohlaví. — 1. Petra 3:3, 4, Phillips.

Projevování úcty doma

Mnoho žen, zvláště zaměstnané manželky a matky, si oprávněně stěžuje na své manžely, že práce v domácnosti nepovažují vlastně za další zaměstnání a obvykle se na nich nepodílejí. Již citovaná Susan Faludiová říká: „Ženy se netěší rovnoprávnosti ani u sebe doma, kde na jejich bedrech leží stále 70 procent domácích prací.“ Jak lze tuto nespravedlnost napravit?

Ačkoli to možná v některém společenském prostředí nebude mnoha manželům po chuti, mělo by se vypracovat spravedlivé rozvržení domácích prací, zvláště musí-li manželka rovněž chodit do zaměstnání. Při jakékoli dělbě povinností se samozřejmě může vzít v úvahu, že jsou určité činnosti, které jsou většinou odpovědností mužů — péče o auto, údržba dvorku a zahrady, instalatérské a elektrikářské práce a podobně —, které však svou časovou náročností jen málokdy odpovídají domácím pracím manželky. V některých zemích manželé dokonce očekávají, že manželky budou udržovat v čistotě auto, jako by bylo součástí domácnosti.

Tento podnět ke spolupráci na domácích pracích je samozřejmě v souladu s radou, kterou dal apoštol Petr, aby totiž manželé bydleli s manželkami „podle poznání“. (1. Petra 3:7) To mimo jiné znamená, že manžel nebude pouhým neosobním, lhostejným spolubydlícím. Měl by respektovat manželčinu inteligenci a zkušenost. Rovněž by měl chápat její potřeby jakožto ženy, manželky a matky. Ty zahrnují více než jen potřebu mít živitele, který domů nosí výplatu; to dělá i mnoho pracujících manželek. Musí také rozumět jejím tělesným, citovým, duševním, sexuálním a především duchovním potřebám.

Na manželovi, který se hlásí ke křesťanským zásadám, však leží větší odpovědnost — napodobovat příklad Krista. Každému, kdo ‚se lopotí a je obtížen‘, předložil Kristus krásnou nabídku: „Chci vás občerstvit. . . jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Matouš 11:28, 29) To je výzva pro křesťanské manžely a otce! Každý by si měl položit otázku: ‚Občerstvuji svou manželku, nebo ji sužuji? Jsem laskavý a přístupný, nebo mám sklon být tyranem, despotou či diktátorem? Projevuji „bratrskou náklonnost“ na křesťanských shromážděních, zatímco doma se stávám nesnesitelným?‘ V křesťanském sboru by žádný manžel neměl být člověkem dvou tváří. — 1. Petra 3:8, 9.

Nelze proto ničím ospravedlnit manžela, kterého popsala jedna křesťanka, jež trpěla nepěkným zacházením: „Mužná křesťanská hlava, co je tak milá v sále Království a kupuje dárky pro druhé, ale s manželkou zachází jako se smetím.“ Náležitá úcta k manželce nenechává žádné místo pro sužování a ponižování. Na problém je však samozřejmě nutné se dívat i z druhého hlediska; manželka by také měla projevovat svému manželovi náležitou úctu. — Efezanům 5:33; 1. Petra 3:1, 2.

Doktorka Susan Forwardová v podstatě potvrzuje, co bylo řečeno výše: „Dobrý vztah je založen na vzájemné úctě.“ To vkládá odpovědnost za úspěch na oba partnery. Pokračuje: „Zahrnuje to oboustranný zájem a vnímavost k pocitům a potřebám druhého, jakož i projevy ocenění pro to, co činí každého z partnerů jedinečným. . . Milující partneři nalézají účinné způsoby, jak se vyrovnávat se vzájemnými rozdíly; nepohlížejí na každý střet jako na bitvu, kterou je možné buď vyhrát, nebo prohrát.“ — Men Who Hate Women & the Women Who Love Them.

Znamenitou radu manželům dává Bible také v Efezanům 5:28: „Manželé [by měli] milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe.“ Proč je tento výrok pravdivý? Manželství je totiž jako společné konto v bance, na které každý vložil svých padesát procent. Pokud manžel jakoukoli částku z tohoto účtu zneužije, ohrožuje finanční postavení obou. Podobně když manžel své manželce jakýmkoli způsobem ublíží, pak dříve nebo později ublíží také sobě. Proč? Manželství je totiž společná investice. Pokud tuto investici znehodnotíme, poškodíme tím obě strany.

Pokud jde o úctu, je třeba mít na paměti jednu velmi důležitou věc — nelze ji vymáhat. Každý z manželů sice dluží tomu druhému úctu, ale ten si ji také musí zasloužit. Kristus si nikdy nezískával úctu tak, že by se snažil vnucovat svou nadřazenou moc nebo postavení.a Podobně v manželství se manžel i manželka snaží zasloužit si úctu ohleduplným jednáním k sobě navzájem, a ne tím, že by používali biblické texty jako nějakou palici, aby si vymohli úctu jeden na druhém.

Projevování úcty v zaměstnání

Je nutné, aby muži považovali ženy za hrozbu pro své mužské sebevědomí? Elizabeth Fox-Genoveseová v knize Feminism Without Illusions napsala: „Mnoho žen dnes vlastně chce to, co chce mnoho mužů: mít odpovídající životní úroveň, mít úspěšný osobní život a žít tak, aby si kolem sebe nepůsobily příliš mnoho problémů.“ Proč by se takové přání či touha měly vykládat jako hrozba pro muže? Dodává také: „Proč nepřiznat, že navzdory všem změnám, kterými náš svět prošel nebo ještě může projít, rozdíly přetrvávají a člověk se z nich může těšit?“

Křesťanští muži, kteří se ujímají vedení nebo slouží jako dozorci, musí obzvlášť respektovat důstojnost svých ženských spolupracovnic a pamatovat na to, že vdaná žena má z biblického hlediska jen jednoho muže jako svou „hlavu“, manžela. Jiným snad může být svěřen dohled a je jim proto projevována úcta; ale přísně vzato z biblického hlediska není žádný muž „hlavou“ té které ženy, kromě jejího manžela. — Efezanům 5:22–24.

Rozhovory na pracovišti by vždy měly být slušné. Když se muži uchylují k rozhovorům, v nichž se vyskytují dvojsmyslné výroky a narážky na sex, neprojevují ženám úctu, ani si tím nezlepší pověst. Pavel napsal křesťanům: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě ani o chamtivosti, právě jak přísluší svatým lidem; ani hanebné chování či pošetilé řeči ani oplzlé žertování, věci, které se nesluší, ale spíše vzdávání díků.“ — Efezanům 5:3, 4.

Změnit pracovní zařazení ženy, a přitom nevzít v úvahu její city, to je další způsob, jímž se projevuje nedostatek úcty k ženám. Zdravotní sestra Jean řekla: „Bylo by tak pěkné, kdybychom změnu našeho pracovního zařazení mohly předem konzultovat. Určitě by to bylo dobré z psychologického hlediska. Ženy potřebují projevy soucitu a potřebují mít pocit, že si jich druzí cení a váží.“

Jinou překážkou v projevování úcty na pracovišti je bariéra, které některé ženy říkají „skleněný strop“. Znamená to „instituční stranickost, která ženám brání získat v soukromých podnicích vyšší vedoucí postavení“. (The New York Times, 3. ledna 1992) Jeden nedávný průzkum ve Spojených státech odhalil, že v důsledku toho zaujímá vyšší místa jen malé procento žen, od 14 procent na Havaji přes 18 procent ve státě Utah až po 39 procent v Louisianě. Je-li projevována úcta, nebude se povýšení na světském pracovišti udělovat na základě pohlaví, ale na základě schopností a zkušeností. Sharon Harlanová, ředitelka oddělení pro rozvoj, řekla: „Dochází ke zlepšení, ale. . . na pracovišti stále přetrvává ve vztahu k ženám mnoho omezujících faktorů.“

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 14]

ÚCTA Co mohou dělat ženy?

● Mějte SEBEÚCTU a zachovávejte si ji

● Jasně vyjádřete, co připustíte, aby se ve vaší přítomnosti dělalo a říkalo

● Stanovte vhodné hranice pro to, jaké chování a mluva jsou přijatelné

● Nesnažte se soupeřit s muži v oplzlostech a dvojsmyslných vtipech; škodí to vaší pověsti dámy a z mužů to nečiní gentlemany

● Ať je současná móda jakákoli, neoblékejte se provokativně; způsob vašeho odívání ukazuje míru vaší sebeúcty

● Vyslužte si úctu svým chováním; jednejte s muži s takovou úctou, jakou očekáváte od nich

● Neflirtujte

ÚCTA Co mohou dělat muži?

● Jednejte se všemi ženami s úctou a důstojností; před příliš sebevědomou ženou nemějte pocit ohrožení

● K osobě, která není vaší manželkou, se nechovejte nadmíru důvěrně s nemístnými výrazy náklonnosti

● Vyhýbejte se choulostivým vtipům a sugestivním pohledům

● Neoplývejte lichotkami a vyvarujte se nevhodného dotýkání

● Neponižujte ženu a nesnižujte hodnotu její práce ani její osobnost

● Konzultujte, naslouchejte a komunikujte objektivně

● Vyjadřujte ženě ocenění za její práci

● Pomáhejte s pracemi v domácnosti. Máte-li pocit, že to je pod vaši úroveň, berte v úvahu její úroveň

● Bydlíte-li s rodiči, buďte vnímavý k tlakům, které vaše manželka musí snášet. Ona je nyní tím, za koho máte prvořadou odpovědnost, a potřebuje vaši oporu (Matouš 19:5)