Kapitola 4
Manžel, který získává hlubokou úctu
1, 2. Jak je možno získat úctu a jak je to dobře patrné na příkladu Ježíše Krista?
ÚCTU není možno si vynutit. Úctu si musíš získat tím, jak mluvíš a jednáš, tím, čím jsi.
2 Je to patrné na Kristu Ježíši. Získal úctu jako učitel, a to svým způsobem vyučování. Když pronesl své Kázání na hoře, „zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování“. Čím si získal takovou úctu? Tím, že se opíral o Boží slovo, Bibli, a ne o názory jiných lidí. Jeho jedinou autoritou byl Jehova Bůh a Boží slovo pravdy. Ježíš získal úctu přátel i nepřátel, protože si ji zasloužil. — Matouš 7:28, 29; 15:1–9; Jan 7:32, 45, 46.
3. Jakou povinnost ukládá Efezanům 5:33 manželce a co to vyžaduje od manžela?
3 „Manželka by měla mít hlubokou úctu ke svému manželovi“, to je pokyn zapsaný v Efezanům 5:33. Manžel by se však měl snažit, aby si tuto úctu zasloužil; jinak bude pro jeho manželku velmi obtížné, aby se tímto pokynem řídila. Jak může manžel splnit svou úlohu, kterou mu určuje Bible, a získat tím úctu?
SPRÁVNÉ UPLATŇOVÁNÍ VEDOUCÍHO POSTAVENÍ
4. Jaké místo určuje Bible manželu?
4 Bible určuje manželům v manželském uspořádání vedoucí postavení. Říká: „Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu, neboť manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru, on, který je zachráncem tohoto těla. Vskutku, jako je sbor podřízen Kristu, ať jsou i manželky podřízeny svým manželům ve všem.“ (Efezanům 5:22–24) Přispěje toto uspořádání skutečně ke štěstí v domácnosti? Některé ženy odsuzují takzvaný mužský šovinismus, to znamená chlubný nebo přemrštěný názor některých mužů na jejich postavení ve vztahu k ženám. Úvodem si však řekněme, že biblické nauky nepodporují takový mužský šovinismus.
5. Co by měl manžel uznat ohledně postavení hlavy a koho by si měl brát za příklad?
5 Bible zdůrazňuje, že nejen žena, ale také muž má nad sebou vedení. Otevřeme-li si biblickou knihu 1. Korinťanům, kapitolu 11, verš 3, zjistíme, že apoštol Pavel o tom napsal sboru v Korintě: „Chci však, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus; a hlavou ženy je muž; a hlavou Krista je Bůh.“ Muž má jako svou hlavu Krista, a ty jako manžel, můžeš z příkladu a poučení, které poskytuje Bůh a Kristus, poznat, jak se má projevovat vedoucí postavení.
6. Čemu se mohou manželé naučit od Jehovy Boha a Ježíše Krista, pokud jde o postavení hlavy?
6 Jehova projevoval své vedoucí postavení nad Kristem milující laskavostí, a Kristus na to reagoval způsobem, který je patrný ze slov: „Je mi potěšením, můj Bože, činit tvou vůli.“ (Žalm 40:8; 40:9, KB; Hebrejcům 10:7) Také vedoucí postavení Ježíše Krista se projevuje láskou. Těm, které pozval, aby se stali jeho učedníky, řekl: „Já jsem mírné povahy a pokorný v srdci a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Matouš 11:29) Členové jeho sboru, který Písmo přirovnává k nevěstě, skutečně našli pod jeho vedením osvěžení. Nevyužíval je, ale byl ve své lásce obětavý. Tímto způsobem by také manžel měl projevovat své vedoucí postavení vůči své manželce: „Manželé, milujte stále své manželky, stejně jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj. . . Tak mají manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je opatruje, stejně jako i Kristus opatruje sbor. . . ať i každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe; naproti tomu manželka by měla mít hlubokou úctu ke svému manželovi.“ (Efezanům 5:25–29, 33) Jestliže dáváš dobrý příklad tím, že se podřizuješ Kristu jako své hlavě, nebude pro tvou manželku obtížné respektovat tě jako svého manžela v postavení hlavy, a dokonce to pro ni bude příjemné.
7, 8. Uveď, v čem například někteří manželé nezastávají správně své vedoucí místo.
7 Velký problém vzniká následkem toho, že pro nedokonalost a vrozené sobectví chce být sice manžel respektován jako hlava rodiny, ale přitom někdy neprokazuje své manželce potřebnou lásku a pochopení. Manželka často řekne, že necítí ze strany manžela lásku, ale že manžel má jen zájem o své vlastní potěšení a uspokojení. Některé manželky si také stěžují, že jejich manželé jednají pánovitě. K tomu může dojít tehdy, jestliže se manželka snaží zmocnit se vedoucího postavení, a manžel tomu odporuje. Nebo snad muž vyrostl v prostředí, kde mnozí manželé jednají vyzývavě a pánovitě. Ale ať už je příčina jakákoli, takové zneužívání vedoucího postavení nemůže vyvolat úctu u nikoho.
8 Na druhé straně jsou manželé, kteří svého postavení jako hlavy nejen nezneužívají, ale dokonce se jej zříkají. Všechno rozhodování přenášejí na své manželky. Nebo říkají manželce, aby ‚na ně nespěchala‘, a přitom odkládají rozhodování tak dlouho, že tím trpí zájmy rodiny. Snad nejsou v tělesném ohledu líní nebo pohodlní, ale jestliže se vyhýbají myšlenkovému úsilí, může to vést ke stejným následkům, jaké popisuje Přísloví 24:33, 34: „Trochu pospíš, trochu si zdřímneš, maličko složíš ruce, aby ses položil, a jako loupežník jistě přijde tvá chudoba a tvá nouze jako ozbrojený muž.“
9, 10. Čí názory by měl vzít manžel v úvahu, než rozhodne o něčem, co se dotýká rodiny?
9 Úctu své manželky získáš tehdy, budeš-li důsledný a pevný a prokážeš-li, že jsi schopen rozhodovat. To však neznamená, že se nemáš s nikým v rodině radit a že nemáš vážně brát v úvahu názor své manželky jen proto, že snad náhodou nesouhlasí s tvým. V biblické zprávě z raných dob čteme o vážném problému, který vznikl v domácnosti Abraháma a Sáry. Šlo tehdy o jejich syna Izáka a o syna jejich služebné Agar. Sára doporučovala řešení, které neodpovídalo tomu, jak se na věc díval Abrahám. Ale Bůh řekl Abrahámovi: „Naslouchej jejímu hlasu.“ — 1. Mojžíšova 21:9 až 12.
10 Z toho nemáme vyvozovat, že by manžel měl přistupovat vždy na přání své manželky. Ale může být užitečné, jestliže s ní mluví o rozhodnutích, která se dotýkají rodiny, a jestliže jí dává příležitost, aby nenuceně mluvila o svých myšlenkách a citech. Dbej na to, aby mezi vámi byla stále otevřená výměna myšlenek, buď vždy přístupný a když činíš rozhodnutí, bedlivě uvažuj o tom, čemu by ona dala přednost. Své vedoucí postavení nikdy neprosazuj pánovitě nebo tyransky, ale vždy dávej najevo pokoru. Nejsi dokonalý a budeš dělat chyby, a když se to stane, budeš chtít, aby tvá manželka měla pro tebe porozumění. V takové situaci pak bude pro manželku, jejíž manžel je pokorný, daleko snadnější respektovat jeho vedoucí postavení, než v případě, kdy je manžel pyšný.
DOBRÁ PÉČE O RODINU
11, 12. a) Jakou má manžel odpovědnost, pokud jde o opatřování hmotných životních potřeb? b) Proč jsou ve skutečnosti tyto potřeby opatřovány společným úsilím?
11 Manžel má odpovědnost pečovat o hmotné životní potřeby své rodiny. Je to ukázáno v 1. Timoteovi 5:8: „Nestará-li se někdo o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ Život je dnes v mnoha zemích velmi nákladný, a ty jako manžel musíš rozhodnout, jak budete krýt potřeby rodiny. Zjistíš pravděpodobně, že nestačí, abys jen přinesl domů vydělané peníze, ale že také bude nutné, abyste s manželkou vypracovali rozpočet, s nímž budete oba souhlasit. To prostě znamená, že budete mít možnost kontrolovat své výdaje. Rozpočet na domácnost vám pomůže, abyste nežili nad své možnosti, a budete se tak moci snadněji vyhnout sporům, které někdy vznikají, když před výplatou v domácnosti dojdou peníze.
12 Ačkoli ve většině případů přináší peníze pro podporu rodiny manžel, nesmíme zapomínat, že je to výsledek společného úsilí. Jestliže si jako manžel myslíš, že je to jen tvá vlastní zásluha, stačí, aby ses na chvíli zamyslel a spočítal si, kolik by tě to stálo, kdyby sis měl najmout někoho, kdo by pro tebe nakupoval, vařil, myl nádobí, kdo by se ti staral o domácnost a její vzhled, kdybys měl najmout pečovatelku pro děti, a tak dále. Za normálních okolností tvá manželka ušetří všechny tyto výdaje svou vlastní prací, která přirozeně patří k jejím úkolům v manželství. A jestliže vede záznamy o domácích výdajích, můžeš k předcházejícímu výčtu jejích odpovědností připojit ještě „účetní“. Velmi výstižně říká Přísloví 18:22: „Našel někdo dobrou manželku? Našel něco dobrého.“
13. Jakého postoje k hmotným věcem by se měly manželské dvojice vyvarovat a jaký z toho mají užitek?
13 Při plnění materiálních povinností je stále nebezpečí, že byste se mohli začít oba — ty i tvá manželka — dívat na život z hmotařského hlediska a z tohoto hlediska k životu přistupovat. Jen málo věcí může tak podkopávat základy rodinného štěstí jako právě hmotařství. „Vždyť jsme si na svět nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést,“ říká biblický pisatel Pavel. „Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni. Avšak ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a do mnoha nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy. Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli odvedeni od víry a celí se probodali mnoha bolestmi.“ Bez ohledu na to, kolik majetku může člověk získat při hmotařském názoru na život, nikdy tím není možno vyvážit bolest, kterou pociťují členové rodiny, když vidí, že jejich rodinné vztahy slábnou a že se hroutí. Duchovní a citová ztráta je pak daleko větší, než byl hmotný zisk. — 1. Timoteovi 6:7–10.
14. Co je rozhodující v otázce, zda jsou pro někoho příliš důležité hmotné věci?
14 Hmotařství je láska k hmotným věcem, ne vlastnictví hmotných věcí samo o sobě. Někdo může být chudý, a přitom hmotařský, nebo bohatý, a může přitom mít duchovní smýšlení. Záleží na tom, kde je jeho srdce. Ježíš řekl: „Přestaňte si ukládat poklady na zemi, kde žere mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. Raději si ukládejte poklady v nebi, kde nežere ani mol ani rez a kam se zloději nevloupávají a nekradou. Kde je totiž tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ — Matouš 6:19–21.
15, 16. Co má ještě manžel dělat kromě péče o hmotné potřeby, jestliže chce, aby jeho rodina zůstala šťastná?
15 Manžel, který se dobře stará o hmotné potřeby, bude uvažovat o tomto biblickém napomenutí a nebude tedy mít na zřeteli jen hmotné potřeby své rodiny, ale věnuje čas také péči o rodinu v duchovním ohledu. Co je platné, jestliže věnuješ světské práci k získání hmotných věcí pro život tolik času, že pak již nemáš čas ani energii k tomu, abys budoval svou rodinu v duchovním ohledu? Aby bylo možno moudře řešit životní problémy, je nutno věnovat čas a vštípit rodině hlubokou oddanost správným zásadám. Jestliže si v životě vyhradíte čas, abyste společně četli Boží slovo a mluvili o něm, dosáhnete takové moudrosti. Pomůže vám přitom také společná modlitba. Manžel má jako hlava odpovědnost, aby se v tomto směru ujímal vedení. Čas a úsilí, které je přitom nutno vynaložit, budou převýšeny užitkem, který získáte. Jistě se splní Boží slib: „Všímej si ho na všech svých cestách a on sám urovná tvé stezky.“ — Přísloví 3:6.
16 Manžel, který prosí stvořitele, aby řídil jeho kroky, oceňuje vyrovnanou radu u Kazatele 7:12: „Moudrost je pro ochranu, stejně jako peníze jsou pro ochranu, ale výhoda poznání je, že moudrost zachová naživu ty, kteří ji mají.“ Chce tedy dobře pečovat o rodinu a pilně pracuje, aby byly kryty hmotné potřeby domácnosti. Ale svou naději nevkládá „v nejisté bohatství, ale v Boha“. Dává dobrý příklad tím, že klade v první řadě důraz na duchovní zájmy, aby se on i jeho manželka „pevně chopili skutečného života“. (1. Timoteovi 6:17–19) Jestliže se manžel snaží pečovat o svou rodinu v hmotném i duchovním ohledu, získá si úctu bohabojné manželky.
PROKAZOVAT MANŽELCE ČEST
17–19. Jak je možné biblickou radu o prokazování „úcty“ manželce uplatnit ve spojení se sexuálními vztahy?
17 Apoštol Petr dává manželům rady ohledně manželek a říká, aby jim ‚prokazovali čest jako slabší, totiž ženské nádobě‘. (1. Petra 3:7) V témž verši Petr zdůrazňuje, že manžel, který bydlí se svou manželkou, má jí prokazovat čest „podle poznání“.
18 To zřejmě platí na sexuální vztahy. Jestliže je manželka v sexuálním směru chladná, často je to vina manžela, který nezná citovou a tělesnou konstrukci ženy. „Ať manžel poskytuje manželce, co jí patří“, ale ať se to děje „podle poznání“ a ať jí prokazuje „čest jako slabší. . . nádobě,“ radí Boží slovo. (1. Korinťanům 7:3) Jestliže jí skutečně ‚prokazuješ čest‘, nebudeš tvrdý a náročný a nebudeš trvat jen na uspokojování svých vlastních vášní i v době, kdy snad manželka je unavena nebo kdy má obtížné dny v měsíci. (Srovnej 3. Mojžíšovu 20:18.) A když máte styky, nemysli při tom jen na své vlastní potěšení a nezanedbávej její potřeby. V této sféře života reaguje žena obvykle pomaleji než muž. Zejména potřebuje cítit něhu a náklonnost. Když Bible říká manželovi, že má dávat „své manželce, co jí patří“, zdůrazňuje přitom dávání, a ne přijímání.
19 Tento druh dávání má ovšem být vyhrazen pouze pro vlastního manželského druha. Je pravda, že v dnešní době mají mnozí muži zápletky s jinými ženami. Co ale nakonec získají? Podkopávají pouze štěstí své vlastní rodiny. Neprokazují „čest“ svým manželkám a nedávají jim tedy podnět, aby jim manželky prokazovaly úctu. K tomu ještě snižují hodnotu samotného manželství jako uspořádání, které zavedl Bůh. Přináší to mnoho bolesti, a proto je pochopitelné, proč je v Hebrejcům 13:4 dána rada: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“
20. Jak jinak je ještě možno prokazovat manželce úctu, jak o tom mluví Efezanům 5:28?
20 Jestliže má být manželce prokazována čest, netýká se to pouze sexuálních vztahů. Manžel, který je skutečně respektován, dává najevo i v jiných věcech, že si velmi váží své manželky. Neznamená to, že by k ní vzhlížel jako k modle a stal se jejím otrokem. Ale činí to, co jsme již četli v Efezanům 5:28: „Rovněž tak mají manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe.“ Manžel, který tak jedná, jistě nebude zacházet se svou manželkou tak, jako by byla nějakou méněcennou osobou. Jistě si nebude myslet, že při jídle si jeho tělo zaslouží všechny nejvybranější porce a její že dostane jen zbytky — to si rozhodně nemyslí, jestliže ji miluje ‚jako své vlastní tělo‘. Nebude sobecky myslet jen na svůj vlastní zevnějšek, ale bude mít stejný nebo ještě větší zájem o zevnějšek své manželky, a bude dělat všechno, co je v jeho silách, aby byla spokojená se svým oblečením. Muž se jistě sám neuhodí, jestliže se mu něco nepodaří udělat tak, jak si to přál. Stejně ani křesťanský manžel neuhodí svou manželku, jestliže někdy nejedná podle jeho očekávání. Právě naopak, kdyby s ní někdo jednal tvrdě, loajálně by jí přišel na pomoc. Miluje ji jako své vlastní tělo.
21, 22. Jak může manžel pomoci své manželce, aby měla radost, když plní svou úlohu?
21 Jsou sice sféry, v nichž máte oba stejné potřeby, ale chceš-li prokazovat své manželce čest, musíš také rozumět psychologickým rozdílům mezi vámi. Ženy v podstatě rády pracují pod záštitou určité autority, pokud je projevována vhodně. Jehova Bůh je tak stvořil. Žena byla vytvořena jako mužova ‚pomocnice, jako jeho doplněk‘. (1. Mojžíšova 2:18) Jestliže je však dozor příliš bezprostřední a nemá-li žena možnost projevit iniciativu a využít svých vlastních schopností, může začít cítit, že ztrácí radost ze života a může se u ní začít projevovat rozmrzelost.
22 Dále je velmi nutné věnovat pozornost tomu, že žena přirozeně touží po tom, aby cítila, že ji někdo potřebuje. Většina žen si váží manžela, který je ochoten jim pomáhat ale jestliže manžel prostě manželku odstrčí a ujme se práce sám, může zjistit, že udělal více škody než užitku. Chceš-li získat věrnou oddanost své manželky, velmi ti k tomu přispěje laskavé jednání a vděčnost. Dej jí najevo, že ji potřebuješ, že k ní máš úctu, že pracujete jako jeden celek a říkej také „my“ a „náš“, a ne „já“ a „ty“ nebo „můj“ a „tvůj“. Dáváš skutečně své manželce najevo, jak velmi si jí vážíš a jak ji potřebuješ? To neděláš tím, že jí dáváš plat; to jí musíš projevit jinak.
OCEŇUJ JEJÍ ŽENSKÉ VLASTNOSTI
23. V čem se, všeobecně řečeno, liší muži a ženy, pokud jde o city?
23 Jedna psycholožka napsala: „V podstatě jsou ženy založeny citově, zatímco muži jsou založeni rozumově.“ Žádný z těchto charakteristických rysů není sám o sobě lepší než druhý; jsou prostě odlišné. Nestojíme o lidi, kteří jsou bezcitní; ale nelíbí se nám ani lidé bezmyšlenkovití. Ženy mají přirozeně schopnost cítit i schopnost myslet; a totéž platí o mužích. Všeobecně se však city u ženy rychleji projeví, zatímco muž má obvykle sklon city potlačovat a místo toho přistupuje k věci z rozumového stanoviska. To je další rozdíl, který přispívá k tomu, že se muž a žena doplňují — ačkoli jsou přirozeně i výjimky. Žena je tedy v podstatě založena citověji a živě se zajímá o lidi, a následkem toho často více mluví než muž. Potřebuje, aby s ní také někdo mluvil. V tom mnozí manželé selhávají.
24. Proč je důležité, aby manžel naslouchal své manželce a aby s ní mluvil?
24 Mluvíš se svou manželkou? Nejen o své vlastní práci, ale také o její? Zajímáš se o její práci a dáváš jí to najevo? Jak probíhal její den? Co se dělo s dětmi? Když přicházíš domů, neměl by ses jen zeptat: ‚Co je k večeři?‘ a po jídle se zahloubat do novin a jen něco zabručet jako odpověď na její snahu mluvit s tebou. Zajímej se o svou manželku, o její myšlenky, o to, co dělala a co si myslí o různých věcech. Povzbuzuj ji v jejích plánech a pochval ji za to, co udělala. Když slyší pochvalu za svou práci, pustí se možná i do jiných úkolů, které snad zanedbávala. Kritizování může být rafinovaný jed a může ji deprimovat, ale upřímná a zasloužená pochvala je lék, který člověka podněcuje a duchovně povznáší! — Přísloví 12:18; 16:24.
25, 26. a) Co je možno říci manželce dárkem? b) Jaký druh dávání je pro ni nejdůležitější?
25 Přineseš své manželce příležitostně nějaký dárek? Nemusí to být nutně něco nákladného — stačí snad jen nějaká maličkost, kterou jako bys jí říkal: ‚Myslel jsem na tebe.‘ A činíš to ne vždy jen při nějaké příležitosti, ale naprosto spontánně, prostě proto, že jí chceš něco dát? Příjemná překvapení jsou vždy potěšující. Není ti příjemné, když tě překvapí nějakým tvým zvlášť oblíbeným jídlem? Překvap ji také a udělej jí tak radost. Malé pozornosti darované z lásky znamenají mnohem více než drahé dary dané ze zvyku — a snad ještě neochotně — pouze z pocitu povinnosti. „Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7) Manželky také. I když snad jídla nejsou nijak zvláštní, pamatuj na to, že „lepší je mísa zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist“. — Přísloví 15:17.
26 Nejdůležitější, co můžeš dát, jsi ty sám — tvůj čas, tvá síla, tvá pozornost, tvé myšlenky, a to zejména ty, jimiž se nejvíce zabýváš. Pro mnohé muže je to obtížné. Něžné výrazy jim připadají jako něco pošetile sentimentálního a pro muže nevhodného. Jestliže však miluješ svou manželku, budeš pamatovat na to, co může pro ženu znamenat pohled, dotek, slovo. Bez těchto projevů se může často cítit mrzutá, unavená a nešťastná. Řiď se proto příkladem zapsaným v biblické Písni Šalomounově. Jestliže někdo projevuje druhým, že si jich váží a má je rád, přináší to i jemu samotnému užitek. Jsme neodolatelně přitahováni k srdečným lidem. A kdo je srdečný člověk? Ten, kdo projevuje své city a své nadšení těm, na nichž mu záleží. Taková vřelost je nakažlivá; dárci se vrátí zpět. — Píseň 1:2, 15; Lukáš 6:38.
27, 28. a) Jaké otázky by si mohl dávat manžel, aby zjistil, zda správně uplatňuje své postavení hlavy? b) Proč je dobré zajímat se o to?
27 Jako manžel si polož otázku: Usnadňuji své manželce, aby mne mohla respektovat jako svou hlavu? Miluji ji jako sám sebe? Nebo mám zájem v první řadě jen o své vlastní uspokojení a o své vlastní potřeby? Jak dalece se starám o její potřeby? Než učiním pro svou rodinu nějaké rozhodnutí, vyslechnu její názory a beru v úvahu její přání? Mám při svém rozhodování na zřeteli její blaho? Prokazuji jí úctu jako křehčí, ženské nádobě? Probíhá mezi námi výměna myšlenek a otevírám jí své srdce?
28 Nepodaří se ti, abys byl dokonalým manželem. Ale jestliže se budeš soustavně a pokorně snažit, můžeš se spolehnout na to, že ti to velmi pomůže, aby ses stal manželem, který získá hlubokou úctu své manželky a Boží schválení.
[Obrázek na straně 49]
Malé věci mohou znamenat mnoho