¹² Později Pavel napsal, že musí všichni křesťané ‚stále pracovat na své záchraně s bázní a chvěním‘. Bylo to však možné, protože „je to Bůh, který pro své zalíbení [eudokias] ve vás působí jak chtění, tak jednání“. — Filipanům 2:12, 13.

Ti, kteří se dali tehdy pokřtít, měli bezpochyby schválení Jehovy, protože je pomazal svatým duchem a přijal je za duchovní syny. Apoštol Pavel napsal: „Předem nás totiž určil pro sebe k přijetí za syny prostřednictvím Ježíše Krista, podle zalíbení [eudokian] své vůle.“ (Efezanům 1:5) A tak se během toho století začalo splňovat to, co předpověděli andělé při Ježíšově narození: „Pokoj mezi lidmi dobré vůle [neboli mezi lidmi, kteří mají Boží schválení].“ — Lukáš 2:14.

18. Proč nesměli pomazaní křesťané považovat Boží schválení za samozřejmé?

¹⁸ Jestliže si měli „lidé dobré vůle“ zachovat tento pokoj, museli ‚pracovat stále na své záchraně s bázní a chvěním‘. (Filipanům 2:12) To nebylo snadné, protože byli stále ještě nedokonalými lidmi. Pokušení a tlaky je mohly svádět k nesprávnému jednání. Kdyby podlehli nesprávnému jednání, ztratili by Boží schválení.