Pracujte stále na své vlastní záchraně!
„Moji milovaní, . . . pracujte stále na své vlastní záchraně s bázní a chvěním.“ (FILIPANŮM 2:12)
1, 2. Které všeobecně rozšířené představy vedly mnoho lidí k názoru, že nemohou ovlivnit to, jaký bude jejich život?
„NARODILI jste se tak?“ Tato otázka byla nedávno otištěna na první straně jednoho populárního časopisu. Pod tímto titulkem bylo napsáno: „Osobnost, povaha, a dokonce životní rozhodnutí. Nejnovější výzkumy ukazují, že za to většinou mohou vaše geny.“ Na základě těchto tvrzení někteří lidé možná usuzují, že svůj život mohou ovlivnit jen velmi málo.
2 Jiní se zase obávají, že v důsledku špatné výchovy, kterou jim poskytli jejich rodiče, nebo v důsledku nekvalitní práce, kterou odvedli ti, kdo je vyučovali, jsou odsouzeni k tomu, aby nebyli v životě šťastní. Možná mají pocit, že je předem určeno, aby opakovali chyby svých rodičů, aby jednali na základě svých nejhorších pohnutek, aby byli Jehovovi nevěrní, zkrátka aby dělali špatná rozhodnutí. Učí Bible něco takového? Stoupenci některých náboženství opravdu tvrdí, že Bible něco takového učí, že obsahuje nauku o předurčení. Podle této nauky Bůh už dávno předurčil každou událost ve vašem životě.
3. Jaké povzbudivé poselství, které se týká naší schopnosti nést odpovědnost za svou budoucnost, obsahuje Bible?
3 Všechny tyto představy mají jedno společné: člověk má jen malou možnost volby, jen malý vliv na to, jaký bude jeho život. Tato myšlenka je jistě velmi skličující, a sklíčenost celý problém ještě zhoršuje. V Příslovích 24:10 se píše: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ Povzbuzuje nás však vědomí, že podle Bible můžeme ‚pracovat na své vlastní záchraně‘. (Filipanům 2:12) Co můžeme dělat, abychom svou důvěru v tuto pozitivní biblickou nauku upevnili?
‚Budování‘, které provádíme sami v sobě
4. Jaký závěr nelze udělat na základě 1. Korinťanům 3:10–15, i když se tam mluví o stavění z ohnivzdorných materiálů?
4 Zamysleme se nad přirovnáním, které apoštol Pavel zapsal v 1. Korinťanům 3:10–15. Zde Pavel mluví o křesťanském budování. Zásadu, která z tohoto přirovnání vyplývá, je možné uplatnit jednak na to, jak vyučujeme sami sebe, a jednak na to, jak vyučujeme druhé. Chtěl snad Pavel říci, že odpovědnost za to, zda se učedník nakonec rozhodne sloužit Jehovovi a zůstane mu věrný, nesou výhradně ti, kdo učedníka vyučovali a školili? To Pavel říci nechtěl. Zdůrazňoval sice, že je důležité, aby učitel budoval co možná nejlépe, ale jak jsme se dozvěděli v předchozím článku, Pavel netvrdil, že zájemce či učedník nemá v této věci možnost volby. Je pravda, že Pavlovo přirovnání je zaměřeno na dílo, které konáme ve druhých lidech, a ne na to, jak budujeme sami sebe. To je zřejmé z toho, že Pavel mluví o díle, které je zničeno, protože je vybudováno nedbale, ale samotný stavitel je zachráněn. Nicméně stejný řečnický obrat je v Bibli někdy uplatňován na dílo, které konáme sami v sobě.
5. Které biblické verše ukazují, že křesťané musí ‚budovat‘ sami v sobě?
5 Uvažujme například o slovech zapsaných u Judy 20, 21: „Vy milovaní, tím, že se budujete na své nejsvětější víře a modlíte se se svatým duchem, zachovávejte se v Boží lásce.“ Juda zde pro ‚budování‘ použil stejné řecké slovo, jaké použil Pavel v 1. Korinťanům 3. kapitole. Zdá se však, že Juda poukazuje na to, že na základu, kterým je naše víra, budujeme sami sebe. Když Lukáš zaznamenával Ježíšovo podobenství o muži, který postavil svůj dům na skalním masivu, použil pro „základ“ stejné řecké slovo, jaké Pavel používá ve svém přirovnání o křesťanském budování. (Lukáš 6:48, 49) Pavel navíc symboliku toho, že jsme založeni na ‚základu‘, použil tehdy, když vybízel spolukřesťany, aby dělali duchovní pokroky. Ano, Boží slovo nás učí, že ‚budování‘ provádíme sami v sobě. (Efezanům 3:15–19; Kolosanům 1:23; 2:7)
6. (a) Znázorni, jak je každý křesťanský učedník výsledkem společného budování. (b) Za co je odpovědný každý jednotlivý učedník?
6 Je budování křesťana záležitostí jednoho člověka? Dejme tomu, že se rozhodnete postavit si dům. Jdete za architektem, aby vám vypracoval plány. Chcete sice většinu práce udělat sami, ale přesto si najmete dodavatele, který s vámi bude spolupracovat a který vám bude radit, jak nejlépe postupovat. Pokud položí pevné základy, pokud vám pomůže, abyste porozuměli plánům, pokud vám doporučí, které materiály byste měli koupit, protože jsou nejlepší, a pokud vás dokonce naučí něco o tom, jak stavět, pak pravděpodobně budete souhlasit s tím, že odvedl dobrou práci. Co kdybyste však na jeho rady nedali, kdybyste koupili levný nebo nekvalitní materiál, a kdybyste se dokonce odchýlili od plánů, které připravil architekt? V takovém případě, pokud by dům spadl, byste určitě nemohli svalovat vinu ani na dodavatele, ani na architekta. Podobně je i každý křesťanský učedník výsledkem společného budování. Hlavním architektem je Jehova. Podporuje věrného křesťana, který jako ‚Boží spolupracovník‘ vyučuje a buduje zájemce. (1. Korinťanům 3:9) Ale i zájemce se musí zapojit do práce. Koneckonců on nese odpovědnost za to, jak žije. (Římanům 14:12) Jestliže chce mít znamenité křesťanské vlastnosti, musí se velmi namáhat, aby si je osvojil, musí je v sobě budovat. (2. Petra 1:5–8)
7. Jaké problémy musí někteří křesťané překonávat, a co pro ně může být útěchou?
7 Znamená to tedy, že vlastnosti, které jsme zdědili, prostředí, ve kterém jsme vyrůstali, a schopnosti našich učitelů nehrají žádnou roli? Vůbec ne. Boží slovo připouští, že každý z těchto činitelů je důležitý a ovlivňuje nás. Mnoho hříšných, negativních sklonů jsme zdědili a je velmi těžké s nimi bojovat. (Žalm 51:5; Římanům 5:12; 7:21–23) To, jak rodiče své děti vychovávají, a to, jaké jsou doma životní podmínky, může mladého člověka silně ovlivnit — buď k dobrému, nebo ke špatnému. (Přísloví 22:6; Kolosanům 3:21) Ježíš odsoudil židovské náboženské vůdce za to, jaký špatný vliv mělo jejich učení na ostatní lidi. (Matouš 23:13, 15) I dnes každého z nás tyto činitele ovlivňují. Například někteří Boží ctitelé se musí vyrovnávat s problémy, které vyplývají z toho, že měli těžké dětství. Tito lidé potřebují, abychom k nim byli laskaví a dokázali se vcítit do jejich situace. Mohou také načerpat útěchu z biblického poselství, nejsou odsouzeni k tomu, aby opakovali chyby svých rodičů nebo se prokázali jako nevěrní. Uvažujme nyní o tom, jak tuto myšlenku dokládají příklady některých starověkých judských králů.
Judští králové si zvolili sami
8. Jaký špatný příklad dal Jotamovi jeho otec, ale co si Jotam zvolil?
8 Uzzijáš se stal judským králem v 16 letech, tedy jako velmi mladý, a vládl 52 let. Po většinu svého života „dále činil to, co bylo přímé v Jehovových očích, podle všeho, co dělal jeho otec Amacjáš“. (2. Královská 15:3) Jehova mu požehnal řadou ohromujících vojenských vítězství. Žel, úspěch stoupl Uzzijášovi do hlavy. Zpychl a vzbouřil se proti Jehovovi tím, že na oltáři v chrámu obětoval kadidlo, což směli dělat pouze kněží. Když byl přísně pokárán, rozvzteklilo ho to. Potom byl pokořen — byl postižen malomocenstvím a po zbytek svého života musel žít v izolaci. (2. Paralipomenon 26:16–23) Jak se k tomu všemu postavil jeho syn Jotam? Tento mladý muž mohl být svým otcem snadno ovlivněn a mohl nelibě nést to, jak ho Jehova potrestal. Špatným vlivem mohl působit i národ jako celek, protože jeho příslušníci pěstovali nesprávné náboženské zvyky. (2. Královská 15:4) Jotam si však zvolil sám. „Stále činil to, co bylo správné v Jehovových očích.“ (2. Paralipomenon 27:2)
9. Co mohlo příznivě ovlivnit Achaza, ale jak ve skutečnosti jednal?
9 Jotam vládl 16 let a po celou dobu byl Jehovovi věrný. Svému synu Achazovi dal tedy svou věrností vynikající příklad. Achaz byl vystaven ještě dalším dobrým vlivům. Mohl mít prospěch z toho, že žil v době, kdy v zemi aktivně působili proroci Izajáš, Ozeáš a Micheáš. Achaz se však rozhodl špatně. „Nečinil to, co bylo správné v Jehovových očích, jako jeho praotec David.“ Udělal si sochy Baala a uctíval je, a dokonce spálil některé své syny v ohni jako oběť pohanským bohům. I přes to, že na něj působily ty nejlepší vlivy, Achaz katastrofálně selhal jako král i jako Jehovův služebník. (2. Paralipomenon 28:1–4)
10. Jakým otcem byl Achaz, ale co si zvolil jeho syn Ezekjáš?
10 Z hlediska čistého uctívání si lze jen těžko představit horšího otce, než byl Achaz. Jeho syn Ezekjáš si však svého otce nemohl vybrat. Ti synové, které Achaz připravil o život, když je obětoval Baalovi, byli zřejmě Ezekjášovi vlastní bratři. Byl snad Ezekjáš kvůli tomu, že žil v tomto strašlivém prostředí, odsouzen k tomu, aby byl nevěrný Jehovovi? Vůbec ne. Ezekjáš se naopak stal jedním z mála skutečně vynikajících judských králů. Byl to věrný, moudrý a milovaný muž a „Jehova se prokázal být s ním“. (2. Královská 18:3–7) Na základě některých skutečností je možné usoudit, že v době, kdy byl ještě mladým knížetem, Ezekjáš napsal pod inspirací 119. žalm. Jestliže to tak bylo, pak není těžké pochopit, proč napsal tato slova: „Má duše nespala zármutkem.“ (Žalm 119:28) I přes vážné obtíže se Ezekjáš řídil ve svém životě Jehovovým slovem. Žalm 119:105 říká: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě.“ Ano, Ezekjáš si zvolil sám — a správně.
11. (a) Kam až došel ve své vzpouře proti Jehovovi Manasse, přestože mu jeho otec poskytoval dobrý příklad? (b) Jaké rozhodnutí učinil Manasse na sklonku svého života, a co nám to ukazuje?
11 Je však paradoxní, že synem jednoho z nejlepších judských králů byl jeden z nejhorších králů. Ezekjášův syn Manasse podporoval v nevídaném rozsahu modlářství, spiritismus a násilí. Biblická zpráva říká, že „Jehova stále mluvil k Manassemu a jeho lidu“, pravděpodobně prostřednictvím proroků. (2. Paralipomenon 33:10) Podle židovské tradice reagoval Manasse tak, že nechal Izajáše rozřezat pilou. (Srovnej Hebrejcům 11:37.) Ať už to pravda je, či není, Manasse neposlouchal žádné božské varování. Některé své syny spálil zaživa jako oběť, podobně jako to dělal i jeho děd Achaz. Když však tohoto ničemného muže potkaly na sklonku jeho života kruté zkoušky, činil pokání a změnil svůj způsob života. (2. Paralipomenon 33:1–6, 11–20) Jeho příklad nám ukazuje, že i pro člověka, který dělal otřesné věci, existuje vyplacení. Může se totiž změnit.
12. Jaká protikladná rozhodnutí učinili Amon a jeho syn Josijáš, pokud jde o službu Jehovovi?
12 Z toho, jak Manasse činil pokání, se mohl hodně poučit jeho syn Amon. Ten si však zvolil špatně. Amon ve skutečnosti „působil, aby provinilosti přibývalo“, a nakonec byl zavražděn. Příjemným protikladem byl jeho syn Josijáš. Ten se zcela zjevně rozhodl, že se poučí z toho, co se stalo jeho dědovi. Začal vládnout v době, kdy mu bylo pouhých osm let. Když mu bylo jen 16 let, začal pátrat po Jehovovi a pak prokázal, že je příkladným a věrným králem. (2. Paralipomenon 33:20–34:5) Josijáš si zvolil správně.
13. (a) Co se dozvídáme z pojednání o životě judských králů? (b) Jak důležitá je rodičovská výchova?
13 Toto stručné zkoumání života sedmi judských králů je zdrojem mocného poučení. V některých případech měli ti nejhorší králové ty nejlepší syny, a naopak — ti nejlepší králové měli ty nejhorší syny. (Srovnej Kazatele 2:18–21.) Tato skutečnost nesnižuje význam rodičovské výchovy. Rodiče, kteří vychovávají své děti v souladu s Jehovovou cestou, samozřejmě dávají svým potomkům tu nejlepší příležitost, aby se stali věrnými Jehovovými služebníky. (5. Mojžíšova 6:6, 7) A přesto si některé děti, i přes největší úsilí svých věrných rodičů, zvolí nesprávnou životní cestu. Jiné děti se zase rozhodnou, že budou milovat Jehovu a sloužit mu, i když na ně rodiče měli ten nejhorší vliv. Jehova jim však žehná a jejich život je potom šťastný. Kladete si někdy otázku, jak to bude ve vašem případě? Prozkoumejme tedy nyní několik Jehovových ujištění o tom, že si můžete zvolit správně.
Jehova vám důvěřuje
14. Jak víme, že Jehova chápe naše omezení?
14 Jehova vidí všechno. V Příslovích 15:3 čteme: „Oči Jehovovy jsou na každém místě a dávají pozor na lidi špatné i dobré.“ Král David o Jehovovi řekl: „Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části, pokud jde o dny, kdy byly utvářeny a nebyla ještě žádná z nich.“ (Žalm 139:16) Jehova tedy ví, s jakými negativními sklony bojujete, ať už jste je zdědili, nebo jste je získali působením okolností, které jste nemohli ovlivnit. Jehova přesně chápe, jaký vliv to na vás má. Vaše omezení chápe dokonce ještě lépe než vy sami. Kromě toho je milosrdný. Nikdy od nás neočekává víc, než co jsme v rozumné míře schopni udělat. (Žalm 103:13, 14)
15. (a) Co je jedním ze zdrojů útěchy pro ty, komu druzí úmyslně ublížili? (b) Jakou odpovědnost dal Jehova každému z nás?
15 Na druhé straně se na nás Jehova nedívá jako na bezmocné oběti určitých okolností. Jestliže jsme v minulosti zažili něco špatného, může být pro nás útěchou to, že Jehova zcela jistě nenávidí každé jednání, které ubližuje. (Žalm 11:5; Římanům 12:19) Ale zbaví nás pak odpovědnosti, pokud se od něho odvrátíme a vědomě si zvolíme špatně? Jistě ne. Jeho Slovo říká: „Každý . . . ponese svůj vlastní náklad.“ (Galaťanům 6:5) Jehova dává každému inteligentnímu tvoru odpovědnost dělat to, co je správné, a sloužit mu. Je to tak, jak řekl Mojžíš izraelskému národu: „Dnes proti vám opravdu beru za svědky nebesa a zemi, že jsem ti předložil život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo.“ (5. Mojžíšova 30:19) Jehova je přesvědčen, že i my si můžeme zvolit správně. Jak to víme?
16. Jak může být naše ‚stálá práce na naší vlastní záchraně‘ úspěšná?
16 Všimněte si, co napsal apoštol Pavel: „Proto, moji milovaní, . . . pracujte stále na své vlastní záchraně s bázní a chvěním; vždyť je to Bůh, kdo, kvůli svému zalíbení, ve vás působí, abyste chtěli i jednali.“ (Filipanům 2:12, 13) Původní řecké slovo překládané jako ‚pracovat na‘ zde má význam něco dokončit. Nikdo z nás tedy není předem odsouzen k tomu, že selže nebo že Bohu přestane sloužit. Kdyby totiž Jehova Bůh nebyl přesvědčen, že toto dílo, kterým nás pověřil — dílo, které vede k naší záchraně —, můžeme dokončit, nikdy by napsání takového výroku neinspiroval. Jak se nám to ale může podařit? V našich silách to není. Kdybychom sami o sobě měli dost síly, nemuseli bychom se ‚bát a chvět‘. Jehova však ‚v nás působí‘, jeho svatý duch pracuje v naší mysli a v našem srdci a pomáhá nám, ‚abychom chtěli a jednali‘. Když tedy máme tuto láskyplnou pomoc, je vůbec nějaký důvod, proč bychom se ve svém životě neměli správně rozhodovat a v souladu s těmito rozhodnutími také žít? Určitě ne! (Lukáš 11:13)
17. Jaké změny můžeme sami v sobě udělat, a jak nám v tom Jehova pomáhá?
17 Je jisté, že budeme muset překonávat překážky — snad celoživotní špatné návyky a zhoubné vlivy, které mohou kazit naše smýšlení. S pomocí Jehovova ducha je však můžeme překonat! Jak napsal Pavel křesťanům v Korintu, Boží slovo má takovou moc, že může dokonce vyvracet ‚silně zakořeněné věci‘. (2. Korinťanům 10:4) Jehova nám může pomoci, abychom se radikálně změnili. Jeho slovo nás vybízí, abychom ‚odložili starou osobnost‘ a ‚oblékli novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti‘. (Efezanům 4:22–24) Může nám Jehovův duch skutečně pomoci dělat takové změny? Zcela jistě ano! Boží duch v nás vytváří ovoce — krásné, vzácné vlastnosti, které všichni chceme pěstovat. První z těchto vlastností je láska. (Galaťanům 5:22, 23)
18. Jakou volbu je každý rozumný člověk schopen udělat, a k jakému rozhodnutí by nám to mělo pomoci?
18 Tato skutečnost je významnou, osvobozující pravdou. Jehova Bůh má neomezenou schopnost milovat a my jsme vytvořeni k jeho obrazu. (1. Mojžíšova 1:26; 1. Jana 4:8) Můžeme se tedy rozhodnout, že budeme Jehovu milovat. A právě tato láska — ne náš dřívější způsob života ani naše zděděné chyby ani náš dědičný sklon ke špatnému — je klíčem k naší budoucnosti. Tuto lásku k Jehovovi potřebovali Adam a Eva, aby v Edenu zůstali Bohu věrní. Tuto lásku potřebuje i každý z nás, aby přežil Armagedon a obstál v závěrečné zkoušce na konci Kristovy Tisícileté vlády. (Zjevení 7:14; 20:5, 7–10) A může ji pěstovat kdokoli z nás, ať už žije v jakýchkoli poměrech. (Matouš 22:37; 1. Korinťanům 13:13) Buďme tedy rozhodnuti, že budeme Jehovu milovat a že tuto lásku budeme budovat po celou věčnost.
Co si o tom myslíš?
◻ Které všeobecně rozšířené představy jsou v rozporu s pozitivním učením Bible týkajícím se osobní odpovědnosti?
◻ Jaké budování musí každý křesťan provádět sám v sobě?
◻ Jak je na příkladech judských králů vidět, že každý člověk dělá svá vlastní rozhodnutí?
◻ Jak nás Jehova ujišťuje, že si v životě můžeme zvolit správně, i když na nás možná působí negativní vlivy?
[Obrázek na straně 15]
Je vaše budoucnost určena geny?
[Obrázek na straně 17]
Král Josijáš se rozhodl sloužit Bohu, a to i přes to, že mu dal jeho otec špatný příklad