Co o tobě prozrazují tvé modlitby?
„K Tobě, který slyšíš modlitbu, ano k tobě přijdou lidé všeho těla.“ (ŽALM 65:2)
1, 2. Proč se k Jehovovi mohou jeho služebníci obracet s důvěrou, že je slyší?
JEHOVA nikdy není hluchý k prosebným žádostem svých věrných služebníků. Můžeme si být jisti, že nám naslouchá. I když se ve stejnou dobu modlí k Bohu miliony svědků Jehovových, nikdo z nich neuslyší „obsazovací tón“.
2 David měl důvěru, že Bůh jeho naléhavým prosbám naslouchá, a tak zpíval: „K Tobě, který slyšíš modlitbu, ano k tobě přijdou lidé všeho těla.“ (Žalm 65:2) Davidovy modlitby nezůstaly bez odezvy, protože byl věrně oddaným Jehovovým ctitelem. Měli bychom se sami sebe zeptat: Je z mých úpěnlivých proseb patrné, že důvěřuji v Jehovu a že čisté uctívání je pro mě tím nejdůležitějším? Co o mně moje modlitby prozrazují?
Přistupuj k Jehovovi s pokorou
3, 4. (a) S jakým postojem bychom se měli modlit? (b) Co bychom měli dělat, když nás tíží „znepokojivé myšlenky“ kvůli závažnému hříchu?
3 Mají-li být naše modlitby vyslýchány, musíme k Bohu přistupovat s pokorou. (Žalm 138:6) Měli bychom Jehovu prosit, aby nás zkoumal. Žádal o to i David, když řekl: „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta, a veď mě cestou neurčitého času.“ (Žalm 139:23, 24) Je potřeba nejen se takto modlit, ale také Bohu dovolit, aby nás prozkoumal, a pak se podřídit radám z jeho Slova. Jehova nás může vést „cestou neurčitého času“, to znamená, že nám poskytne pomoc, abychom směřovali k věčnému životu.
4 Co když nás trápí „znepokojivé myšlenky“ kvůli nějakému závažnému hříchu? (Přečti Žalm 32:1–5.) Pokud špatné svědomí potlačujeme, může to vysávat naši energii, podobně jako prudký letní žár působí, že strom ztrácí vláhu. David následkem svého hříchu ztratil radost, a možná i onemocněl. Avšak poté, co se z hříchu vyznal, Bůh mu poskytl obrovskou úlevu. Představ si, jakou měl David radost, když cítil, že ‚jeho vzbouření bylo prominuto‘ a že mu Jehova odpustil. To, že provinilec svůj hřích Bohu vyzná, mu může přinést úlevu, ale pro obnovu jeho duchovního zdraví je důležitá také pomoc křesťanských starších. (Přísl. 28:13; Jak. 5:13–16)
Úpěnlivě pros Boha a děkuj mu
5. Co znamená úpěnlivě prosit Jehovu?
5 Pokud nás z jakéhokoli důvodu svírá úzkost, měli bychom uplatnit Pavlovu radu: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ (Fil. 4:6) Úpěnlivě prosit znamená žádat pokorně a naléhavě. Zvláště bychom měli Jehovu snažně prosit o pomoc a vedení tehdy, když jsme pronásledováni nebo v nebezpečí.
6, 7. Proč a za co bychom měli ve svých modlitbách děkovat?
6 Kdybychom se však modlili, jenom když něco potřebujeme, co by to prozrazovalo o našich pohnutkách? Pavel řekl, že bychom své prosebné žádosti měli Bohu dávat na vědomí „spolu s díkůvzdáním“. Určitě máme důvod vyjadřovat podobné pocity jako David, který se modlil: „Tvá, Jehovo, je velikost a moc a krása a znamenitost a důstojnost; všechno v nebesích a na zemi je totiž tvoje. Tvé je království, Jehovo, Ty, který se také pozvedáš jako hlava nade vším. . . . A nyní, náš Bože, ti děkujeme a chválíme tvé překrásné jméno.“ (1. Par. 29:11–13)
7 Ježíš děkoval Bohu za jídlo a pití. Dělal to při různých příležitostech, i při Pánově večeři. (Mat. 15:36; Mar. 14:22, 23) Kromě toho, že děkujeme za tyto dary, měli bychom ‚vzdávat díky Jehovovi‘ za „jeho podivuhodná díla vůči lidským synům“, za jeho „spravedlivá soudcovská rozhodnutí“ i za jeho slovo, neboli myšlenky, které nyní máme k dispozici v Bibli. (Žalm 107:15; 119:62, 105)
Modli se za druhé
8, 9. Proč bychom se měli modlit za své spoluvěřící?
8 Jistě se modlíme za sebe, ale do našich modliteb bychom měli zahrnovat také druhé křesťany — i ty, které neznáme jménem. Apoštol Pavel sice neznal všechny věřící v Kolosech, ale přesto napsal: „Vždy děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, když se za vás modlíme, neboť jsme slyšeli o vaší víře ve spojitosti s Kristem Ježíšem a o lásce, kterou máte ke všem svatým.“ (Kol. 1:3, 4) Pavel se také modlil za křesťany v Tesalonice. (2. Tes. 1:11, 12) Modlitby tohoto druhu vypovídají mnoho o nás a o tom, jak se díváme na své křesťanské bratry a sestry.
9 Naše modlitby za pomazané křesťany a za jejich společníky, kteří patří k ‚jiným ovcím‘, jsou dokladem našeho zájmu o Boží organizaci. (Jan 10:16) Pavel své spoluvěřící žádal, aby se modlili za jeho „schopnost mluvit a s volností řeči dávat na vědomí posvátné tajemství dobré zprávy“. (Ef. 6:17–20) Modlíme se za druhé křesťany i v tomto ohledu?
10. Jak na nás může působit to, že se modlíme za druhé?
10 Modlíme-li se za druhé, může se změnit náš postoj k nim. Když někoho nemáme příliš v oblibě, ale modlíme se za něj, náš vztah k němu se pravděpodobně zlepší. (1. Jana 4:20, 21) Takové modlitby přispívají k našemu budování a k jednotě s bratry. Kromě toho ukazují, že máme podobnou lásku, jako měl Kristus. (Jan 13:34, 35) Tato vlastnost patří k ovoci Božího ducha. Prosíme Jehovu ve svých osobních modlitbách, aby nám svým svatým duchem pomohl projevovat lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání? (Luk. 11:13; Gal. 5:22, 23) Jestliže to děláme, pak z našich slov a skutků bude patrné, že duchem chodíme a žijeme. (Přečti Galaťanům 5:16, 25.)
11. Proč si myslíš, že je vhodné prosit druhé, aby se za tebe modlili?
11 Pokud si uvědomíme, že naše děti jsou v pokušení podvádět ve škole při písemkách, měli bychom se za ně modlit a také jim biblickými myšlenkami pomáhat, aby jednaly poctivě a neprovedly něco špatného. Pavel napsal křesťanům v Korintu: „Modlíme se k Bohu, abyste nedělali nic nesprávného.“ (2. Kor. 13:7) Takové pokorné modlitby těší Jehovu a vrhají na nás příznivé světlo. (Přečti Přísloví 15:8.) Můžeme rovněž prosit druhé, aby se modlili za nás, stejně jako o to pro sebe žádal apoštol Pavel. „Modlete se za nás,“ napsal, „neboť důvěřujeme, že máme poctivé svědomí, protože si přejeme chovat se ve všem poctivě.“ (Hebr. 13:18)
Co dalšího naše modlitby prozrazují
12. Co by mělo být hlavním námětem našich modliteb?
12 Svědčí naše modlitby o tom, že jsme šťastnými a horlivými svědky pro Jehovu? Jsou naše úpěnlivé prosby zaměřené především na to, aby se děla Boží vůle, aby bylo kázáno poselství o Království, aby byla ospravedlněna Jehovova svrchovanost a aby bylo posvěceno jeho jméno? Takové prosby by měly být v našich modlitbách hlavním námětem, jak je vidět z Ježíšovy vzorové modlitby, která začíná slovy: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno. Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:9, 10)
13, 14. Co o nás prozrazují naše modlitby?
13 Naše modlitby k Bohu prozrazují, jaké máme pohnutky, zájmy a touhy. Jehova ví, jací jsme ve svém nitru. Přísloví 17:3 k tomu říkají: „Na stříbro je přečišťovací kelímek, na zlato je pec, ale srdce zkoumá Jehova.“ Bůh vidí do našeho srdce. (1. Sam. 16:7) Ví, jak smýšlíme o shromážděních, o službě a o duchovních bratrech a sestrách. Zná náš postoj ke Kristovým ‚bratrům‘. (Mat. 25:40) Dobře ví, zda opravdově toužíme po tom, oč prosíme v modlitbách, nebo zda jen opakujeme určité fráze. Ježíš řekl: „Když se . . . modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž, právě jak to dělají lidé z národů, neboť ti si [nesprávně] představují, že budou vyslyšeni, protože používají mnoho slov.“ (Mat. 6:7)
14 Z našich modliteb je také patrné, do jaké míry spoléháme na Boha. David se k Jehovovi modlil takto: „Vždyť ses mi prokázal být útočištěm, silnou věží před obličejem nepřítele. Budu hostem v tvém stanu na neurčité časy; uteču se do skrýše tvých křídel.“ (Žalm 61:3, 4) To, že Bůh obrazně řečeno ‚rozprostírá nad námi svůj stan‘, nám dodává pocit bezpečí a ochrany. (Zjev. 7:15) Když se ve zkouškách víry modlíme k Jehovovi s přesvědčením, že je ‚na naší straně‘, přináší nám to skutečnou útěchu. (Přečti Žalm 118:5–9.)
15, 16. Co modlitby pomohou odhalit ohledně touhy získat služební výsady?
15 Když s Jehovou v modlitbě poctivě mluvíme o svých pohnutkách, pomůže nám to rozpoznat, jaké skutečně jsou. Je například touha mít v Boží organizaci postavení dozorce opravdu pokorným přáním být užitečný a dělat pro zájmy Království vše, co je v mých silách? Nebo snad chci zaujímat „první místo“, či se dokonce nad druhými ‚vypínat jako pán‘? Mezi Jehovovým lidem to tak být nemá. (Přečti 3. Jana 9, 10; Lukáše 22:24–27.) Pokud jsou naše touhy nesprávné, pak nám poctivé modlitby k Jehovovi Bohu pomohou, abychom si to jasně uvědomili a změnili je dříve, než hluboce zakoření.
16 Křesťanky mohou silně toužit po tom, aby jejich manželé sloužili jako služební pomocníci a časem možná jako dozorci neboli starší. Tuto touhu mohou vyjadřovat ve svých soukromých modlitbách a pak jednat v souladu s nimi tím, že se snaží chovat příkladně. To je důležité, protože způsob, jakým se členové rodiny nějakého bratra chovají a jak mluví, ovlivňuje jeho pověst ve sboru.
Při veřejné modlitbě
17. Proč je dobré být o samotě, když se modlíme soukromě?
17 Ježíš často odcházel stranou od zástupu, aby se ke svému Otci mohl modlit o samotě. (Mat. 14:13; Luk. 5:16; 6:12) Stejnou potřebu soukromí máme i my. Jestliže se soustředěně modlíme v klidném prostředí, je pravděpodobné, že dospějeme k rozhodnutí, které Jehovovi udělá radost a které bude z duchovního hlediska v našem nejlepším zájmu. Ježíš se však modlil také na veřejnosti, a proto je užitečné zamyslet se nad tím, jak to dělat správně.
18. Co by například měli mít na paměti bratři, kteří zastupují sbor ve veřejné modlitbě?
18 Na našich shromážděních zastupují sbor ve veřejné modlitbě věrně oddaní muži. (1. Tim. 2:8) Spoluvěřící by na konci takové modlitby měli být schopni říci „amen“, což znamená „tak se staň“. Předpokládá to však, že souhlasí s tím, co bylo řečeno. V Ježíšově vzorové modlitbě není nic pohoršujícího ani netaktního. (Luk. 11:2–4) Ježíš také nevypočítával, co každého z jeho posluchačů trápí nebo co kdo potřebuje. Osobní záležitosti jsou vhodným námětem pro soukromé, nikoli pro veřejné modlitby. A zastupujeme-li v modlitbě skupinu lidí, rozhodně bychom neměli mluvit o důvěrných záležitostech.
19. Jak bychom se měli při veřejné modlitbě chovat?
19 Když veřejné modlitbě nasloucháme, měli bychom dávat najevo uctivou „bázeň před Bohem“. (1. Petra 2:17) Určitým činnostem je vhodné věnovat se jindy a jinde než na křesťanském shromáždění. (Kaz. 3:1) Dejme tomu, že někdo vyvíjí snahu, aby se při veřejné modlitbě určitá skupina přítomných držela za ruce, nebo aby se do sebe zavěsili. To mohou někteří, včetně návštěvníků nesdílejících naši víru, nést nelibě nebo je to může rozptylovat. Někdy se manželé možná diskrétně drží za ruce, ale kdyby se během veřejné modlitby objímali, mohli by o to ti, kdo je zahlédnou, klopýtat. Mohli by získat dojem, nebo dokonce přesvědčení, že se tito manželé soustřeďují víc na své milostné city než na uctívání Jehovy. Hluboká úcta k Bohu nás podnítí, abychom ‚všechno dělali k Boží slávě‘ a nechovali se způsobem, který by mohl kohokoliv rozptylovat, pohoršovat nebo přivádět ke klopýtání. (1. Kor. 10:31, 32; 2. Kor. 6:3)
O co se modlit?
20. Jak bys vysvětlil výrok v Římanům 8:26, 27?
20 Občas se může stát, že nevíme, co ve svých soukromých modlitbách Jehovovi říct. Pavel napsal: „Vždyť o co bychom se měli modlit, jak potřebujeme, to nevíme, ale [svatý] duch sám za nás naléhavě prosí s nevyslovenými steny. [Bůh] však, jenž zkoumá srdce, ví, co míní duch.“ (Řím. 8:26, 27) Jehova zajistil, aby v Písmu bylo zaznamenáno mnoho modliteb. Přijímá tyto inspirované prosebné žádosti, jako bychom je vyslovili my, a proto je vyslýchá. Bůh zná nás a také zná smysl toho, co pod působením jeho ducha zaznamenali pisatelé Bible. Když za nás duch „naléhavě prosí“, neboli se za nás přimlouvá, Jehova na naše úpěnlivé prosby reaguje. Ale čím lépe budeme znát Boží Slovo, tím snadněji nás zřejmě napadne, o co se modlit.
21. Co budeme zkoumat v příštím článku?
21 Viděli jsme, že naše modlitby toho o nás hodně vypovídají. Například mohou prozrazovat, jak blízký vztah máme k Jehovovi a jak dobře známe jeho Slovo. (Jak. 4:8) V příštím článku budeme zkoumat některé modlitby zapsané v Bibli a myšlenky, které jsou v nich obsaženy. Co myslíte, jak by se asi takové zkoumání Písma mělo promítnout do našich modliteb?
Jak byste odpověděli?
• S jakým postojem bychom se k Jehovovi měli modlit?
• Proč bychom se měli modlit za své spoluvěřící?
• Co naše modlitby prozrazují o nás a o našich pohnutkách?
• Jak bychom se měli chovat při veřejné modlitbě?
[Obrázek na straně 4]
Máš ve zvyku chválit Jehovu a děkovat mu?
[Obrázek na straně 6]
Naše chování při veřejné modlitbě by mělo vždy přinášet Jehovovi čest