Radujte se v Jehovovi!
„Vždy se radujte v Pánu. Chci ještě jednou říci: Radujte se!“ — FILIPANŮM 4:4.
1. Proč by mohlo být obtížné pochopit, co měl Pavel na mysli, když řekl, že se křesťané mají vždy radovat?
DNES by se někomu mohlo zdát, že je k radosti málo důvodů a že jsou vzácné. Člověka stvořeného z prachu, a tedy i pravého křesťana, postihují smutné životní situace — nezaměstnanost, nemoc, smrt někoho blízkého, nesoulad mezi lidskými osobnostmi, odpor nevěřících členů rodiny či bývalých přátel. Jak tedy máme chápat Pavlovu radu: „Vždy se radujte“? Je vůbec možné tuto radu uplatnit, když se všichni musíme vypořádávat s nějakými nepříjemnými, tíživými okolnostmi? K lepšímu pochopení těchto slov nám pomůže rozbor jejich kontextu.
Radujte se — Proč a jak?
2, 3. Jak je z příkladu Ježíše a starověkých Izraelitů patrné, že radost je důležitá?
2 „Vždy se radujte v Pánu. Chci ještě jednou říci: Radujte se!“ Tato výzva nám možná připomíná slova, která byla před čtyřiadvaceti stoletími řečena Izraelitům: „Jehovova radost je vaše pevnost,“ nebo podle Moffattova překladu: „Vaší silou je radování v Tom věčném.“ (Nehemjáš 8:10) Radost nám tedy dodává sílu; je jako pevnost, do které se můžeme uchýlit a v níž nalezneme útěchu i ochranu. I dokonalému člověku, Ježíšovi, pomohla radost k tomu, aby vytrval: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Hebrejcům 12:2) Pro naši záchranu je očividně nezbytné, abychom se uměli radovat, a to i v situacích, které jsou náročné.
3 Než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, dostali příkaz: „Budeš se radovat nade vším dobrým, co dal Jehova, tvůj Bůh, tobě a tvé domácnosti, ty a Levita a cizí usedlík, který je ve tvém středu.“ Kdyby Izraelité neposlechli a nesloužili Jehovovi s radováním, mělo by to vážné důsledky. „Všechna tato zlořečení na tebe jistě přijdou a budou tě pronásledovat a dostihnou tě, dokud nebudeš vyhlazen . . . proto, že jsi pro hojnost všeho nesloužil Jehovovi, svému Bohu, s radováním a radostí srdce.“ — 5. Mojžíšova 26:11; 28:45–47.
4. V čem by mohla být chyba, když se nám nedaří mít radost?
4 Je tedy nesmírně důležité, aby se dnešní pomazaný ostatek radoval a aby se radovali také jeho společníci, „jiné ovce“! (Jan 10:16) Pavel svou radu zopakoval — „chci ještě jednou říci“ —, a tím zdůraznil, jak je důležité, abychom se radovali ze všeho dobrého, co pro nás Jehova udělal. Děláme to? Anebo jsme tak zabráni do každodenních záležitostí všedního života, že někdy zapomínáme, že ve skutečnosti máme mnoho důvodů k radosti? Navršila se před námi tak vysoká hora problémů, že už přes ni nevidíme Království s jeho požehnáním? Necháváme se připravovat o radost neposlušností Božích zákonů, přehlížením Božích zásad nebo zanedbáváním křesťanských povinností?
5. Proč je pro nerozumného člověka obtížné radovat se?
5 „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem. Pán je blízko.“ (Filipanům 4:5) Nerozumný člověk je nevyrovnaný. Možná, že dostatečně nepečuje o své zdraví nebo se vystavuje nepřiměřeným tlakům či stresu. Snad se nenaučil, jak se smířit se skutečností, že má určitá omezení, a jak s těmito omezeními žít. Možná si klade příliš vysoké cíle a snaží se jich dosáhnout za každou cenu. Nebo se na svá omezení vymlouvá, aby mohl zmírnit tempo nebo složit ruce do klína. Chybí-li člověku vyrovnanost a rozumnost, bude pro něho těžké se radovat.
6. a) Co by v nás druzí křesťané měli vidět a čím je to podmíněno? b) Jak nám Pavlova slova v 2. Korinťanům 1:24 a v Římanům 14:4 pomáhají, abychom byli rozumní?
6 I kdybychom v očích odpůrců byli fanatiky, naši spolukřesťané by vždy měli vidět, že jsme rozumní. A oni to uvidí, pokud budeme vyrovnaní a nebudeme od sebe ani od druhých očekávat dokonalost. Především nesmíme na nikoho nakládat břemeno požadavků, které jsou vyšší než požadavky Božího slova. Apoštol Pavel řekl: „[Nejsme] pány nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky k vaší radosti.“ (2. Korinťanům 1:24) Pavel byl dříve farizeem, a proto dobře věděl, že přísná pravidla vytyčená a vynucovaná někým, kdo má autoritu, radost dusí, zatímco užitečné rady spolupracovníků přispívají k radosti. Skutečnost, že „Pán je blízko“, by měla rozumnému člověku připomínat, že nemáme ‚soudit domácího sluhu někoho jiného. Svému vlastnímu pánovi stojí nebo padá.‘ — Římanům 14:4.
7, 8. Proč musí křesťané očekávat problémy, ale jak je možné se i přesto nadále radovat?
7 „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ (Filipanům 4:6) Dnes prožíváme ‚kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, o kterých psal Pavel. (2. Timoteovi 3:1–5) Křesťané proto musí očekávat, že se setkají s problémy. Pavlova slova „vždy se radujte“ neznamenají, že si věrní křesťané nebudou občas nad něčím zoufat nebo že nebudou nikdy sklíčení. Pavel realisticky uznal: „Jsme všemožně tlačeni, ale ne stísněni tak, že se nemůžeme hnout; jsme na rozpacích, ale ne naprosto bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme sráženi, ale ne zničeni.“ (2. Korinťanům 4:8, 9) Křesťanská radost však zmírní — a časem přemůže — dočasný stav úzkosti nebo zármutku. Dodá člověku potřebnou sílu, aby mohl stále kráčet kupředu a nezapomínal na ty mnohé věci, z nichž se může radovat.
8 Pokud vyvstane jakýkoli problém, radostný křesťan pokorně prosí Jehovu v modlitbě o pomoc. Nenechá se přemoci pocitem krajní úzkosti. Když udělá vše, co pro vyřešení problému může rozumně udělat, ponechá výsledek v Jehovových rukou — v souladu se slovy: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří.“ Přitom bude stále děkovat Jehovovi za veškeré projevy Jeho dobroty. — Žalm 55:22; viz také Matouše 6:25–34.
9. Jak znalost pravdy souvisí s pokojem mysli a jaký blahodárný vliv to má na křesťana?
9 „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:7) Znalost křesťanské pravdy osvobozuje mysl křesťana od falše a pomáhá mu, aby si vypěstoval zdravé uvažování. (2. Timoteovi 1:13) Díky tomu se může vyhýbat nesprávným nebo nemoudrým způsobům jednání, které by mohly ohrozit jeho pokojné vztahy s druhými. Neprožívá vnitřní muka kvůli nespravedlnosti a zlu, ale důvěřuje Jehovovi, věří, že problémy lidstva Jehova vyřeší prostřednictvím Království. Tento pokoj mysli střeží jeho srdce, uchovává jeho pohnutky čisté a udává směr jeho myšlení, aby se upínalo k tomu, co je spravedlivé. Z čistých pohnutek a správného myšlení pak pramení nesčetné důvody k radosti, a to navzdory tomu, že nám tento chaotický svět působí problémy a vyvolává proti nám různé tlaky.
10. Jaká řeč a jaké myšlenky jsou podmínkou pro to, abychom se mohli opravdově radovat?
10 „Konečně, bratři, o všem, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném, o tom dále uvažujte.“ (Filipanům 4:8) Křesťanovi nepůsobí potěšení mluvit o špatných věcech nebo na takové věci myslet. Značná část zábavy, kterou nabízí tento svět, je proto pro křesťana automaticky vyloučená. Nikdo si nemůže zachovat křesťanskou radost, pokud si naplňuje mysl a srdce lží, pošetilým žertováním, věcmi, které jsou nečestné, nemravné, které postrádají ctnost, vyvolávají nenávist nebo jsou odporné. Zkrátka, nikdo nemůže nalézt skutečnou radost, jestliže si plní mysl a srdce špínou. Je velmi povzbudivé, že křesťané mají mnoho dobrých věcí, o kterých mohou uvažovat a mluvit, přestože žijí v Satanově zkaženém světě.
Nesčetné důvody k radosti
11. a) Co bychom nikdy neměli považovat za samozřejmost a proč? b) Jak na jistého delegáta a jeho manželku zapůsobil jeden mezinárodní sjezd?
11 Když mluvíme o důvodech k radosti, neměli bychom zapomenout, že k nim patří i naše mezinárodní společenství bratrů. (1. Petra 2:17) Dnes se ve světě vyskytují projevy prudké nenávisti mezi národnostními či etnickými skupinami. Boží lid je však stále více semknutý láskou. Jeho jednota bývá obzvlášť zjevná při mezinárodních sjezdech. O jednom takovém sjezdu, který se konal v roce 1993 v Kyjevě na Ukrajině, napsal jistý delegát ze Spojených států: „Ty slzy radosti, ty zářící oči a neustálé srdečné objímání, ty pozdravy, které si máváním barevných deštníků nebo kapesníků posílaly přes hrací plochu skupiny delegátů — to jasně svědčilo o teokratické jednotě. Naše srdce překypují hrdostí nad tím, co Jehova zázračně vykonal v tomto celosvětovém společenství bratrů. Spolu s manželkou jsme tím byli hluboce dojati a naše víra získala nový rozměr.“
12. Jak se nám před očima splňuje Izajáš 60:22?
12 Dnes křesťané na vlastní oči vidí, jak se splňují biblická proroctví, a tím se velmi upevňuje jejich víra! Uvažujme například o slovech Izajáše 60:22: „Z maličkého se stane tisíc a z malého mocný národ. Já, Jehova, to urychlím ve svůj čas.“ V roce 1914, v době, kdy se zrodilo Království, se na aktivní kazatelské službě podílelo pouze 5100 křesťanů — onen ‚maličký‘. Ale v posledních pěti letech naše celosvětové společenství roste průměrnou rychlostí 5628 nově pokřtěných svědků týdně! V roce 1993 byl dosažen dosud nejvyšší vrchol v počtu činných kazatelů — 4 709 889. Je to opravdu úžasné! Znamená to, že ten ‚maličký‘, který tu byl v roce 1914, se nyní začíná doslova blížit ‚tisíci‘!
13. a) Co se odehrává od roku 1914? b) Jak se svědkové Jehovovi řídí zásadou, kterou vyjádřil Pavel ve 2. Korinťanům 9:7?
13 Od roku 1914 mesiášský Král podmaňuje uprostřed svých nepřátel. Jeho panství podporují ochotní Ježíšovi následovníci, kteří poskytují svůj čas, energii i peníze, aby celosvětové kazatelské dílo mohlo pokračovat a aby nadále v mezinárodním rozsahu mohly probíhat stavební práce. (Žalm 110:2, 3) Svědkové Jehovovi se radují, že jsou na tyto činnosti poskytovány finanční dary, ačkoli se na jejich shromážděních skoro nikdy o penězích nemluví.a (Srovnej 1. Paralipomenon 29:9.) Pravé křesťany nemusí nikdo pobízet, aby dávali; považují to za výsadu, když mohou v rámci svých možností podporovat svého Krále, každý „právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení“. — 2. Korinťanům 9:7.
14. Jaké poměry jsou od roku 1919 zjevné mezi Božím lidem a proč je to důvodem k radosti?
14 Předpověděná obnova pravého uctívání vedla k tomu, že byl mezi Božím lidem vytvořen duchovní ráj. Území tohoto ráje se od roku 1919 neustále rozšiřuje. (Žalm 14:7; Izajáš 52:9, 10) K čemu to vede? Výsledkem je, že praví křesťané ‚jásají a radují se‘. (Izajáš 51:11) Přineslo to dobrou úrodu, která je svědectvím o tom, čeho je Boží svatý duch schopen dosáhnout prostřednictvím nedokonalých lidí. I když veškerá chvála a čest patří Jehovovi, existuje snad nějaká větší výsada než ta, že se můžeme stát Božími spolupracovníky? (1. Korinťanům 3:9) Jehova je natolik mocný, že by dokázal způsobit, aby i kameny provolávaly poselství o pravdě, kdyby to bylo nutné. Rozhodl se však, že raději podnítí bytosti stvořené z prachu, aby vykonaly jeho vůli, budou-li ochotné to udělat. — Lukáš 19:40.
15. a) Jaké současné události se zájmem sledujeme? b) Na co se s pocitem radosti těšíme?
15 S posvátnou úctou dnes Jehovovi služebníci pozorují světové události a vidí, jak se tyto události vztahují k význačným biblickým proroctvím. Země světa se velmi snaží dosáhnout stabilního míru, ale jejich snahy jsou marné. Události je nutí volat na pomoc Organizaci spojených národů, aby vstoupila do dění v těch místech světa, kde vznikly velké problémy. (Zjevení 13:15–17) Boží lid však již dnes hledí do budoucnosti v napjatém očekávání jedné z nejradostnějších událostí, k jakým kdy dojde. Její uskutečnění se den za dnem blíží. „Radujme se, překypujme radostí a vzdejme mu slávu, protože přišla Beránkova svatba a jeho manželka se připravila.“ — Zjevení 19:7.
Kazatelská služba — Břemeno, nebo radost?
16. Vysvětli, jak by křesťan mohl přijít o radost, kdyby neuplatňoval to, co se učí.
16 „Konejte to, co jste se naučili i přijali, slyšeli a viděli ve spojitosti se mnou, a Bůh pokoje bude s vámi.“ (Filipanům 4:9) Když křesťané jednají v souladu s tím, co se naučili, mohou od Boha očekávat požehnání. K nejdůležitějším věcem, které se naučili, patří to, že je nezbytné kázat druhým lidem dobrou zprávu. Kdo by dokázal mít pokoj mysli nebo se radovat, kdyby lidem upřímného srdce upíral poznání, na kterém závisí jejich život? — Ezekiel 3:17–21; 1. Korinťanům 9:16; 1. Timoteovi 4:16.
17. Proč by naše kazatelská služba měla být vždy zdrojem radosti?
17 Jak radostné je nacházet lidi podobné ovcím, kteří jsou ochotni učit se o Jehovovi! Pro křesťany, kteří slouží s tou pravou pohnutkou, bude služba Božímu Království vždy zdrojem radosti. Hlavním důvodem, proč jsme Jehovovými svědky, je totiž to, že můžeme přinášet chválu Jeho jménu a zastávat se Jeho postavení Svrchovaného Panovníka. (1. Paralipomenon 16:31) Křesťan, který si tuto skutečnost uvědomuje, se bude radovat i tehdy, když lidé jednají nemoudře a odmítají dobrou zprávu. Uvědomuje si, že kázání nevěřícím lidem jednoho dne skončí, ale Jehovovo jméno bude chváleno věčně.
18. Co podněcuje křesťana, aby činil Jehovovu vůli?
18 Pravé náboženství podněcuje své stoupence, aby Jehovovy požadavky plnili ne proto, že musí, ale proto, že chtějí. (Žalm 40:8; Jan 4:34) Mnoha lidem to připadá nepochopitelné. Jedna žena kdysi řekla jisté svědkyni, která ji navštívila: „Víte, já vás musím pochválit. Já bych nikdy nemohla chodit dům od domu a kázat o svém náboženství jako vy.“ Svědkyně se usmála a odpověděla: „Vaše pocity znám. Než jsem se stala svědkem Jehovovým, nikdo by mě nepřinutil chodit za lidmi a mluvit s nimi o náboženství. Ale teď to dokonce chci dělat.“ Žena se zamyslela a usoudila: „Vaše náboženství očividně může lidem nabídnout něco, co v mém náboženství chybí. Možná, že bych to vaše náboženství měla prozkoumat.“
19. Proč je právě dnes vhodný čas na to, abychom se radovali jako nikdy dosud?
19 Letošní roční text, který je viditelně umístěn v našich sálech Království, nám pravidelně připomíná: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem.“ (Přísloví 3:5) Mohl by být nějaký větší důvod k radosti než ten, že můžeme důvěřovat Jehovovi, který je naší pevností a naším útočištěm? Žalm 64:10 říká: „Spravedlivý se bude radovat v Jehovovi a vskutku ho učiní svým útočištěm.“ Dnes není vhodná doba na to, abychom váhali nebo se vzdávali. Každý měsíc jsme blíže tomu, co Jehovovi služebníci toužebně vyhlížejí už od Abelových dnů. Nyní je čas důvěřovat Jehovovi celým srdcem. Víme totiž, že nikdy dříve jsme neměli tolik důvodů k radosti jako nyní!
[Poznámka pod čarou]
a Na sjezdech a také jednou měsíčně ve sborech se čte krátké oznámení o tom, kolik bylo přijato dobrovolných darů a jaké byly výdaje. Občas se posílají dopisy s oznámením, jakým způsobem jsou dary používány. Každému je tak připomenut finanční stav celosvětového díla svědků Jehovových.
Jak bys odpověděl?
◻ Proč bychom se podle slov Nehemjáše 8:10 měli radovat?
◻ Jak je ze slov 5. Mojžíšovy 26:11 a 28:45–47 patrné, že je důležité radovat se?
◻ Jak nám mohou slova Filipanům 4:4–9 pomoci, abychom se vždy radovali?
◻ Jaký důvod k radosti je obsažen v ročním textu pro rok 1994?
[Obrázek na straně 16]
Ruští a němečtí svědkové se radují, že mohou patřit k mezinárodnímu společenství bratrů
[Obrázek na straně 17]
To, že se můžeme dělit o pravdu s druhými, je důvodem k radosti