3. (a) Jaká vyjádření můžeme do svých modliteb zahrnout podle příkladu věrných Božích služebníků ze starověku? (b) Jaké druhy modliteb můžeme Bohu adresovat?

³ Apoštol Pavel křesťany ve své době nabádal: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ (Filipanům 4:6, 7) V Bibli je uvedeno mnoho příkladů lidí, kteří se se svými starostmi svěřovali Bohu. Patřili k nim například Hana, Elijáš, Ezekjáš a Daniel. (1. Samuelova 2:1–10; 1. Královská 18:36, 37; 2. Královská 19:15–19; Daniel 9:3–21) Jejich příklad bychom měli napodobovat. Z Pavlových slov také vyplývá, že naše modlitby mohou mít různou formu. Zmínil se o díkůvzdání, což je modlitba, v níž Bohu děkujeme za to, co pro nás dělá. K tomu může patřit i chvála. Slovy úpěnlivá prosba Pavel poukázal na pokornou, naléhavou prosbu. A k Bohu můžeme vznášet i prosebné žádosti neboli ho prosit o něco konkrétního. (Lukáš 11:2, 3) Našeho nebeského Otce těší, když může naše modlitby přijmout, ať už mají jakoukoli z výše uvedených forem.

O co se můžeme modlit?

 9. Co bychom měli v modlitbách dávat na první místo?

⁹ Pamatujme, že Pavel řekl: „Ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu.“ (Filipanům 4:6) Naše osobní modlitby se tedy mohou týkat v podstatě čehokoli. Nicméně první místo by v nich měly zaujímat věci, které leží na srdci Jehovovi. Dobrým příkladem v tom byl Daniel. Když Izrael trpěl za své hříchy, Daniel Jehovu prosil o projevy milosrdenství. Řekl: „Neotálej sám kvůli sobě, můj Bože, vždyť nad tvým městem a nad tvým lidem bylo vzýváno tvé vlastní jméno.“ (Daniel 9:15–19) Je i z našich modliteb vidět, že nejvíc nám záleží na posvěcení Jehovova jména a na uskutečnění jeho vůle?

10. Z čeho vidíme, že je vhodné modlit se o osobní věci?

¹⁰ Nicméně je také vhodné, když se k Bohu modlíme i o své vlastní záležitosti. Podobně jako žalmista se můžeme modlit například o hlubší duchovní pochopení. Žalmista prosil: „Dej mi porozumět, abych zachovával tvůj zákon a abych jej celým srdcem dodržoval.“ (Žalm 119:33, 34; Kolosanům 1:9, 10) Ježíš „předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti . . . Tomu, kdo byl schopen ho zachránit ze smrti“. (Hebrejcům 5:7) Tím ukázal, že je správné modlit se o sílu, pokud se dostaneme do nebezpečí nebo pokud nás potkají zkoušky. Když svým učedníkům ukazoval, jak se mají modlit, zmínil se i o osobních věcech, k nimž patřila prosba o odpuštění hříchů a pomoc při obstarávání obživy.