Epafras — ‚Věrný Kristův služebník‘

KDO založil křesťanské sbory v Korintu, Efezu a Filipech? Možná bez zaváhání odpovíte: „Pavel, ‚apoštol pro národy‘.“ (Římanům 11:13) A máte pravdu.

Kdo však založil sbory v Kolosech, Hierapoli a Laodiceji? Není to jisté, ale mohl to být muž jménem Epafras. Ať už je pravda jakákoli, tento evangelista je označen za ‚věrného Kristova služebníka‘, a proto byste o něm možná rádi věděli více. (Kolosanům 1:7)

Evangelista údolí Lykos

Jméno Epafras je zkrácená forma jména Epafroditus. Nezaměňme však Epafra za Epafrodita z Filip. Epafras byl z Kolos, jednoho ze tří míst křesťanských sborů v údolí řeky Lykos, v Malé Asii. Kolosy ležely jen 18 kilometrů od Laodiceje a 19 kilometrů od Hierapole, v oblasti, které se ve starověku říkalo Frýgie.

Bible výslovně neříká, jak se dobrá zpráva o Božím Království do Frýgie dostala. Avšak o Letnicích roku 33 n. l. byli Frýgové v Jeruzalémě a někteří z nich možná pocházeli z Kolos. (Skutky 2:1, 5, 10) Když Pavel sloužil v Efezu (přibližně v letech 52–55 n. l.), bylo svědectví, které tam vydal, tak intenzívní a účinné, že nejen Efezané, ale také „všichni, kteří obývali oblast Asie, Židé i Řekové, slyšeli Pánovo slovo“. (Skutky 19:10) Zdá se, že v údolí Lykos Pavel dobrou zprávu nekázal, protože mnoho lidí, kteří se tam stali křesťany, ho nikdy nevidělo. (Kolosanům 2:1)

Podle Pavla to byl Epafras, kdo Kolosany učil ‚o Boží nezasloužené laskavosti v pravdě‘. Skutečnost, že Pavel tohoto svého spolupracovníka nazývá „Kristovým věrným služebníkem v náš prospěch“, ukazuje, že Epafras v té oblasti aktivně evangelizoval. (Kolosanům 1:6, 7)

Pavel i Epafras se hluboce zajímali o duchovní blaho svých spoluvěřících v údolí Lykos. Pavel, ‚apoštol pro národy‘, se musel radovat, když dostal zprávy o jejich pokroku. A právě Epafras informoval Pavla o duchovním stavu Kolosanů. (Kolosanům 1:4, 8)

Epafrova zpráva

Kolosané měli problémy, které Epafras považoval za tak vážné, že podstoupil dlouhou cestu do Říma, aby tyto věci prodiskutoval s Pavlem. Podrobná Epafrova zpráva byla patrně tím, co Pavla podnítilo k napsání dvou dopisů bratrům, které by jinak ani neznal. Jeden z nich byl dopis Kolosanům. Druhý, který se zjevně nedochoval, byl poslán Laodiceanům. (Kolosanům 4:16) Dá se předpokládat, že obsah těchto dopisů je reakcí na to, co tamní křesťané podle Epafra potřebovali. Co považoval za nezbytné? A co nám to říká o jeho osobnosti?

Dopis do Kolos zřejmě ukazuje, že Epafras si dělal starosti s tím, že Kolosané byli ohroženi pohanskými filozofiemi, jako například asketismem, spiritismem a modlářskými pověrami. Některé členy sboru možná ovlivnily židovské nauky o půstu a zachovávání určitých dní. (Kolosanům 2:4, 8, 16, 20–23)

Skutečnost, že Pavel píše o těchto námětech, nám ukazuje, jak bdělý a vnímavý k potřebám svých spolukřesťanů Epafras byl. Projevil láskyplný zájem o jejich duchovní blaho, protože si byl vědom nebezpečného prostředí, v němž žili. Epafras vyhledal Pavlovu radu a to ukazuje, že byl pokorný. Možná cítil, že potřebuje radu od někoho zkušenějšího. V každém případě jednal moudře. (Přísloví 15:22)

Epafras byl označen za „milovaného spoluotroka“ a spolukřesťané ho tedy nepochybně měli v oblibě. (Kolosanům 1:7) Když to okolnosti dovolují, měli by se všichni členové sboru nasazovat pro druhé, a to s vřelostí a láskou. Pozornost a pomoc je možné zaměřit například na nemocné, na letité nebo na jiné osoby, které mají zvláštní potřeby. Ve sboru mohou být různé věci, o něž je třeba se starat, nebo je možné podporovat teokratické stavební projekty.