Odpovědné rození dětí v tomto čase konce
„Vedou znamenitým způsobem děti.“ — 1. TIMOTEOVI 3:12.
1. Jaká je přirozená touha většiny žen a jak se to projevuje záhy v životě?
RADOST z rodičovství nelze popřít. Mateřský pud je přirozený, i když u některých žen je silnější než u jiných. V mnoha západních zemích si chlapci raději hrají s mechanickými hračkami, kdežto holčičky obecně dávají přednost panenkám, které se výrobci snaží dělat co nejskutečnější. Mnoho děvčat žije jen pro den, kdy se budou moci mazlit ne s panenkou, ale s vlastním živým, teplým, broukajícím miminkem.
RADOSTI A ODPOVĚDNOSTI
2. Jak by se měli rodiče dívat na novorozené dítě a nač se musí připravit?
2 Odpovědné rození dětí vyžaduje od rodičů, aby novorozeně nepokládali za hračku, ale za stvoření, za jehož život a budoucnost jsou odpovědní stvořiteli. Když rodiče přivedou dítě na svět, musí být připraveni převzít velkou odpovědnost a přizpůsobit se tomu. Zahajují dvacetiletý program krmení, oblékání, péče o zdraví a výchovu. Jeho konečný výsledek se nedá předpovědět.
3. Proč je možné na mnoho křesťanských rodičů uplatnit Přísloví 23:24, 25?
3 Velmi mnoho křesťanů naštěstí vychovalo děti, z nichž se stali věrní, oddaní služebníci Jehovovi. Někteří viděli své děti vyrůstat a vstupovat do služby plným časem jako průkopníky, misionáře nebo členy rodiny bétel. O takových rodičích se dá opravdu říci: „Otec spravedlivého bude mít zcela jistě radost; kdo se stává otcem moudrého, bude se z něho také radovat. Tvůj otec a tvá matka se budou radovat a ta, která tě zrodila, bude mít radost.“ — Přísl. 23:24, 25.
RODIČOVSKÉ BOLESTI
4, 5. a) Co požaduje Písmo od starších a služebních pomocníků, kteří mají děti? b) Jak některé děti znamenaly „strasti“ pro svého otce?
4 Ale vždy to tak není, dokonce ani u starších, kteří mají děti. Apoštol Pavel napsal: „Dozorce by tedy měl být bezúhonný, manžel jedné manželky. . . který drží děti v podřízenosti se vší vážností (jestliže někdo skutečně nedovede vést svou domácnost, jak bude pečovat o Boží sbor?).“ Pavel potom dodal: „Služební pomocníci ať jsou manželé jedné manželky a vedou znamenitým způsobem děti a své domácnosti.“ — 1. Tim. 3:2–5, 12.
5 Křesťanští starší a služební pomocníci samozřejmě nemohou být voláni k odpovědnosti, jestliže jejich děti v dospělosti odmítnou dál sloužit Jehovovi. Jsou však odpovědní za své nedospělé děti a za starší děti, které dosud žijí pod jejich střechou. Starší a služební pomocníci již ztratili drahocenné přednosti služby, protože se stali nedbalými nebo ve vážných věcech nevyhověli biblickému požadavku vést „znamenitým způsobem děti a své domácnosti“. Takovým i mnoha jiným způsobily děti víc starostí než radostí. Jak často se prokázala pravdivost přísloví: „Hloupý syn znamená strasti pro svého otce“! — Přísl. 19:13.
ODPOVĚDNÉ OTCOVSTVÍ
6. Jakou otázku by si měli klást křesťanští manželé?
6 Všichni křesťanští manželé, ať mají sborové odpovědnosti nebo ne, by také měli myslet na to, jak může péče o malé děti zapůsobit na duchovní stav jejich manželky. Pokud není manželka duchovně silná, jak zapůsobí dítě nebo i několik dětí na její osobní studium a na příležitosti podílet se na kazatelském díle?
7. Co se stalo některým křesťanským manželkám a co je často příčinou této situace?
7 Uvědomují si manželé vždycky, že péče o nemluvně nebo o malé dítě často manželce brání, aby měla plný užitek ze sborového studia knihy, shromáždění v sále království, z krajských a oblastních sjezdů? Taková situace může trvat měsíce, dokonce roky, jestliže přichází dítě za dítětem. Zátěž, jak už je přirozené v tomto ohledu, padá především na matku než na otce. Někdy je možné vidět, že někteří křesťanští muži sice dělají duchovní pokroky, dokonce dosahují i předností ve sboru, ale jejich manželky duchovně slábnou. Proč? Často proto, že malé děti manželkám brání soustředit se na shromáždění, do hloubky studovat Bibli nebo se ve velké míře podílet na svědeckém díle. Dá se o někom říci, že je odpovědný otec, když něco takového připustí?
8. Jak se mnozí otcové podílejí na péči o děti a jak to prospívá jejich manželkám?
8 Naštěstí to tak vždycky není. Mnozí křesťanští otcové dělají, co mohou, aby se podíleli na péči o děti. Rovným dílem se starají, aby jejich děti zůstávaly zticha při sborových shromážděních. Začne-li jejich nemluvně plakat nebo dítě rušit, vezmou sami dítě ven a patřičně je ukázní. Proč by měla vždycky přicházet o části shromáždění matka? Doma pomáhají ohleduplní manželé manželkám s úklidem a ukládáním dětí k spánku, aby si pak oba mohli sednout a klidně se soustředit na duchovní věci.
9. Co dokazuje, že děti vždy nejsou přítěží?
9 Když jsou ve sboru věci dobře organizovány, mohou se mladé matky s nemluvňaty podílet na pomocné průkopnické službě. Některé jsou dokonce pravidelné průkopnice. Děti tedy vždy nejsou přítěží. Mnozí křesťanští rodiče projevují znamenitého průkopnického ducha.
BEZDĚTNÍ, ALE ŠŤASTNÍ
10. Jak se rozhodly některé manželské dvojice a jaké dostaly požehnání?
10 Některé mladé dvojice se rozhodly zůstat bezdětné. Přestože manželky mají stejně silný mateřský pud jako jiné ženy, po dohodě s manželem se rozhodly, že nebudou mít děti, aby se mohly plným časem věnovat službě Jehovovi. Mnozí sloužili a slouží jako průkopníci nebo misionáři. Mohou se nyní na ta léta ohlížet s vděčností. Jistě, nepřivedli na svět žádné tělesné děti. Ale zato přivedli nové učedníky, kteří stále věrně uctívají Jehovu. Tyto ‚pravé děti ve víře‘ nikdy nezapomenou, kdo jim zprostředkoval „slovo pravdy“. — 1. Tim. 1:2; Ef. 1:13; srovnej 1. Korinťanům 4:14, 17; 1. Jana 2:1.
11. a) Kde slouží mnohé bezdětné dvojice Jehovovi a proč ničeho nelitují? b) Jaký text lze uplatnit na všechny dvojice, jež zůstaly bezdětné ‚pro království‘?
11 Mnoho manželských dvojic po celém světě, které se zřekly radostí rodičovství, mohlo sloužit Jehovovi v krajském díle, oblastním díle nebo v bételu. I ti se s uspokojením ohlížejí na svůj život strávený ve službě Jehovovi a jejich bratrům v těchto zvláštních přednostech. Ničeho nelitují. Neměli sice radost z přivádění dětí na svět, ale sehráli důležitou úlohu při prosazování zájmů království na svých různých polích činnosti. O všech těchto dvojicích, které zůstaly bezdětné „pro. . . království“, rozhodně platí text, který říká: „Bůh totiž není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte.“ — Mat. 19:12; Hebr. 6:10.
OSOBNÍ VĚC
12. a) Proč je rození dětí jedinečná přednost? b) Ve kterých obdobích bylo rození dětí úkolem od Boha?
12 Jak jsme viděli na počátku tohoto rozboru, rození dětí je Boží dar. (Žalm 127:3) Je to jedinečná přednost, kterou nesdílejí Jehovovi duchovní tvorové. (Mat. 22:30) V některých dobách patřilo rození dětí k práci, kterou Jehova přidělil svým služebníkům na zemi. Tak tomu bylo u Adama a Evy. (1. Mojž. 1:28) Bylo tomu tak i u těch, kteří přežili potopu. ( 1. Mojž. 9:1) Jehovovou vůlí bylo, aby se izraelští synové rozhojnili rozením dětí. — 1. Mojž. 46:1–3; 2. Mojž. 1:7, 20; 5. Mojž. 1:10.
13, 14. a) Co se dá říci o rození dětí dnes a jaká kritika by byla nevhodná? b) Jaká rada je dána, přestože rození dětí v tomto čase konce je osobní věc?
13 Dnes není rození dětí výslovně součástí práce, kterou Jehova svěřil svému lidu. Je to však stále přednost, kterou dopřává manželským dvojicím, jestliže po ní touží. Proto by neměly být kritizovány křesťanské dvojice, jež se rozhodnou mít rodinu, ale ani dvojice, které děti nemají.
14 Otázka rození dětí v tomto čase konce je tedy osobní věcí a každá dvojice se musí rozhodnout sama. Ale protože „zbývající čas je zkrácen“, manželské dvojice udělají dobře, když pečlivě a s modlitbou zváží výhody a nevýhody rození dětí v těchto dobách. (1. Kor. 7:29) Ti, kdo se rozhodnou mít děti, by si měli plně uvědomovat nejen radosti, které může přinést rození dětí, ale také odpovědnosti, jež to s sebou nese, a problémy, které mohou vyvstat pro ně i pro děti, které přivedou na svět.
NEPLÁNOVANÉ RODIČOVSTVÍ
15, 16. a) Jakému postoji je třeba se vyhnout, když dojde k nečekanému těhotenství, a proč? b) Jak by se mělo uvažovat o každém dítěti a jaké odpovědnosti to zahrnuje?
15 Někdo snad řekne: ‚To je sice hezké, ale co když přijde dítě nečekaně?‘ To se stalo mnoha dvojicím, které si plně uvědomovaly, že dnes není ideální doba na přivádění dětí do světa. Některé byly řadu let ve službě plným časem. Jak mají pohlížet na příchod nečekaného nového človíčka?
16 Tady se musí projevit odpovědné rodičovství. Těhotenství může být opravdu nečekané, ale dítě, které se narodí, nemůže být křesťanskými rodiči považováno za nechtěné. Ať znamená jeho příchod v jejich životě jakékoli změny, jistě by se neměli zlobit na ně. Za jeho početí jsou přece odpovědní oni. Jakmile je zde, měli by přijmout svou změněnou situaci, neboť vědí, že všechny lidi „postihuje čas a nepředvídaná událost“. (Kaz. 9:11) Chtě nechtě se zúčastnili tvořivého aktu, jehož původcem je Jehova Bůh. Měli by své dítě přijmout jako posvátný projev důvěry a s láskou se chopit svých povinností jako „rodiče ve spojení s Pánem“. — Ef. 6:1.
„VŠECHNO DĚLEJTE VE JMÉNU PÁNA“
17. Jakou radu dal Pavel Kolosanům? Jak se lze řídit tou radou dnes?
17 Těsně před radou ohledně rodinných záležitostí Pavel napsal: „Ať děláte cokoli slovem nebo skutkem, všechno dělejte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něho Bohu, Otci.“ (Kol. 3:17–21) Ať se křesťan ocitne v jakémkoli stavu, měl by děkovat Jehovovi a využít své situace k tomu, aby ‚všechno dělal ve jménu Pána‘.
18, 19. a) Jak mohou svobodní křesťané i dvojice bez dětí ‚všechno dělat ve jménu Pána‘? b) Jak by měli pohlížet na své děti křesťanští rodiče a jaký cíl by si měli stanovit?
18 Křesťan, který se rozhodl zůstat svobodný, nebude využívat svou svobodu k tomu, aby mohl vést pohodlný život, ale aby pracoval „celou duší jako pro Jehovu“, pokud možno v nějakém odvětví služby plným časem. (Kol. 3:23; 1. Kor. 7:32) Podobně manželská dvojice, která se rozhodne nemít děti, nebude sobecky ‚plně užívat svět‘, ale poskytne ve svém životě co nejvíce místa službě království. — 1. Kor. 7:29–31.
19 Křesťané, kteří mají děti, by měli své rodičovství přijímat odpovědně. Místo aby na své děti pohlíželi jako na překážku ve službě Jehovovi, měli by je pokládat za své zvláštní pověření. Co to znamená? Když se oddaný křesťan setká s někým, kdo projeví zájem o pravdu, zavede s ním pravidelné domácí biblické studium. Když studium zavede, je svědek velmi pilný, vrací se týden co týden, aby pomohl zájemci dělat duchovní pokroky. Křesťanovy děti nepotřebují nic menšího. Je zapotřebí pravidelného, promyšleného biblického studia, jež začne co nejdříve a koná se pravidelně, abychom mladému člověku pomohli duchovně růst a naučit se milovat svého stvořitele. (2. Tim. 3:14, 15) Navíc budou rodiče dbát, aby dávali dobrý příklad křesťanského chování doma, stejně jako v sále království. A kde je to možné, ujmou se odpovědnosti cvičit své děti v kazatelské službě. Tak se budou rodiče vedle kázání jiným dospělým snažit s Jehovovou pomocí ‚činit učedníky‘ z vlastních dětí. — Mat. 28:19.
DĚTI BĚHEM „VELKÉHO SOUŽENÍ“
20. a) Co je před námi a před jakými těžkostmi varoval Ježíš? b) Jak se vztahují Ježíšova slova na výchovu dětí v čase konce?
20 Máme před sebou „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude“. (Mat. 24:21) Bude to těžká doba pro dospělé i pro děti. Ve svém proroctví o závěru přítomného systému věcí předpověděl Ježíš, že křesťanská pravda bude rozdělovat rodiny. Prohlásil: „Dále bratr vydá bratra na smrt a otec dítě a děti povstanou proti rodičům a dají je usmrtit.“ (Mar. 13:12) Vychovávat děti v čase konce tedy očividně nebude vždy ryzí radost. Může to znamenat zlomení srdce, zklamání, dokonce nebezpečí, jak ukazují Ježíšova výše uvedená slova.
21. a) Proč by si rodiče neměli dělat přílišné starosti, když realisticky uvažují o budoucnosti? b) Jakou mohou mít oni sami i jejich děti naději?
21 Ti, kdo mají malé děti, musí sice realisticky vidět těžkosti před sebou, ovšem neměli by si dělat přílišné starosti s budoucností. Jestliže sami zůstanou věrní a dělají, co mohou, aby své děti vychovali „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“, mohou mít důvěru, že se na jejich poslušné děti bude pohlížet příznivě. (Ef. 6:4; srovnej 1. Korinťanům 7:14.) Oni i jejich malé děti mohou doufat, že jako část „velkého zástupu“ přežijí „velké soužení“. Jestliže z takových dětí vyrostou věrní Jehovovi služebníci, budou mu věčně vděční, že měli odpovědné rodiče. — Zjev. 7:9, 14; Přísl. 4:1, 3, 10.
Otázky k opakování
◆ Jaký dlouhodobý program znamená narození dítěte?
◆ Proč ztratili své přednosti někteří starší a služební pomocníci?
◆ O čem by měl uvažovat křesťanský manžel, když jeho manželka otěhotní?
◆ Co dokazuje, že křesťanská dvojice může být bezdětná, a přitom šťastná?
◆ Jak by se měli rodiče dívat na narození dítěte a proč by si neměli dělat přílišné starosti s budoucností?
[Obrázek na straně 16]
Otcové mohou sdílet odpovědnost za tišení dětí při shromážděních