Epafras — ‚Věrný Kristův služebník‘
KDO založil křesťanské sbory v Korintu, Efezu a Filipech? Možná bez zaváhání odpovíte: „Pavel, ‚apoštol pro národy‘.“ (Římanům 11:13) A máte pravdu.
Kdo však založil sbory v Kolosech, Hierapoli a Laodiceji? Není to jisté, ale mohl to být muž jménem Epafras. Ať už je pravda jakákoli, tento evangelista je označen za ‚věrného Kristova služebníka‘, a proto byste o něm možná rádi věděli více. (Kolosanům 1:7)
Evangelista údolí Lykos
Jméno Epafras je zkrácená forma jména Epafroditus. Nezaměňme však Epafra za Epafrodita z Filip. Epafras byl z Kolos, jednoho ze tří míst křesťanských sborů v údolí řeky Lykos, v Malé Asii. Kolosy ležely jen 18 kilometrů od Laodiceje a 19 kilometrů od Hierapole, v oblasti, které se ve starověku říkalo Frýgie.
Bible výslovně neříká, jak se dobrá zpráva o Božím Království do Frýgie dostala. Avšak o Letnicích roku 33 n. l. byli Frýgové v Jeruzalémě a někteří z nich možná pocházeli z Kolos. (Skutky 2:1, 5, 10) Když Pavel sloužil v Efezu (přibližně v letech 52–55 n. l.), bylo svědectví, které tam vydal, tak intenzívní a účinné, že nejen Efezané, ale také „všichni, kteří obývali oblast Asie, Židé i Řekové, slyšeli Pánovo slovo“. (Skutky 19:10) Zdá se, že v údolí Lykos Pavel dobrou zprávu nekázal, protože mnoho lidí, kteří se tam stali křesťany, ho nikdy nevidělo. (Kolosanům 2:1)
Podle Pavla to byl Epafras, kdo Kolosany učil ‚o Boží nezasloužené laskavosti v pravdě‘. Skutečnost, že Pavel tohoto svého spolupracovníka nazývá „Kristovým věrným služebníkem v náš prospěch“, ukazuje, že Epafras v té oblasti aktivně evangelizoval. (Kolosanům 1:6, 7)
Pavel i Epafras se hluboce zajímali o duchovní blaho svých spoluvěřících v údolí Lykos. Pavel, ‚apoštol pro národy‘, se musel radovat, když dostal zprávy o jejich pokroku. A právě Epafras informoval Pavla o duchovním stavu Kolosanů. (Kolosanům 1:4, 8)
Epafrova zpráva
Kolosané měli problémy, které Epafras považoval za tak vážné, že podstoupil dlouhou cestu do Říma, aby tyto věci prodiskutoval s Pavlem. Podrobná Epafrova zpráva byla patrně tím, co Pavla podnítilo k napsání dvou dopisů bratrům, které by jinak ani neznal. Jeden z nich byl dopis Kolosanům. Druhý, který se zjevně nedochoval, byl poslán Laodiceanům. (Kolosanům 4:16) Dá se předpokládat, že obsah těchto dopisů je reakcí na to, co tamní křesťané podle Epafra potřebovali. Co považoval za nezbytné? A co nám to říká o jeho osobnosti?
Dopis do Kolos zřejmě ukazuje, že Epafras si dělal starosti s tím, že Kolosané byli ohroženi pohanskými filozofiemi, jako například asketismem, spiritismem a modlářskými pověrami. Některé členy sboru možná ovlivnily židovské nauky o půstu a zachovávání určitých dní. (Kolosanům 2:4, 8, 16, 20–23)
Skutečnost, že Pavel píše o těchto námětech, nám ukazuje, jak bdělý a vnímavý k potřebám svých spolukřesťanů Epafras byl. Projevil láskyplný zájem o jejich duchovní blaho, protože si byl vědom nebezpečného prostředí, v němž žili. Epafras vyhledal Pavlovu radu a to ukazuje, že byl pokorný. Možná cítil, že potřebuje radu od někoho zkušenějšího. V každém případě jednal moudře. (Přísloví 15:22)
Vážil si modlitby
V závěru svého dopisu, který poslal Kolosanům, Pavel říká: „Posílá vám pozdravy Epafras, který je z vašeho středu, otrok Krista Ježíše, a stále se ve váš prospěch ve svých modlitbách namáhá, abyste nakonec stáli úplní a s pevným přesvědčením v celé Boží vůli. Skutečně o něm vydávám svědectví, že vynakládá veliké úsilí ve váš prospěch a pro ty v Laodiceji a pro ty v Hierapoli.“ (Kolosanům 4:12, 13)
Ano, dokonce když byl Epafras v Římě Pavlův „spoluzajatec“, myslel na své milované bratry v Kolosech, Laodiceji a Hierapoli a modlil se za ně. (Filemonovi 23) Doslovně přeloženo: „bojoval“ za ně v modlitbě. Učenec D. Edmond Hiebert uvádí, že zde použitý řecký výraz označuje „usilovnou a namáhavou činnost“, něco podobného duševní „agónii“ Ježíše Krista, když se modlil v zahradě Getsemane. (Lukáš 22:44) Epafras s opravdovostí toužil, aby jeho duchovní bratři a sestry dosáhli vyrovnanosti a plné křesťanské zralosti. Takový duchovně zaměřený bratr musel být pro sbory opravdovým požehnáním!
Epafras byl označen za „milovaného spoluotroka“ a spolukřesťané ho tedy nepochybně měli v oblibě. (Kolosanům 1:7) Když to okolnosti dovolují, měli by se všichni členové sboru nasazovat pro druhé, a to s vřelostí a láskou. Pozornost a pomoc je možné zaměřit například na nemocné, na letité nebo na jiné osoby, které mají zvláštní potřeby. Ve sboru mohou být různé věci, o něž je třeba se starat, nebo je možné podporovat teokratické stavební projekty.
Modlit se za jiné, jak to dělal Epafras, je forma svaté služby, kterou může vykonávat každý. V takových modlitbách můžeme projevit zájem o ty, kdo s námi uctívají Jehovu a musí čelit různým nebezpečím či těžkostem duchovní nebo tělesné povahy. Když se budeme v tomto ohledu namáhat, můžeme být jako Epafras. Každý z nás může mít výsadu být ‚milovaným spoluotrokem‘ v rodině Jehovových věrných služebníků a radovat se z toho.