Útěcha od Boha pokoje
„Utěšujte se tedy navzájem těmito slovy.“ — 1. Tes. 4:18.
1. Jaké Pavlovy prosebné žádosti ukazují jeho zájem o pokoj?
APOŠTOL Pavel si velmi přál, aby se křesťanský sbor těšil z pokoje. Třináct z jeho dopisů, jež se nám zachovaly v inspirovaných Písmech, začíná prosebnou žádostí, aby se ti, jimž píše, těšili z pokoje od Boha. Například mladičkému sboru v Tesalonice píše Pavel: „Mějte nezaslouženou laskavost a pokoj.“ Ke konci téhož dopisu prosí: „Ať vás zcela posvětí sám Bůh pokoje. A ať je váš duch a duše a tělo, bratři, zachován v každém ohledu zdravý a bez úhony v přítomnosti našeho Pána Ježíše Krista.“ — 1. Tes. 1:1; 5:23.
2. a) Jakou starostlivost o sbor projevil Pavel? b) Jak mohou dnes křesťanští starší napodobovat Pavlův příklad?
2 Pavel a jeho druhové se nešetřili, ‚usilovně pracovali a lopotili se‘, mezi těmito novými věřícími. Pavel řekl: „Stali jsme se. . . mezi vámi jemnými, jako když kojící matka něžně chová své děti. Protože jsme k vám tedy měli něžnou náklonnost, velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobré poselství, ale také své duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ Necítíme v těchto slovech důvěrnou starostlivost, opravdovou, hlubokou lásku, kterou cítil Pavel k tomu sboru? Ano, takovou lásku dnes projevují křesťanští starší v takřka 50 000 sborech svědků Jehovových po celé zemi. — 1. Tes. 2:7–9; Jan 13:34, 35; 15:12–14.
3. a) Jak mohl Timoteus prospět tesalonickému sboru? b) Čemu to dnes odpovídá?
3 Pokušitel satan způsobil těmto tesalonickým křesťanům soužení. Proto k nim Pavel poslal Timotea, aby je ‚upevnil a potěšil v zájmu jejich víry‘. Timoteus se vrátil do Athén k Pavlovi se skvělou zprávou o jejich věrnosti a lásce. Všechny velmi potěšilo, když se navzájem dověděli o své víře a ryzosti, a stále prosili Boha, aby doplnil vše, čeho se nedostává. (1. Tes. 3:1, 2, 5–7, 10) I to zrcadlí dnešní teokratické uspořádání s cestujícími dozorci, kteří budují sbory i tam, kde svědkové Jehovovi slouží přes zákaz anebo hořké pronásledování. — Iz. 32:1, 2.
‚V JEHO PŘÍTOMNOSTI‘
4, 5. a) Jakou prosebnou žádost zde Pavel vznáší a proč by nás nyní měla zvlášť zajímat? b) Proč jsou naše dny zvlášť významné?
4 Apoštol Pavel uzavírá tuto část svého dopisu prosebnou žádostí: „Ať vám dá Pán nadto vzrůst, ano ať vás rozhojní v lásce jednoho ke druhému a ke všem, jako jsme i my k vám, aby upevnil vaše srdce, bezúhonné v svatosti před naším Bohem a Otcem v přítomnosti našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými.“ — 1. Tes. 3:12, 13.
5 Pavel zde hleděl daleko do budoucnosti, do času Ježíšovy „přítomnosti a závěru systému věcí“, až „přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním“. Náš nebeský král přišel v roce 1914. Nyní soudí Ježíš ze svého slavného neviditelného trůnu národy a lidi země, odděluje pokorné lidi podobné ovcím k záchraně během „velkého soužení“ a k věčnému životu na rajské zemi. — Mat. 24:3–21; 25:31–34, 41, 46.
NAŘÍZENÍ PRO NAŠE DOBRO
6. Na jaké Pavlovo nabádání musíme nyní dbát?
6 Usiluješ o tento cíl věčného života? Jestliže ano, musíš dbát o to, co zde píše Pavel Tesaloničanům: „Bratři, nakonec vás prosíme a vybízíme skrze Pána Ježíše, jak jste od nás přijali poučení o tom, jak máte chodit a líbit se Bohu —jak také skutečně chodíte —, abyste to tak dále dělali ještě plněji. Znáte totiž nařízení, která jsme vám dali prostřednictvím Pána Ježíše.“ (1. Tes. 4:1, 2) Co patří k „nařízením“, která zde Pavel zdůrazňuje?
7. a) Jaké důležité ‚nařízení‘ je zde dáno? b) Proč nikdy nesmíme ztratit ostražitost, když jsme přijali Božího ducha?
7 První ‚nařízení‘ se týká mravnosti. Pavel říká přímočaře: „To, co Bůh chce, je vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva, aby každý z vás věděl, jak se ujmout vlády nad svou nádobou ve svatosti a cti, ne v chtivých pohlavních choutkách, jaké též mají ty národy, které neznají Boha.“ My naštěstí Boha a jeho Syna Ježíše Krista ‚známe‘ a usilujeme o věčný život. Jak ostudné by bylo, kdybychom se nechali zatáhnout zpět do světského bahna nemravnosti! Je smutné, že někteří přežili roky v koncentračních táborech a vězeních nebo strávili život v horlivé misionářské službě, ale později dovolili pokušiteli, aby je v otázce mravnosti zastihl nepřipravené. Kéž Božího ducha, kterého jsme přijali, nikdy ‚nezarmoutíme‘ sexuálním proviněním. — 1. Tes. 4:3–8; Jan 17:3; 1. Kor. 10:12, 13; Ef. 4:30.
8, 9. a) Co je „bratrská láska“? b) Jak můžeme takovou lásku pěstovat a k čemu to povede?
8 Další Pavlovo ‚nařízení‘ se týká filadelfie, „bratrské lásky“. (1. Tes. 4:9, 10) Je to zvláštní projev zásadové lásky agapé, kterou zde v 9. verši Pavel také vřele doporučuje, stejně jako ve 3. kapitole, 6. a 12. verši. Filadelfia je velmi důvěrná náklonnost, jaká zřejmě existovala mezi Ježíšem a Petrem a mezi Davidem a Jonatanem. (Jan 21:15–17; 1. Sam. 20:17; 2. Sam. 1:26) Může být přidána k agapé při budování blízké družnosti, jaká se například jeví ve vzájemné radosti ze společenství, kterou mnozí svědkové Jehovovi společně nalézají v průkopnické službě a při jiné teokratické činnosti.
9 Pavel říká „abyste to dále dělali ještě plněji“. Vždy se můžeme rozšířit ve své bratrské lásce. Tato znamenitá vlastnost překypuje, zejména když se starší a služební pomocníci ujímají vedení v horlivé službě království. Když se všichni ve sboru pilně zabývají tím, že ‚nejprve hledají království‘, stávají se neshody vyplývající z lidské nedokonalosti, z rozdílných osobností a podobných problémů, druhořadými. Upírejme vždy oči na cíl! — Mat. 6:20, 21, 23; 2. Kor. 4:18.
10. Jak můžeme jako křesťané ‚chodit slušně‘?
10 Pavel zde připojuje další ‚nařízení‘ — abychom si dali za cíl žít tiše, starat se o své věci a pracovat svýma rukama. Když takto ve svém denním životě ‚chodíme slušně‘ a projevujeme jak zásadovou lásku, tak bratrskou náklonnost, všechny naše potřeby budou zajištěny. — 1. Tes. 4:11, 12; Jan 13:35; Řím. 12:10–12.
UTĚŠOVÁNI NADĚJÍ NA VZKŘÍŠENÍ
11. a) Proč nyní Pavel začíná mluvit o vzkříšení? b) Jak by na nás měla působit Pavlova rada?
11 Dále se apoštol zmiňuje o velkolepé naději na vzkříšení. Proč ale Pavel uvádí tento námět? Chtěl posilnit své bratry, aby snášeli pronásledování, jež se na ně valilo. Hrozila jim ztráta života. Zdá se, že v té době již někteří usnuli ve smrti. Spoluvěřící tedy potřebovali útěchu. (1. Tes. 2:14–20) Mysleli si, že Kristova „přítomnost“ je již za dveřmi, a byli zvědavi, co se stane s těmi, kteří již zemřeli. To, co nyní Pavel píše, je útěchou nejen pro ty, kteří ztrácejí křesťanské drahé, ale také povzbuzení k vytrvalosti, dokud nevypukne Jehovův „den“. Pavlova rada by měla nám všem pomoci, abychom projevovali duchovní stálost a dál oznamovali dobré poselství, očekávajíce úplný konec tohoto systému věcí. — 2. Tes. 1:6–10.
12. Jakou skutečnou útěchu můžeme mít, když zemře někdo milovaný, a z jakého pramene pochází?
12 Pavel říká: „Bratři, . . . nechceme, abyste byli v nevědomosti o těch, kteří spí ve smrti; abyste také netruchlili jako ostatní, kteří nemají žádnou naději.“ (1. Tes. 4:13) V naději na vzkříšení se nalézá velká útěcha a pokoj mysli. Asi o pět let později uvedl Pavel svůj druhý dopis křesťanům v Korintě slovy: „Mějte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení, abychom mohli utěšit ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, útěchou, jíž jsme my sami utěšování Bohem.“ — 2. Kor. 1:2–4.
13, 14. a) Proč chtěl Pavel, aby byli křesťané informováni o významu smrti? b) Jaký je stav mrtvých podle Písma?
13 Apoštol nechce, aby křesťané byli v nevědomosti ohledně stavu mrtvých. Časem dojde mezi údajnými křesťany k velkému odpadnutí, takže se vrátí k babylónským a řeckým filozofiím. Takoví odpadlíci přijmou Platónovo učení o vrozené nesmrtelnosti duše — což je nyní základní naukou v celé světové říši falešného náboženství. Opar tajemství, který halí „posmrtný život“, ať už v nebi, v očistci nebo na místě věčných muk, nedává žádnou opravdovou útěchu. Vrozená nesmrtelnost navíc protiřečí nauce o vzkříšení. Jak může být někdo opět vzbuzen k životu, jestliže duše neumírá?
14 Pavel tu píše o „těch, kteří spí ve smrti“. Kdo spí, není si ničeho vědom a není schopen nic dělat. (Srovnej Kazatele 9:5, 10.) Při jedné příležitosti řekl Ježíš, že Lazar „si šel odpočinout“ a že on, Ježíš, ho ‚probudí ze spánku‘. Když těm slovům Kristovi učedníci nerozuměli, „tu jim tedy Ježíš řekl otevřeně: ‚Lazar zemřel.‘ “ Lazarovy sestry Marta a Marie byly utěšovány nadějí na vzkříšení a Ježíš jim přinesl další útěchu. Ale jak velmi musela být posílena jejich víra, když Ježíš vzbudil ze spánku smrti svého přítele, který byl již čtyři dny mrtvý! — Jan 11:11–14, 21–25, 43–45.
15. a) Jak se posiluje naše naděje na vzkříšení? b) Jak nám může být pomoženo, abychom se přizpůsobili ztrátě někoho milovaného?
15 Tento zázrak spolu s jinými Ježíšovými skutky, kdy křísil mrtvé, a ze všeho nejvíce to, že Jehova vzkřísil samotného Ježíše — všechny ty dobře doložené události posilují naši důvěru v podivuhodnou naději na vzkříšení. (Luk. 7:11–17; 8:49–56; 1. Kor. 15:3–8) Pravda, smrt přináší žal a slzy a je těžké přizpůsobit se nepřítomnosti někoho milovaného. Pomysleme však, jakou útěchu a sílu čerpáme z ujištění, že svrchovaný Pán Jehova „opravdu navždy spolkne smrt a. . . jistě setře slzy se všech obličejů“! (Iz. 25:8; Zjev. 21:4) Jeden z nejlepších léků na žalost je pilná služba Bohu pokoje, to, že dáváme druhým hřejivou naději na království, kterou jsme sami tak vděčně přijali. — Srovnej Skutky 20:35.
POŘADÍ VZKŘÍŠENÍ
16, 17. a) Jak bude přiveden vniveč poslední nepřítel? b) Jaké pořadí vzkříšení nyní Pavel vysvětluje?
16 Máme silnou víru, že Kristus, „první ovoce“ vzkříšení, nyní trůnící po Boží pravici v nebesích, dovede do konce Jehovova slavná předsevzetí ohledně království. (Hebr. 6:17, 18; 10:12, 13) Jak píše Pavel v jiném dopise: „[Ježíš Kristus] musí totiž vládnout jako král, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy. Jako poslední nepřítel má být smrt obrácena vniveč.“ Jak? Zčásti vzkříšením a odstraněním účinků adamovské smrti. Apoštol to právě vysvětlil takto: „Poněvadž je totiž smrt skrze člověka, vzkříšení mrtvých je také skrze člověka. Jako totiž v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni. Ale každý ve svém pořadí: Kristus, první ovoce, potom ti, kteří patří Kristu během jeho přítomnosti.“ (1. Kor. 15:20–26) Právě o tomto pořadí Pavel dále hovoří ve svém prvním dopise Tesaloničanům. Říká:
17 „Jestliže tedy máme víru, že Ježíš zemřel a opět vstal, tak také Bůh přivede prostřednictvím Ježíše s ním ty, kteří usnuli ve smrti. To vám totiž říkáme podle Jehovova slova, že my žijící, kteří zůstaneme naživu do Pánovy přítomnosti, rozhodně nepředejdeme ty, kteří usnuli ve smrti, protože sám Pán sestoupí z nebe s přikazujícím voláním, s hlasem archanděla a s Boží trubkou a ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem, vstanou nejprve.“ — 1. Tes. 4:14–16.
18. Kdy byli vzkříšeni pomazaní, kteří „usnuli ve smrti“?
18 Po roce 1914, během své „přítomnosti“ v moci království, vydává on jako archanděl příkaz, aby se shromáždili ti „ve spojení s Kristem“. Takové pomazané, kteří „usnuli ve smrti“, volá tato výzva jakoby trubkou k jejich duchovnímu vzkříšení v nebesích. „Strážná věž“ již dlouho předkládá názor, že toto vzkříšení pomazaných křesťanů ze smrti začalo v roce 1918.
19. Kdy a jak budou ti zbývající „uchváceni v oblacích“ a proč?
19 Ale co zbývající pomazaní křesťané na zemi, nyní menšící se skupina necelých 10 000? I ti musí ve věrnosti dokončit svůj pozemský běh života. Pavel píše, jako by byl s nimi během Kristovy přítomnosti: „Potom my žijící, kteří přežijeme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích, abychom se setkali s Pánem ve vzduchu, a tak budeme vždy s Pánem.“ (1. Tes. 4:17; srovnej Zjevení 1:10.) Tímto způsobem bude v pravý čas vzbuzeno všech 144 000, aby sloužili jako kněží a králové na nebeské hoře Sionu s Beránkem, Ježíšem Kristem. „To je první vzkříšení.“ (Zjev. 14:1, 4; 20:4, 5) Co však čeká miliardy mrtvých lidí, kteří jsou nyní v hrobech?
20, 21. a) Co čeká miliardy lidí v hrobech? b) Jaká skupina na zemi přežije a proč? c) Jakou šťastnou vyhlídku mají jednotlivci z této skupiny, kdyby zemřeli?
20 Pavel se o nich ve svém prvním dopise Tesaloničanům nezmiňuje, ale Zjevení 20:12 nás ujišťuje, že „mrtví, velcí a malí“ budou vzbuzeni, aby stáli před Božím soudcovským trůnem. (Viz také Jana 5:28, 29.) Dnes se však před Božím trůnem shromáždil již „velký zástup“ čítající milióny. Jako skupina budou zachráněni během nadcházejícího „velkého soužení“. Pase je Beránek a jsou vedeni k „pramenům vod života“, takže nebudou muset na zemi nikdy zemřít. Ale následkem stáří nebo nepředvídaných okolností mohou někteří z nich zemřít během „Pánovy přítomnosti“. (Zjev. 7:9, 14, 17; Kaz. 9:11) Co bude s nimi?
21 Radostná naděje na časné vzkříšení je vyhlídkou všech takových „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Jako kdysi Abrahama, uvedly je jejich víra a skutky do přátelského vztahu k Bohu. Tyto novodobé „jiné ovce“ snášely podobné zkoušky jako muži a ženy víry popsaní v 11. kapitole Hebrejcům. I oni tedy logicky zažijí „lepší vzkříšení“, nepochybně brzy po Armageddonu. (Hebr. 11:35; Jak. 2:23) Vskutku, každý, kdo se ve víře ‚živil Ježíšovým tělem a pil jeho krev‘, se bude podílet na splnění jeho slibu: „Má věčný život, a já ho vzkřísím v posledním dnu.“ — Jan 6:54; Řím. 5:18, 21; 6:23.
22. Jak se můžeme navzájem utěšovat?
22 Po úvaze o slavné naději na vzkříšení vybízí Pavel: „Utěšujte se tedy navzájem těmito slovy.“ (1. Tes. 4:18) Pak hovoří o dalších životně důležitých věcech ohledně „přítomnosti našeho Pána Ježíše“. (1. Tes. 5:23) Které to jsou? Najdeme je v článku „Pokoj od Boha — kdy?“
Shrnutí
◆ Jaké prosebné žádosti vznáší Pavel za křesťany?
◆ Jaká ‚nařízení‘ nám dává apoštol pro naše dobro?
◆ Jak nás utěšuje Boží slovo ohledně mrtvých?
◆ Jaké pořadí vzkříšení popisuje Pavel?