Nedávejte místo ďáblovi!
„Ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo ďáblovi“ — EFEZANŮM 4:26, 27.
1. Jak popsal Petr ďábla, ale jaké ujištění poskytl apoštol, pokud jde o ochranu?
NEBEZPEČNÁ šelma je na lovu. Nenasytně dychtí po tom, aby pohltila křesťany. Petr varuje: „Buďte ostražití, bděte. Váš protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se však proti němu, pevní ve víře . . . Ale potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti . . . sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ — 1. Petra 5:8–10.
2. a) Které okolnosti nás činí zranitelnějšími při satanově útoku? b) Proč nemůže nikdo svalovat vinu na jiného, ale je vinen sám, jestliže se stane obětí odpadlictví? c) Která slabost otevřela ďáblovi cestu, aby mohl vložit Jidášovi Iškariotskému do srdce přání zradit Ježíše?
2 Můžeme si být jisti, že ďábel a jeho nástroje, démoni i lidé, jsou vždy připraveni využít jakékoli hlodavé pochybnosti, jakéhokoli vážného kazu osobnosti, jakékoli naší nedbalosti, pokud jde o zachování pevného duchovního postoje a víry. Jehovovo slovo nás však ujišťuje, že nás ďábel nikdy nepohltí, budeme-li mu stále pevně odolávat. (Jak. 4:7) Nikdo se například nestane obětí odpadlictví proto, že by prostě nebylo možné se tomu vyhnout. Nikdo není předem určen k tomu, aby opustil víru. Rozhodují zde pohnutky srdce. Jan ovšem řekl o některých lidech, že „vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu“. (1. Jana 2:19) To se však stalo buď proto, že se rozhodli k odpadnutí, nebo přišli do Jehovovy organizace již od počátku se špatnou pohnutkou. Jidáš Iškariotský měl dobré srdce, když byl povolán jako jeden z Ježíšových dvanácti apoštolů, ale ďábel pracoval na Jidášově sklonu k chamtivosti. Ještě před nocí, kdy byl Ježíš zrazen, „ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, Šimonova syna, aby ho zradil“. — Jan 13:2.
3. Které činitele mohou člověka ovlivnit, takže se stane obětí odpadlictví?
3 Člověk se zkazí tím, že připustí, aby se jeho myšlení a rozhodování jeho vůle řídilo podle jeho vlastních sobeckých úvah, ctižádostivých cílů a přání, podle společníků, které si vybírá, a podle okolí. Pavel mluvil o lidech, kteří byli ‚jednou osvíceni a okusili nebeský velkorysý dar, ale odpadli‘. (Hebr. 6:4–6) Nejsme-li stále ostražití, může ďábel zapůsobit svou podlou propagandou na naše srdce, takže začne vnímat odpadlické úvahy. Ale jak vlastně pozná ďábel, že se někdo může stát jeho obětí, obětí odpadlictví?
4. Co se může stát, podlehneme-li rozhořčenosti, rozmrzelosti a sklonu ke kritizování?
4 Satan hledá takové rozšířené myšlenkové postoje, jako je rozhořčenost, rozmrzelost a sklon ke kritizování. Takové pocity mohou natolik zesílit, že pro lásku a ocenění již zůstává jen velmi málo místa. V mysli snad hlodají nějaké nevyřešené problémy a takový člověk se pak rozhněvá a má pocit, že má právo přestat se účastnit křesťanských shromáždění, jež jsou pro nás životně důležitá. Zůstane-li podrážděný delší dobu, ‚dává místo ďáblovi‘. (Ef. 4:27) Takový rozrušený člověk vidí na svém bratrovi jen lidské slabosti, místo aby mu „sedmasedmdesátkrát“ odpustil, a nevyužívá obtížných okolností jako příležitostí ke zdokonalování křesťanských vlastností. (Mat. 18:22) Když je rozhořčený křesťan v takovém myšlenkovém rozpoložení a přijde k němu někdo, kdo naznačuje, že Jehovova organizace je despotická nebo omezující nebo že se dokonce mýlí v některých závažných naukách, pak mohou taková nepodložená tvrzení opravdu na křesťanovo srdce působit. Rozhodně tedy nesmíme připustit, aby v nás zakořenila rozhořčenost nebo rozmrzelost. Ať slunce nezapadne nad tvým hněvem. Naopak, ať se v tvém životě plně projevuje láska.
5. a) Jak se může stát léčkou pýcha nebo nechuť přijmout napomenutí? b) Jakou úlohu má pokora, máme-li zůstat pevní ve víře?
5 Jaký jiný stav srdce a mysli hledá ďábel? Například pýchu, pocit vlastní důležitosti, rozhořčení nad tím, že člověk není považován za tak důležitého, jakým se cítí. To vše jsou léčky, jichž užívá ďábel. (Řím. 12:3) Dostáváš-li radu, nebo dokonce pokárání za nějaký nesprávný způsob jednání nebo postoj, také to je ideální dobou, kdy v tobě může satan vyvolávat otázky, zda jsi v té pravé organizaci. Zůstaň proto pokorný. Spokoj se s tím, že budeš jednat jako „menší“. Nepřipusť, aby pýcha nebo pocit vlastní důležitosti rozkolísaly tvůj pevný postoj ve víře. — Luk. 9:48; 1. Petra 5:9.
6, 7. a) Co patří k projevům netrpělivosti, které ďábel pohotově využívá? b) Co by měl dělat člověk, kterému se nedostává moudrosti?
6 Netrpělivost je další věc, kterou ďábel hledá. Někdy máme pocit, že by měly být učiněny nějaké změny; přejeme si rychlé jednání, okamžité odpovědi. ‚Tenhle problém se musí vyjasnit ihned, nebo toho nechám. Odpověď na tuto otázku musím dostat hned, nebo nebudu pokračovat. Armageddon a nový systém je „přímo za dveřmi“ již celá léta. Už mám dost toho čekání.‘ Buď ujištěn, že do takového pole netrpělivosti zasije satan rychle semena pochybnosti a vzpoury. Je třeba vytrvalosti a víry. — Hebr. 10:36, 39.
7 Jakub řekl: „Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví v každém ohledu a nic vám nechybělo. Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána. Ať však prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna, která je hnána větrem a zmítána sem a tam. Ať se opravdu takový člověk nedomnívá, že něco od Jehovy dostane; je nerozhodným mužem, nestálým na všech svých cestách.“ (Jak. 1:4–8) Nepřipusť, aby z tebe ďábel učinil kandidáta odpadlictví, protože ses stal náročným a netrpělivým a pochybuješ o Božích slibech! Buď trpělivý, buď vděčný. Čekej na Jehovu. — Žalm 42:5; 42:6, „KB“.
8. Jak využívá ďábel sklon ke vzpouře proti autoritě, aby člověka svedl k opomíjení biblických omezení?
8 Čeho ještě užívá ďábel, když se snaží odvrátit nás? Nepokoušel se vždy podněcovat vzpouru a vést Jehovovy služebníky k tomu, aby kritizovali ty, kteří mají vedení? ‚Starší prostě nemají pochopení. Jsou příliš kritičtí, příliš nároční,‘ říkají snad někteří. Někdo snad jde dokonce ještě dále a tvrdí, že vedoucí sbor svědků Jehovových nebo jiní odpovědní bratři zasahují do svobody svědomí a do „práva“ jednotlivce vykládat si Písmo. Ale vzpomeň si na pokorná slova Josefova: „Nepatří výklady Bohu?“ (1. Mojž. 40:8) A nepředpověděl Ježíš, že v těchto posledních dnech bude jedné organizaci pomazaných, ‚věrnému a rozvážnému otroku‘, svěřeno opatřování duchovního pokrmu v pravý čas? (Mat. 24:45–47) Dej si pozor na ty, kteří se snaží prosazovat své vlastní odlišné názory. Dej si také pozor na ty, kteří chtějí odložit všechna omezení nebo kteří slibují svobodu a tvrdí, že svědkové Jehovovi jsou otroci! Petr řekl o falešných učitelích: „Zatímco jim slibují svobodu, jsou sami jako otroci zkaženosti, neboť kdokoli je někým přemožen, je jím zotročen.“ — 2. Petra 2:1, 19.
9. Jaký postoj často zaujímají ti, kteří kritizují bratry ve vedoucím postavení?
9 Jakou pohnutku mají často ti, kteří kritizují Společnost nebo ty, kdo se ujímají vedení? Nestává se často, že se právě jich osobně týká nějaké uplatnění Písma? Místo aby se přizpůsobili zdravé nauce a vedení, chtějí, aby se změnila organizace. Znázorněme si to na několika příkladech:
10. Jak by se mohlo stát, že by ten, kdo trvá na extrémním oblékání nebo účesu, ‚dával místo ďáblovi‘?
10 Některý bratr trvá na nějakém výstředním způsobu oblékání nebo účesu. Starší cítí, že není dobrým příkladem, a proto mu neposkytují určité výsady, například příležitost vystoupit na pódiu a poskytovat poučení. Je tím znechucen a tvrdí, že se druzí snaží připravit jej o křesťanskou svobodu. Co je však v pozadí takového uvažování? Není to obvykle pýcha, nezávislý postoj nebo spíše dětinská touha jít si svou vlastní cestou? Je to sice zdánlivě maličkost, ale ten, kdo uvažuje takovým způsobem, může ‚dávat místo ďáblovi‘. Láska a pokora nás však povede k tomu, abychom se oblékali a česali skromně a přijatelně. Měli bychom chtít činit vše pro podporu dobrého poselství, a ne abychom se líbili sami sobě. — Řím. 15:1, 2; 1. Kor. 10:23, 24.
11. Jakou příčinu by mohly mít pochybnosti o Jehovově příkazu, že se máme zdržovat krve?
11 Uveďme si jiný příklad. Příležitostně je snad možné slyšet pochybnosti o tom, zda biblický zákaz pojídání krve se opravdu vztahuje na transfúze. Co je však v pozadí takového uvažování? Je to strach — strach z případné ztráty dnešního života nebo života někoho milovaného? Ochabuje snad naděje na vzkříšení? Věrní křesťané nečiní kompromisy, pokud jde o Boží zákon, a nehledají také způsoby, jak ho oslabovat. Zdržovat se krve a neužívat ji k vyživování těla je stejně nutné jako zdržovat se smilstva a modlářství. To vše je odsouzeno v témž výnosu, který vydali pod vedením ducha apoštolové a starší muži v Jeruzalémě. — Sk. 15:19, 20, 28, 29.
12. Proč by nás neměla nemístná loajalita vést k porušování biblického požadavku, že se máme vyvarovat společenských styků s vyloučenými?
12 Někteří lidé s kritickým postojem tvrdí, že Jehovova organizace je příliš přísná v tom, že přerušuje společenské styky s vyloučenými osobami. (2. Jana 10, 11) Proč si to však kritikové myslí? Mají snad k nějakému příteli blízké příbuzenské pouto nebo k němu pociťují nemístnou loajalitu a kladou něco takového před loajalitu k Jehovovi a jeho měřítkům a požadavkům? Uvědom si také, že pěstování společenských styků s vyloučenou osobou, i kdyby to byl blízký příbuzný, může vést toho, kdo se provinil, k závěru, že jeho způsob jednání není tak závažný, a to mu může ještě více škodit. Ale jestliže mu takové společenství odepřeme, může to v něm vyvolat žádost po tom, oč přišel, a touhu opět to získat. Jehovův způsob je vždy ten nejlepší a slouží nám k ochraně. — Přísl. 3:5.
13. Jaký postoj bychom měli mít k veřejnému kázání dům od domu?
13 Opět někdo jiný snad nesprávně tvrdí, že Písmo nepodporuje veřejné kázání dům od domu. Ale není to snad proto, že se mu již nelíbí tato důležitá práce a hledá nějakou výmluvu, proč se jí neúčastnit? Láska k Bohu a k bližnímu by nás měla podněcovat, abychom viděli, jak naléhavá je tato práce vedoucí k záchraně života. Opět je nutná vytrvalost. Apoštol Pavel mluvil o tom, že sám byl vytrvalý a ‚důkladně svědčil Židům i Řekům‘, když je učil veřejně a dům od domu. (Sk. 20:18–21) Neměli bychom se loajálně řídit jeho příkladem, místo abychom si stěžovali? Podívej se na ty tisíce lidí, kteří byli shromážděni do „jednoho stáda“, protože Jehova žehná práci dům od domu! (Jan 10:16) A nezapomeň, jak velký užitek z toho máme sami, jak se tím cvičíme a ukázňujeme, jak se posiluje naše víra, jdeme-li dveře ode dveří, abychom lidem přiblížili dobré poselství. — Srovnej Skutky 5:42; 1. Timoteovi 4:16.
14. Jak bychom měli podle tvého názoru jednat, když kritikové obviňují svědky Jehovovy, že jsou falešnými proroky?
14 Nakonec bychom mohli uvažovat o tom, co uveřejnila Společnost v minulosti, pokud jde o chronologii. Někteří odpůrci tvrdí, že svědkové Jehovovi jsou falešnými proroky. Tito odpůrci říkají, že byla stanovena data, ale nic se nestalo. Opět se ptáme: Jakou pohnutku mají tito kritici? Podněcují snad Boží lid k bdělosti, nebo se spíše snaží ospravedlnit se za to, že upadají zpět do ospalé nečinnosti? (1. Tes. 5:4–9) A ještě důležitější otázka: Co uděláš ty, uslyšíš-li takové kritizování? Jestliže někdo pochybuje, zda žijeme v „posledních dnech“ tohoto systému, nebo jestliže se snad zabývá představami, že Bůh je tak milosrdný, že jistě nezpůsobí při „velkém soužení“ smrt tolika miliónů lidí, pak již takový člověk připravil své srdce, aby naslouchalo takovému kritizování. — 2. Tim. 3:1; Mat. 24:21.
15. Co dokazuje, že svědkové Jehovovi nejsou falešnými proroky, ale že mají víru v Boží slovo a jeho spolehlivé sliby?
15 Ano, Jehovův lid musel občas revidovat své předpoklady. Ve své dychtivosti jsme doufali, že nový systém přijde dříve, než to vyžadoval Jehovův časový plán. Projevujeme však víru v Boží slovo a v jeho spolehlivé sliby tím, že oznamujeme jeho poselství druhým. A jestliže v některých směrech musíme opravit své porozumění, nestáváme se tím falešnými proroky a nic se tím nemění na skutečnosti, že opravdu žijeme v „posledních dnech“ a že brzy nastane „velké soužení“, které připraví cestu pozemskému ráji. Jak pošetilý je názor, že je nutné pochybovat o celé soustavě pravdy jen proto, že některé předpoklady vyžadují nějakou úpravu! Jsou jasné důkazy, že Jehova užíval a dále užívá své jedné organizace, v jejímž čele je „věrný a rozvážný otrok“. Připadáme si proto stejně jako Petr, který řekl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.“ — Jan 6:68
16, 17. a) Jak nám uplatnění Ježíšových slov u Matouše 7:15–20 pomáhá rozeznat organizaci, která má Jehovovo požehnání? b) Co patří k dobrému ovoci, jež přinášejí Jehovovi praví služebníci?
16 Jedině v duchovním ráji, mezi svědky Jehovovými, můžeme najít obětavou lásku, o níž Ježíš řekl, že bude charakteristickým znakem jeho pravých učedníků. (Jan 13:34, 35) Falešní proroci přinášejí špatné ovoce a z toho je patrné, čím skutečně jsou. Ale Ježíš ukázal, že dobré stromy se poznají podle svého znamenitého ovoce. (Mat. 7:15– 20) A jaké znamenité ovoce máme v duchovním ráji! Prakticky v každé zemi je patrný ohromný růst. Více než 3 000 000 šťastných poddaných Božího království po celé zemi je živým důkazem, že Jehova má na zemi svůj lid.
17 Svědkové Jehovovi jsou vyučováni Bohem, a proto opravdu přinášejí ve svém životě ovoce křesťanství. (Iz. 54:13) Pouze Jehovův lid se úplně osvobodil od babylónských pověr. Pouze oni mají organizaci, která se plně řídí tím, co říká Boží slovo o sexuální nemravnosti, potratech, opilství, krádežích, modlářství, rasových předsudcích a o jiných světských způsobech jednání a zvycích. A pouze oni poslouchají příkaz, že se má kázat dobrá zpráva o Jehovově království. (Mat. 24:14) Boží vlastní Slovo nepopiratelně ukazuje, že svědkové Jehovovi jsou jediným organizovaným lidem, který má Jehovovo požehnání.
18. Jaký postoj by měli zaujmout Jehovovi služebníci, když se setkají s odpadlickým učením?
18 Ano, jsme si jisti, že pro všechny, kteří věrně a loajálně vytrvávají na křesťanské cestě, je Jehovova pravda stále nádherná, uspokojující — a to dokonce ještě více, než když ji slyšeli poprvé. Proto se rozhodni ve svém srdci, že se nikdy ani nedotkneš jedu, kterého by ti chtěli odpadlíci dát usrknout. Řiď se moudrými, ale pevnými příkazy Jehovovými a úplně se vyhýbej těm, kteří by tě chtěli oklamat, svést, odvrátit tě na cestu smrti. Jestliže milujeme Jehovu celým svým srdcem, svou celou duší a myslí a milujeme přitom své bližní, jako milujeme sami sebe, pak nepřipustíme, aby do nás proniklo odpadlické uvažování. (Mat. 22:37–39) Neponecháme „místo ďáblovi“ a nezatoužíme vzhlížet někam jinam. Nedáme se „rychle zviklat a tím odvést od rozumného myšlení“ nějakým podvodným učením. — 2. Tes. 2:1, 2.
19. Jaký způsob jednání povede k tomu, že nás ‚nikdo nepřipraví o cenu‘ věčného života?
19 Vážíme si stále výsady, že můžeme být v Jehovově duchovním ráji, kde se těšíme z tolika bohatých požehnání. Víme, kdo se drží věrně výroků věčného života. Zůstávejme proto s nimi v úzkém společenství a uvědomujme si stále, že jsou našimi pravými, věrnými bratry a sestrami ve víře. Mějme stále tutéž radost a totéž uspokojení, jež jsme měli, když jsme se poprvé dověděli o pravdě, a mějme jistou vyhlídku, pokud jde o nádhernou cenu věčného života v Jehovově novém systému věcí. Apoštol Pavel velice výstižně řekl: „Ať vás nepřipraví o cenu nikdo“! — Kol. 2:18.
Můžeš odpovědět?
◆ Proč lze říci, že nikdo není předem určen k tomu, aby opustil pravdu?
◆ Jak může rozmrzelost, pýcha a netrpělivost otevřít v srdci místo ďáblovi?
◆ Jestliže někdo kritizuje rady, jež dávají ti, kdo se ujímají vedení, jaké příčiny to obvykle má?
◆ Jaké ovoce, jež přinášejí svědkové Jehovovi, dokazuje, že jsou právě tou organizací, kterou Bůh používá?
[Obrázek na straně 16]
Odmítnutím rady můžeme ‚dát místo ďáblovi‘
[Obrázek na straně 17]
Pýcha může vést k pádu, z něhož se člověk nemusí vzpamatovat
[Obrázek na straně 18]
Pilní a šťastní služebníci Jehovovi ‚nedávají místo ďáblovi‘ ani odpadlickým myšlenkám