Jak se Bůh dívá na uctívání v křesťanstvu?
„NE KAŽDÝ, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme . . . v tvém jménu neprováděli mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak chci vyznat: Nikdy jsem vás neznal! Pryč ode mne, vy, kteří činíte bezzákonnost.“ (Matouš 7:21–23) To řekl Ježíš Kristus.
Ve svém posvátném Slově, Svaté Bibli, Bůh objasnil, jaká je jeho vůle. Činí církve křesťanstva Boží vůli? Nebo jednají jako ti, o kom Ježíš řekl, že ‚činí bezzákonnost‘?
Prolévání krve
V noci před smrtí svého Pána Petr téměř vyvolal ozbrojený konflikt s oddílem vojáků, kteří přišli Ježíše zatknout. (Jan 18:3, 10) Ježíš však situaci uklidnil a Petra varoval: „Všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:52) Toto jasné varování se opakuje ve Zjevení 13:10. Řídí se církve křesťanstva podle toho? Nebo jsou spoluodpovědné za války, které se stále vedou v různých částech světa?
Za druhé světové války byly ve jménu náboženství zavražděny statisíce Srbů a Chorvatů. „V Chorvatsku,“ uvádí dílo The New Encyclopædia Britannica, „začal tamější fašistický režim uplatňovat politiku ‚rasové očisty‘ daleko horším způsobem než nacisté . . . Vyšlo najevo, že třetina srbského obyvatelstva byla vypovězena ze země, třetina přestoupila k římskokatolické církvi a třetina byla vyhlazena . . . Část katolického duchovenstva se na těchto čistkách podílela a to vážně narušilo poválečné vztahy mezi církví a státem.“ Nesčetné množství lidí bylo pod pohrůžkou smrti donuceno přestoupit na katolicismus; tisíce dalších ani neměly na vybranou. Celé vesnice — muži, ženy i děti — byly nahnány do pravoslavných kostelů a pobity. A co opoziční komunistická vojska? Ta snad neměla náboženskou podporu?
„Někteří kněží se války účastnili na straně revolučních sil,“ popisuje kniha History of Yugoslavia (Dějiny Jugoslávie). A kniha Yugoslavia and the New Communism (Jugoslávie a nový komunismus) uvádí: „Na stranu partyzánských vojsk se přiklonili dokonce kněží ze srbské pravoslavné i z římskokatolické církve.“ Náboženské rozpory rozněcují válku na Balkáně i nadále.
A co Rwanda? Generální tajemník katolického Ústavu pro mezinárodní vztahy, Ian Linden, učinil v listě The Month toto doznání: „Průzkumy prováděné londýnskou organizací Africká práva přinesly jeden nebo dva příklady toho, kdy se místní čelní představitelé katolické, anglikánské a baptistické církve omylem nebo záměrně připojili k domobraně v zabíjení . . . Do zabíjení byl naprosto nepochybně zapleten značný počet význačných křesťanů.“ Je smutné, že střední Afriku nadále sužují boje mezi takzvanými křesťany.
Cizoložství a smilstvo
Jediným počestným místem pro pohlavní styk je podle Božího slova manželský svazek. Bible říká: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ (Hebrejcům 13:4) Podporují církevní představitelé toto Boží učení?
Anglikánská církev v Austrálii vydala v roce 1989 oficiální spis o pohlavním životě, ve kterém bylo uvedeno, že sex před manželstvím není nic špatného, jestliže se oba partneři zcela odevzdali jeden druhému. A čelný představitel anglikánské církve ve Skotsku o něco později řekl: „Milostný poměr by církev neměla odsuzovat jako hříšný a nemravný. Církev musí uznat, že příčinou cizoložství je naše genetika.“
Řada duchovních v Jižní Africe otevřeně obhajovala homosexualitu. Například jihoafrický časopis You v roce 1990 citoval výrok význačného anglikánského pastora: „Písmo není závazné provždy . . . Věřím, že ve způsobu jednání církve s homosexuálními lidmi a v přístupu k nim nastanou změny.“ (Naproti tomu viz Římanům 1:26, 27.)
Podle publikace 1994 Britannica Book of the Year se sexualita stala velkým problémem v amerických církvích. Projevuje se to zejména v takových záležitostech, jako je například „ordinace homosexuálů a lesbičanek k náboženské službě, náboženské chápání práv homosexuálních osob, žehnání ‚sňatkům homosexuálů‘ a to, zda homosexuální životní styl prohlásit za legitimní, nebo ho odsoudit“. Většina velkých církevních denominací je shovívavá k duchovním, kteří vedou tažení za větší náboženskou svobodu. Podle publikace 1995 Britannica Book of the Year podepsalo pětapadesát biskupů episkopální církve prohlášení „potvrzující přijatelnost ordinace a služby homosexuálů“.
Někteří duchovní obhajují homosexualitu tvrzením, že Ježíš proti ní nikdy nemluvil. Ale je to tak skutečně? Ježíš Kristus prohlásil, že Boží slovo je pravda. (Jan 17:17) To znamená, že souhlasil s Božím názorem na homosexualitu vyjádřeným ve 3. Mojžíšově 18:22, kde čteme: „Nelehneš si s osobou mužského rodu stejně, jako leháš s ženou. Je to odporná věc.“ Kromě toho Ježíš zahrnul smilstvo a cizoložství mezi ničemné věci, které „vycházejí zevnitř a poskvrňují člověka“. (Marek 7:21–23) Řecké slovo překládané jako smilstvo má širší význam než výraz používaný pro cizoložství. Označuje všechny druhy pohlavních styků mimo zákonné manželství včetně homosexuality. (Juda 7) Ježíš Kristus své následovníky také varoval, aby netrpěli žádného samozvaného křesťanského učitele, který snižuje závažnost smilstva. (Zjevení 1:1; 2:14, 20)
Jak působí na příslušníky církví, a zejména na mladé lidi, když se jejich duchovní účastní tažení za ordinaci homosexuálů a lesbičanek? Nesvádí je to k tomu, aby experimentovali se sexem mimo manželství? Boží slovo naproti tomu křesťany vyzývá: „Prchejte před smilstvem.“ (1. Korinťanům 6:18) Jestliže se spoluvěřící takového hříchu dopustí, dostane láskyplnou pomoc, aby mohl znovu získat Boží přízeň. (Jakub 5:16, 19, 20) A co když někdo tuto pomoc odmítá? Bible uvádí, že pokud takové osoby nečiní pokání, „nezdědí Boží království“. (1. Korinťanům 6:9, 10)
„Zakazují manželství“
Bible říká, že „je lepší vstoupit do manželství než planout vášní“, protože „smilstvo převládá“. (1. Korinťanům 7:2, 9) Navzdory této moudré radě se však od mnoha duchovních vyžaduje, aby zůstali v celibátu — to znamená svobodní. „Slib celibátu není porušen,“ vysvětluje Nino Lo Bello ve své knize The Vatican Papers (Vatikánské listy), „jestliže někdo z kněží, mnichů či jeptišek má pohlavní styky . . . Odpuštění za pohlavní styky lze dosáhnout poctivým přiznáním ve zpovědnici, ale manželství kteréhokoli kněze by církev jednoduše neuznala.“ Přináší toto učení dobré, nebo špatné ovoce? (Matouš 7:15–19)
Je nesporné, že mnoho kněží žije mravně čistým životem, ale mnozí z nich tak nežijí. Podle publikace 1992 Britannica Book of the Year „bylo o římskokatolické církvi napsáno, že za urovnání případů sexuálního zneužití duchovními již zaplatila 300 milionů dolarů“. V pozdějším vydání, z roku 1994, tato publikace napsala: „Úmrtí řady duchovních na AIDS ukázala, že mezi kněžími jsou homosexuálové, a z pozorování vyplynulo, že nesčetně . . . homosexuálů je ke kněžstvu přitahováno.“ Není divu, že Bible prohlašuje ‚zakazování manželství‘ za ‚démonské nauky‘. (1. Timoteovi 4:1–3) „Z pohledu některých historiků,“ píše Peter de Rosa ve své knize Vicars of Christ (Kristovi náměstci), „[kněžský celibát] pravděpodobně poškozuje morálku víc než cokoli jiného, co bylo na Západě zavedeno, včetně prostituce . . . [Celibát] je většinou poskvrnou dobrého jména křesťanství . . . Vnucený celibát vždy vede k pokrytectví duchovenstva . . . Kněz se může tisíckrát spustit, ale církevní zákon mu zakazuje se oženit, byť jen jedenkrát.“
Bereme-li v úvahu Boží názor na uctívání Baala, není jistě obtížné rozpoznat, jak Bůh pohlíží na rozdělené církve křesťanstva. Poslední kniha Bible shrnuje všechny formy falešného uctívání pod název „Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země“. A dodává: „Byla v něm nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi.“ (Zjevení 17:5; 18:24)
Proto Bůh vyzývá všechny, kdo chtějí být jeho pravými ctiteli: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran . . . V jednom dnu přijdou jeho rány, smrt a truchlení a hladomor, a bude úplně spálen ohněm, protože Jehova Bůh, který jej soudil, je silný.“ (Zjevení 18:4, 8)
Nyní vyvstává otázka: Kam by měl člověk jít, když vyjde z falešného náboženství? Jaký způsob uctívání je Bohu přijatelný?
[Rámeček a obrázek na straně 5]
MODLÁŘSTVÍ
K uctívání Baala patřilo uctívání model. Izraelité se pokoušeli uctívání Jehovy smísit s uctíváním Baala. Dokonce přinesli modly do Jehovova chrámu. Svůj názor na uctívání model objasnil Bůh tím, když nechal Jeruzalém i jeruzalémský chrám zničit.
V mnoha kostelích křesťanstva je plno model, ať jsou to kříže, ikony, nebo sochy Marie. Kromě toho se mnozí návštěvníci kostelů učí před těmito modlami se klanět, klekat si nebo se před nimi křižovat. Křesťanům je naproti tomu přikázáno, aby ‚prchali před modlářstvím‘. (1. Korinťanům 10:14) Nepokoušejí se uctívat Boha pomocí hmotných věcí. (Jan 4:24)
[Podpisek]
Musée du Louvre, Paris
[Rámeček na straně 7]
‚Církevní představený musí být muž bezúhonný‘
TAKTO zní část biblického textu Titovi 1:7 v Překladu liturgické komise. V Ekumenickém překladu čteme: „Biskup má být bezúhonný.“ Slovo „biskup“ pochází z řeckého slova, které znamená „dozorce“. Muži, kteří jsou jmenováni, aby vedli sbor pravých křesťanů, se tedy musí řídit základními biblickými požadavky. Jestliže se jimi neřídí, musí být ze svého postavení dozorců odvoláni, protože již nejsou „příkladem stádu“. (1. Petra 5:2, 3) Berou církve křesťanstva tento požadavek vážně?
Ve své knize I Care About Your Marriage (Zajímám se o vaše manželství) se dr. Everett Worthington zmiňuje o průzkumu prováděném mezi stem pastorů ve státě Virginie v USA. Přes 40 procent z nich přiznalo, že s někým, kdo není jejich manželským partnerem, mají určitý erotický vztah. Mnozí z těchto pastorů se dopustili cizoložství.
„Během minulého desetiletí,“ poznamenává Christianity Today, „byla církev mnohokrát vyvedena z míry odhalením nemravného chování některých jejích nejváženějších představitelů.“ Článek „Proč by se cizoložní pastoři neměli vrátit do svého úřadu“ protestoval proti tomu, co je v křesťanstvu běžným zvykem — totiž rychle vracet církevní představitele, kteří byli „usvědčeni ze sexuálního hříchu“, do jejich dřívějších úřadů.