⁶ Pavel mu napsal: „Staň se . . . pro věrné příkladem v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti.“

(1. Tim. 4:12,

Staňme se příkladem v mluvení

 8. Jaký dopad na naši službu Bohu mohou mít naše slova?

⁸ Jednou z věcí, v nichž měl Timoteus být pro druhé příkladem, bylo mluvení. Jak v tom můžeme dávat svůj pokrok najevo my? To, co říkáme, prozrazuje hodně o tom, jací jsme. Ježíš výstižně prohlásil: „Z hojnosti srdce mluví ústa.“ (Mat. 12:34) O řeči se zmínil i Ježíšův nevlastní bratr Jakub, protože si uvědomoval, že naše slova mají dopad na naši službu Bohu. Napsal: „Jestliže se někomu zdá, že zachovává vnější způsob uctívání, a přece nedrží svůj jazyk na uzdě, ale dále klame své vlastní srdce, jeho způsob uctívání je nicotný.“ (Jak. 1:26)

 9. Jak můžeme být dobrým příkladem v mluvení?

⁹ Naše slova mohou ostatním členům sboru odhalit, do jaké míry jsme udělali duchovní pokrok. Duchovně zralí křesťané totiž neříkají věci, které jsou nevhodné, negativní, kritické nebo ubližující, ale mluví povzbudivě a soucitně. (Přísl. 12:18; Ef. 4:29; 1. Tim. 6:3–5, 20) O hloubce naší oddanosti Bohu svědčí i to, že jsme připraveni mluvit s druhými o svých vysokých mravních měřítkách a že se pohotově zastáváme Božích vznešených zásad. (Řím. 1:15, 16) Ti, kdo mají upřímné srdce, si jistě povšimnou, jak dar řeči používáme, a možná budou náš příklad následovat. (Fil. 4:8, 9)

Buďme příkladem v chování a cudnosti

10. Jaká víra je nezbytným předpokladem duchovního pokroku?

¹⁰ Má-li křesťan být pro druhé dobrým příkladem, povzbudivá řeč k tomu nestačí. Jestliže někdo správné věci sice říká, ale nedělá, je pokrytec. Pavel dobře znal pokrytectví farizeů a věděl, jaké škody napáchalo. Před takovou neupřímností a předstíráním několikrát Timotea varoval. (1. Tim. 1:5; 4:1, 2) Timoteus však nebyl pokrytec. Je to patrné ze slov, která mu Pavel napsal ve svém druhém dopise: „Vzpomínám si . . . na víru, kterou máš v sobě bez pokrytectví.“ (2. Tim. 1:5) Přesto bylo potřeba, aby Timoteus svou opravdovost dával najevo. Měl být příkladem v chování.

11. Co Pavel napsal Timoteovi o bohatství?

¹¹ V obou dopisech Timoteovi poskytl Pavel k otázce chování několik důležitých rad. Timoteus se měl například vyvarovat honby za bohatstvím. Pavel napsal: „Láska k penězům je . . . kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli od víry zavedeni na scestí a celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Tim. 6:10) Láska k penězům je znamením duchovní slabosti. Ti křesťané, kteří jsou spokojeni s jednoduchým způsobem života, tedy s tím, že mají „obživu a čím se přikrýt“, naopak dávají najevo duchovní pokrok. (1. Tim. 6:6–8; Fil. 4:11–13)

12. Jak svůj duchovní pokrok můžeme dávat najevo v osobním životě?

¹² Pavel se Timoteovi zmínil i o tom, jak důležité je, aby se křesťanky „zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí“. (1. Tim. 2:9) Ženy, které projevují skromnost a zdravou mysl v tom, jak se oblékají a upravují, a také v jiných oblastech osobního života, dávají znamenitý příklad. (1. Tim. 3:11) Tato zásada platí i pro bratry. Pavel nabádal dozorce, aby byli ‚umírnění v návycích, zdravé mysli a pořádní‘. (1. Tim. 3:2) Když tyto vlastnosti projevujeme v běžném životě, náš pokrok je zjevný všem.

13. Jak můžeme být podobně jako Timoteus příkladem v cudnosti?

¹³ Timoteus měl být příkladem také v cudnosti. Pavel tímto výrazem poukázal na velmi konkrétní oblast chování, totiž na sexuální morálku. Zejména k ženám se měl Timoteus chovat tak, aby se mu nedalo nic vytknout. Měl jednat se ‚staršími ženami jako s matkami, s mladšími ženami jako se sestrami se vší cudností‘. (1. Tim. 4:12; 5:2) Bůh ví i o tajně spáchané nemravnosti a nakonec se o ní dozví i lidé. Na druhou stranu nezůstanou skryty ani znamenité skutky, které křesťan vykonal. (1. Tim. 5:24, 25) Každý člen sboru může dávat svůj pokrok najevo svým chováním a cudností.

Nezbytná je láska a víra

14. Jak Bible zdůrazňuje, že je nezbytné, abychom jeden k druhému měli lásku?

¹⁴ Významným rysem pravého křesťanství je láska. Ježíš svým učedníkům řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Jak takovou lásku dáváme najevo? Boží Slovo nás vybízí, abychom se „navzájem snášeli v lásce“, abychom se ‚stali jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštěli‘ a abychom byli pohostinní. (Ef. 4:2, 32; Hebr. 13:1, 2) „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost,“ napsal apoštol Pavel. (Řím. 12:10)

15. Proč je nutné, aby lásku projevovali všichni, zejména křesťanští dozorci?

¹⁵ Pokud by Timoteus jednal se spolukřesťany drsně či nelaskavě, znehodnotil by tím to dobré, co jako učitel a dozorce vykonal. (Přečti 1. Korinťanům 13:1–3.) Timoteus však svým bratrům projevoval skutečnou lásku a pohostinnost a namáhal se v jejich prospěch. Tím vším dával najevo svůj duchovní pokrok. Bylo tedy vhodné, že se apoštol Pavel ve svém dopise konkrétně zmínil o lásce jako o jedné z vlastností, v nichž měl být Timoteus příkladem.

16. Proč Timoteus potřeboval pevnou víru?

¹⁶ V Efezu byla Timoteova víra zkoušena. Někteří členové tamějšího sboru prosazovali nauky, jež nebyly v souladu s křesťanskou pravdou. Jiní šířili ‚falešné historky‘ nebo se zabývali studiem námětů, které nepřispívaly k duchovnímu růstu sboru. (Přečti 1. Timoteovi 1:3, 4.) Pavel o takových lidech napsal, že jsou ‚nadutí pýchou, ničemu nerozumí a jsou duševně choří dotazováním a debatami o slovech‘. (1. Tim. 6:3, 4) Pokud by Timoteus o takových škodlivých naukách a názorech přemýšlel, ohrozil by tím své duchovní zdraví. Právě proto ho Pavel nabádal, aby bojoval „znamenitý boj víry“ a odvracel se „od prázdných řečí, které porušují, co je svaté, a od rozporů falešně zvaného ‚poznání‘“. (1. Tim. 6:12, 20, 21) Timoteus se Pavlovou moudrou radou jistě řídil. (1. Kor. 10:12)

17. Jak může být zkoušena naše víra?

¹⁷ Pavel Timoteovi také napsal, že v „pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry, budou věnovat pozornost zavádějícím inspirovaným výrokům a démonským naukám“. (1. Tim. 4:1) Všichni ve sboru, včetně těch, kdo mají odpovědné postavení, musí tedy podobně jako Timoteus projevovat silnou a neochvějnou víru. Odpadlickým myšlenkám se musíme pevně a odhodlaně vzepřít. Tak dáme najevo svůj pokrok a budeme pro druhé příkladem víry.