TIMOTEUS

[ten, kdo ctí Boha].

Syn Židovky Euniké a otce, jenž byl Řek (jeho jméno není v Písmu uvedeno). Timoteus byl velmi mladý, když ho jeho matka a pravděpodobně také jeho babička Lois vyučovaly ‚svatým spisům‘. (Sk 16:1; 2Ti 1:5; 3:15) Není přesně známo, kdy Timoteus přijal křesťanství. Když apoštol Pavel na své druhé misionářské cestě přijel asi koncem roku 49 nebo začátkem roku 50 n. l. do Lystry (zjevně Timoteova domova), o učedníku Timoteovi (kterému tehdy bylo kolem dvaceti let) „bratři v Lystře a Ikoniu . . . podávali dobrou zprávu“. (Sk 16:2)

Je možné, že o Timoteovi byla působením Božího ducha v tu dobu vyslovena určitá proroctví či určité předpovědi. Když svatý duch tímto způsobem ukázal, jaká bude Timoteova budoucnost, starší muži sboru se připojili k apoštolu Pavlovi a také vložili na Timotea ruce, čímž ho oddělili pro zvláštní službu související s křesťanským sborem. (1Ti 1:18; 4:14; 2Ti 1:6; srovnej Sk 13:3.) Pavel si vybral Timotea za svého druha na cestách, a aby Židům nezavdal žádný důvod ke klopýtání, obřezal ho. (Sk 16:3)

Cestuje s Pavlem. Timoteus se s Pavlem podílel na křesťanské činnosti ve Filipech, v Tesalonice a Beroi. (Sk 16:11–17:10) Fanatičtí Židé proti nim podnítili odpor, a proto musel Pavel z Beroy odjet a zanechal tam Sila a Timotea, aby se starali o tamější nové skupiny věřících. (Sk 17:13–15) Zdá se, že Pavel potom poslal slovo do Beroy, v němž Timoteovi doporučil navštívit bratry v Tesalonice a povzbudit je, aby zůstali věrní navzdory soužení. (1Te 3:1–3; viz heslo ATÉNY, Pavlova činnost v Aténách.) Timoteus se s Pavlem zjevně sešel v Korintu a měl pro něj dobrou zprávu o věrnosti a lásce tesalonických křesťanů. (Sk 18:5; 1Te 3:6) Pavel ve svém prvním dopise, který potom poslal Tesaloničanům, uvedl v pozdravu Silvanovo (Silovo) a Timoteovo jméno; totéž uvedl rovněž ve druhém dopise, který jim napsal. (1Te 1:1; 2Te 1:1)

Na Pavlově třetí misionářské cestě (asi v letech 52–56 n. l.) byl s apoštolem opět Timoteus. (Srovnej Sk 20:4.) Z Efezu (1Ko 16:8) Pavel ve svém prvním dopise do Korintu napsal: „Posílám k vám Timotea, jelikož je mým milovaným a věrným dítětem v Pánu; a připomene vám mé metody ve spojitosti s Kristem Ježíšem, právě jak všude vyučuji v každém sboru.“ (1Ko 4:17) Ke konci tohoto dopisu však Pavel naznačuje, že Timoteus možná do Korintu nepřijde: „Jestliže však přijde Timoteus, postarejte se, aby byl mezi vámi beze strachu, neboť vykonává Jehovovo dílo stejně jako já.“ (1Ko 16:10) Pokud Timoteus opravdu Korint navštívil, potom to muselo být dříve, než s Erastem opustili Efez a šli do Makedonie, protože když Pavel psal do Korintu svůj druhý dopis (na základě Titovy, a nikoli Timoteovy zprávy), byl s Timoteem v Makedonii. (Sk 19:22; 2Ko 1:1; 2:13; 7:5–7) Možná, že se Timoteova zamýšlená návštěva neuskutečnila. Naznačuje to skutečnost, že Pavel ve svém druhém dopise do Korintu mluví pouze o té Timoteově návštěvě, kterou uskutečnil společně s ním. (2Ko 1:19) Když Pavel později psal Římanům, zjevně z Korintu (z Gaiova domu), Timoteus byl s ním. (Srovnej Ří 16:21, 23; 1Ko 1:14.)

Timoteovo jméno je uvedeno v pozdravu a na začátku dopisů, které Pavel psal Filipanům (1:1), Kolosanům (1:1) a Filemonovi (v. 1) během svého prvního uvěznění v Římě. Zdá se, že někdy v období mezi tím, kdy byl napsán dopis Filipanům a dopis Hebrejcům, byl i sám Timoteus v Římě uvězněn. (Fil 2:19; Heb 13:23)

Odpovědnost a způsobilost. Potom, co byl Pavel propuštěn z vězení, Timoteus se s ním opět podílel na službě, a na Pavlův pokyn zůstal v Efezu. (1Ti 1:1–3) V tu dobu (asi v letech 61–64 n. l.) bylo Timoteovi něco přes třicet let a měl autoritu jmenovat dozorce a služební pomocníky ve sboru. (1Ti 5:22) Timoteus byl zcela způsobilý nést takovou velkou odpovědnost, protože se v uplynulých 11 či více letech osvědčil, když úzce spolupracoval s apoštolem Pavlem. Pavel o něm mohl říci: „Vždyť nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má on, kdo se bude opravdově starat o to, co se vás týká. . . . Vy znáte důkaz, který o sobě dal, že se mnou jako dítě s otcem sloužil jako otrok při podpoře dobré zprávy.“ (Fil 2:20–22) A Timoteovi Pavel napsal: „Nikdy na tebe nepřestávám pamatovat ve svých úpěnlivých prosbách, a nocí i dnem tě toužím vidět, protože si pamatuji tvé slzy, abych byl naplněn radostí. Vzpomínám si totiž na víru, kterou máš v sobě bez pokrytectví.“ (2Ti 1:3–5)

Timoteus sice musel zápasit s častými nemocemi, protože měl potíže se žaludkem (1Ti 5:23), ale ochotně se namáhal ve prospěch druhých lidí. Pavel si Timotea pro jeho vynikající vlastnosti oblíbil, a když Pavlovi hrozila smrt, velmi toužil po jeho společnosti. (2Ti 4:6–9) Timoteus byl relativně mladý, možná ostýchavý a zdráhal se prosazovat svou autoritu. (Srovnej 1Ti 4:11–14; 2Ti 1:6, 7; 2:1.) Z toho je vidět, že Timoteus nebyl pyšný muž, ale byl si vědom svých omezení.