Praví křesťané ctí starší osoby
„STAŘÍ,“ říká badatelka Suzanne Steinmetzová, „jsou na konci svého ekonomicky produktivního života, který je základem, na němž naše kultura hodnotí jednotlivce a zajišťuje jim úctu, ohledy, postavení a odměny.“ Pohled moderní společnosti na starší lidi je tedy chmurný, negativní. Proto není divu, že často čteme, jak jsou zanedbáváni a špatně se s nimi zachází.
Jaký názor na starší lidi má však Bible? Boží slovo realisticky uznává, že stárnutí není snadné. Žalmista se modlil: „Neodvrhuj mě v čase stáří; právě když selhává má síla, mě neopouštěj.“ (Žalm 71:9) Ve stáří cítil o to větší potřebu Jehovovy podpory. A názor Bible je pozitivní, když ukazuje, že i my bychom měli věnovat pozornost potřebám zestárlých.
Pravda, Šalomoun řekl, že stáří jsou „bídné dny“, v nichž člověk nebude mít „potěšení“. (Kaz. 12:1–3) Ale „délka dnů a léta života“ jsou také v Bibli spojeny s Božím požehnáním. (Přísl. 3:1, 2) Důkazem je, co slíbil Jehova Abrahamovi: „Budeš pohřben v dobrém stáří.“ (1. Mojž. 15:15) Bůh rozhodně neodsuzoval Abrahama ke skličujícím „bídným dnům“, v nichž nemůže mít „potěšení“. Abraham nalezl ve stáří pokoj a jas, spokojeně se ohlížel na život strávený ve službě Jehovovi. Mohl také vyhlížet „město, které má skutečné základy,“ Boží království. (Hebr. 11:10) Mohl tedy zemřít „starý a spokojený“. 1. Mojž. 25:8.
Proč tedy Šalomoun řekl, že stáří jsou „bídné dny“? Poukazoval na neodvratné zhoršování zdraví, k němuž ve stáří dochází. Ovšem pro toho, kdo ‚nepamatoval na svého vznešeného stvořitele ve dnech svého mládí‘, jsou léta na sklonku života zvláště bídná. (Kaz. 12:1) Takový starý člověk nemá „potěšení“ z pozdějších dnů života, protože svůj život promarnil. Jeho bezbožný způsob života mohl dokonce vést i k tělesným problémům, které nepříjemnosti stáří zhoršují. (Srovnej Přísloví 5:3–11.) Když tedy hledí dopředu, nevidí jinou budoucnost než hrob. Ten, kdo zasvětil život službě Bohu, také zakouší „bídné dny“, jak jeho tělo slábne. Ale může jako Abraham nalézat radost a uspokojení v tom, že dobře prožil život a že používá zbývající síly v Boží službě. „Šediny jsou korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti,“ říká Bible. — Přísl. 16:31.
Ano, i stáří má své výhody. „Mládí a rozkvět života jsou marnost,“ říká Šalomoun. Mladí lidé snad překypují zdravím, ale často jim scházejí zkušenosti a soudnost. Stáří však s sebou přináší celoživotní zkušenosti. Starší člověk ‚odráží neštěstí‘, na rozdíl od impulsivního mladíka, který se do něho často po hlavě vrhá. (Kaz. 11:10; 2. Tim. 2:22) Proto mohl Šalomoun říci: „Nádhera starců jsou jejich šediny.“ — Přísl. 20:29.
Bible proto ctí starší lidi. Jak to ovlivňuje způsob, jakým s nimi jednají křesťané?
„POVSTAT“ PŘED STARŠÍMI
Bůh učinil úctu ke starým lidem v Izraeli národním zvykem. Mojžíšský Zákon stanovil: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled.“ (3. Mojž. 19:32) V pozdějších letech brali Židé tento výrok zřejmě zcela doslovně. Dr. Samuel Burder říká ve své knize „Orientální zvyky“ (angl.): „Židovští spisovatelé říkají, že pravidlem bylo povstat před nimi, když byli čtyři lokte daleko; a jakmile přešli, opět se posadit, aby bylo zjevné, že vstali jen z úcty k nim.“ Taková úcta se neomezovala jen na význačné muže. „Važ si i starce, který ztratil svou učenost,“ prohlašoval talmud. Jeden rabín dokazoval, že tato úcta by měla patřit i nevědomému a nevzdělanému starci: „Už to, že se dožil stáří,“ uvažoval, „musí vyplývat z nějaké zásluhy.“ — „Židovská encyklopedie“, angl.
Křesťané dnes nepodléhají předpisům mojžíšského Zákona. (Řím. 7:6) To ovšem neznamená, že již nejsou povinni projevovat zvláštní ohled starším lidem. Je to zřejmé z pokynů, které dal apoštol Pavel křesťanskému dozorci Timoteovi: „Nekritizuj přísně staršího muže. Naopak ho snažně pros jako otce,. . . starší ženy jako matky.“ (1. Tim. 5:1, 2) Pavel řekl, že Timoteus má autoritu, aby „přikázal“. (1. Tim. 1:3) Přesto, pokud se někdo starší než on — zejména kdo sloužil jako dozorce — zmýlil v úsudku nebo pronesl nepřesný výrok, neměl ho Timoteus ‚přísně kritizovat‘ jako někoho nižšího. Spíše ho měl ‚snažně prosit jako otce‘. Podobný ohled měl projevovat Timoteus ke starším ženám ve sboru. Ano, vždy měl vlastně ‚před šedinami povstat‘.
Křesťanství je tedy náboženství, které má úctu ke starším. Ironií však je, že mnoho špatného zacházení se staršími lidmi se vyskytuje v národech, které se hlásí ke křesťanství. Jsou ovšem křesťané, kteří se dosud drží biblických norem. Například svědkové Jehovovi jsou rádi, že mezi sebou mají tisíce starších osob; nedívají se na ně jako na břemeno nebo závazek. Takovým starším lidem sice může křehké zdraví bránit, aby byli stejně činní jako kdysi, ale mnozí mají za sebou dlouhá léta věrné křesťanské služby, a to povzbuzuje mladší svědky, aby napodobovali jejich víru. — Srovnej Hebrejcům 13:7.
Neočekává se ovšem, že se starší lidé ve sboru spokojí s pasivitou. Jsou vybízeni, aby dávali znamenitý příklad tím, že jsou „umírnění v návycích, vážní, zdravé mysli, zdraví ve víře,. . . ať se. . . chovají uctivě“ a ať se štědře dělí o svou moudrost a zkušenosti s jinými. (Tit. 2:2, 3) Joel prorokoval, že mezi těmi, kdo se budou podílet na zvěstování biblického poselství, budou „starci“. (Joel 2:28) Bez pochyby sis všiml, že mnoho letitých svědků se stále s radostí aktivně podílí na kazatelské službě dům od domu.
PROJEVOVAT JIM ČEST „V PLNĚJŠÍ MÍŘE“
Svědkové Jehovovi se snaží mnoha způsoby projevovat starším osobám zvláštní ohled. Při každoročních náboženských sjezdech například často vyhrazují zvláštní místa pro starší lidi. Ohledy se jim projevují též jako jednotlivcům. V Japonsku jeden svědek uvolňuje své místo v rodinném automobilu, aby se sedmaosmdesátiletá žena mohla svézt na sborová shromáždění. Co on sám? Jezdí na shromáždění na kole. V Brazílii je dvaadevadesátiletý evangelista plným časem. Pozorovatelé sdělují, že svědkové tam „s ním jednají s úctou, hovoří s ním. . . Je užitečnou součástí sboru.“
To neznamená, že se v úctě ke starším nelze zlepšit. Pavel napsal křesťanům v Tesalonice: „Pokud však jde o bratrskou lásku,. . . vskutku to děláte vůči všem bratrům v celé Makedonii. Vybízím vás však, bratři, abyste to dále dělali ještě v plnější míře.“ (1. Tes. 4:9, 10) Někdy je takové rady třeba i nyní, když jde o naše zacházení se staršími lidmi. Jeden pětaosmdesátiletý křesťan byl například velmi zklamán, když nedostal výtisk nové publikace založené na Bibli. Proč? Je téměř hluchý a neslyšel oznámení, kde bylo všem připomenuto, aby si knihu objednali; a nikdo ve sboru nepomyslel na to, aby ji pro něho objednal.
Jsou nesčetné způsoby, jak to dnes Boží lid může dělat „v plnější míře“. Křesťanská shromáždění poskytují příležitost ‚podněcovat‘ starší lidi „k lásce a znamenitým skutkům“. (Hebr. 10:24, 25) A třebaže se mladí a staří spolu v sálech království svědků Jehovových volně stýkají, možná, že by se v tom dalo vynaložit ještě větší úsilí. Někteří rodiče například povzbuzují své děti, aby s úctou šly za nejstaršími členy sboru a hovořily s nimi.
Čest je možno prokazovat starším lidem i neformálně. Je možné v souladu se zásadou, kterou Ježíš pronesl u Lukáše 14:12–14, projevovat větší úsilí a zvát starší osoby na společenství. I kdyby se nemohly zúčastnit, jistě ocení, že jste na ně vzpomněli. Křesťané jsou dále nabádáni, aby ‚šli cestou pohostinnosti‘. (Řím. 12:13) To neznamená něco zvláštního nebo pracného. Jeden svědek z Německa navrhuje: „Pozvěte starší lidi na šálek čaje a nechte je vyprávět jejich někdejší zkušenosti.“
Apoštol Pavel řekl: „Ujímejte se vedení v projevech vzájemné úcty.“ (Řím. 12:10) Mezi svědky Jehovovými se vedení v projevech úcty k letitým křesťanům ujímají zejména jmenovaní sboroví starší. Starší často mohou starým osobám přidělit vhodné úkoly, třeba školení nováčků jako evangelistů nebo pomoc při údržbě křesťanských shromaždišť. Mladí muži, kteří slouží jako sboroví starší, projevují starším dozorcům čest tím, že k nim pokorně přicházejí pro radu a používají rozlišovací schopnost, když se seznamují s jejich zralými názory. (Přísl. 20:5) Na schůzkách sborových starších se řídí Elihuovým biblickým příkladem a uctivě dávají přednost starším, zkušenějším mužům a plně jim přenechávají příležitost, aby se vyjádřili jako první. — Job 32:4.
Připouštíme, že je snadné ztratit trpělivost s letitými lidmi, protože se snad nepohybují nebo nemyslí tak rychle jako mladí. Dr. Robert N. Butler dobře popisuje některé problémy, jež může přinést stáří: „Člověk ztrácí tělesnou zdatnost, duchapřítomnost a to samo může být velmi děsivé. Člověk může ztratit důležité smysly jako sluch nebo zrak.“ Neměli by mladší, když jsou si toho vědomi, projevovat porozumění a soucit?
Ano, je povinností dnešních křesťanů, aby projevovali lásku, starostlivost a ohled vůči starším lidem mezi sebou. A mezi svědky Jehovovými se to činí příkladně. Ale co se stane, když starší křesťané nebo rodiče křesťanů — onemocní nebo zchudnou? Kdo má odpovědnost starat se o ně? Následující články zkoumají, jaké jsou na tyto otázky biblické odpovědi.
[Obrázek na straně 7]
Ve sborech svědků Jehovových nalézají starší lidé mnoho uspokojivé práce