Jak si zachovat vyrovnaný názor na peníze?

Láska k penězům a touha po majetku nejsou ničím novým. O těchto postojích můžeme číst v Bibli, a z toho je vidět, že to není jev poslední doby. Projevuje se odedávna. V Zákoně Bůh Izraelitům přikázal: „Nebudeš toužit po domu svého bližního ... ani po ničem, co patří tvému bližnímu.“ (2. Mojžíšova 20:17)

V JEŽÍŠOVĚ době byla láska k penězům a k majetku všeobecně rozšířená. Povšimněme si zprávy o Ježíšově rozhovoru s jedním ‚velmi bohatým‘ mladým mužem. „Ježíš [mu řekl]: ‚Ještě jedno ti chybí: Prodej všechno, co máš, a rozděl chudým a budeš mít poklad v nebesích; a staň se mým následovníkem.‘ Když to slyšel, hluboce se zarmoutil, neboť byl velmi bohatý.“ (Lukáš 18:18–23)

Správný názor na peníze

Bylo by však chybné vyvozovat z toho závěr, že peníze jako takové nebo některé ze základních způsobů jejich použití Bible odsuzuje. Bible ukazuje, že peníze člověka praktickým způsobem chrání před chudobou a těžkostmi, které s ní jsou spojeny, a že lidem pomáhají opatřovat si nezbytné hmotné věci. Král Šalomoun napsal: „Moudrost je pro ochranu, stejně jako peníze jsou pro ochranu.“ Také řekl: „Chléb je k tomu, aby se dělníci smáli, a víno rozradostňuje život; ale peníze, ty najdou odezvu všude.“ (Kazatel 7:12; 10:19)

Správné používání peněz Bůh schvaluje. Ježíš například řekl: „Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství.“ (Lukáš 16:9) K tomu patří příspěvky na rozvoj pravého uctívání Boha; jistě bychom si totiž měli přát, aby Bůh byl naším Přítelem. Sám Šalomoun se řídil příkladem svého otce Davida a na stavbu Jehovova chrámu přispěl velkým obnosem peněz a cennými věcmi. Pro křesťany dále platí příkaz poskytovat hmotnou pomoc těm, kdo jsou v nouzi. „Se svatými se dělte podle jejich potřeb,“ řekl apoštol Pavel. Dodal: „Jděte cestou pohostinnosti.“ (Římanům 12:13) Na to je často třeba věnovat nějaké peníze. Co však je láska k penězům?

‚Zalíbení ve stříbru‘

O ‚lásce k penězům‘ neboli doslova o „zalíbení ve stříbru“ psal Pavel ve svém dopise mladšímu spolukřesťanu Timoteovi. Pavlovu výstrahu najdeme v 1. Timoteovi 6:6–19. O ‚lásce k penězům‘ pojednával v rámci rozsáhlejší úvahy o hmotných věcech. Vzhledem k tomu, že v dnešní společnosti se na peníze klade velký důraz, bude užitečné, jestliže si Pavlův inspirovaný komentář pozorně prostudujeme. Takový výzkum je jistě užitečný, protože při něm odhalíme tajemství toho, jak ‚se pevně chopit skutečného života‘.

Pavel varuje: „Láska k penězům je ... kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli od víry zavedeni na scestí a celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Timoteovi 6:10) Tento text neříká, že peníze samy o sobě jsou zlem, a neříká to ani žádný jiný biblický text. Apoštol také neříká, že peníze jsou základní příčinou „škodlivých věcí“ nebo že jsou kořenem každého problému. Jednou z příčin — ne-li dokonce jedinou příčinou — „škodlivých věcí“ všeho druhu však může být láska k penězům.

Chraňme se před chamtivostí

Skutečnost, že Písmo neodsuzuje peníze jako takové, by neměla snížit hodnotu Pavlovy výstrahy. Křesťané, kteří začnou milovat peníze, mohou podlehnout nejrůznějším problémům, z nichž nejhorším je odpadnutí od víry. Tuto pravdu potvrzují i slova, která Pavel napsal křesťanům v Kolosech: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o ... škodlivou touhu a chtivost, jež je modlářstvím.“ (Kolosanům 3:5) Proč se chtivost, chamtivost nebo „láska k penězům“ rovnají modlářství? Znamená to snad, že je nesprávné chtít větší dům, novější auto nebo výnosnější práci? Ne, nic z těchto věcí není samo o sobě špatné. Otázka zní: Jaký postoj srdce vede člověka k tomu, že si něco z těchto věcí přeje, a jsou tyto věci skutečně potřebné?

Rozdíl mezi normální touhou a chamtivostí lze přirovnat k rozdílu mezi malým ohněm na ohništi, nad nímž si můžeme uvařit jídlo, a mezi šlehajícími plameny, které stráví celý les. Zdravá a vhodná tužba může být konstruktivní. Podněcuje nás k práci a výkonnosti. Kniha Přísloví 16:26 říká: „Duše toho, kdo tvrdě pracuje, pro něho tvrdě pracovala, protože jeho ústa na něho tvrdě naléhala.“ Chamtivost však je nebezpečná a škodlivá. Je to tužba, která se vymkla kontrole.

Hlavním problémem je právě ovládání těchto tužeb. Budou peníze, které hromadíme, nebo hmotné věci, které chceme, sloužit našim potřebám, nebo budeme kvůli svým potřebám sloužit penězům? Proto Pavel říká, že „chamtivec ... znamená, že je modlář“. (Efezanům 5:5) Jestliže po něčem chamtivě toužíme, ve skutečnosti to znamená, že tomu podřizujeme svou vůli — činíme z toho vlastně svého pána, svého boha, něco, čemu sloužíme. Bůh naproti tomu naléhá: „Nebudeš mít žádné jiné bohy proti mému obličeji.“ (2. Mojžíšova 20:3)

Jestliže jsme chamtiví, dáváme tím také najevo nedůvěru, že Bůh splní svůj slib a opatří nám to, co potřebujeme. (Matouš 6:33) Podlehnout chamtivosti tedy znamená odvrátit se od Boha. Rovněž v tomto smyslu je chamtivost „modlářstvím“. Není divu, že před ní Pavel tak jednoznačně varuje!

Také Ježíš výslovně varoval před modlářstvím. Přikázal nám, abychom se vyvarovali touhy po něčem, co nemáme: „Mějte oči stále otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15) Podle této pasáže a podle podobenství, které Ježíš potom uvedl, je chamtivost založena na pošetilém názoru, že v životě záleží především na tom, kolik toho člověk má. Mohou to být peníze, společenské postavení, moc nebo věci s tím spojené. Člověk může být chamtivý po čemkoli, co lze získat. Myslí si snad, že když to bude mít, bude spokojený. Ale podle Bible a podle lidských zkušeností může uspokojit naše skutečné potřeby jedině Bůh, a také to udělá, což Ježíš vysvětlil svým následovníkům. (Lukáš 12:22–31)

Dnešní konzumní společnost umí roznítit plamen chamtivosti opravdu obratně. Mnozí lidé podléhají rafinovaným a působivým vlivům, které v nich vyvolávají přesvědčení, že to, co mají, nestačí. Potřebují víc věcí, větší věci a lepší věci. Nemůžeme doufat, že bychom okolní svět změnili. Jak ale můžeme osobně tomuto trendu odolávat?

Spokojenost proti chamtivosti

Pavel nabízí alternativu: místo chamtivosti spokojenost. Říká: „Máme-li tedy obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ (1. Timoteovi 6:8) Jeho popis toho, co skutečně potřebujeme — tedy „obživu a čím se přikrýt“ —, by se mohl zdát dost zjednodušený nebo naivní. Mnozí lidé se rádi dívají na televizní programy, které diváky blíže seznamují se slavnými osobnostmi žijícími v luxusním prostředí. To ale rozhodně není způsob, jak dosáhnout spokojenosti.

Od Božích služebníků se samozřejmě neočekává, že se sami rozhodnou žít v chudobě. (Přísloví 30:8, 9) Pavel nám však připomíná, co je vlastně chudoba: nedostatek jídla, oblečení a přístřeší, jež jsou přiměřené pro život na určitém místě. Jestliže naproti tomu tyto věci máme, můžeme být spokojeni.

Mohl Pavel svá slova o spokojenosti myslet vážně? Je opravdu možné být spokojen s pouhými základními věcmi — s jídlem, oblečením a přístřeším? Pavel to musel vědět. Osobně zakusil, jaké to je mít bohatství a výsady spojené jak s vysokým postavením v židovské společnosti, tak i s římským občanstvím. (Skutky 22:28; 23:6; Filipanům 3:5) Ve své misionářské činnosti však Pavel také prožil velké těžkosti. (2. Korinťanům 11:23–28) Při tom všem poznal jedno tajemství, které mu pomohlo být stále spokojený. Jaké tajemství to bylo?

‚Naučil jsem se tajemství‘

V jednom ze svých dopisů to Pavel vysvětlil: „Vím skutečně, jaké je mít málo zaopatření, vím skutečně, jaké je mít hojnost. Ve všem a za všech okolností jsem se naučil tajemství, jak být sytý i jak hladovět, jak mít hojnost i jak trpět nouzi.“ (Filipanům 4:12) Pavel to píše s takovým přesvědčením, tak optimisticky! Snadno by se dalo předpokládat, že psal tato slova za ideálních okolností, ale tak to nebylo. Byl ve vězení v Římě! (Filipanům 1:12–14)

Jestliže vezmeme v úvahu tuto střízlivou skutečnost, pak se tato pasáž velmi výrazně vztahuje na spokojenost nejen s hmotným majetkem, ale i s okolnostmi. Mimořádné bohatství nebo mimořádné těžkosti mohou prověřit naše pořadí hodnot. Pavel mluvil o duchovním jmění, díky kterému byl spokojený bez ohledu na hmotné okolnosti: „Ke všemu mám sílu mocí [Boha, který] mi sílu předává.“ (Filipanům 4:13) Neohlížel se na to, jaký má majetek — zda má mnoho věcí, nebo málo. Neohlížel se ani na to, jaké jsou jeho okolnosti — zda jsou dobré, nebo špatné, ale očekával, že jeho potřeby uspokojí Bůh. Díky tomu byl spokojený.

Pavlův příklad byl mimořádně důležitý pro Timotea. Tohoto mladého muže apoštol nabádal, aby ve svém životě usiloval především o zbožnou oddanost a o důvěrný vztah k Bohu, a ne o bohatství. Pavel řekl: „Ty však, Boží člověče, od toho uprchni. Usiluj však o spravedlnost, zbožnou oddanost, víru, lásku, vytrvalost, mírnou povahu.“ (1. Timoteovi 6:11) Ačkoli byla tato slova adresována Timoteovi, vztahují se na každého, kdo chce ctít Boha a žít skutečně šťastně.

Timoteus se musel mít na pozoru před chamtivostí stejně jako kterýkoli jiný křesťan. Jak se zdá, v efezském sboru, kde Timoteus byl, když mu Pavel psal, byli někteří věřící zámožní. (1. Timoteovi 1:3) Pavel kdysi přišel do tohoto vzkvétajícího obchodního střediska s dobrou zprávou o Kristu a obrátil na víru mnoho lidí. Mezi nimi byl nepochybně i určitý počet bohatých lidí, a stejně jsou někteří bohatí lidé i v dnešním křesťanském sboru.

Ve světle poučení obsaženého zejména v 1. Timoteovi 6:6–10 tedy vzniká otázka: Co by lidé, kteří mají nadprůměrné množství peněz, měli dělat, jestliže chtějí ctít Boha? Pavel říká, že by měli začít zkoumat svůj postoj. Peníze mohou v člověku vyvolat pocit, že stačí na všechno sám. Pavel říká: „Těm, kdo jsou bohatí v nynějším systému věcí, dávej nařízení, aby nebyli povýšení a aby nezakládali svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení.“ (1. Timoteovi 6:17) Zámožní lidé se musí naučit dívat se dál než na své peníze; musí doufat v Boha, který je původním zdrojem veškerého bohatství.

Zaujmout správný postoj ovšem ještě neznamená, že jsme dosáhli cíle. Dříve nebo později musí bohatí křesťané začít svého bohatství dobře používat. Pavel radí: ‚Působte k dobru, buďte bohatí ve znamenitých skutcích, buďte štědří, pohotoví dělit se.‘ (1. Timoteovi 6:18)

‚Skutečný život‘

Pavel nám zde tedy radí, abychom si připomínali to, že hmotné věci mají jen relativní hodnotu. Boží slovo říká: „Hodnotné věci bohatého jsou jeho silným městečkem a jsou v jeho představě jako ochranná zeď.“ (Přísloví 18:11) Ano, bezpečí, které může bohatství poskytnout, je nakonec jen domnělé a ve skutečnosti je klamné. Soustřeďovat svůj život na bohatství, a ne na získání Božího schválení, je nesprávné.

Hmotné bohatství je příliš nejisté a nestálé, než abychom v něj vkládali naději. Pravá naděje musí být zakotvena v něčem pevném, smysluplném a trvalém. Křesťanská naděje se upíná k našemu Stvořiteli, Jehovovi Bohu, a k tomu, že nám slíbil věčný život. Štěstí si za peníze nekoupíme, a tím spíš si za ně nekoupíme záchranu. Tuto naději nám může poskytnout jedině Bůh.

Ať jsme tedy bohatí nebo chudí, žijme tak, abychom byli ‚bohatí vůči Bohu‘. (Lukáš 12:21) Nic nemá větší cenu než schválené postavení před Stvořitelem. Jestliže se budeme snažit toto postavení si zachovat, všechno úsilí, které v tom směru vynaložíme, bude přispívat k tomu, že ‚si jako poklad bezpečně uchováme znamenitý základ pro budoucnost, abychom se pevně chopili skutečného života‘. (1. Timoteovi 6:19)

[Obrázek na straně 7]

Pavel poznal tajemství spokojenosti

[Obrázky na straně 8]

Můžeme být šťastní a spokojení s tím, co máme