Co říká Bible

Proč není vulgární řeč vhodná pro křesťany

REŽISÉR vysílání stanice BBC pro Wales byl pokárán, protože odmítl vynechat v interview s jedním homosexuálem „pohoršlivá slova“. Noviny The Guardian citovaly mluvčího BBC, který řekl, že to byla „mimořádně neslušná mluva, když popisoval jednání, při kterém se člověk může nakazit AIDS“. Z dvoutýdenního průzkumu vysílání čtyř britských televizních kanálů navíc vyplývá, že 22 procent programů obsahovalo „sprostou mluvu, klení anebo rouhání“.

Takové zprávy poukazují na skutečný paradox v postojích. Hovor opepřený vulgárními výrazy některé lidi šokuje a pohoršuje. Jiní lidé bez zvláštního zájmu přejdou takovou řeč s tím, že je barvitější a jadrnější. Může však být vulgárnost součástí mluvy křesťanů, kteří si cení svého vztahu k Bohu a ke svým bližním?

Proč je tak běžná?

Vulgárně se vyjadřovat znamená „ze zvyku používat neslušnou a urážející mluvu jakéhokoli druhu“. Rouhání, kletby a nadávky této definici odpovídají. Vulgární výrazy vyjadřují vztek, a dokonce urážlivé odsouzení. Mary Marshallová ve své knize Origins & Meanings of Oaths & Swear Words (Kletby a nadávky, jejich původ a význam) říká, že kletby a nadávky patří k mluvené řeči mnohem více než k jazyku knižnímu. Mnohé romány se však vulgárními výrazy přímo hemží.

Proč je vulgární řeč tak běžná? Někteří lidé mají omezenou slovní zásobu a tento nedostatek nahrazují tím, že používají množství hrubých slov. Jiní používají hrubá slova pro zdůraznění. Definice vulgární mluvy ukazuje, že bývá spojena s pocitem podrážděnosti, frustrace a hněvu. Skutečně, v obtížných situacích mnozí lidé připustí, aby se jim ze rtů řinuly kletby; dávají tak „průchod potlačovaným emocím“. Vědecká pracovnice Mary Marshallová si všimla, že její abecední kartotéka anglických kleteb je nejtlustší u slov, která začínají výbuchovými a sykavými souhláskami.

Ačkoli by se zdálo, že klení přinese citovou úlevu, mnozí si uvědomili, že vulgárnost plodí vulgárnost. Proč? Sprostá mluva zesiluje emoční napětí. Například uprostřed zmatku v husté dopravní spleti v jednom hlavním městě v Západní Africe vyskočil podrážděný řidič ze svého auta a slovně napadl člověka, jehož auto mu zahradilo cestu. Jak city vzplanuly, ovzduší naplnily nadávky, protože každý se snažil předčít druhého v urážkách. Další motoristé, kteří tam uvízli, se vykláněli ze svých aut a podporovali rivaly, aby vyjadřovali stále větší hrubosti.

Útoky, které někoho snižují, mohou spustit příval sprosté mluvy. Používají se slova, která terč svých nadávek přirovnávají ke zvířeti, nebo dokonce ke hmyzu, používají se znevažující poznámky na účet rodičů dotyčné osoby nebo poznámky zpochybňující předky, výrazy, které obracejí pozornost k některým tělesným znakům, a co může být zvlášť urážlivé, používají se oplzlosti, rouhání a nevhodné poznámky sexuálního charakteru.

Boží názor na vulgární řeč

Zneužití Božího jména rozhodně znamenalo závažný přestupek. Druhá kniha Mojžíšova 20:7 stanovuje: „Nepoužiješ jméno Jehovy, svého Boha, nehodným způsobem.“ Ohrozilo však přestoupení tohoto příkazu vztah člověka k Bohu? Ano, protože Zákon pokračoval: „Jehova nenechá bez trestu toho, kdo používá jeho jméno nehodným způsobem.“

Pro představu, jak důležitá byla poslušnost tohoto příkazu, zaznamenává biblická zpráva případ, kdy došlo k zápasu mezi Izraelitou a jiným mužem. Pak tento muž „začal utrhat Jménu a svolávat na ně zlo“. Jak Bůh posoudil tuto situaci? Nařídil: „Kdo tedy utrhá Jehovovu jménu, ten by měl být zcela jistě usmrcen.“ (3. Mojžíšova 24:10–16) I když tento biblický příklad neuvádí podrobnosti zneužití Božího jména, přece ukazuje Boží pohled na neuctivou řeč a jednání.

Křesťanská řecká písma předpovídají, že v našich dnech „tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou. . . rouhači [řecky blasfémoi],. . . a od těch se odvracej.“ (2. Timoteovi 3:1, 2, 5) Řecké slovo blasfémia vyjadřuje více než jen myšlenku neuctivé řeči o věcech, které jsou pokládány za svaté. Jeho význam zahrnuje ve skutečnosti jakoukoli nactiutrhačnou a pomlouvačnou mluvu, která poškozuje jinou osobu.

Lidé, jejichž řeč je urážlivá, projevují „starou osobnost“, již mají křesťané „svlékat“ jako odporně páchnoucí kabát, pro který už nemají další použití.a Apoštol Pavel radí: „Ale nyní je skutečně všechny od sebe odložte: zlobu, hněv, špatnost, utrhačnou řeč a oplzlou mluvu ze svých úst.“ „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu se vší špatností.“ (Kolosanům 3:8,9; Efezanům 4:31) Všimněte si laskavě, že lidé, kteří útočí na druhé a kupí na ně urážky a které Pavel popisuje jako „utrhače“, jsou „nespravedliví [a] nezdědí Boží království“. — 1. Korinťanům 6:9, 10.

Zavrhněte vulgární řeč!

Upřímná láska k Bohu podněcuje křesťana, aby dělal to, co se Bohu líbí. (1. Jana 5:3) Protože Bůh se zajímá o všechny lidi, chtějí křesťané zrcadlit stejný zájem ve svém postoji k lidem ve svém okolí. Poslouchají tím dvě největší přikázání, totiž milovat Boha a milovat svého bližního. (Matouš 22:37–39) Proto „ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování“. (Římanům 15:2) Ptejme se tedy sami sebe: ‚Urážejí slova, která volím, nebo budují?‘

Je pravda, že očistit řeč nemusí být snadné, pokud je vulgární řeč zakořeněným zvykem. Ale je to možné, jestliže máme pomoc. Boží duch může člověku pomoci změnit způsob mluvy. Takový člověk však musí být ochotný nejdříve si vytvořit nový slovník skládající se z dobrých slov — a pak ho pravidelně používat. — Římanům 12:2.

„Jazyk, který mluví zlo, bude zastaven,“ varoval moudrý král Šalomoun. Proto nikdy nedovolte, aby bahno vulgárnosti znečistilo vaši řeč. Dejte si za cíl být člověkem, který umí říkat čisté věci a říká je laskavě! — Přísloví 10:31, 32, Today’s English Version; Kolosanům 4:6.

[Poznámka pod čarou]