Euniké a Lois — Příkladné vychovatelky

Jako Jehovovi služebníci víme, že poskytovat účinnou náboženskou výchovu svým dětem je velmi zodpovědný úkol. I za těch nejpříznivějších okolností se při plnění tohoto úkolu můžeme setkávat s nejrůznějšími překážkami a těžkostmi. Ještě obtížnější je to tehdy, jestliže je křesťanem pouze jeden z rodičů a musí čelit problémům, které vznikají v nábožensky rozdělené domácnosti. Není to nic nového. Písmo obsahuje záznam o jedné matce, která byla v prvním století n. l. v podobné situaci.

Rodina ženy, jež se jmenovala Euniké, žila v Lystře, ve městě v oblasti Lykaonie, která se rozkládala ve střední a jižní části Malé Asie. Lystra byla malé, nepříliš důležité provinciální město. Byla to římská kolonie, která se jmenovala Julia Felix Gemina Lustra; založil ji Augustus Caesar proto, aby v okolním území bylo možné potírat činnost banditů. Euniké byla křesťankou židovského původu, její manžel byl Řek, a domácnost, ve které žila společně s ním, se svým synem Timoteem a se svou matkou Loidou, byla v náboženském ohledu rozdělená. (Skutky 16:1–3)

V Lystře žil pravděpodobně jen malý počet Židů; Bible se totiž nezmiňuje o tom, že by tam byla synagóga, ačkoli v Ikoniu, které bylo od Lystry vzdálené jen asi 30 km, židovské obyvatelstvo bylo. (Skutky 14:19) Pro Euniké tedy jistě nebylo snadné, aby žila podle své víry. Z toho, že Timoteus nebyl po narození obřezán, někteří znalci usuzují, že to manžel Euniké nedovolil.

Euniké však nebyla se svými náboženskými názory sama. Zdá se, že Timoteus dostával poučení ze ‚svatých spisů‘ nejen od své matky, ale také od Loidy, své babičky z matčiny strany.a Apoštol Pavel vybízel Timotea: „Ty však pokračuj v tom, co ses naučil a o čem jsi byl přesvědčován, abys tomu věřil, protože víš, od jakých osob ses to naučil, a že od útlého dětství znáš svaté spisy, které jsou schopné učinit tě moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (2. Timoteovi 3:14, 15)

Výchova „od útlého dětství“

Když Pavel řekl, že Timoteus byl vychováván na základě ‚svatých spisů‘ již od „útlého dětství“, je zřejmé, že tím mylel dobu, kdy byl Timoteus nemluvnětem. To odpovídá skutečnosti, že Pavel použil řecké slovo (breʹfos), které se obvykle vztahuje na novorozence. (Srovnej Lukáše 2:12, 16.) Euniké tedy brala vážně svou povinnost, kterou dostala od Boha, neztrácela čas a velmi brzy začala Timoteovi poskytovat výchovu, která mu pomohla, aby se v dospělosti stal Božím oddaným služebníkem. (5. Mojžíšova 6:6–9; Přísloví 1:8)

Timoteus byl ‚přesvědčován, aby věřil‘ pravdám obsaženým v Písmu. Slovo, které zde Pavel použil, podle jednoho řeckého slovníku znamená „být o něčem pevně přesvědčen, být o něčem ujištěn“. K tomu, aby bylo Timoteovi takové pevné přesvědčení vštípeno do srdce, bylo jistě třeba mnoho času a velké úsilí; bylo zapotřebí mu pomáhat, aby o Božím slově uvažoval a aby v ně projevoval víru. Je tedy zřejmé, že Euniké i Lois usilovně vyučovaly Timotea z Písma. A ty zbožné ženy opravdu sklidily velkou odměnu. Pavel mohl o Timoteovi napsat: „Vzpomínám si totiž na víru, kterou máš v sobě bez pokrytectví a která přebývala nejprve v tvé babičce Loidě a tvé matce Euniké, ale která je, jak důvěřuji, také v tobě.“ (2. Timoteovi 1:5)

Euniké a Lois měly v Timoteově životě skutečně důležitou úlohu. Spisovatel David Read o tom říká: „Kdyby se apoštol domníval, že jediné, na čem záleželo, byl Timoteův osobní prožitek obrácení, byl by mu to ihned připomenul. Když však mluvil o Timoteově víře, to první, o čem se zmínil, bylo, že tato víra byla ‚živá‘ již ‚v Loidě . . . a Euniké‘.“ Z Pavlova výroku o víře, kterou měli Lois, Euniké a Timoteus, je patrné, jak důležitá je biblická výchova, kterou rodiče, a někdy dokonce i prarodiče, doma poskytují dítěti od jeho nejútlejšího věku. Je totiž často základním činitelem, který určuje budoucí duchovní vyhlídky mladého člověka. Neměla by tato skutečnost přimět členy rodiny k tomu, aby vážně přemýšleli o tom, jak plní svou odpovědnost před Bohem a před svými dětmi?

Pavel snad myslel také na to, jaké domácí prostředí Lois a Euniké vytvořily. Apoštol je možná navštívil doma, když byl asi v letech 47–48 n. l. poprvé v Lystře. Tehdy pravděpodobně obě ženy přijaly křesťanství. (Skutky 14:8–20) Vřelé, příjemné vzájemné vztahy v této rodině možná ovlivnily Pavlovu volbu slov, když o Loidě mluvil jako o Timoteově „babičce“. Znalec řečtiny Ceslas Spicq říká, že řecký výraz, který zde Pavel použil (mamʹme, na rozdíl od klasického uctivého označení teʹthe), je „dětské slovo, kterým dítě vyjadřuje lásku“ k babičce a které v tomto kontextu vyjadřuje „odstín důvěrnosti a náklonnosti“.

Timoteus odchází

Ze zprávy o Pavlově druhé návštěvě v Lystře (asi v roce 50 n. l.) není patrné, v jaké situaci tehdy Euniké byla, pokud jde o její manželství. Mnozí znalci se domnívají, že byla vdovou. V každém případě však Timoteus pod vedením své matky a babičky vyspěl a stal se z něho příjemný mladý muž, kterému tehdy mohlo být asi 20 let. „Bratři v Lystře a Ikoniu o něm podávali dobrou zprávu.“ (Skutky 16:2) Je zřejmé, že Timoteovi byla do srdce vštípena touha šířit dobrou zprávu o Království; přijal totiž Pavlovo pozvání, aby doprovázel Pavla a Sila na jejich misionářské cestě.

Představme si, co asi Euniké a Lois pociťovaly, když se Timoteus chystal odejít. Věděly, že když byl Pavel v jejich městě poprvé, byl kamenován a lidé ho nechali být, teprve když se zdálo, že je mrtvý. (Skutky 14:19) Jistě tedy nebylo pro tyto ženy snadné nechat Timotea odejít. Pravděpodobně by rády věděly, jak dlouho bude pryč a zda se ve zdraví vrátí. Jeho matka a babička asi takové starosti měly, ale nepochybně i přesto Timotea povzbuzovaly, aby přijal tuto zvláštní výsadu, která mu umožní plněji sloužit Jehovovi.

Několik cenných poučení

Jestliže bedlivě uvažujeme o podrobnostech, jež se týkají Euniké a Lois, můžeme se mnoho naučit. Víra je podněcovala k tomu, aby Timoteovi poskytly duchovně zdravou výchovu. Zralý, neochvějný příklad zbožné oddanosti, který prarodiče poskytují svým vnoučatům i jiným lidem, může být jistě užitečný pro celý křesťanský sbor. (Titovi 2:3–5) Matky, které mají nevěřící manžely, si také mohou na základě příkladu Euniké uvědomit, že nesou zodpovědnost za duchovní výchovu svých dětí a že jim to přinese odměnu. K takovému jednání je často třeba odvahy, zejména tehdy, jestliže otec není příznivě nakloněn náboženským názorům své manželky. Je také nutné projevovat taktnost, protože křesťanská manželka musí respektovat skutečnost, že její manžel zastává postavení hlavy.

Za svou víru, úsilí a sebezapření byly Lois a Euniké odměněny, když viděly, jak Timoteus dělá duchovní pokroky a jak se z něj stává vynikající misionář a dozorce. (Filipanům 2:19–22) I dnes je k tomu, abychom poučovali děti o biblických pravdách, třeba času, trpělivosti a rozhodnosti, ale dobrý výsledek bude důkazem toho, že se naše úsilí skutečně vyplatilo. Mnoho vzorných mladých křesťanů, kteří byli poučováni ‚o svatých spisech od útlého dětství‘ v nábožensky rozdělené domácnosti, působí svému zbožnému rodiči velkou radost. A jak pravdivé je přísloví, které říká: ‚Ta, která zrodila moudrého, bude mít radost.‘ (Přísloví 23:23–25)

Apoštol Jan řekl o svých duchovních dětech: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4) Pocit vyjádřený těmito slovy zcela jistě sdílí mnoho rodičů, kteří jednali jako Euniké a Lois, dvě příkladné vychovatelky.

[Poznámka pod čarou]